Alpský ráj 2010

Jsem tu poprvé i kluci, tak Jarda tahá kameru a my s Liborem fotíme. Je čas oběda a tak něco pojíme, pokocháme se přírodou a kolem 14:15 hodin pokračujeme dál směr Vaduz. Obloha se začíná zatahovat a padají první kapky. Zastavujeme u základny hasičů a bereme mokré hadry. Pokračujeme dál a další cíl je Vaduz v Lichtenštejnsku. Mezitím přestává pršet, tak sundáváme nepromoky a kolem půl páté jsme na místě. Zastavujeme na chodníku a děláme pár fotek. Nemáme moc času díky pozdnímu startu a tak valíme dál. Jsme trochu omezeni tou polopenzí, neboť se večeře podává od 19 hodin načeš nás žádal pan domácí, abychom se snažili tam v tuto dobu být. Na kraji Davosu uhýbáme vlevo stále po silnici č.28 a blížíme se k dalšímu dnešnímu plánovanému bodu a tím je Flüelapass ( 2383 m n.m. ). Tato cesta obzvlášť z této severní strany je velmi oblíbená a toto můžu jenom potvrdit. Spojuje Davos s městečkem Suchs. I když nám nepřálo slunné počasí, tak i přesto jsme se pěkně svezli. Je to pěkný rychlý úsek s kvalitním asfaltem. Žádné drsné vracečky, ale pěkné akurátní zákruty.Za Suchsem se napojujeme na č.27 a blížíme se k naší základně. Tento úsek podél řeky patří též k našim oblíbeným. Je to také velmi rychlý úsek s kvalitním povrchem zhruba 45 km dlouhý. I když jsme tady popustili uzdy našim strojům, tak jsme na večeři přijeli pozdě. Rychle přestrojit a hurá na véču. Opět pan domácí nezklamal a večeře byla výborná. Zhodnotili jsme den a i když předpověď počasí byla proti nám, tak to bylo vcelku vydařený. Pan domácí nám zlepšil náladu, když nám přinesl vytištěný papír s předpovědí počasí na další dny. Je to také motorkář a velice vstřícný pán. V garáži mu stojí tři roky starý Triumph Tiger 800. Dokonce nám nabídl kameru na motorku, ale bohužel jsme ji neměli kam připevnit, tak jsme mu ji vrátili. Jarda měl takovýho prcka z Číny a docela to točí nad naše očekávání. Ostatně to uvidíte z následujících videí, které sem pověsím. Kolem desáté jdeme spát s dobrým pocitem a těšíme se na další den.

Někteří to štěstí neměli a jenom po cestě nahoru jsem viděl celkem tři motorkáře, kteří buď zvedali motorku ze země, nebo obhlíželi škody. Je pravdou, že z východní strany to opravdu chce už trochu zkušeností a mít za sebou najeto pár tisíc kilometrů. Osobně doporučuji to jezdit ze západní strany. Je to rozhodně příjemnější cesta a není tak náročná. Mohu doporučit jednu radu a to, že i když se v zatáčce dostanete do protisměru, tak v žádném případě nezastavujte a jeďte dál. Ti co jedou z vrchu se uhnou, nebo zastaví. Jakmile to uděláte vy a zastavíte přímo v zatáčce, tak máte 80% jistotu, že spadnete. Jedná se o pravotočivé zatáčky. Buďto zastavit před zatáčkou, nebo vůbec. Moji dva kolegové z práce to tam taky letos sbírali ze země a bylo to, protože zastavili uprostřed zatáčky. Jinak po příjezdu nahoru jsem nemohl najít kluky, bylo tam beznadějně plno a tak jsem po chvíli musel zavolat Liborovi. Dojel jsem za nimi k horní restauraci Tibet. Počasí bylo nádherné a tak jsme všichni dokumentovali náš pobyt ve výšce 2760 m n.m. U Tibetu je to ještě o pár metrů víc, ale to už nehraje žádnou roli. Něco poobědváme, dáme lehkou opalovačku, nebo někteří z nás museli jít na kávu a zasloužené cigárko. Prostě nádhera, která se musí zažít. Zdrželi jsme se nahoře o něco déle, než bylo v plánu a proto měníme operativně trasu, abychom se stihli vrátit na vytouženou večeři. Po hodině a půl pokračujeme dál nově směr Livigno. Projíždíme další z krásných úseků po pěkné silnici Passo di Foscagno (2291 m n.m.) a za chvilku další. Zastavuje na nutné focení a valíme dál.Za malou chvilku jsme v Livignu, kde zajíždíme k pumpě, aby si Libor dotankoval ještě za lepší prachy, než v Samnaunu. Tady mají cenu za natural 95 ještě o 4 centy lepší tj. 95 centů za litr. Nezdržujeme se zbytečně a jedeme dál. Projedeme kousek Livigna a po chvilce jsme na hranicích na passu Forcola di Livigno (2315 m n.m ).

Po chvilce projíždí švýcarský expres, tak musíme chvilku počkat a po pár minutách pokračujeme dál. V Samedanu uhýbáme na Zernez a najíždíme na naši známou cestu podél řeky. Opět si užíváme rychlého úseku a lehce po sedmé přijíždíme k našemu Gasthofu. Jdeme se přestrojit a hurá na večeři. Opět se naboucháme a místa pro pivo už moc nezbývá. Pan domácí se ptá, kde jsme dnes jezdili, tak mu svou mizernou němčinou popisuji cestu. Zítra náš čeká další pěkný kus cesty po Švýcarsku, tak do sprchy a mažeme spát.