2500 km - A zase sama, tentokrát přes 11 průsmyků oklikou do Švýcarska

1.DEN 560km Slovinsko - Mojstrana

16.8.-17.8.

Tak konečně je pátek 6:30 ráno a má cesta začíná :-) co by to bylo, kdyby se něco nestalo…  při odchodu, zakopnu na schodech - helma letí dolů… odřeno nové zlaté plexi, no tak nic, hlavně klid😎. Vše je na motorce, zapínám Garmin navigaci a frčím směr České Budějovice, kde ještě narychlo dokupuji pár věcí v Decathlonu (náhradní náplň do camel bagu, bez které se opravdu neobejdu). Cesta Rakouskem pomalu ubíhá, po 350 kilometrech stavím za mostem, pod kterým protéká řeka Enns. Je opravdu horko, tak se svlékám a dávám chladivou koupel (mám opravdu ráda ledovou vodu) , pak ještě sváča a dál frčím rakouským venkovem přes Liezen a směr Sölk Pass 1788m.

Cestou projíždím podél řeky Grosselkbach, potkávám krávy a koně na každém kroku, musím tedy opatrně. Stoupám stále výš a výš a na malé vyhlídce zastavuji, kravičky všude kolem a ta panoramata. Dokonce i lavička na sednutí tady je, ale není zase tolik času...Kochací jízda pokračuje až do sedla ve výšce 1790m n.m. Pak začínám padat dolů. Je krásné počasí a tak si to opravdu užívám. Kolem 16:30 přejíždím přes Wurtzen Pass 1072m do Slovinska a směřuji na Krajinskou Goru. Odtud ještě asi 20km a jsem v cíli hostelu Lukna. Pomalu se stmívá, tak jsem opravdu ráda, že jsem na místě ( přeci jen jsem najela dost kilometrů ). Milé přivítání s paní majitelkou a cenou 23 € za nocleh😊. Sprcha a měkoučká postel v krásném hostelu Lukna👌.

 

 

 

 

 

 

 

2. DEN 400km Lago di Garda -  kemp Baldo 

17.8.-19.8.

Ráno se probouzím kolem 8 hodiny. Jdu navštívit místní supermarket, který je opravdu blizoučko. Kupuji mé oblíbené pití - kokos a mango. Malá procházka vesničkou s pohledem na vycházející slunce a čistoučkou říčku Triiglavská Bystrica. U stolku před domem dávám zelený čaj, jogurt s banánem a těsně  před 9 hodinou pomalu startuji. Čeká mě dlouhý a teplý den (jasně, je srpen, ale raději jet ve vedru, než v zimě a dešti).

Směřuji na Tarvisio, kde překračuji italskou hranici a pokračuji dál na velké město Tolmezzo. Tady to znám, již ze svých dřívějších cest - stejně jako loni, opět vyschlá řečiště řek Tagliamentto a Torrente But. No a samozřejmě kolony aut, objížďky a rozkopané silnice. Italové jezdí jak - prasata „traffic jam“ na blikačkách slušně předjíždím, jinak bych se v tom oblečení v horku upekla. Venku je 32st.C, no a když zastavíš, tak to prostě musíš předjet 😉 - uprostřed dvojité plné čáry!

 

 

Pokračuji na Sappadu.Tato poklidná turistická vesnička v nejvýchodnější části Dolomit je obklopena skalnatými dvoutisícovými štíty, jejich zalesněným úbočím se vine několik sjezdovek. Sappada je vyhledávána především rodinami či nenáročnými lyžaři. Leží v nadmořské výšce 1250 m na jižních svazích hory Peralba. Protéká ní řeka Piava, kterou také zdárně na mém bavíku „králíčkovi“ kopíruji.

Na chvilinku zde před mostem zastavím, načerpám ledovou vodu z místního pramínku u silnice - kde si paní chladí nohy po túře. Svá chodila vyndavá ochotně z vody a já v klidu čepuji ledovou vodu do camel bagu . Kolem 17 hodiny ve velkém vedru dojíždím do Trenta:-) a zase ty nekonečné kolony…Po 2hodinách konečně cedule začínají navigovat k mému cíl i - Lago di Garda.

Dusno, mraky se honí, tak snad nezmoknu:-) no a kdyby, tak přeci nejsem z cukru…a mám taky nové kalhoty od firmy Klim - tak alespoň zjistím, jak fungují za deště. Každopádně je v nich fajn. Mají super kapsy „větrací i ukládací“ 👌. 

A zase ty kolony, na místním kruháči se zamotám a začínám sjíždět na druhou stranu. Bože, snad někde stihnu odbočit a otočit se správným směrem. Jo tady by to šlo, stáčím se a bezpečně parkuji . A hele, tady to vypadá na vyhlídku….ooo jaká nádhera, Garda jako na dlani.

Kochám se výhledem z výšky… Po chvíli nasedám a uháním tentokráte správným směrem do cíle. Přes rybářské městečko Torbole, které je kromě turistů a motorek, plné kaváren, pizzerií, restaurací a také cukráren . Na vlnách se prohánějí serfaři:-) vítr se zvedá a možná vzlétnu i já s motorkou, jak zesiluje 😎.

 

 

Cestou ještě fotím nad hladinou nezralé fíky. Za cca. 25km dojíždím do campingu . Místečko na motorku, hned kousek od brány a asi 50m k jezeru, no ideální stav. Svlékám motorkářské oblečení, stavím stan a rovnou si objednávám velké pivo za 4,5EUR - to fakt jen zasyčí😊. Konečně mám čas (vybaleno,stan postaven) a jdu se vykoupat . Jezero je příjemně chladivé. Rackové se pohupují na vlnách a já si zaslouženě lebedím v jeho čistých vodách👌.

 

Je to tady jako u moře, ale žádný žralok, jen nafukovací krokodýlek se zmítá ve vlnách. Večer mi oslovuje postarší manželský pár, prý už sem jezdí přes 22 let, no ani se jim nedivím. Němec obdivuje mou motorku, no aby ne, vždyť je to BMW. Ještě chvíli klábosíme a pak už jdu do hajan. V noci cítím a i slyším kapky - nedala jsem tropiko, bylo fakt horko, no a teď ho rychle přehodit. Spustí se velký liják. Ajaj, tak to asi zítra nepojedu… Ráno se dohodnu s majitelem Lorenzem, že si ještě o den prodloužím - „no problem“. Tak alespoň Gardu poznám blíže...

 

 

3. DEN relax u jezera 

 

 

Lago di Garda nebo také  Lago di Benaco) je největší italské jezero s maximální hloubkou až 346m. Bylo vytvořeno po poslední době ledové Adižským ledovcem - teda, je fakt krásné!

Během brzkého dopoledne ještě prudký déšť. Sedím pod přístřeškem, kochám se výhledem na jezero, které se místy halí do krásných bělavých obláčků . Dávám si čerstvě upečený croasant a popíjím - jak jinak, než zelený čaj. Prohodím pár slov s prošedivělým fešákem, co si přisedl - no vlastně přistěhovalcem ze Švýcarska. Ptá se mne : „Kam jedu dál?“ do Švýcarska přeci! 😊. Dostávám palec nahoru a přeje „Good luck“.

Juknu na počasí radar- jo bude fajn. Beru šaty, malý batůžek a vyrážím po promenádě . Opravdu jsem udělala dobře, procházím bez davu turistů, krásnou cestou kolem jezera. Míjím hotely s plážemi, barevné domečky, udržované zahrady s palmami, oleandry, cypřišky, olivy a další krásnou květenu Gardy. Bárky se pohupují ve větříku na vlnkách a já se kochám pohledem na jezero a do dáli naproti - Park Alto Garda Bresciano s nejvyšší bodem Monte Caplone (1976 m).

 

 

Odpoledne když dorazím zpět, se zase začíná dělat pěkné vedro. Beru plavky a po 9 nachozelých kilometrech, se jdu válet na kamínkovou pláž. Večer mám relaxu dost:-) no, i jsem se trochu na slunci připekla, ale bylo tu krásně 😊. Ještě chvíli pozoruji západ slunce, dávám pivko a hledím, jak se Garda pomalu, ale jistě ponořuje do tmy. Vlnky šplouchají, větřík vane, na druhé straně vysoko na kopcích světýlka z malebných vesniček - opravdu krása. Němci ještě do noci sedí s lampičkami přímo u jezera- to je romantika. Ráno si jdu na pláž ještě za tmy zacvičit. Pak dávám snídani - zelený čaj a ovesnou  kaši s banánem . Se všemi se vřele rozloučím a uháním dál...Dnešní cíl zní jasně - dojet do Švýcarska.

4. DEN 350km  Švýcarsko - Ponte dei Salti 

19.8.- 20.8.

Vyrážím kolem 8:30 za sucha, s větrem v zádech a příslibem slunného dne. Projíždím celým zbytkem levé strany Gardy přes město Peschiera, které je nejjižnějším střediskem Lago di Garda a leží na 3 ostrovech obklopena vodou ze všech stran díky řece Mincio, pramenící z gardského jezera.Tato italská vesnice je považována za velmi důležité místo pro cestovní ruch. No, zase tady blbě sjedu, tak si to dávám na kruháči prostě ještě znovu😊(když nevíš kam, či se ti navigace načítá, tak „roundabout“ to vždy vyřeší).

Míjím také největší zábavní park v Itálii - Gardaland otevřený o rok později, než jsem se narodila tj. 1975 . Tady dotankuji a stáčím se na Bergamo, pak zastavuji u Lidlu ve městě Verano Brianza, kde dokupuji něco k jídlu a na osvěžení nanuka. Cestou projíždím kolem jezera Como a hranice překračuji v nejjižnějším bodě Švýcarska v celním městě  Chiasso. Na pumpě 1:92 CHF za benzín si odskočím a kupuji další zmrzku na osvěžení. Cestou mi dokonce staví policie - jukne na SPZ a na mne... „ OK madam“ 😊, tak frčím vesele dál .

 

V úmorném verdu dojíždím do velkého města Lugana. Všude palmy, hotely a spousta lidí. Vesměs samé italské SPZ. Město má opravdu silný italský charakter. Konečně se pomalu vymotávám dlouhou objížďkou.

Po strmých uličkách pouštím kluky v cabrioletu - ti blikají a troubí. V kopci u vesnice Vogorno zastavuji - navigace mi ukazuje „drinking water". Přímo u autobusové zastávky sesedám, sundavám oblečení a boty. Dopouštím svůj camel bag, ochlazuji se ledovou vodou a na chvíli si sedám do stínu za zastávku - vyndavám bagetu a obědvám. Asi po 30 minutách nasedám a uháním výš .

Míjím přehradu Verzasca, kde jak později zjišťuji byl zfilmován i díl Jamese Bonda - Golden Eye z roku 1965. Původně jsem chtěla kouknou z blízka, ale parkoviště je narvané. Do cíle ještě asi 15 km krásnou krajinkou. Projíždím vesničkou San Bartolomeo, kde se kochám kamennými domečky. Konečně jsem tady, vesnice Lavertezzo mi vítá. Již v dáli vidím svůj cíl, most - Ponte dei Salti na průzrační řece Verzasca, která nabízí pohled na více než 50 odstínů modré. Chodník na mostě je tak akorát široký, aby se na něm mohli míjet dva lidé. Stěny kamenného mostu jsou vysoké opravdu jen po kolena, aby zbylo dost místa pro pytle, které byly přenášeny na oslících😊.

 

 

 

 

 

Jsem opravdu dojata… parkuji ve skulince mezi auty, beru plavky a jdu prozkoumávat okolí. V tuto dobu je tady ještě mnoho turistů a tak čekám, až se tu trochu vylidní. Namířím si to cestou přes most do kopečka, kolem starých kamenných domů. Je tady dokonce i restaurace, ale žádní místo k ubytování zde prý již nemají. Kolem 17:30 se převlékám do plavek a nořím se do křišťálové vody. Je ledová a neskutečně ochlazující. Po stěnách kaňonu stékají potůčky a dokreslují tak okolní atmosféru. Jemný píseček, kameny různých tvarů, vodopád. To vše mám jako na dlani - cítím se báječně😊.

Čas ovšem neúprosně letí, balím a odjíždím směr - nějaké ubytování. Je 19:30 u jezera Maggiore dojíždím do kempu - který jak se dozvídám, právě zavírá . Na poslední chvíli kupuji nocleh, ještě spolu se Španělem, který přijel přede mnou také na motorce. Po několika otočkách hledání, konečně nacházím své místo na stan (nejlevnější plac za 45CHF:-) no, to je darda. Za šera stavím stan spolu s otravnými komáry. Rychlou sprchu a do hajan. Ranní hygiena, snídaně a valím zase dál.

5. DEN 300km jezero Silvaplana 

20.8.- 21.8.

Směřuji na velké město Bellinzona, které má asi kolem 44tisíc obyvatel . Bellinzona je velkým dopravním uzlem. V širším okolí města leží alpské průsmyky Gotthard, Lukmanier, San Bernardino a Nufenen. Zdárně se vymotám z města, kde je celkem šílený provoz.  Ale tak nějak stále kopíruji dálnici. Pak projíždím malým městečkem Grono, v údolí řeky Moesa, kde se snažím na místní pumpě s autoservisem, za pomoci paní natankovat ((jo,to se naučím. Cestou potkávám dokonce i 3 lamy😊které se tu choulí ve stínu stromů:-) no i jim je horko .

 

Pak se už kopečky začínají zvedat. Najíždím na odbočku přes San Bernardino pass. Cestou do kopce drobné opravy asfaltu.Terén je samá vlásenková zatáčka. Překonávám San-Bernardino Pass 2065m  a pomalu klesám údolím. Projíždím vesnicí Splügen - je to taková typická průsmyková vesnice se zachovalou architekturou a sluncem hnědými dřevěnými Walserovými domy. Vzduch se jen tetelí. Stavím až u přehrady Sufners, kde dávám oběd a kochám se panoramaty a opět neskutečně modrou vodou😊.

Přehrada byla postavena v roce 1962. Vzduch se jen tetelí, je fak vedro. Do stínu u hráze si po příjezdu sedá i pár z Německa. Mají kožené kombinézy…bohužel zrovna v této části je zákaz koupání. Dojídám a zvedám kotvy. Cestou ještě stavím u malých vodopádů a dřevěného mostu . Kdybych nespěchala, dala bych koupačku v peřejích. No, raději bláznivou myšlenku zavrhnu (a že jich teda mám) přesouvám se dál údolím směr Silvaplana.

 

 

V Thusis odbočuji a jedu podél čisťounké řeky Albula. Po 50km projíždím přes Julier Pass 2284 m který spojuje údolí Oberhalbstein a Engadin. Míjím dochované Římské sloupy přímo u silnice. Kochám se a kochám. Dokonce cestou na malou - nacházím i borůvky. Počasí stále krásné a slunné…. Na vrcholu průsmyku je jezero Lej da las Culuonnas. No, ani nezastavuji a pokračuji dál. Cesta je příjemná a bez výmolů. Od 90. let 20. století byla silnice v průsmyku na mnoha místech modernizována, což se v některých úsecích prý rovnalo i nové výstavbě.

 

 

Ještě 8,5km a dojíždím k jezeru Silvaplana. Vodní hladina je poseta barevnými kity. Silvaplana vesnice s 1500 obyvateli se stala se svým jezerem oblíbeným centrem plachtění a kitesurfingu a hostí mimo jiné závody Světového poháru ve windsurfingu. Nad jezerem se v dáli tyčí hora Furtchellas 1720m a ještě výš  PIZ Corvatch - lyžařský areál .To je prostě nádhera😊.

V kempu kupuji místečko na můj malý stan za pouhých 25CHF- což je paráda. Nacházím ho blízko jezera s výhledem na druhou stranu. Docela se ochladilo a vítr zesiluje. Stavím stan a po malém průzkumu okolí a následné sprše, kde potkávám i chichotající se holky - Češky:-) které tu prý zkouší také kity, si jdu vařit čínskou polévku s přidání Jerky. Zázemí kempu je opravdu moderně vybavené a čisté. A i tady, jak se zdá, je téměř plno. V noci pociťuji celkem chlad - jen 14st.C. Ráno vykukuje sluníčko přes jezero naproti. Sem a tam mlha se valí po kopcích, jinak ticho a klid. Hurá, bude zase azuro. Po ranní hygieně, rychlá snídaně v podobě ovesné - malinové kaše a opět banán a zelený čaj.

 

 

6. DEN 290km Itálie kemp Ganthaler - Vilpiano

21.8.- 22.8.

Loučím se s krásným jezem Silvaplana . A po asi 5kilometrech projíždím nejstarší alpskou turistickou destinací St. Moritz, kde prý slunce svítí přes 300dnů v roce😊. Město je ve výšce 1822m a obklopeno pohořím Albula a Bernina. V roce 1864 zde byla založena první turistická kancelář a roku 1935 byl zde spuštěn i první lyžařský vlek. Nikde jinde nenajdete na tak malém území takovou hustotu špičkových hotelů. Léčivé prameny, čistý horský vzduch a panenská příroda, udělaly z malé vesničky postupem času - nejluxusnější zimní středisko  „Top of the World“ a já jím právě projela. Cítím se šťastně …

Chystám se přejet přes průsmyk Bernina Pass 2330m, vede zde silnice spojující St. Moritz s údolím Val Poschiavo a současně také úzkorozchodná železnice s legendárním červeným vláčkem - Bernina express , dokonce ho vidím cestou, jak projíždí údolím. Chvilku s ním i závodím😊. Rozplývám se a stavím u Bernina Area Glaciers - nádherné ledovcové území, nacházející se mezi Pontresinou a Valposchiavo.

Najednou za sebou slyším slova:„Zdravím vás“ co? A on to Němec na kole😊. Začínáme spolu komunikovat anglicky - dřív jsem jezdil na motorce, teď už můj syn a já začal na kole. „Vy jste Češka a sama?“, jste fakt dobrá! Opravdu moc milé popovídání. Po kochačce na ledovec, Němec pomalu odjíždí - já ještě obdivuji a fotím. V sedle se potkáme a tak trochu nedobrovolně zrychluji:-) jinak bych se kochala tou krásou kolem ještě teď.

 

Přejíždím Forcola di Livigno Pass 2315m a za azurového počasí vstupuji na hranice do Itálie. Po asi 80km projíždím Livignem. A chystám se něco dotankovat. No, kdybych dřív věděla, že je tady bezcelní zóna a benzín za 1,33EUR - tak bych rozhodně jinde netankovala...NO, TŘEBA PŘÍŠTĚ...

Opět další zkušenost. Cestou dokupuji v místním řeznictví anýzový chlebík. Dalším Passo di Foscagno 2291m v rychlosti profrčím ( jedu směr Arnoga) hledám nějaké místečko, kde budu moci dát pozdní oběd. Aha,tady by to šlo…sjíždím na prašnou cestičku z parkoviště. Po minutě ještě malinko sjedu  níž… naskýtá se mi nádherný pohled na vodopády, horský masiv, květiny.: „Wow, to jsem nečekala... ano, tady budu obědvat !“😊. V dáli mi zdraví rodinka, která si tu udělala také piknik. Svlékám propocené hadry, chladím nohy v ledové vodě….a pak dávám kolo anýzového pečiva a k tomu tuňák s kuskusem. Užívám si zaslouženého klidu. Ani se mi z tohoto malého ráje na zemi nechce. Klidně bych si tu ustlala a byla do druhého dne:-) ale i sem samozřejmě jezdí patrola .

 

 

Pokračuji ještě dál na Umbrail Pass 2530m - který je nejvýše položeným silničním průsmykem ve Švýcarsku. Dnešní silnice přes Umbrailpass, která je velmi klikatá a má mnoho ostrých zatáček, byla otevřena až v roce 1901 - později ji dále rozšířila švýcarská armáda. Podél hlavní silnice 559 se nachází také několik opevnění. Cestou sjíždím okolo pasoucích se krav. A teď již na dobro opouštím Švýcarskou stranu.

 

Další na řadě je Stelvio Pass 2758m - nejvýše položené silniční sedlo ve Východních Alpách.No, i pár nadšenců na kolech míjím a obdivuji jejich vytrvalost - vždyť se tudy jezdí i vyhlášený závod Giro de Italia - smekám „klobouček“ všem kolařům👏. Na Stelviu předjíždím zdárně pár karavanů. A myslím, že v zatáčce číslo 12 jsem měla trochu „strach“ ale jinak vše bez „ztráty kytičky“ projíždím.

 

 

Zhruba u Eyrs-Oris začínají vinice, ale hlavně opravdu nekonečné plantáže s jablky, které mi doprovází dlouhou cestu, až do kempu…ještě si něco nakoupím v místním market. Jo, samozřejmě nějaké pivko, sýr, bagetku. Kemp Ganthaler ve Vilpiano -  je překrásná oáza klidu, plna bujné květeny. Jsem umořena vedrem, tak mi je i jedno kde postavím stan. Nakonec parádní místečko od sympatického prošedivělého majitele😊, dostávám za krásných 25EUR.

Naproti Francouzi a  pár z Holandska . Večer se kemp zcela zaplní. Dokonce i Češi pár, někde ze středních Čech. Holka s klukem, každý na své motorce. Pak taky Polák a jeden Švýcar na BMW. Mají tu i bazén - který bohužel nestihnu využít. Jo a taky nádherné jezírko s rybami a i želvami😊. Sprcha, pivko a chvíli, než se sešeří, tak debatuji s Holanďany - paní s pánem prý denně ujedou tak 20km na kole a moc se jim tady líbí. Paní obdivuje motorku a jsem prostě „STRONG“ woman. Večer je dusno a horko. V noci drobně mrholí, ale ráno již vykukuje sluníčko …Zjišťuji, že v dáli jezdí i lanovka na místní vrchol, ale Holanďané ji prý ještě nezkusili. Tak snídaně, zabalit, samozřejmě zamávat a odjezd.

 

7. DEN 230km přes Lago di Braies do kempu Alla Baita

22.8.- 23.8.

Výjezd z kempu Vilpinana po 9hodině nasměruji na Bolzano - největší městem Jižního Tyrolska. Zde také v Desparu dokupuji nějaké jídlo na cestu. Mé zásoby tyčinek a kaší, jsou již skoro pryč. Celou dlouhou dobu kopíruji řeku Rienza s cílem dojet a třeba i vykoupat se v Lago di Braies.

Konečně se blížím, ale jsou tady všude kolony a závory - je třeba si koupit online lístek, což se mi nakonec podaří a s motorkou parkuji cca.200m od jezera.Ti, co jeli ten den autem, již takové štěstí neměli - je to tady opravdu velmi turisticky navštěvované místo. Jezero má tyrkysovou až smaragdovou vodu, ve které se odráží mohutné vrcholy okolních hor. Já si dala okruh kolem celého jezera s délkou 3,5km.  Dokonce jsem se i stačila naobědvat s nohama ve vodě😊. A byla to opravdu ledová voda.

 

Jezero leží v údolí Braies v nadmořské výšce 1496 metrů v nejsevernějším bodě přírodního parku Fanes-Sennes-Braies, který sousedí s národním parkem Tre Cime - s hloubkou 36 metrů se pyšní nejhlubším jezerem v Dolomitech. Opravdu pastva pro oči.

 

 

 

 

Dál pokračuji na lyžařské středisko Badia - Alta Badia je lyžařský areál, který nabízí více než 130 km sjezdovek s pořádáním Světového poháru mužů v lyžování. V létě je oblast proslulá horolezeckými cestami, nejznámějšími v Dolomitech. Dcera tady byla lyžovat, tak jsem to musela alespoň projet na motorce . Je tady opravdu krásně. Stoupám kochací jízdou na nádherné Passo Valparola 2192m 😊 přejíždím opět za azura:-) mám teda opravdu štěstí. V průsmyku stojí stará rakouská pevnost Tre Sassi. Brzy po začátku 1. světové války byla částečně zničena italskou dělostřelbou. Teď je z pevnosti muzeum - jak se píše na wikipedii.

Přijíždím do alpské vesnice Cortina d'Ampezzo 1224m, která je téměř kompletně obklíčená  nádhernými Dolomity. „Jak se tu asi žije, když napadne sníh“.

 

 

Kochací jízdou již za šera přejíždím Passo Tre Croci 1805 m . Název průsmyku je poctou tragédii, která se stala v únoru 1789 - matka a její dvě děti, které se vydaly z Auronzo di Cadore do Cortiny d'Ampezzo za prací, u průsmyku umrzly. Na památku této události byly vztyčeny tři dřevěné kříže.Tak já naštěstí v srpnu nemrznu a po 19hodině vjíždím do kempu Alla Baita, kde visí cedule -  PLNO . Průšvih, nakonec ukecám slečnu na recepci a s cenou 20EUR (nechávám jí dýško, za velkou  pomoc) a jdu rozbít stan. Na jednu noc kemp ideální na přespání.

A ráno ta panoramata…kochám se pohledem na skaliska, po kterých se válí běloučká mlha. Jo a taky mi budí místní kozi a ovce zvonky, které mají kolem krku😊. Je teda pěkně frišno. Jdu na malou obhlídku, kde dávám pár protahujících cviků. Pak rychle snídaně a jedu dál. Ještě v rychlosti přejedu na jezero Misurina, kde jsem byla loni. Pak již pokračuji dál přes Vysoké Taury. Přibližně po 200km nacházím nádherné koupací místo u řeky Lieser s parádním přístupem,vysekanou plochou i prostorem na převlečení -  třeba na rodinný piknik. Bezmála 45minut si tady opravdu luxusně lebedím. Kolem 17hodiny dojíždím do Hallstatu.

8. DEN 150km Hallstatt

23.8.- 24.8.

Nacházím zde kemp za 30EUR, což je na to místo dobrá cena. Sice majitel není zrovna 2x příjemný... Ale když pak projdu bránu k večeru (šla jsem si nakoupit něco k snědku)  no tak to je miloučký, jak beránek. „šaty dělají člověka“. A šaty, ty opravdové, dělají zase „ženu, ženou.“😊. Večer ještě dobiji powerbanku, pokecám s Čechy a taky Slováky. A pak už do hajan.

 

 

 

9. DEN domů cca.450km

24.8 - 25.8.

Ráno je pěkná rosa, ale sluníčko se začíná klubat . Tak rychlá snídaně a šup na procházku „bez turistů“ malebným Hallštattem. Východ slunce nad jezerem, brouzdání uličkami, fotka s dědou na lavičce😊. Náměstí, kde jsem před několika roky byla na kolech s CK TRIP . Bylo tu krásně, ale ten čas letí, jak „splašené koně“.

 

Po 9hodině nasedám na bavíka „králíčka“ a směřuji přes Ebensee a Traunsse - kde ještě narychlo stavím ve Sparu na kafčo a malou sváču. Rychlou zastávkou na WC u Mekáče…  a zase slyším ‚‚ holka a sama na motorce‘‘ ta je dobrá - a Češka k tomu 😊. Otáčím se a chlapík s kolem, na kterém má také českou vlaječku, jako já na rameni bundy.Ten svět je tak malý… pár slov s popřáním šťasné cesty.  A dál pak přes Aschach an der Donau. Schöneben a pak již přejíždím hranice do Česka. Přejedu Lipno, zamáčnu i slzu dojetím …Ještě v Milevsku potkávám na pumpě rodinku s malými dětmi - taťka na starém BMW a sajdě, mamka Ural a prcka také v sajdě - OBDIVUJI JE . Počasí stále slunné a teplé mi doprovází až domů, kam dojíždím kole 18h.

 

 

 

Bylo to nádherné dobrodružství, s krásným počasím, průzračnými jezery, horami ,zasněženými vrcholky a vůbec úchvatnou přírodou a pohodovými lidmi na mé „kochací“ dobrodružné cestě😊.

 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE