Premiéra v Alpských kopcích

Den 5. - Ledovcová paráda - Chamonix-Mont-Blanc -> Martigny -> Brigue -> Täsch

Ráno je celkem kosa. Naštěstí je údolí situováno tak, že slunce brzy vylézá. Lezu ven ze stanu jako první. Sice nemám čočky, ale něco je jinak než včera. Přes noc zmizela oblačnost a já vidím modrou barvu (zatím fakt jen barvu). Zdrhám provést ranní hygienu a lovím foťák.
Přes noc se rozpustila oblačnost a teprve teď je vidět ta nádhera, která svírá údolí. Ledovce jsou všude a zubaté vrcholky jakbysmet.

Snídaně a jdem se probrat do vody za kempem. Teprve nyní si všímám, proč nás šéfik v kempu varoval. Varovné cedule jsou dnes vidět před mostem přes řeku. Řeka je odtok z vysokohorské nádrže, která slouží jako zdroj energie. V době špičky s upouští více vody a hladina umí stoupnout o 0,5 metru během několika sekund.
Nevadí, svlíkat trenky a lezem do vody. Dneska si hrajeme na hrdiny a zkoušíme ve vodě chvíli vydržet. Opravdu to moc dlouho nejde, voda řeže jak žiletky. Teplota vody ale evidentne neodradí turisty, aby se po řece svezli na raftu.
 

Do kempu ráno jezdí pekař a prodává dokonalé pečivo. Tohle je prostě francouzské tak, jak to znám z vyprávění.
Je čas napsat dalších pár řádků do deníku, ať mám pozdějí o čem psát. Poté sbalíme věci a vyrážíme do města i s bagáží. Hledáme vhodný výtah, abychom zahlédli Mt. Blanc. Z kempu je vidět pouze Dôme du Goûter.
Na parkoviště pod lanovkou nás borec pustí kolem závory a my kupujeme lístek na Plan Praz (15 €).
Nahoře nás čeká konečně skutečný výhled na celý masiv Mont Blanc. Jsme ve 2000 m.n.m. a popolezeme ještě o pár desítek metrů výš, ať máme dobrý rozhled.
 

Je vidět Mont Blanc, Mont Maudit, Auguille du Midi (nejvyšší bod kam se dá dostat lanovkou) a další zubaté vrcholky. Je tu klid, ve stínu zima, ale na sluníčku nádherně. Mít víc času, strávím tu celý den.
 

Obědváme, vychutnáváme si panorama a pomalu se šouráme dolů. Létají odsud paraglidisti a je jich tu opravdu moře. Musí to být paráda. Občas je slyšet řev, když si některý pilot dovolí s přítěží v podobě turisti brutální klesání v podobě spirály :). Přištávají dole v Chamonix, ale kde, to se nám nepovedlo zjistit.
 

Do Zermattu daleko, takže bereme lanovku i dolů a zpátky na stroje.

Jiná cesta než zpět přes Martigny nevede, resp. vede, ale objíždí se půl Itálie. Takže jedeme již známou trasou a cestu do Martigny už si o něco víc užíváme, protože víme jak vypadá. Radost nám kazí zákaz předjíždění, který je skoro všude a policajti rozmístění v serpentinách :-/.

Poslední pohled na údolí Rhôny a vyrážíme jím směr Zermatt.

Jízda není moc zábavná. Z Chamonix se nám moc nechtělo. V Sierre se stavujeme ve vinném sklípku a kupujeme víno. Do Brigue jedeme nudnou silnicí podél dálnice. Do údolí Vispy (Slepá cesta směr Zermatt) vjíždíme navečer. Na začátku nuda, ale jak se blížime k Täschi, silnice se kroutí a nám opět prudce stoupá adrenalin s rukou na plynu a stupačkama u země, alespoň pěkné zakončení dne.

Do Täsche přijíždíme skoro za tmy, platíme 32€ za nocleh a jdeme na obhlídku. Stíháme vodopád, a pohled na město.
Začínají se sjíždět lidi, protože v Zermattu má být obří festival. Měli jsme kliku. Další lidi posílají hledat ubytování jinam.

Den 6. - Täsch -> Zermatt -> Täsch -> Andermatt

Ráno je nechutná kosa (stále jsme zvyklí na 25° přes den), 9°C. Balíme se, ale domlouváme se s recepční, že motorky necháme v kempu, protože se chystáme vyrazit do Zermattu pěšky. 
Po pár desítkách minut chůze objevujeme první dostupný vodopád. Zespodu vypadal podstatně blíže. Stoupání nám zabere dost času a výsledkem je, že jsme skoro o 200m výš než z na cestě směr Zermatt. Nahoře je spousta nor, podaří se mi zahlédnout i tchoře, bohužel jsem měl zrovna plné ruce s udržením se na hodně strmém výstupu, takže vyfotit se ho nepodařilo.

Z Zermattu nad námi krouží vrtulníky Air Zermatt. Vyhlídkové lety nabízí za krásných 220 CHF na osobu :).
Pěšky do Zermattu to není nijak daleko a jde se hezky. Je teplo, je tu klid. Tedy alespoň než dorazíme do Zermattu.

Zermatt samotný je divné město. Neměl jsem z něj dobrý pocit. Všude na Vás dýchá znamení, že jste v jedné z těch snobských bašt. Na lanovku ani zubačku nejdeme. Pohled na Matterhorn nám zatím musí stačit zespodu.
Celé městečko je protkáno pseudoekologickými elektrickými vozidly (včetně popelářů). Smrad tam sice opravdu není, ale ty šmejdi nejsou vůbec slyšet, nejednou jsme se málem po..., když kolem nás prosvištěl jak duch elektrický taxík.

 Obědváme u kostela na náměstí a vyrážíme zpátky do kempu. Čeká nás dlouhý přejezd.
Stopování vzdáváme kousek za městem a jdeme radši pěšky. Auta vozí pouze turisty do Zermattu na chystaný festival. Akutní zastávka a zneuctění Švýcarské přírody je daň za několik kilometrů bez WC.

Je vedro. Z Täsche vyrážíme směr Brigue a dále po Furkastrasse. Cesta se moc nekroutí, ale o to hezčí jsou to městečka. Staré dřevěné domky, klid, místní letiště v Münsteru. Münster nás uchvátil asi nejvíc. Takhle si představujeme dokonalé městečko uprostřed přírody.

Co nás ale čeká je Furkapass. Po dlouhém čekání nejlepší jízda. Provoz jak na dálnici, ale evidentně všichni vědí, o co tu jde. Jezdí tu samá Porsche, Ferrari, Lamba a další sporťáky. O motorkářích ani nemluvím.
 

Trochu mě mrzí, že jsme z nedostatku znalosti terénu projeli kolem slavného Rhonegletscher a nezastavili na kukačku. No co, snad někdy příště. Pass je nádherný, jak cesta nahoru, tak cesta dolů. Výhledy a klid. Sice i zima (o 10 stupňů méně než dole), ale to je nic oproti tomu, co zde na člověka dýchá z okolí.

Z Furkapassu sjíždíme do Hospentalu a do Andermattu, kde rozbíjíme náš předposlední nocleh. Potkáváme další anglán na ER-6F a Transalpu. Doporučují nám Sustenpass, na který my bohužel již nemáme čas, ale víme kam příště. V Andermattu, jako všude cena za kemp včetně teplé sprchy (tady dokonce na kód z účtenky). Kemp je spíš ohrada pro dobytek než kemp, ale nevadí nám to, alespoň tam nesmí karavany.
Večeříme v doprovodu kluka z Moravy, který měl smůlu a porouchal se mu nosič na bagáž - ale na kole. Nemůže pokračovat dále, tak čeká na odvoz. Taky pech :-/.

Den 7. - 8. - Nepříliš slavný konec výletu - Andermatt -> Chur -> Vaduz -> Füssen -> Rozvadov -> Praha

Ráno se vyčasilo a je opět den k pohledání. Je až neuveřitelné, že nám nezapršelo ani jediný den.
Bohužel začínáme být trochu otráveni, protože nemáme na nic moc času, ale to až v konečném zhodnocení.
První trasa vede na Teufelsbrücke. Krásná soutěska se starým mostem. Silnice je tu taky hezká.

Po Teufelsbrücke projíždíme Oberalppass, opět krásná silnice, ale po průjezdu kolem Oberalpsee začíná být cesta opět nudná. Prcháme směr Chur, protože dneska máme před sebou značný kus cesty. Do Churu nuda a v Churu to neni lepsi. Jediné co nás čeká je Vadúz. Je to hezké město. Sice je tu vedro, ale mají hezké náměstí a hezký hrad, ale na focení už nebyla moc nálada (oba zapařeni jak blázen).
 

Z Vadúzu se těšíme na Hohenschwangau a Neuschwanstein. A tady přichází kámen úrazu a definitivní rozhodnutí ukončit naši pouť.
Nedošlo nám, že je pátek. Okolí Füssenu je díky oblibě zámku Neuschwanstein tak natřískané, že nemůžeme najít jediný kemp. A když ho najdeme, recepční říká, že nemá místo a že jestli chceme, můžeme za 38 € přespat, ale do deseti hodin musíme vyklidit kemp. Z principu nás to tak naštve, že pokračujeme a hledáme jiný kemp v okolí Forggensee. Neúspěšně. Je skoro půlnoc a my balíme zpět do Füssenu. Je nám zima a máme hlad. Večeře v podobě 5x cheeseburger je jen malá záplata. Padá rozhodnutí, že jedeme přes noc rovnou domů.
Střihám si to směr Schongau a Mnichov, Martin v závěsu. Nakonec přece jen uznávám, že by to bylo riskantní a domlouváme se, že v momentě kdy uvidím vhodnou stavbu uprostřed ničeho, zastavíme a vyspíme se. Po chvíli jízdy nacházím stodolu uprostřed louky a ačkoliv je kempování v Německu zakázano mimo kempy, je nám to už jedno. Tlačíme motorky za stodolu a rozbalujeme spacáky.
Teplota nic moc...v noci je 7°C a pohodlí taky není na vydupané zemi úplně dobré. Ale 4 hodiny spánku jsou lepší než nic. Za rozbřesku balíme a tentokrát už skutečně mizíme směr Praha.
 

Za Mnichovem stavíme na pumpě na čaj a snídani. Na další pumpě si na slunci dáváme dalších 20 minut spánku a pokračujeme dom.
Cesta uběhne v pohodě a my končíme na Karlově náměstí. Smutným poznatkem je, že za celou dobu co jsme byli v zahraničí, jsme neměli tak naklepanou prdel jako za 7km po Praze. A to ani ve městech a na dlaždicích.

Stručné zhodnocení:

S odstupem času vnímám tuto zkušenost velmi pozitivně. Neměli jsme během výletu jediný technický problém, jídlo jsme měli i když jsme museli šetřit, viděli jsme spoustu zajímavých lokalit.
Co je poučením pro příště ? Chce to lépe plánovat. Rozhodně je lepší projet méně lokalit a důkladněji. Chce to víc času na všechny krásy, které nejen Švýcarsko ve svých Alpách poskytuje. Na projetí 2-- zemí je prostě 7 dní málo a navíc člověk musí počítat s opravdu vysokými výdaji. To znamená, aby si človek dovolenou užil, nesmí skrblit. Je lepší oželet jednu bandasku benzínu, aby si mohl člověk dovolit ochutnat nějaké místní speciality, případně se normálně najíst.

Celkově ovšem hodnotím výlet naprosto pozitivně. Byla to první zkušenost na první mašině a je k nezaplacení.
Doufám, že informace, které tu najdete vám pomůžou si rozmyslet, kam , kdy a na jak dlouho vyrazit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE