Bleskovka na sever. Prostě jen tak

   Rozhodnutí.

   Doma jsem nahlásil, že v neděli odjíždím. V sobotu po osmnácté jsem sedl k pc a začal definitivně rozhodovat, kam vlastně vyrazím. Rozhodujícím faktorem pro druhý týden září bylo očekávané počasí, které mně dělalo vrásky již v průběhu týdne. Itálie déšť a zima, do Slovinska a Chorvatska se to žene. V Rumunsku vedra, ale byl jsem tam vloni. Znovu jsem výhled počasí ověřil. Tak si řeknu, co na sever. A vida, tam bude nejlépe!

   Rychle jsem vytáhl představu, která byla v hlavě již déle zastrčena a vymyslel si trasu od neděle do soboty. Na severu se to otočí již ve čtvrtek a u nás bude lít od neděle. Tentokrát jsem opět vyrazil sám.

   Tak tedy ve 22: 00 rozhodnuto, o půlnoci sbalený a do hajan a zítra hurá na to.  Jinak pro doplnění, sbalení je chvilka na nabalení nějakých věcí ne převlečení, lehčích bot, pantoflí a něčeho na spaní, hygieny a prášků bez kterých se neobejdu a nezbytné sklenice s kafem do vaku. Nepromoky a náhradní rukavice vozím trvale pod sedlem spolu s dalšími drobnostmi.

Cesta na sever.

   Ráno jsem byl líný, tak jsem vyjel až v půl deváté. Dobře jsem udělal. Od Zdib mlha, které se nechtělo moc rozpustit, dala se skoro krájet a doprovázela mě až k Lovosicím.  Tentokrát jsem jel oproti svým zásadám cestou až do Rostocku, skoro 600 km po dálnici. No, dobrá túra.  Výhody pcxky jsem využíval v několika kolonách a zúžení. Faktem je, že němečtí řidiči různé objíždění a předjíždění v koloně skútristou nenesou moc dobře a i stavění se k jedné straně při cukání v uzávěrách se jim moc nedaří. Berlín jsem projel, celkem to šlo, ale v oblasti bývalého západního Berlína byly na trase různé objížďky a zúžení. No, nic moc. Stovkou po dálnici není nic moc, ale dá se to přežít. Cestou jsem si zabukoval ubytování na kraji Rostocku směr Warnemünde, kam jsem dorazil v pozdní odpoledne. Nebylo nejlevnějším, co booking nabízel, ale na vhodném místě s dobrou možností parkování.  Zajel jsem si do asijského bistra na večeři a jedno pivko, které je v Německu za řídítkama povoleno. Cestou bylo vedro, ujeté kilometry také slušné, tak jsem pak spal jako dudek.

  Warnemünde.

  V tomto krásném přístavním městečku jsem byl poprvé na dovolené jako kluk s rodičema před 57 lety, jeli jsme vlakem a bylo mi 13.  A přestože jsem tam byl opakovaně i později, neodpustil jsem si městečko navštívit a zavzpomínat. Je to paráda a komu nevadí chladnější moře, tak i za hezkého počasí super pláže s jemným písečkem. Já se prošel okolo majáku, okoukl starý přístav a hurá na trajekt zpět do Rostocku. Jenom škoda, že ještě neměla otevřeno kotvící bárka, upravená jako bistro s rybími pochoutkami. Kdo nešetří, využije pro cestu do přístavu k trajektu tunel, cestu si krásně zkrátí asi za necelých šest euráků.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE