Švédsko

Třetí den 8.8. 2021

Druhý den si bereme pramici a jedeme se podívat na těch několik ostrovů které na jezeře jsou Je to docela daleko a tak se vracíme až na oběd. Odpoledne jedeme na kole k nedalekému jezeru Öjesjön.

Motorku nechci ani vidět.

Čtvrtý den 9.8. 2021

             Následují den už mi zase cuká pravé zápěstí a tak se jedu  odstrojenou motorkou podívat po okolí. Prvně musí zase těch 6km šotolinou do nejblišší vsi, kde je krámek s benzinovým stojanem a pošta v jednom. Proplétám se lesy a okolo jezer. Náhle vidím ceduli vikingského muzea.Projedu nebližší vsí a parkuji na parkovišti před Värmlands Vikingacenter.

U jezera je postavena vikinská vesnice se vším co k ní patří, včetně drakaru kotvícího u mola. V rozlehlém areálu je několik desítek lidí Návštěvníci se tu mísí s postavami v dobových kostýmech. Vstup volný. Po prohlídce startuj stroj a jedu se ještě projet, držím se asfaltu proháním se lesem mezi  jezery. Občas zastavím, abych se podíval na něco zajímavého. Cestou zpět zahlédnu v jedné vesnici před domem starý benzinový stojan. Je zarostlý trávou, úplně původní ze čtyřicátých let. Nic na něm nechybí ani mosazné výrobní štítky. Pistole jde zlehka. Je to krásný kousek historie, která odráží přístup švédů k osobnímu vlastnictví někoho jiného. Tohle by se u nás nestalo, co by na to řekli všichni ti vykradači kostelů a zloději kanálových vík? Vracím se až večer, gril už opět žhne, vůně se nese široko daleko. Ještě že zásobu lihovin máme z domova. Tady se alkohol nad 3,5% prodává jen ve zvláštních obchodech. Máme štěstí, ten nejbližší je jen 80km daleko. Nějaké pivo se dá koupit za hříšný peníze v nebližším krámu, to je asi 6km. Jelikož Plzeňská 12° má standardně 4,4 % alkoholu  byla by tady prakticky neprodejná. Proto jí v Plzni na export do Švédska ředí  na  těch 3,5%. Blééé! No ještě, že jsem přijel vybaven. Další den se jedu podívat do 100km vzdálené vesnice  Båstnäs kde je hřbitov aut.  https://www.idnes.cz/auto/historie/hrbititov-aut-b-229 stnas.A160118_142700_auto_ojetiny_fdv

 Pátý den 9.8. 2021

Nevolím hlaví silnici a proto mě čeká asi polovina cesty šotolinou. Båstnäs se nachází na konci slepé cesty u hranic s Norskem.  Je to malá, neobydlené a zpustlá vesnička. V ní a v jejím blízkém lesíku je možné spatřit asi 1000 vraků aut převážně z padesátých a šedesátých let. Většinou  se jedná o dražší dovezená auta. Kdysi tu bývalo vrakoviště. Na místě několik desítek turistů, včetně Holanďanů s jejich karavany. Pročesávám, okolní les  a kochám se jedinečností tohoto místa. Tady mě opravdu mrzí, že jsem si nevzal zrcadlovku.

Po několikahodinové prohlídce  se vracím do městečka které leží  na břehu jezera a kde zase začíná asfalt. Před bílím kostelíkem z úzkou věží je parčík s na krátko posekanou trávou. Z ní vyrůstá několik pravých hřibů které jsou vidět už z padesáti metů. Sbírání hub tady asi nikdo nezná. Jsem blízko hranic s Norskem a od Osla mě dělí asi 120km Láká mě to a tak se po asfaltové cestě ženu k silnici která mě po chvíli dovede k hraničnímu přechodu.  Celnice je v horském sedle. Tady mě staví dva černoši v norských uniformách a chtějí vidět certifikát od mého očkování na Covid. Pak mě posílají ještě k jedné kontrole o kilometr dál kde mi to samé kontrolují norští vojáci. Všichni mluví výborně anglicky i když je patrné že z téhle pětice se narodil v Evropě jen jeden. Pak už fištím dolů k prvnímu jezeru kde chvíli obdivuji plavební komoru zdejšího zdymadla. Pak se vracím na dálnici, po které asi po hodině přijíždím na kraj Osla. Oslo je velmi členité město, leží na konci Oslofjordu a přilehlých kopcích žije tu 1,5 mil lidí. Chvíli se tam motám a hledám beznadějně přístav,ale po projetí několika tunelů,přičemž každý z nich mě ještě vzdálí od mého cíle, vytáhnu navigaci. Dal bych to i bez, ale je dopravní špička a já nemám tolik času. Celkem brzy chám směr a za nedlouho už parkuji Spirita na molu pod hradem střežícím přístav. Hned vedle je krásný škuner, patřící norským skautům a za ním další dvě mola plná historických plachetnic.

Bloudil jsem přístavem a užíval jsem si to. Když jsem došel na konec hlavního mola, došlo mi, že jsem na konci svojí cesty. Byl to super pocit. Těžko se to popisuje, ale kdo někdy cestoval sám, asi by mi rozuměl. Z přístavu jsem se šel podívat do pevnosti byl tam odtud krásný výhled na město i na moře. Je to takové místo, kam chodí v Oslu zamilované dvojice. Na jednom z nádvoří byt zrovna koncert. Slunce nízko nad vodou mi připomnělo, že to mám do chalupy u jezera ještě kus a že je potřeba vyrazit. Tankuji ještě v Norsku odkud mě vyprovází lehká dešťová přeháňka.  Směrem k hranicím projíždím asi 100 dlouhým tunelem. Tunel se mírně svažuje a je dokonale rovný. Ostré slunce je nízko a svítí přímo do tunelu, v celé jeho délce. Já tak jedu v podzemí, které  je zalité sluncem. Hranice přejíždím již bez zastavení a pak ujíždím i přeháňce.  Když stavím na stojánek motorku u chaty, cítím,že gril opět nezahálí.Večer jsem zjistil, že v městě Ed vzdáleném 80km je muzeum motocyklů, hned jsem si tam naplánoval cestu. http://www.mc-dalsland.se

Šestý den 10.8. 2021

               Dopoledne se ale honili mraky a tak jsem trochu váhal. Nakonec jsem vyjížděl kolem desáté směr Svanenholm. Polovinu cesty jsem opět absolvoval po šotolině, což mě trochu překvapilo, neboť mapa hovořila jinak. Městečko Ed, leží mezi dvěma jezery a dělá mezi nimi pomyslnou hráz. Hned po příjezdu mě nadchla věrná replika benzínové stanice Gulf, se dvěma stojany. Dělám si pár fotek s motorkou, ale v zápětí začíná krápat. Přesunuji se tedy do centra k místnímu obchoďáčku, kde má být zmíněné muzeum. Cedule tomu nasvědčuje, ale nalézt se mi ho nedaří, ani když celý obchďák obejdu dokola. To už leje jako z konve. Jdu se tedy zeptat do konzumu a zjišťuji, že vchod je po schodech dolu hned za kasou. Muzeum je pod celou plochou obchodního centra.

Lístek mi prodává postarší paní  sedící za recepcí. Na první pohled je vidět, že jde o rodinnou záležitost, jsem tu úplně sám. Ještě než si prohlédnu  první ho předválečného Indiana  se sidecarem, jde paní  ke starému gramofonu a pouští rokenrol. Líbí se mi tu moc. Je tu kolem stopadesáti motocyklů, hodně z nich je předválečných. Harleye , Hendersony kompletní řada Husqarny v četně kusů osazených ještě motory JAP. Vše je tematicky rozděleno. U každého stroje jsou cedulky s technickými údaji. Anglická sekce je úplně k poslintání. Nemladší  stroje jsou z šedesátých let, s výjimkou  je snad jen Suzuki XN 85 Turbo, která je trochu bokem. Kromě motocyklů jsou v muzeu k vidění staré lodní motory, motorové pily, rádia a mnoho předmětů patřících do zašlé slávy motocyklového světa. Venku pořád prší, asi po hodině přicházejí další dva návštěvníci. Jsou to urostlí chlapi, na jejichž oblečení a tetování nelze přehlédnout, náklonnost ke značce Harley Davidson. Po chvilce se setkáváme u motorů BMW Ptají se jestli ta "Really cool Yamaha" venku je moje. Odkud jsem přijel a zajímají se o detaily cesty. V muzeu nestojí jediná Jawa, ani ten libeňský Švéd kterého jsem tu tak trochu čekal. Situaci, zachraňuje předválečná ČZ 175. Ale co to, v popisku je drobná chyba. Po chvilce váhání jdu na nesrovnalost upozornit paní od vstupu. Jde k Číze se mnou, usmívá se a dává mi černý fix, abych to opravil přímo na štítku. S omluvou dodává, že to manžel večer vytiskne správně.  To už zjišťuji že venku přestalo pršet. Paní jde se mnou ven a fotí si Drakouše před cedulí motomuzea a ptá se jestli může dát snímek na web. Tohle místo mohu k návštěvě jen doporučit. Po cestě zpět se opět honím s mraky. Když mi zbývá již jen kousek dostihne mě přeháňka před kterou se schovávám do autobusové zastávky.

        Z oblohy visí provazy vody a do toho silně pere nízké slunce.To dělá stíny tak dlouhé, na jaké jsme u nás zvyklý v zimě. Když se po čtvrt hodině,znovu vyjíždím na  silnici vidím nádhernou duhu. Vlastně jsem tu viděl za těch pár dní tolik duh, že si myslím, že v dálce na severu se nepasou stáda losů, ale jednorožců.

Večer v chajdě je rozlučková párty zítra odjíždím.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE