Pyreneje! Od východu k západu a od západu k východu.

Jako každej rok zasedáme k pivku a omámeni rumovým oparem vymejšlíme, kam že to příště vyrazíme. Předkládám svoje vypracovaný itineráře na Ukrajinu a Korsiku. Po přednesu takřka vysokoškolský diplomky jsme se stihli tak akorát zlejt a Jarcovi se furt něco nezdá. Než pronesu tu osudnou větu: „Nepojedem třeba do Pyrenejí?“ A Jarec na to: „Jo!“ A tak nějak to začalo...

0. den, čtvrtek 4. 7. 2019

Pozdní odpoledne nabírám Jarce již tradičně v Praze v práci a valíme rychlovkou na západ. Zase do tmy! Plzeň, Klatovy, Deggendorf, Mnichov, u jezera Ammersee spaní nadivoko. Na parkáči. Pivo, rum, a na kutě...

Najeto 458 km

Ubytování: nadivoko, u jezera Ammersee (GPS: 48.072342, 11.115481)

1. den, pátek 5. 7. 2019

Švýcarskem, na jih

Probouzíme se do slunečného rána a tak je jezero jasná volba. Na to, že jsme v Reichu, je tu docela bordel. Spolu s námi se jdou vykoupat dvě dámy v letech. Před jejich toužebnými pohledy jsme radši utekli a koupačku vzali hopem.

Obědváme nostalgicky u Bodamského jezera, kolem kterého jsme jeli náš první společný trip. Dál přes malinké Lichtenštejnsko, do Švajcu, za prvními průsmyky. Jeden z nejfotogeničtějších Oberalppass (2046 m n. m.) a jistojistě nejznámější ze všech, Furkapass (2436 m n. m.). Zajímá tě víc detailů o Švýcarsku? Koukni SEM!

Po námi oblíbené silnici č.9 na jih, přes Brig a Martigny, se blížíme průsmykem Col de la Petite Forclaz (1526 m n. m.) k zemi zaslíbené spaním nadivoko, Francii! Sjíždíme do údolí a v Chamonix hledáme plácek na spaní. Není to jen tak, ty nejhezčí jsou samozřejmě obsazené, a tak jako pankáči parkujem ke stolku s lavičkami u jakéhosi jezírka v parku. Opět za tmy.

Najeto 532 km

Ubytování: nadivoko, park v Chamonix (GPS: 45.969901, 6.914583)

2. den, sobota 6. 7. 2019

Ahoj Francie, země levandulí a kvalitního vína

Ráno nás budí kroky kolemjdoucích a běžců, kteří se s úsměvem ptají, zda se mohou přidat na snídani. Já tu Francii prostě miluju! K tomu parádní výhled - ze skaliska nad námi lítaj paragáni, asi Kouba :-) Ze severu objíždíme skalní masivy se zasněženými vrcholky, mezi nimi se tyčí nejznámější, Mont Blanc. Je to krása! Míjíme profláklou Route de Grandes Alpes a opět nostalgicky vzpomínáme na naší cestu za Francouzskými průsmyky, koukni ZDE.

K svačince si dáváme Col du Glandon (1924 m n. m.) a Col de la Croix de Fer (2067 m n. m.), a na zchlazení, místo jednoho orosenýho, dáváme koupačku v jezeře Lac du Verney. Brr, to je fakt ledárna! Kámošíme se s partičkou cyklistů, co zde chladí bolavý nohy. Na oběd stavíme u zaparkované Guzziny před hospůdkou v Col d´Ornon (19371 m n. m.). Tomu se říká lapačka na motorkáře! A co jinýho si dát ve Francii, než omeletu.

Silnice D937D, kolem vodního díla Lac du Sautet je nejzábavnější silnice ever! Taky tu nejsme sami a potkáváme desítky, možná stovky motorkářů. Přivádí nás do kraje fialových květů a všudypřítomné vůně levandulí. Na závěr dne si ještě smlsnem na Col St Jean (1158 m n. m.) a Col de Macuegne (1068 m n. m.).V městečku Sault dokupujem zásoby a rozmejšlíme, kde dnes složit hlavy. Na Mont Ventoux už asi nedojedem.

Svět je malej

Čučíme do mapy, když v tom se náhle stane zázrak. Přifrčel oprejskanej fiátek a v něm dredatá holčina, zpěvačka. Jarec se jí ptá na cestu, když zjišťuje, že tu čeká na kamaráda z kapely, Čecha. Zve nás na jejich vystoupení a že nocleh nebude problém. Než dorazí, řešíme francouzskou výslovnost Mont Ventoux... Mon Ventů. Kámoše, krajana, nijak nezajímáme, tak (se) nezdržujem a loučíme se.

Projíždíme kolem levandulové farmy, kde partička pankáčů - brigádníků, spí ve stanech na poli. Nabízí nám nocleh pod stromy, vedle nich. Dokonce ňákou tu zelenou cigaretku, že by nám smotali. Nene, my už máme ale tý mýdlový vůně a pachuti na jazyku doslova plný zuby, takže pro nocleh volíme raděj piniový lesík o kus dál. Bingo, opět s lavičkami a stolkem.

Najeto 385 km

Ubytování: nadivoko, borovicový háj kousek od Ventouxu (GPS: 44.141985, 5.370652)

3. den, neděle 7. 7. 2019

Krajina jak ze Středozemě

Večer padlo pár pívek z místní sámošky. No a těch 7,5% mě teď pěkně pobolívá v kebuli a připadám si jak ten červenej čuník na obalu plechovky. Jinak Rince Chochon doporučuju. Deštivé ráno nám k náladě nepřidává, tak natahujem plachtu, a zpět do světa snů.

O hodinu později už nás sluneční paprsky tahají ze spacáků a krájíme první zatáčky, k hoře Mon Ventů. Připadá mi jako osamělá hora z Hobita, jen se pod ní neukrývá žádné bohatství, nebo aspoň o tom nevíme. Místo toho nám Mont Ventoux (1912 m n. m.) nabízí bohatství v podobě dechberoucích výhledů. Jedno oko dohlédne na moře, druhé přes Alpy až k italským hranicím. Chtěl bych bejt chameleon. Nebo aspoň dvouhlavej drak Šmak.

V Malaucene doplňujem vodu z pramene u kláštera, když v tom se přiřítí žíznivej cyklista.

Jarec: „Je ta voda dobrá, pane?“

Dědula: „Nejlepší z celý Francie!“

A taky že jó!

Za kultůrou

Na oběd do Avignonu, to zní jako plán! Chtěli jsme projít historické centrum Avignonu (UNESCO) včetně torza mostu Pont Saint-Bénezet, ale hlad a dopravní kolaps nám změnily plány. Nevadí, francouzská kuchyně ta zažene všechny chmury. Avignon je krásnej, ale ten bordel na ulicích, to je teda hanba!

3 hodiny nutného dálničního zla finišujem jižně od Narbonne, kde sjíždíme do francouzského venkova. Mejdlovou pachuť na jazyku střídá sladká chuť vinné révy, kterou ozobáváme jak kosí bratři na prvním parkplácku. Nekončící vinice všude kolem střeží z vrcholků kopců středověké hrady, které máme v plánu navštívit. Konkrétně Chateau d´Aguilar, Chateau de Quéribus, Chateau de Peyrepertuse. Silnička Route des vins Corbieres nás dovedla až ke kaňonu Gorges de Galamus. Krásnej přírodní úkaz, jak si řeka l´Agly našla cestu mezi vápencovými skalami. Některé prameny přitékající do řeky jsou termální, s teplotou kolem 30st.

Na kochačku tuhle část země vřele doporučuju, ale s tankováním je to horší, benzínek je tu jako šafránu! Vzhledem k suchu v nádržích, tankujeme litr benzínu za 1,95E. Čerpačka uprostřed ničeho, přímo před bytovkou, vedle JZD. Hele to prostě musíš zažít. Hořkou pachuť benzínu smejváme až v jezeře Lac de Matemale.

Je čas hledat nocleh, chceme co nejblíž k hranicím s Andorrou, když v tom začínáme stoupat do průsmyku Col de Puymorens (1915 m n. m.), což se téměř za tmy nezdá jako nejlepší nápad. Sjíždíme do údolí na šotolinu, vedoucí k vodní nádrži El Passet. Spát pod vodopádem? To chceš!

Najeto 526 km

Ubytování: nadivoko, pod vodopádem z nádrže El Passet (GPS 42.552022, 1.864755)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE