Balkánská odysea
Text: Heduš | Zveřejněno: 15.10.2025 | Zobrazeno: 12 808x
Cestu jsem měla částečně naplánovanou dopředu, ale záměrně jsem ponechala prostor pro spontánní rozhodnutí – ubytování i nové cíle jsem řešila až na místě. Balkán pro mě představoval dosud nepoznané území, především z hlediska přírody, do které běžný turista často ani nezavítá. Hory, stezky, přírodní parky... Každý den se našlo něco, co mě překvapilo svou krásou. Nejvíce mě lákalo Srbsko. O této zemi jsem toho moc nevěděla, jen to, že o krásnou přírodu nebude nouze. Připravila jsem si pár bodů k navštívení, jako přírodní parky a hory. Většinou se mi podařilo najít slušné a čisté kempy nebo penziony, ale nebylo to vždy bez komplikací. Často se stávalo, že ubytování, které jsem si vyhlédla na mapě, už ve skutečnosti neexistovalo. Někdy jsem musela hledat i třikrát, než jsem našla vhodné místo. Mapy.cz se ukázaly jako užitečný pomocník, ale rozhodně nejsou neomylné. Počasí zprvu vypadalo příznivě, i když už od začátku bylo až nezvykle horko – teploty se pohybovaly kolem 30 °C, což byl spíš nejnižší denní průměr. V dalších dnech se rtuť teploměru vyšplhala až na 42 °C.
Kapitoly článku
1. den, 30. 6. 2025 Česko HK – Rakousko Tulln
Vyrážím poprvé na cestu sama, tak se snažím zabalit vše, co bych mohla potřebovat. Třeba manikýru a neseser na šminky 😊. Je to trochu risk, ale proč ne. V podstatě jsem byla všude atrakcí a občas dostala i slevu. Přeci jen samotná holka na cestách se moc často nevidí.
Začátek cesty jsem pojala výletově. Přes Čechy jsem jela na pohodu i když časté práce na silnici, mě dost brzdily samy o sobě. Stavila jsem se na pozdní oběd ve Znojmě u tamního hradu. Rozsáhlý přemyslovský gotický hrad je z 11. století, a v 18. století byl přestavěný na barokní zámek. Hned vedle stojí z 11. století dochovaná rotunda sv.
Kateřiny se vzácnými nástěnnými malbami. Tamní stylová restaurace je součástí zámeckého pivovaru. Vaří Zámeckou 11°a 12°, nějaké speciály, ale i piva IPA a APA. Znalci jistě vědí. Ani jedno jsem neochutnala, protože řídím, že? Snad příště.
K večeru jsem dojela až za hranice s Rakouskem a ubytovala se v kempu Donaupark camping Tulln. Je to celkem pěkný kemp s koupalištěm a jachtařským dokem na ooobr širokém Dunaji. Přes Dunaj je jak žebřík (vypadá tak) natažený most Tullner Donaubrücke, který má impozantní délku i vzhled.
V kempu žádný Čech na pokec nebyl. Ani na motorce, ani v plechu. Sociálky čisté, sprch dostatek.
Ochutnala jsem ucházející pivo Stiegl, nic jiného zde neměli. Připravila jsem si plán cesty na další dny. Stan se mi stavět nechtělo, tak jsem si ustlala pod širákem hned vedle motorky.
Cena za kemp 23 €.
Najeto 259 km.
2. den, 1. 7. 2025 Rakousko Tulln – Slovinsko – Chorvatsko Hrastina
Po snídaní jsem se vydala přes Slovinsko do Chorvatska. Musela jsem bohužel okolo Vídně, ale nebyla to zase taková hrůza. Cesta byla celkem plynulá. Bylo hodně teplo, tak jsem pro pohodovější cestu vybrala viniční stesku krajem Wörterberg. Je to taková malebná trasa, určená spíše cyklistům. Ale upřímně, na kole bych to jet nechtěla. Samý kopec. Na druhou stranu, jet na kole, mohla bych v těch sklípcích něco ochutnat. Obydlí i krajina byly podobné jako naše Morava. Každopádně provoz byl téměř nulový, pro mě trasa vyloženě kochací. Projela jsem hraničním přechodem Straß in Steiermark a Slovinskem jsem pouze projela. I zde byla viniční stezka, která vlastně navazovala na tu Rakouskou. 
Pro přejezd do Chorvatska, jsem si vybrala přechod Bregana. Cestou jsem ochutnala výbornou pizzu, pečenou v peci na dřevěné uhlí. Už bylo k večeru, když jsem s menším úsilím (asi na potřetí), vyhledala kemp nekemp Vugec plac v obci Hrasina Samoborska. To je docela příjemná záležitost. Levný kemp, nemá to plot, jen upravené spací plochy pro stany i karavany. Ale zázemí a toalety čisté, nic nechybělo. Zde jsem se setkala se dvěma nadšenci (otcem a synem) z Moravy, kteří jeli na kolech do Splitu. Moc příjemní hoši. 
Když mi vyprávěli své cestovatelské zážitky, byla jsem ráda za svého motorového koně. Mají můj obdiv. Na další cestu se k nim přidala stejně „postižená“ Němka či Rakušanka, nevím. Aspoň si před ní mohou honit trika, kdo z nich je vytrvalejší. Tentokrát jsem stan stavěla, nebylo tam žádné zákoutí, které by mě alespoň trochu ukrylo.
Cena za kemp 15 €.
Najeto 352 km.
3. den, 2. 7. 2025 Chorvatsko Hrastina – Chorvatsko Omiš
V Chorvatsku jsem nebyla hodně dlouho, snad 25 let. Vlastně pár let po rozdělení Jugoslávie. Jako první jsem zamířila k Plitvickým jezerům. Vyhýbala jsem se dálnici, abych neplatila mýtné, ale stejně mě 
to kousek neminulo. O to byla cesta příjemnější, i když teplota vystoupala na čtyřicítku. U jezer jsem se jen zastavila, na prohlídku jsem neměla dech. Nejen proto, že vstup byl 60 € a to nepočítám parkovné. Bylo tak teplo, že trasu dlouhou téměř kilometr ke kýžené atrakci, jsem nechtěla v hadrech absolvovat. Nějaké fotky jsem si ale udělala. I z vrchu byly některé vodopády vidět. Třeba se sem ještě vrátím. Nejlépe mino sezónu.
Další cíl v pořadí jsem měla zase vodopády. Tentokrát v Bosně a Hercegovině. Vodopády Kravica se nacházejí v jižní části Bosny a Hercegoviny. Kousek za hranicemi. Jela jsem přes Chorvatsko horami, kudy se jezdilo k moři, než byla postavena dálnice. Jejich D1. Opět velmi řídký provoz a žádné kolony. Dokonce ani motorkáři tudy nejezdili. Teplota vystoupala na 42°C. Stavěla jsem na pití každou půl hodinu. Okolí silnice vypadalo jak ve vyprahlé prérii. Kdykoliv jsem zastavila, začali nade mnou kroužit místní mrchožrouti. Myslím, že mě sledovali celou cestu a jen čekali až to se mnou šlehne.
Během přesunu do Bosny a Hercegoviny (používám celý název země, vysvětlím v další kapitole) jsem se náhodou přes FB zkontaktovala s kamarády motorkáři (Maruš a Véna), kteří si váleli šunky u Omiše.
Slovo dalo slovo a já změnila směr cesty dolů k moři, abych je navštívila. Musela jsem přejet přes hory a sestoupat k moři. Doporučuji každému, kdo nechce zažívat nudné cestování po Chorvatsku, ať jezdí tudy. Parádní poježdění, krásné výhledy a serpentýny. Našli jsme se, strávili spolu příjemný večer, a navíc mě nechali v apartmánu přespat na skoro luxusním gauči 😊. Díky Maru a Véno. Vodopády Kravica počkají ještě jeden den.
Najeto 473 km.