Alpy na trojmezí států Rakousko - Švýcarsko - Itálie

Neděle 23.6.2019

Plzeň - Cham - Landau - Mnichov - Ga-Pa - Fernpass - Mötz - Landeck - Prutz

521 km / čistý čas jízdy 7:50 hod

Z Plzně vyjíždím před osmou. V pekelně horkých letních dnech, které jsou přede mnou, je ještě docela příjemné chladno a až do Mnichova cesta ubíhá rychle. Tam to začíná drhnout, směrem na Innsbruck a Brenner je dlouhá stojící kolona, která blokuje i směr do centra, chvíli si postojím, něco předjedu, dále pak už je cesta na Ga-Pa přes vnitřní okruh Mittlerer Ring dobře značená i dobře průjezdná. Za Mnichovem už to zase jede parádně. Fernpass projíždím v jedoucí koloně, to asi ani jinak nejde. V protisměru, je neděle a konec víkendu, je ovšem nekonečná, stojící kolona. Mám dobrý čas, a tak si cestu prodloužím odbočkami do kopců v okolí Imstu a krátce po páté se ubytuji v hotelu Post v Prutz, který se stává pro následující dny mojí základnou. Příjemné prostředí, dobré snídaně, motorka v garáži.

Pondělí 24.6.2019

Prutz - Pfunds - Martina - Susch - Flüela Pass 2.389 m - Davos - Alvaneu - Albula Pass 2.325 m - St. Moritz - Julier Pass 2.284 m - Maloja Pass 1.815 m - St. Moritz - Zernez - Martina - Pfunds - Prutz

335 km / čistý čas jízdy 6:11 hod

První den v ráji. Dnes mě čeká Švýcarsko. Vyjíždím z Prutz směrem do Itálie. Kousek za Pfunds je cesta přes Nauders uzavřená a tak jsem ve Švýcarsku už po 20 km jízdy. Ještě jsem tady nic neřídil a tak první, co mě překvapuje, je max. rychlost 80 km/h mimo obec. A nikdo tady nejede o moc rychleji. Pokuty za překročení rychlosti jsou zde likvidační, za překročení rychlosti o 12 km/h v Německu, jsem dostal pokutu 20 €, můj známý dostal za to samé ve Švýcarsku 200 CHF (to je cca 180 €). A tak tady raději jezdím jen tak do 90 km/h. Častá jsou zde omezení rychlosti na 60 km/h, časté jsou opravy silnic s jednosměrným provozem řízeným semafory. Dokonce i v průsmycích. Jízda v horách je v pohodě, přesuny mezi průsmyky jsou ale zdlouhavé. Nejenom dlouhé, ale i pomalé. Průjezdy velkými městy, jako je Davos nebo St. Moritz s větším provozem a semafory jsou ještě zdlouhavější. CHF jsem s sebou žádné nevezl, na benzínkách jsem platil v pohodě kartou, v průsmycích hotově v € a jen asi jednou mi vrátili drobné jen v CHF. 

Po roční alpské pauze projedu konečně první horské průsmyky: Flüela Pass, Albula Pass, Julier Pass, jsou všechny docela rychlé, s pěknými silnicemi i výhledy. Flüela a Albula se zbytky sněhu, všechny tři s minimálním provozem zábavné a bezpečné. Sem tam jede cyklista, na Flüela passu předjíždím kamion... Cesta na Albula Pass z Alvaneu vede v jednom místě krásnou soutěskou, krátká jízda v ní, s vysokým skalním masivem po straně, který místy přesahuje nad silnici, je zážitkem.

Maloja Pass, ten mě zaujal dnes paradoxně nejvíce. Je k němu dlouhá cesta okolo jezer u Silvaplana. Je to jednostranný průsmyk, po rovině okolo jezer přijedete do obce Maloja a za ní najednou silnice začíná padat dolů v překvapivých tornante. Celkem je to přes 20 km dlouhé, já ale sjíždím jen 3,5 km dolů, ten nejintezivnější úsek. Jedna utažená zatáčka za druhou a na pěkném asfaltu. Na prostředním obrázku pod textem, jsou všechny schované v té zelené stráni pod horami. Sjedu si to dolů a nahoru a vracím se zpátky na základnu. Mám toho dost, jsou už tři hodiny a čeká mě 123 km zpáteční jízdy s modrým nebem nad hlavou a teplotami bohatě přes 30 st. C. Za dvě dlouhé hodiny jsem v hotelu. Únava z horka je veliká, oblečení, co mám na sobě, můžu ždímat. Pivo mi zachraňuje život...

Úterý 25.6.2019

Prutz - Fliess - Pillerhöhe 1.560 m - Wenns - Imst - Hahntennjoch 1.894 m - Hochtanbergpass 1.675 m - Furkajoch 1.760 m - Feldkirch - Vaduz - Malbun - Vaduz - Feldkirch - Bludenz - Silvretta Hochalpenstrasse 2.036 m - Landeck - Prutz

352 km / čistý čas jízdy 7:30 hod

Startuji před devátou. Vedro už je i teď. Jedu do Imstu přes Pillerhöhe, abych nemusel nudně přes Landeck. Je to 18 km dlouhá cesta přes hřeben lemujiící údolí řeky Inn. Není moc široká, vede zalesněným úbočím, v úžasném klidu, bez provozu a bez panoramat. Je to taková relaxační jízda. V Imstu tankuji a na jeho konci odbočuji na Hahntennjoch. Ten mi udělal velkou radost. Je 34 km dlouhý, s výškovým profilem klasické pyramidy. S pěknými výhledy a zatáčkami, v jednom úseku se skalní stěnou na jedné straně a zábradlí oddělujícím silnici o strmého údolí na druhé straně. Potkávám zde kolonu tříkolek v protisměru, vypadají v tom velkém množství impozantně. Průsmyk Hahntennjoch patří, podle mě, na pomyslnou bednu těch nejlepších z této cesty.

Následující průsmyk Hochtanbergpass, zřejmě pod dojmy z předchozího, projedu, aniž bych si z něj něco zapamatoval. Zato Furkajoch mě bavil. Pěkné svezení v zeleně porostlých horách jen o něco málo vyšších než jsou Krkonoše. Nahoře šikovné občerstvení na malém prostoru u vrcholové zatáčky. Nádherný sjezd směrem dolů (na západ).

Pokračuji směrem na Lichtenštejnsko. Řekl jsem si, že když už jsem tak blízko (41 km z Furkajochu), tak že to za to stojí. Ovšem je strašný vedro a velká města Rankweil, Feldkirch, Vaduz, která musím projet tam a zase zpět, mi dávají zabrat. Spousta semaforů, provoz, tak trochu peklo na zemi. Chvílemi svého rozhodnutí lituji, ale prohlédnu si alespoň Vaduz a vyjedu nad něj do hor, do lyžařského střediska Malbun. Tam už to docela jede, pěkné zatáčky, pěkná silnice. Jen sem tam nějaká obec, která to brzdí padesátkou. Malbun je bod, ze kterého se vracím zpět do Rakouska. Stejně to jinak nejde, projet se nedá. Takže všechny ty města ještě jednou :-) Přede mnou je trasa přes Bludenz na Silvretta Hochalpenstrasse. Z Malbunu je to 83 km.

Na Silvrettu přijíždím ze směru od Bludenz až po čtvrté hodině. Zkásnou mě tady o mýto 13,50 €. Nahoru vedou krásné tornante, směrem dolů pak rychlé zatáčky, vše s panoramaty k tomu. Nahoře u dvou přehrad sice vládne nějaký stavební ruch, ale dá se to. Silnice vznikla uměle, jako obslužná pro provoz elektráren na přehradách a stala se rychle i turistickou atrakcí. Takže proto asi i to mýto. Ale stojí za to.

Pro dnešek končím, zbývá mi už se jen dostat do Prutz. V šest hodin jsem tam, navzdory vedru a téměř všude omezené rychlosti na 80 km/h.

Středa 26.6.2019

Prutz - Reschenpass - Mals - Ofenpass 2.149 m - Munt la Schera Tunnel - Livigno - Forcola Livigno 2.315 m - Bernina Pass 2.330 m - Tirano - Bormio - Stelvio 2.758 m - Prato - Reschenpass - Prutz

328 km / čistý čas jízdy 6:50 hod

Cestou na Reschenpass se dočasně nedá jet přes Nauders, objíždí se přes Švýcarsko, obec Martina a dále přes nějaký hřeben s pěknými zatáčkami. Jenom provoz je na objížďce živější. Po chvíli jsem zpátky v Rakousku a v Itálii, v Mals odbočuji opět směrem do Švýcarska. Ofenpass (Pass del Fuorn) je výstavní, v profilu dvouhrbé passo, se vším co k němu patří.

Po několika dalších kilometrech přijíždím k tunelu na Livigno. Semafor svítí červeně, udajně s intervalem 15 minut. Tunel je zpoplatněný, platí se po jeho projetí, mýtné je 12 €. Tunel je jednosměrný, přede mnou jede autobus, má to tak akorát. Délka tunelu je 3.900 m a je v něm krásně chladno, jako v ledničce. Výjezd z tunelu je na korunu hráze přehrady, za přehradou je hned mýtnice. Projíždím Livigno a mířím na Forcola Livigno. To už je opět rychlé svezení.

Na vrcholu passa potkávám skupinu cyklistů na silničkách, jedou stejně jako já na Bernina Pass a přijedou tam jen o málo později než já. Není to velká vzdálenost, pouze asi 7 km, je to z kopce i do kopce tak napůl, 300 výškových metrů dolů a 300 nahoru, ale i tak nevím, jestli jsou oni tak rychlí nebo já tak pomalý. Ale určitě to bude to první :-)

Sjezd dolů z Bernina Pass je rychlý, vůbec celé passo je skvělé, s pěknou silnicí, takové, co si člověk zapamatuje navěky. Pokračuji dále na Tirano a Bormio, přede mnou je Stelvio.

Minulý rok jsem ho jel od Prata, teď to bude od Bormia. Jsem na to srovnání zvědavý. Od Prata směrem nahoru to bylo v pravotočivých zatáčkách technicky náročné, prakticky všechny tornante jsem projížděl na jedničku, mezi nimi řadil maximálně dvojku. Sjezd na Bormio byl svižnější. Podobné je to i nyní, směrem nahoru od Bormia je to docela rychlé, směrem dolů na Prato je to opět v pravotočivých zatáčkách technicky náročné. Navíc je letos místy živější provoz. V jedné z tornante směrem dolů, mě vyškolí modelka v dodávce v protisměru. Předjíždí cyklistu těsně před tornante, je asi půl metru na mojí půlce a já to právě točím ze shora a doprava. Zastavuji a jen tak tak došlapuji, naštěstí nakloněnou motorku udržím. Adrenalin zřejmě znásobil mojí sílu. Dál jedu ještě více opatrněji a jsem rád, když mám sjezd dolů za sebou.

Na základnu to mám ještě asi 80 km, utečou rychle. Nervy mám jen ze skoro prázdné nádrže. Benzínka se naštěstí jako zázrakem objeví hned za italskou hranicí. Udělal jsem si nový osobák v dojezdu na hladové oko. Zbytek cesty už nestojí za řeč.

Čtvrtek 27.6.2019

Prutz - Imst - Ga-Pa - Mnichov - Landau - Cham - Plzeň

445 km / čistý čas jízdy 6:30 hod

Po snídani balím, po deváté vyjíždím na cestu zpátky. Ta proběhne v naprosté pohodě, pomalé je to v Rakousku, drhne tradičně Fernpass, poměrně svižně projedu Německo včetně centra Mnichova, před pátou jsem doma. Z celkové délky trasy jedu asi 190 km po dálnici. Času mi to ušetřilo docela dost, v tom horku byla každá ušetřená minuta v sedle motorky velmi příjemná.

Tak zase za rok někde v Alpách ahoj...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE