Okolo Evropy 2. část

Andorra

Je sobota 20. června, už 50 km před Andorrou provoz nepříjemně houstne. Posledních 20 km se proplétám nepřerušovaným hadem aut i motorek. Andorrou projíždím téměř bez zastávky, zastavit stejně není ani kde. Pár nic moc fotek a jsem ve Francii.

Francie 

Foix

Hned po příjezdu zjišťuji, že se město chystá na zítřejší dojezd etapy TDF. Je to super šance vidět dnešní gladiátory naživo. Kemp je samozřejmě dávno obsazený, nakonec se ale malý plácek našel.

Byl to neskutečný fofr, je neuvěřitelné, čeho je člověk schopen. Cíl nebyl přímo ve městě, závodníky čekalo ještě 12 km dlouhé 7 % stoupání na Prat d´Albis. Každopádně první z ujeté dvojice (viz. obrázek) Simon Yates, dokázal být první i v cíli. Zahlédl jsem i Kreuzigera, jel hodně vepředu a určitě ho popohnal můj hlasitý pokřik.

H o r k o

Už čtrnáct dnů se teplota pohybuje kolem 40 st. C. a ani v noci to není o moc lepší. Do 34 st. C to ještě jde, pak už to moc příjemné není. Mám před sebou krásnou Provence, horko je ale tak úmorné, že si ji moc neužívám. Pomalu vzdávám plánovanou cestu na jih Itálie a na Sicílii. Zimu vyřeší další vrstva oblečení, s horkem to tak jednoduché není a teploty letos lámou staleté rekordy. Mířím do Alp, tam by mělo být chladněji.

Vesničky v Provence jsou kamenné, romantické a malebné. Mezi nejhezčí na mé cestě patří například Russillon, Rustrel nebo Simiane la Rotonde, Banon a Sisteron.

Provence, to je samozřejmě také levandule. Rozkvétá koncem června, teď koncem července je už většina polí sklizena, pár kvítků manželce pod polštář jsem ještě ale našel. Možná ne každý obdivovatel zdejších modrých, voňavích polí ví, že i když jsou "levandulová", roste na nich většinou lavandin. Je to hybrid, který sice nezní tak libozvučně, zato má 3x více aromatického oleje. Jako suvenýr určitě potěší partnerku stejně, jako pravá levandule. Navíc to ani nepozná.

Přes Alpy do Itálie

Opouštím rozpálenou Provence a směřuji na třetí nejvyšší alpský průsmyk Colle del Agnello 2774 m n/m. Když stoupám na Col de Vars 2108 m n/m, míjím desítky cyklistů. Zítra tudy vede etapa TDF, a tak si zkouší „zač je toho loket“.

Do Ville – Vieille jedu po silnici D902, odbočku na Colle del Agnello nemůže GPS najít. Naštěstí zahlédnu malý ukazatel a odbočuji na místy jenom cestičku D205t. Nahoru, nahoře a pak i dolů, to je nejvýživnější přejezd horského sedla v mé kariéře, milovníkům adrenalinu ho mohu s klidným srdcem doporučit.

  Alpy skončily a teploměr se znovu vyšplhal ke čtyřicítce. První a zároveň i poslední noc v Itálii trávím na břehu jezera Lago d´Orta.

Švýcarsko

  Ráno nezačíná nijak zvesela. Objíždím jezero Como, asi 100 km stylem brzda plyn v nekonečném vláčku aut všech velikostí a značek. Pěknými serpentinami stoupám na Malojapass (1815 m n/m) a zastavuji ve švýcarském městečku St. Moritz (1843 m n/m). Zítra má moje žena narozeniny, hledám proto nějakou parfumérii pro případ, že by pár snítek levandule z Provence nestačilo. Našel jsem, mají ale odpolední siestu. Fotím hezké domečky nad řekou a loučím se se světoznámým městem zimních sportů a modrého nebe. Slunce tu prý svítí nejenom dnes, ale i dalších 321 dnů v roce.

 Přes Flüela pass 2383 m n/m sjíždím do dalšího věhlasného centra letních i zimních sportů do Davosu. Jednou z místních zajímavostí je nejvýše položený pivovar v Evropě (1.625 m n/m), pálí v něm dokonce i místní Whisky. Tou bych svoji ženu asi nepotěšil, naštěstí objevuji parfumerii, kde nesvačí.

Projíždím Lichtensteinsko, fotím jeden ze zdejších zámků Gutenberg a den končím v Rakouském Nüziders.

Bruntál je odsud přesně 888 km daleko. Brnkačka.

Závěrem

Až za deset let pojedu kolem Evropy do třetice, bude to určitě opačným směrem. Jaro je na Sicílii nebo v Andaluzii příjemné, v létě je tam naopak nesnesitelné horko. Když trvalo týden a ještě týden a další, už jsem se přestával těšit na další zážitky. Stále častěji jsem se v duchu vracel do chladivé náruče Jeseníků.

Jinak není, co bych změnil. Všechny evropské státy mají co nabídnout, všude jsou nádherná místa k vidění i zážitkové silnice pro potěšení z jízdy.

Evropa bohatne a lidé cestují mnohem častěji nežli dříve, to se nedá přehlédnout. Stále víc tak platí cestovatelská rada, která možná vypadá jako vtip.

 „Když chcete poznat nějakou zemi, dobře si předem nastudujte nejzajímavější místa....a těm se pak obloukem vyhněte. Ušetříte si nervy, čas i peníze“!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE