Švýcarsko 2011

Ráno nás budí před šestou hodinou neskutečná zima a také přicházející bouřka. Schováváme se pod mostkem, který nás před deštěm ochránil už při včerejším příjezdu. Ani ne po půl hodině bouřka přechází a my vyrážíme. Až do města Bad Ragaz jsme si užívali Alpy jen z nádherných výhledů. Od tohoto města jsme odbočili směr Davos a to teprve jsme si začli užívat! Zatáčka střídala zatáčku, no prostě ráj pro motorkáře. Pravda, občas jsem si zanadával nad chybějícím výkonem do kopců, ale plně mi to vynahradila ta nádherná panoramata přede mnou. Do Davosu jsme dorazili kolem poledne a slunce opět začínalo dosti připalovat. Oba potřebujeme menší pauzu, proto zastavujeme a jdeme do informačního centra zjistit co tu je k vidění.
Město nic moc zajímavé ovšem co nás zaujalo byl způsob dopravy po městě. Po celém městě byla jednosměrka (a že to město nebylo zrovna malé). Byli jsme upozorněni, ať si předem rozmyslíme, kam chceme jet, jelikož bychom museli projíždět znovu celé město. Pečlivě si tedy rozmýšlíme cestu a vyrážíme směr pevnost Nauders. Jediná cesta vedla přes Fluealapass (ve výšce cca 2100 m.n.m.). Na mapě to nevypadalo tak strašně, proto jsme se na náš první průsmyk těšili. Jak jsme stoupali výš a výš, přímo úměrně klesala i dobrá nálada a původní nadšení. Opravdu se rád kochám při jízdě, i za cenu pomalejší jízdy, opravdu. Ovšem abych téměř celé stoupání projel na jedničku rychlostí 20 km/h, to bylo i na mě opravdu moc. Před vrcholkem se mi začínala podezřele zahřívat motorka. Oddychl jsem si když jsem mohl vítězně zesednout a nechat odpočinout mašině na vrchu na přilehlém parkovišti.Výhled to byl opravdu královský.

Gutten morgen! První německé slovíčko , které jsem se naučil. A znovu se utvrzuji v odpor k tomuto jazyku. Ale jak jinak oslovit člověka , který jiný jazyk ani nikdy neslyšel, že?  Posnídáme, poděkujeme a už vyrážíme. Počasí je opět nádherné proto se nechceme moc zdržovat.V plánu dnes máme Krimmelské vodopády a pokud možno Orlí hnízdo. Cestu přes Innsbruck netřeba popisovat. Jedna velká nádhera. Foťák nenecháváme ani na minutu odpočinout :-) První větší zastávku děláme až u nádrže Durlaßboden . Jedna z mnoha nádrží , které slouží výhradně pro výrobu elektřiny v Rakousku. Po menším občerstvení pokračujeme dále směrem na Krimml. Cestou přijíždíme k mýtnici, odkud odjíždíme chudší o 4 eura. Peněz však nelitujeme. Kousek za bránou se nám otevírá pohled na celé Krimmelské vodopády.Focení je samozřejmostí. Pokochání výhledem sjíždíme na parkoviště ,odkud se vychází k vodopádům( mimochodem převýšení cca 600 m , sjezd byla opravdu lahůdka :-) ). Světe div se! Parkoviště u takového turistického místa a je zdarma! Být to v Čechách, tak je to zpoplatněno od hodiny. Potěšily mne skřínky na odložení věcí přímo na parkovišti- pro motorkáře jak dělané. Pravdou je, že se Martinovi moc výstup podél vodopádů nezamlouval, byl však přehlasován a proto po zaplacení 2 eur / os už stoupáme výš a výš. Dostali jsme se jen zhruba do třetiny, i tak pohled na tu valící se masu vody byl úžasný.Dech beroucí byl i ten počet turistů všude kolem. Po návratu k motorkám dáváme oběd ze zásob a pokračujeme k dalšímu vytyčenému cíli - Orlímu hnízdu poblíž města Berchtesgaden. Cesta krásně ubíhá, fotek opět děláme mnoho. Zastavujeme až ve městě Zell am See, kde využíváme přírodního koupaliště k osvěžení v jezeře. Hned se jelo lépe. Do Berchtesgaden dorážíme něco po 16. hodině a v infocentru zjišťujeme nemilou zprávu. Poslední autobus do Orlího hnízda odjel před hodinou. Zklamáni odjíždíme směr Salcburk obstarat si nějaké to jídlo a domluvit se kam dál. Martin uvažuje nad návratem k přítelkyni na jižní Čechy, u mě to nepřipadá v úvahu, vzhledem k počtu kilometrů do cíle. Domlouváme se tedy na přespání v prvním penzionu, který nalezneme. Podaří se tak až ve městě Abtenau. Cena ubytování 21 eur se snídaní.

Ráno u snídaně domlouváme cestu. Já se chci podívat ještě do koncentračního tábora Mauthausen, Martin už se viděl doma. Výsledkem byl kompromis vedoucí z části horami, z větší štreka však vede po dálnici na Linz, kde se naše cesty rozdělí - já dále do zmiňovaného Mauthausenu , Martin na České Budějovice. Na benzíně proto kupujeme známky. Vzhledem k tomu, že Martin mi po cestě byl i navigátorem, mobilem, fotografem, jelikož mi po cestě mobil 3v1 vypověděl službu, kupuji si ještě mapu Rakouska. Počasí jako vždy nádherné. V Gmündenu se loučíme s Alpami a najíždíme na dálnici.
Cesta nudná, avšak svižná i přes hustý provoz . Před polednem stojíme kilometr před Linzem, kde se vidíme naposledy a dále vyrážíme každý svoji cestou. Za další 2 hodiny už stojím na parkovišti před koncentračním táborem Mauthausen. Tábor o poznání menší oproti tomu v Dachau. Jen mě mrzí, že tu nemají průvodce v češtině (nabízeli mě snad všechny možné jazyky kromě češtiny). Na to, kolik Čechoslováků zde bylo a kolik jich tu zahynulo (dokonce i památník tu mají), je to opravdu divné. S blížícími se hranicemi jsem se začínal víc a víc těšit domů. Ta cesta k hranicím určitě také stojí za zmínění – z Perg přes Bad Zell, dále na Konigswisessen. Jedna zatáčka střídala druhou a v kombinaci s kvalitním povrchem to byla luxusní jízda. Hranice jsem překračoval u Slavonic. Domů jsem dorazil asi ve 4 hodiny. Šťastný a  zároveň zklamaný, že už to skončilo. Jedno jsem měl však jisté ihned po příjezdu  - a to, že se tam vrátím.Ne s touto motorkou, ale vrátím!
Tachometr se zastavil na 2090 km za 5,5 dne při spotřebě krásných 3,4 l/ 100 km.