Svatební cesta na sever

1. den  3.7. 2014

Tak teda nastal den odjezdu. Budík jsme měli nastavený na šestou, ale znáte to...nakonec jsme vstali kolem osmé a připravovali se k odjezdu. Na poslední chvíli jsem si uvědomil, že na Šárky Hornetu by to chtělo upravit něco jako podpěru pod levou brašnu. Pravou drží výfuk, ale ta levá se tam tak divně kývala. Nepůsobilo to moc bytelně. Tak jsem vzal starý pilník a lepicí páskou ho přilepil k zadní stupačce. No vydrželo to celou dobu a ani se to nehnulo.
Takže v 9:20 vyrážíme směr Sassnitz do kempu. Vzali jsme to přes Görlitz a pokračovali po okreskách směrem k Berlínu. Naštěstí nám Šárky kolega z práce půjčil navigaci, takže to bylo v pohodě. Nemusel jsem koukat do mapy a mohl si naplno užívat jízdu. Kolem poledne jsme najeli na dálnici a frčeli dál na sever. Jednou jsem špatně odbočil, protože jsem lelkoval a tak jsme si asi 20km zajeli. A pokračovali jsme dál na Neubrandenburg. Cesta byla nudná. Sice v Německu na dálnici můžete jet dle libosti, ale my zvolili cestovní tempo 120 - 140 km/hod. Prostě na pohodu. Cestou jsme stavěli jen na benzinkách nebo na odpočívadlech. V Německu na čerpací stanici nenarazíte tak často jako u nás, ale odpočívadel je tam dost. Kolem 18hod. jme dorazili do kempu Krüger Naturcamping poblíž Sassnitz.
Kemp byl sice starší ale naprosto čistý. Postavili jsme stan a po večeři šli spát.
Ujeto: 606km

2. den  4.7. 2014

Ráno jsem trošku popoháněl Šárku, která si říkala, že času je dost, ale já jsem radši všude dřív. Nechtěl jsem aby nám ujel trajekt. Sbalili jsme stan a odtlačili motorky za bránu abysme nerušili sousedy. Jeden pár už seděl před stanem a gesty nám ukazoval ať to pořádně ohulíme...Ale to jsme neriskovali. Nechci odjíždět z kempu se zapíchnutou tyčkou od stanu v zádech. :-) Do přístavu jsme přijeli právě včas. Chvilku jsme tam bloudili, ale nakonec jsme to našli. Naštěstí Šárka umí perfektně německy, já se domluvím anglicky, tak to vždycky nějak okecáme. Přijeli jsme na odbavení mezi posledními a do deseti minut od obdržení lístků najíždíme na trajekt. Byla to moje premiéra. Ale bylo to fajn. Přikurtovali jsme mašiny a šli se porozhlédnout po lodi. Asi po hodině jsme šli dovnitř a zbytek strávili tam.
Kolem poledne jsme dorazili do přístavu v Trelleborgu. Hned z přístavu jsme zamířili do  Malmö, kde jsme měli domluvenou schůzku s mým kamarádem Michalem, který tam zrova tu dobu byl s dětmi. Dali jsme si sraz v nákupním centru a dali si tam rovnou něco k snědku v místním Burger Kingu. No na naše poměry je tam poměrně draho. S tím jsme ale počítali. Spíše mě překvapilo obrovské množství přistěhovalců. Spousta arabů a severoafričanů. Rodilého Švéda abys pohledal. Michal nás vzal na místní pláž a asi po hodince jsme se rozloučili a frčeli dál. Nutno podotknout, že jsme si trasu vůbec neplánovali. Vždy den předem jsme mrkli do mapy a tam kde by se nám mohlo líbit, tak jsme druhý den vyrazili. Takže pro tento den padla volba na pobřeží Baltského moře u městečka Hällevik.
Tady je třeba připomenout, že ve Švédsku platí zákon, že můžete kempovat kdekoliv chcete na jednu noc. Je ale slušnost se zeptat majitele pokud je pozemek oplocený. A nehodí se zakempit někomu na dvorku samozřejmě. Takže jsme dorazili na místo a začalo hledání místa k přenocování. A tady přišlo moje vystřízlivění...Skoro jsme nemohli najít nic kloudného. Přímo na pobřeží bylo moc rušno a mě se nechtělo kempit na parkovišti. Takže jsme tam projížděli asi hodinu a já už začínal chytat nerva. Ale pak jsem zoufalý zajel ze silnice na polňačku a po pár metrech našel docela pěkné místo  v lesíku. Kousek od silnice. Ale vidět tam nebylo, tak co... Šárka udělala večeři a šli jsme k moři...Na pobřeží africká rodinka na procházce a kolem nich jejich pět dětí... Šli jsme na molo a moje žena dostala nápad se vykoupat v moři. No super. Moře samozřejmě ledový, ale co s ní mám teda dělat. Takže zpátky ke stanu, vzít plavky a ručníky a hurá do ledovky. Švédi se celkově rádi koupají, takže na molu jsme jich už pár potkali. Šárka tam skočila, zaplavala si a teď je řada na mě. Šel jsem na Adama a za chvíli ze mě byla holčička :-D. Ale dal jsem to a usínalo se krásně.
Ujeto: 211km

3. den  5.7. 2014

Ráno nás vzbudil pes s páníčkem který se prodíral kolem našeho stanu a tak jsme se nasnídali a vyrazili na cestu. Dnes jsme si za cíl vybrali jezero Åsnen. Vždycky jsme chtěli jet někam, kde je co nejméně vesniček. Tady se nám to zdálo fajn. Cestou jsme si užívali nádhernou přírodu. Silnice jsou tu perfektně udržované a řidiči naprosto v pohodě. Tady nemůžu souhlasit s Dominikou, která napsala, že Švédi jezdí jako prasata. Za celou dovolenou jsme nepotkali jediného, který by nás jakkoliv ohrozil nebo omezil.  Také je třeba se tu připravit na bezobslužné čerpací stanice. Většina z  nich je pouze stojan s automatem na platební kartu. Ale zvládnete to v pohodě. Princip je všude dost podobný. Dáte kartu a navolíte číslo stojanu. Někde i max. částku za kterou budete tankovat. Natankujete, dáte znovu kartu (nebo i ne) a vyjede vám paragon. Na pohodu. Takže zase začíná hledání místa k přespání. Chtěli jsme přímo k jezeru. Naštěstí navigace ukazovala i totální polňačky vedoucí snad přímo do vody, tak jsme jeli po jedné z nich. Po asi 2km jsme dorazili na farmu. Všude stará zemědělská technika, polorozpadlé stodoly atd. Ale jedeme dál a u domu vidíme chlápka jak seká trávu. Tak se ho ptám jestli je možné kempit dole u jezera. Prý, že jo. Ale všiml jsem si zákazu vjezdu. Tak se ptám, jestli tam můžem jet. Tak zas kývnul, že je to jeho značka a jeho pozemek a na jednu noc můžem kempit dole u vody. Poděkovali jsme a jedeme dolů k jezeru. Při příjezdu k vodě slezu z mašiny a skoro zakopnu o praváka. Tak tady se nám bude líbit. Výhled je nádherný, postavíme stan a připravujem večeři. Opodál stálo auto, tak byla Šárka trochu nervózní, kdo si pro něj dojde a kdy. Kolem 21hod. slyšíme motorový člun a zvuk je blíž a blíž. Nakonec vidíme starší pár na člunu. Připluli ke břehu a já si vzpomněl na film Hory mají oči. Divný pán, který se celou dobu drbal v mezinoží a paní u které jsme nevěděli jestli je jeho matka, nebo manželka. Prohodili jsme pár zdvořilostních frází o počasí a při odjezdu nám oba i zamávali. Paní se i usmála. Tak dobrý. Můžem v klidu spát. 

Ujeto: 87km

4. den  6.7. 2014

Ráno vstáváme a mě berou záda. Toho jsem se bál. Naštěstí můžu chodit, tak posnídáme, zabalíme cajky a jedem. Cestou kolem farmy potkáváme majitele, tak mu mávnem a pokračujeme. Na mašině záda tolik nebolí, takže dobrý. Dnešní cíl je jezero Solgen u městečka Mellby. Opět projíždíme nádhernou přírodou a občas se zastavíme na odpočívadle a kocháme se. Je tu nádherně. Celou dobru bylo teplo a občas i vedro. Při jedné zastávce potkáme krajany jedoucí do Norska na ryby. Docela koukali, když nás viděli na motorkách a Šárku s tolika brašnama na mašině. Klobouk dolů před ní. Mám skvělou ženu. Přijíždíme do Mellby a u kostela na hřbitově si všimnu dvou starších dam okopavajících hrob. Jdu ke zdi hřbitova a ptám se jestli se dá dole u jezera přespat. Hned všeho nechaly a daly se s námi do řeči. Starší z nich se jmenuje Lisbet a mladší je Kristin. Když  zjistily odkud jedeme a že jsme na svatební cestě, tak se nestačily divit. Kristin řekla, že u jezera je opravdu krásně a dá se tam stanovat. Lisbet se zeptala kam pojedeme zítra a řekli jsme, že někam k Huskvarně. A teď nás dost překvapila. Okamžitě nás pozvala k sobě domů. že by byla moc ráda, kdybysme jí navštívili. Že vidí, podle očí, že jsme hodní lidé a nemá strach. Tak jsme s rozpaky poděkovali, vzali si číslo a řekli jí, že ještě nevíme jistě jestli přijedem. Přijeli jsme k jezeru, kde bylo molo a kousek vedle malý záliv, kde kotvili motorové čluny. Kousek opodál kempil nějaký Němec. Byl sám a stan měl přímo vedle cedule "zákaz stanování". Dali jsme si motorky kousek na místo, kde se stanovat dalo a šli omrknout okolí. Po chvíli přijely ješte Lisbet s Kristin a varovaly nás, že začne pršet.  Lisbet zopakovala pozvání a po chvilce odjely. Za chvíli začalo pršet, tak jsme se schovali do takového přístřešku u erárního grilu, který tam byl. No a když jsem viděl jak je přístřešek supr, tak jsem navrhl ať stan vůbec nerozděláváme a přespíme v něm. Tak jsme se navečeřeli a šli se vykoupat. Teda jen Šárka. Já se kvůli těm zádům sotva vlekl.  Kolem 23hod. jsme zalezli do spacáků a usnuli.
Ujeto: 148km 

5. den  7.7. 2014

Ráno po snídani jsme si řekli, že přeci jen to pozvání přijmeme, tak jsme napsali Lisbet, že přijedeme odpoledne. Takže jsme měli spoustu času na lenošení u jezera. Opalovačka, koupání, lenošení. Prostě klídek. Kolem 16hod. jsme vyrazili na cestu do Huskvarny. Těsně před cílem začalo pršet, ale řekli jsme si, že na nepromoky už kašlem, když jsme tak blízko. Chyba! Za chvíli začala průtrž. Ale naštěstí jen chvilku. Přes noc nám věci uschly.  V půl šesté přijíždíme k Lisbet. Ubytuje nás. Motorky dáme do garáže a vezme nás na výlet kolem města a k jezeru. Cestou vypráví o životě a celkově si pěkně povídáme. Tady musím napsat, že Švédové jsou jazykově dost vzdělaný národ. Snad každý umí anglicky a Lisbet uměla anglicky, německy a prý se domluví i francouzsky. Smekám, na to, že jí je přes 80 let. Večer nám uvařila jejich typické jídlo. Pitipana (bramborové kostičky s masem a cibulí) s masovými kuličkami a volským okem. Dobrota. Šli jsme spát kolem půlnoci a ještě nám k tomu Lisbet zahrála na klavír německou ukolébavku. Neskutečná dáma. 
Ujeto: 70km

6. a 7. den  8.-9.7. 2014

Ráno po snídani se oblékneme a rozloučíme s naší hostitelkou. Bylo to super. Předchozí večer nám poradila kam máme jet. Jezero Fegen je prý nádherné místo a tak jsme se rozhodli, že dáme na její rady. No rozhodně jsme nelitovali. Dali jsme na navigaci a vybrali náhodně nějakou další polní cestu k vodě. A tady nám začala naše offroadová vložka. Asi 2km na makadamu. Docela zajímavý udržet na něm ty naložený motorky v klidu. Moc rychle se jet nedalo. Šárka to opět zvládla na jedničku. Projeli jsme zákazem vjezdu. Riskli jsme to. Ale při příjezdu k vodě jsme minuli lesní stroje a celkově jsme měli divný pocit. U vody bylo sice nádherné místo, ale přesto jsme se rozhodli, že to zkusíme jinde. Asi šestý smysl nebo co :-) Tak jsme zkusili další cestu a vyplatilo se to. Po dalších pár kilometrech v makadamu  jsme přijeli na místo, které na první pohled nepůsobilo moc útulně, ale po průzkumu jsme asi 30m od stanu objevili nádhernou pláž s pískem a pozvolným vstupem do jezera. Průzračná voda byla krásně teplá, tak jsme se hned vykoupali. Tohle místo bylo jako z pohádky. Odpoledne jsem se v jezeře oholil a večer jsme si udělali oheň. Rozhodli jsme se, že tu zůstanem dvě noci. Takže tyhle dva dny se nesly ve stylu opalování, koupání a lenošení. Sice nám došla voda, ale převařili a přefiltrovali jsme tu jezerní a bylo to v klidu. Prostě nádherné místo a byli jsme rádi, že jsme dali na Lisbetinu radu.
Ujeto: 165km

8. den  10.7. 2014

Po obědě odjíždíme směr jezero Bolmen. Na Íčku jsme se zeptali kde si můžeme nakoupit a slečna nás navedla do městečka Ullared. Prý je tam velké nákupní centrum. V Ullaredu bylo obrovské nákupní centrum a v něm ještě  větší nákupní horečka. Tolik přeplněných vozíků jsem snad v životě neviděl. Vypadalo to jako mraveniště uprostřed divočiny. Dali jsme si obrovskou zmrzlinu, koupili vodu a jeli dál. Něco málo k cenám. Pakl šesti lahví obyčejné vody vás vyjde v přepočtu klidně i na 150kč. za jednu láhev 1.5l vody dáte kolem 7-8SEK. Jídlo je na tom stejně. Ale to je fuk, ta příroda kolem za to stojí. Po nákupu pokračujeme dál k jezeru. Nejhezčí zážitek nás potkal cestou. Jedeme po další rovné silnici a najednou vidím jak do silnice vstupuje los. Je to obrovské zvíře. Skoro jako kůň. V klidu přechází silnici a nezajímá se vůbec o nás nebo auta. Stojíme a čekáme až přejde. Najednou vystrčí z křoví hlavu mládě a žene se přes silnici za losicí. Parádní zážitek. Pomalu se rozjíždíme, protijedoucí řidič nám mávnutím poděkuje, že jsme taky počkali a jedeme dál. U jezera Bolmen opět dlouho hledáme kde přespíme a na polní cestě málem přejedem zmiji, která se tam vyhřívala. Nakonec jsme našli místo v lese a k vodě je to asi 3min. cesty. Je tu taky krásně, ale na Fegen to nemá. Kocháme se výhledem na vodu a jdeme spát. Ráno nás čeká cesta do Dánska.
Ujeto: 76km

9.den  11.7. 2014  

Po snídani v 8:20 vyrážíme na cestu. Jedeme podle navigace co nejrychlejší cestou. Směrem na Halmstad a do Malmö, kde najedeme na most Öresund. Platíme mýtné a pokračujeme po mostě. Skvělý zážitek a nádherný výhled z mostu. Škoda, že se tam nedá zastavit a kochat se. Stálo by to za to. Most plynule přechází pod vodu, takže jedeme ještě asi 5 minut tunelem. Po obchvatu objíždíme Kodaň a pokračujeme na druhý most Storebælt. Vede po něm železnice, takže vedle nás jede i vlak. Také jsme si to maximálně užili. Tuhle trasu doporučuju nevynechat. Ta dlouhá cesta přes Německo za to stojí. Jméno třetího a posledního mostu už si nepamatuju. Byl krátký a mýtné se na něm už neplatí. Pokračujeme na západní pobřeží do městečka Vejers Strand. Při příjezdu jedeme pořád po hlavní a ta nás dovede až přímo na pláž. Žádné omezení, prostě vjedete přímo na širokou pláž a dál už je jen moře.  Taky paráda. Jedeme do kempu a platíme 32 euro za noc. Sprcha se platí zvlášť. Kemp je perfektně udržovaný a čistý. Celý areál je uprostřed písečných dun porostlých trávou, takže když si vyberete pěkné místo, máte i soukromí. Postavíme stan a jdeme se vykoupat na pláž. Moře je trochu kalné, ale krásně teplé a tak dovádíme ve vlnách snad hodinu. Super!  Následuje západ slunce a romantika Po návratu do kempu zjišťujeme, že se vedle nás utábořila německá rodinka a když jdeme spát, tak chytám trošku nerva, protože i kolem půlnoci jsem slyšel asi 20 minut jen zapínání a rozepínání zipů u stanu. Myslel, jsem že to nezvládnu a vlítnu tam, ale moje skvělá žena mě vždy uklidní.
Ujeto: 565km

10. den  12.7. 2014

Ráno náš německý soused vstává v 5:30 a vaří si kafe na nejhlučnějším vařiči v Evropě. Prostě na palici. Po necelé hodině jede asi pro snídani, tak máme chvilku klid. Ale stejně vstáváme a začínáme balit. Poslední procházka na pláži a při návratu pokec se sousedy. Prý milujou Prahu. Hmm, super, říkám si, ale nejradši bych mu za to ráno zakroutil krkem :-) Vyrážíme na cestu kolem 10hod. Nastává nejméně zábavná část cesty na dálnicích. Ale i tak nebylo o adrenalin nouze. To jsem prostě nepochopil. Všichni jedou plynule kolem 120km/hod a najednou bezdůvodně zpomalí a dva pruhy jedou klidně i 60km/hod. To prostě nepobírám. Pak se cesta uvolní a jede se dál. Žádná překážka, prostě nic co by naznačovalo důvod jít na brzdy. Někdy i dost tvrdě.  Situace se opakuje i v Německu a já už začínám lehce nadávat :-D. V 19:15 příjezd do Hamelerwald poblíž Hannoveru. Kemp působí dost zanedbaně, ale za 14 euro za oba je to super. Zaplatíme, postavíme stan a jdem se projít po kempu. A já si opět vzpomněl na Hory mají oči. Kemp byl nejspíš dřív dost velký a žilo to tam, ale pak mi přijde jako by museli hned utéct a všechno v něm nechat. Budovy měly vymlácené okna, zatopené přízemí ve kterých byla dříve asi hospoda. na stolech ještě ubrus a skleničky. Vegetace prorůstala rozbitými okny dovnitř a celé to působilo jako post-apokalyptický kemp. Korunu tomu nasadil divný  hranatý potetovaný pán v propoceném tričku, který se na nás přišel podívat z místa které vypadalo jako hřbitov karavanů. Karavany porostlé mechem a v nich tenhle pán. Na jednom z nich vlála pirátská vlajka, tak v tom nejspíš bydlel. Docela psycho. No radši jsme šli za plot , který ohraničoval stále funkční část kempu :-) Sprchy byly sice čisté, ale sem tam nějaká ta pavučinka. Za ty prachy ale super. Po večeři u mytí nádobí pokec s pánem z Holandska o manželství a šlo se spát. 
Ujeto: 516km

11. den  13.7. 2014

V 9hod chvátáme z post-apo kempu pryč a mažeme směrem ČR. Cestou se stavíme ve fast foodu na oběd a nic zajímavého se neděje. Až na klasický opruz na dálnicích. Na odpočívadle našla Šárka zajímavý inzerát na dámských záchodcích, tak se s vámi o něj podělím.Málem bych zapomněl na zajímavou nehodu. Ani tak ne nehodu jako neštěstí jedné rodiny. Na dálnici míjíme auto s něčím co připomínalo kdysi karavan. Teď to byl už jen podval s kolečky a zbytek karavanu odfouknutý v příkopu a na dálnici nádobí a oblečení. Chudáci lidi, tam stáli a nevěděli co dál. Policajti byli na místě, tak jsme pokračovali dál.  V půl osmé přijíždíme do Zdic u Berouna. Tam bydlí Šárky brácha a tak jsme spojili návrat domů s návštěvou u něj. Večeře, pokec a jde se spát.
Ujeto: 519km

 

12. den  14.7. 2014

V 6:30 vyjíždíme od šváry a jedeme do Jablonce k mojí mámě. Tam se nadlábnem a pokecáme a v 15 hodin jsme doma. Následuje obrovské vítání od našeho psa maliňáčka hyperáčka. Leze nám až za krk. 
Ujeto: 196km

Shrnuto: Perfektní svatební cesta. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE