motogbox



Na V-Stromu do Španělska

Sólo cesta přes italské a francouzské Alpy do Pyrenejí.

Kapitoly článku

Nápad podívat se do Španělska na motorce mě napadlo někdy minulý rok (2021),  po té co jsem se vrátil s přítelkyní z moto tripu Chorvatsko/Slovinsko.  Mám rád teplo, moře, hory a proto jsem si řekl, že by bylo zajímavé prozkoumat i jižní pobřeží Španělska. Ačkoliv docela hodně cestuji mimo EU(letecky), tak v západní části Evropy jsem nikdy moc nebyl. Začal jsem i chodit na kurzy španělštiny, protože po zkušenosti s Mexikem jsem si nebyl jistý, jestli angličtina bude stačit. Navíc španělština se mi docela líbí a jednou chci určitě navštívit jižní Ameriku. Na kurzech jsem se ve článcích dozvěděl i o zajímavých místech Španělska jako Granada, Cordoba, Malága atd. Původně jsem měl v plánu se na tyhle místa podívat, ale při plánování cesty a prohlídce přes StreetView jsem usoudil, že tohle je už dost daleko a navíc cesty kolem vypadají dost nezáživně. Jelikož neznám žádného motorkáře, který by byl schopný jet takhle daleko, cestu jsem od začátku plánoval sólo. Inspiraci jsem bral z jiných cestopisů + náhodnému projíždění google mapy + plánování přenocování.

Motorku mám docela novou V Strom 650 2020, takže moc příprav nebylo potřeba. Pro jistotu jsem ale přezul na Metzelery Tourance Next, které se ukázaly na silnici jako skvělá volba.

4.6. Sobota. Balím věci a odjíždím z Prahy kolem 10:30. Počasí polojasno a příjemných 21 stupňů.Beru to po dálnici směr Mnichov. Cesta nuda, tak si pouštím do helmy muziku, aby to rychleji ubíhalo. Před Mnichovem začíná horko, které se paradoxně zvyšuje s blížícími Rakouskými Alpami. V některých údolích začíná pěknej pařák a teploměr na motorce ukazuje 34 stupňů. To jsem v Alpách opravdu nečekal. V navigaci mám nastaveno vyhnout se placeným úsekům a tak mě to směřuje po vedlejší silnici do kopců. Zábava začíná. Klikatice, krásná krajinka, sluníčko. Co víc si přát. Kolem půl sedmé dorazím do kempu nedaleko Pfunds. Kemp má malej plácek pro cyklisty a motorkáře se stanem. Cena příjemných 13 eur. Vedle mě kempuje starší Němec s GS1200. Povídám na něj anglicky, kam to bude zítra ? Děda se na mě otočí a začne na mě šprechtit nějaký rakouský kopce a passy ukazuje mi nálepky na kufru. Tak si to fotím třeba pro příště. Jeden zejména vyzdvihne, že je jeden nejvyšších v Evropě 2800m. Pak dávám pivo u stánku a jdu spát. 

5.6. Neděle. Den jako korálek. Vyjíždím směr Stelvio pass. Po cestě se zastavuji u jezera Lago di Rese, které je známé díky čouhající věži z jezera. Docela mě to zklamalo, protože jsem čekal nějaký zatopený kostel někde uprostřed jezera, ale jde jen o věž, která je v jakémsi bazénku na kraji jezera. Díky nedostatku vody, tak jezero bylo níž jak celý bazének s věží. Po focení pokračuji dál na jih. Cesta sestupuje z kopce do údolí. Kochám se výhledem. Krajina jak z pohádky. Najednou za sebou slyším túrování a řev motoru, kouknu do zrcátka a za mnou kolona 5ti Ferrari. Nechám je předjet a chvíli se držím v závěsu. Italové se s tím nemažou, předjížděj a na poslední chvíli míjej auta v protisměru. Poslouchat ten rachot a jet v závěsu byl moc pěknej zážitek. Italštějsí uvítání v zemi už ani nemůže bejt. Cesta postupně začíná stoupat a koncentrace italskejch motorkařů taky roste. Potkávám hodně Multistrad a jak jinak GS1250. Připojuji se do závěsu k jedné ze skupinek.Když vyjíždím z mraku a otevře se mi výhled na celý kopec Stelvio pass,  zastavuji na kraji zatáčky a nevěřícně čumím. Fakt nádhera. Už chápu, proč je to tu tak vyhlášený. Cestou neustále zastavuju a dělám fotky. Když dojedu na vrchol, parkuji motorku vedle klobásovny, kupuju würst v brusčetě a zelím za předražených 8 eur a kochám se výhledem. Všude hromada motorkářů hlavně s italskými a německými SPZ. Vyrážím dál a cesta začne klesat. Těch výhledů se nemůžu nabažit, proto neustále zastavuju a fotím. Krásné zelené údolí, volně pasoucí se krávy, vrcholky hor se zbytky sněhu. Postupně se cesta začne zase klikatit dolu a projíždím tunely. Do navigace zadávám Riva del Garda. Mám v úmyslu se pak projet podél Lago di Garda na jih, kde mám rezervované ubytování.  Navigace mě ještě táhne přes jezero Lago di Idro, takže je to neustále po klikaticích z kopce a do kopce. I když vzdušnou čarou se to zdá, že je to kousek začínám bejt už pěkně unavenej a navíc začíná bejt pěkný vedro. Konečně přijíždím do Riva del Garda. Parkuju u přístavu, dávám zmrzlinu za 1,60 eček a trochu se procházím kolem. Vypadá to úplně jak někde u moře v Chorvatsku, ale je to jezero. Sakra velký jezero. Na délku 65 km. Pokračuji dál po východní části jezera až do Peschiera del Garda, kde mám přes booking rezervovanou postel v backpackeru. Cena 20 eur. V pokoji jsou jak jinak samí mladí cestovatelé z různých koutů světa. Naskakují mě tak vzpomínky z Working Holiday na N.Zelandu, kde jsem takhle žil nějakou dobu a poznal jsem několik skvělých lidí. Na recepci je mi nabídnuta společná večeře za 6 euro. Tak na to kývnu. Nakonec se z toho vyklubali domácí tousty s šunkou a kukuřicí. Když jsem si sednul ke stolu a zeptal se přísedící slečny kolik jich můžu sníst, tak prej kolik snesu. Postupně se seznamuji se s lidmi u stolu. Dobrá směska: Argentina, Švédsko, Izrael, Italie, Švýcarsko atd. Izraelku vyzpovídám, jestli už byla na vojně. Fajn pokec a jdu spát. Jak bývá v 12 lůžkovém dormitori zvykem, trochu trvá, než se všichni uložej. Furt je tam nějakej šrumec. Zvlášť opilej Ital, kterej asi se asi hodinu sprchoval a fenoval.  

6.6. Pondělí. Ráno kupuju snídani na recepci za 2 eura. Sice žádná sláva. Kafe, džus, tousťák a marmelády, ale jako správnej čech kradu tousťák do zásoby k řízkům. Mažu řetěz a vyjíždím směr Turín. Cesta dost nezáživná. Placka, hlavní silnice střídají dálnice. Začíná bejt pěkná výheň. Postupně začínám bejt z toho dost otrávenej a říkám si, co tu sakra dělám. Přepadaj mě deprese. Krajina už není pohádková jako v horách. Průmyslová a zemědělská nicota. Konečně přijíždím do kempu za Turínem. Jelikož je pěkný vedro, mám chuť si dát akorát tak sprchu, pivo a někde se natáhnout. Když přijíždím do kempu, tak recepce je ještě zavřená. Vyjíždím nakoupit jídlo do nedalekého hypermarketu a při návratu dostávám flek bez stínu u pole za 18 eur. Nevím, čím jsem si to zasloužil, protože místa bylo jinde dost. Později přijíždí skupinka belgickejch harlejářů. Snažím se rozvést konverzaci, ale jejich angličtina je dost nesrozumitelná. Rozvalím se pak u baru a plánuji cestu, jak dal. V dálce jsou vidět francouzké alpy a od nich přichází bouřka. Zvedá se vítr a konečně se ochlazuje.

7.6. Úterý. Opět den jako korálek. Balím stan a vzhůru do Francie. Vyjíždím do kopců a přejíždím do Francie. Nikde ani živáčka ani mrtváčka. Přijíždím k jezeru Lac du Mont Cenis. Teplota klesla asi k 15ti stupňům, ale protože je slunečno tak je příjemně. U jezera zastavuji a dávám řízek. Božskej klid. Nikdo nikde, jen příroda a ticho. Naskakují mě zas vzpomínky na Nozélandská jezera .Do navigace zadávám pass zdejších Alp - Col du Galibier. Nikdy jsem o něm neslyšel a zdejší Alpy nemám naplánované, budu prostě improvizovat. Po pravdě nic jsem od Francouzských Alp nečekával, ale jak se později ukázalo, byla to asi ta nejhezčí část z mého výletu. Dnešní cíl bylo hlavně dojet k jezeru Lac de Monteynard, kde je kemp a dát třeba koupačku. A já mám snad víc štěstí než rozumu. Tohle byla jízda. Doslova. Horský průsmyk, kde se jezdi Tour de France a potkávám hodně cyklistů. Musím jim dát uznání, tohle vyjet je masakr. Parádně klikatá cesta s nádhernými scenériemi. Zase každý kousek stavím a fotím. Po čase potkávám čím dál víc motorkářů. Hlavně u vrcholu se to hemží Němci na GSkách. Něco po 4té přijíždím do vytipovaného kempu u jezera Lac de Monteynard. Moje první interakce s Francouzkou v recepci. Anglicky to jde, ale je to takovej mix anglofrancouštiny. Cena trochu víc 19,80 Euro, ale zas kemp je docela hezkej a u jezera. Původně jsem chtěl dát koupačku, ale docela dost fouká a zas takové horko není. Tak alespoň chvíli sleduji u jezera windsurfare, kitsurfaře a další všelijaké větrná udělátka. Pak mě přepadne hlad a jdu se podívat na menu do kempu. Vidím pizzu za 11 eur. Jenže na baru mi řeknou, že už nevařej a ať zkusím stánek vedle. Zkouším další stánky u jezera a všude stejná odpoveď. Dneska už nevaříme, přijďte zítra. Cože v 5 hodin ? K čemu to je teda otevřeno ? Stačí jen prodávat drinky a čumět z okna ?  Evidentně vidět, že Francouzi se moc nepředřou a stačí prodávat víno 5ti přísedícím. No nic, dávám italskej salám s kradeným tousťákem ze zásob.  

8.6. Středa. Ráno je trochu chladno a předpověď hlásí lehčí déšť. Oblíkám tak rovnou kalhoty s membránou a vyrážím směr Montpellier, kde mám kousek od města rezervované ubytko La Roserae. Do navigace zadávám krátkou a pomalou cestu, protože ta jediná je pro motorkáře ta správná. Cesta se po chvíli zase klikatí, i když nevede do kopců, ale kolem údolí a francouzských vesniček. Po čase si všimnu, že se mi nedobíjí mobil z auto nabíječky a zbývá mi asi 25%. A sakra. Zastavuji a zkouším kabel, nic. Sundávám sedlo a kontroluju pojistku, nic. Takže chybu odhaduju na rozbitou auto nabíječku. Googlim kde je nejbližší obchod s elektronikou a lepím si na nádrž rukavici, do které dávám powerbanku. Po pár km přijíždím do městečka, kde je hypermarket. Ha, mají ! Beru nabíječku a k tomu rovnou jídlo. Když se vracím k motorce, vidím  jak vedle mě parkuje starší páreček na Africe a chlápek okukuje mého V Stroma. Pozdravím a ptám se, odkud je. Chlápek mě odpoví, že z Belgie. Tak si tam chvilku navzájem chválíme motorky a nadáváme, jak ta elektronika v motorkách všechno kazí. Belgičan mel Afriku v posledním modelu s tím nesmyslným počítačem, kde si musíte hodinu konfigurovat jízdní módy, než vyjedete. Prej ho to jednou někde nechalo a v servisu prej ani nevěděli, čím to přesně bylo...prostě počítač do adventure motorky to chceš. Pak došlo na cíle cesty, kam mířím a když jsem mu řekl, že Pyreneje a Barcelona dostal jsem od něj tip na pobřeží mezi Francii a Španelskem, že je tam pěkná silnice a hezké výhledy. Poděkoval jsem a vyrazil jsem dál. Nabíječka naštěstí fungovala. Začlo trochu pršet, ale na nepromoky to nebylo. Cestou jsem projížděl pěknou historickou vesničkou kdesi ve skalách. Bohužel jsem si nezaznamenal polohu, takže mám pouze fotky.  Přestává pršet, projíždím kolem vinic a levandulových políček. Musím říct, že krajina Francie se mi moc líbila. Všude zeleno, pěkné aleje, vesničky atd. Po cestě dostavám hlad a navíc začíná být zas teplo, takže je čas přehodit kalhoty. Při cestě na rychlostní silnici odbočuji na odpočinkové parkoviště. U odbočky leží cedulka food truck. No výborně ! Na parkovišti a vidím dodávku s potetovanejma típkama připravující jakýsi fastfood. Když přijdu blíž, vidím loga Harley Davidson a do toho hrajou Iron Maiden. Koukám na menu burgery a americans. Volím americans s názvem kamikadze za 9.50. Podle francouzského popisku nevím co to je, ale je to mezi hlavním menu a název zní dobře. Dostávám fúzi amerického burgeru a francouzké bagety s hranolky a parmazánem. Porce jak noha. Prostě pořádný žrádlo pro řidiče kamionu. Nasoukám to tam do sebe, že se sotva hejbu a razím dál. Dojíždím do městečka Loudivé, kde mám přes booking rezervovanou postel ve vile La Roseraie . Vila je schovaná na kraji města a má vlastní parkoviště, takže motorka je v bezpečí. Vítá mě sympatická usměvavá žena a ukazuje mi celé zázemí.  V dvou palandovém dormitory jsem sám, takže mám celou místnost pro sebe. Ubyto má i bazének a hodně míst na lenošení. Celé je to takové domácí, hodně z toho dýchá pravá francouzská atmosféra a je vidět hodně ženský vliv. Ve výsledku se tam člověk cítí jak někde u babičky :-)

9.6. Čtvrtek. V ceně ubytka asi 20 eur ráno dostávám i snídani, kde je mazanec, bageta, jogurt a kafe. U snídaně potkávám švédskou rodinku, která je na měsíčním roadtripu a směřuje také do Barcelony. Ptám se jestli u nich mají, taky ukrajinsko-ruské šílenství. Údajně prej proti Rusku necítí nějakou nenávist a neobviňují Putina za zdražování energii i když prej ve Stockholmu je benzín za  2,80 eur. Dáváme si navzájem tipy co navštívit v našich zemích atd. Dostavám tip na Goteborg a jeho okolí. Ubytko se mi ani nechtělo moc opouštět, protože tam byla prostě taková pohoda a klid. Ten den mě čekal pouze přejezd asi 150 k Carcassone a prohlídka hradního komplexu. Počasi příjemně 23 stupňů a větrno. Kolem půl jedné jsem dorazil do kempu, který se nachází nedaleko hradu. Recepce byla ještě zavřená, tak jsem dal zatím oběd. Flek ve stínu za 18,50 eur. Postavil jsem stan a k hradu jsem šel asi 10 min pěšky. Hrad jak z pohádky. Myslím, že ho nejvíc proslavila stejnojmenná desková hra. Komplex je takovej miniaturni francouzkej Krumlov, plnej butiků, restaurací a kaváren. Všude cítit zvláštní aroma bylin a kuchyně. Placená část za 9.50 eur zahrnuje průchod hradeb a hradního sídla. V místnostech nic není, ale aspoň jsem si prohlédl komplex z jiné perspektivy. Cestou zpět nakupuju belgická piva, dávám večeři a spát. 

10.6. Pátek. Balím a razím k pobřeží, kde silnice přechází přes španělské hranice jak mi Belgičan doporučil. Čím více se blížím k pobřeží, tím začíná větší vedro. Furt čekám, kdy začne ta klikatá silnice, protože už se k hranicím dost přibližuji. Asi 15 km před Portbou to začne. Nevím přesně, jestli to je to co mi Belgičan doporučil.  Sice nic co bych neznal z Chorvatska, ale cesta a vyhlídky na moře jsou pěkné. Překračuju španělské hranice, ale technicky jsem ještě v Katalánsku. Původní plán byl jet už směr Andorra, ale začala taková výheň, že jsem si řekl, že to chce schladit v moři. Vybral jsem jsi 4 hvězdičkovej kemp u pobřeží Gulf de Roses. První interakce s španělkou v recepční.Vytahuji svoji lámanou španělštinu ala Hugo sněžný muž. Když mi recepční řekne cenu, tak se ještě ujišťuji v angličtině. 27 eur za stan !! No hledat dal se mi v tom vedru už nechce, tak to beru a rychle stavím stan beru plavky a letím na pláž. Když dorazím na pláž, tak je takovej vítr, že už se mi do toho moře nechce. Místo toho procházím po pláži a jdu se najíst do jedné z restaurací. Všude samí Němci s kitesurfama. Vracím se do kempu a využívám aspoň místní bazének. 

11.6. Sobota. Dávám ve stanu snídani a od sousedícího holandského párečku dostávám kafe. Rychle pryč než začne hic. Cestou nakupuju jídlo, jak jinak než španělský sušený masa a klobásy. Vyrážím směr Andorra. Po čase se silnice napojuje na proslulou N-260. Silnice ani moc nevede do kopců a není ani nějak rychlá, ale sakra klikatá. Připadal jsem si jako když jedu boule na lyžích. Neskutečná prča teda do doby, kdy mi do silnice málem vlítne Porche, které jelo v protisměru. Do Andorry to beru z francouzské strany. U hranice se tvoří menší kolona. Cestou vedle mě čeká Francouz na staré Africe a ptá se odkud to jsem, že to podle značky nedokáže lokalizovat. Tak mu vysvětlím, že z Prahy a kouká trochu udiveně.  Po přejetí hranic ihned mířím k pumpě. Benzin za 1,70 eur. Kde tohle v zapadní Evropě maj ? Cestou potkávám závodní dráhu, kde se zrovna jede závod v driftu. Postupuju dál do kopce teplota klesá k příjemných 21 stupňů. Hledám vytipovaný kemp v Andorře. Přece tady se bude spát líp než dole v té výhni. Nakonec přijíždím do městečka Canillo, kde stanuji v rodinném kempu za příjemných 14 eur. Když postavím stan všimnu si, že vedle sedí starší chlápek u stanu a nabíjí podomácku vyrobeným solárním panelem elektro kolo. Tak mi to nedá a jdu se zeptat, jak mu to funguje. Chlápek přijel až z východního Švýcarska a ochotně mi vysvětlil, jak si s z dílů z Aliexpressu proměnil své staré kolo na elektro kolo a k tomu si udělal takovej přívěs s solárním panelem . Prej mu stačí nabíjet v kempech, tak jednou za 3 dny. Což se mi nechtělo moc věřit. Pak mi dal informaci, že v kempu jsou nějací další Češi. Jdu se tedy rozhlídnout a potkávám páreček důchodců z Plzně v obytňáku. Když je česky pozdravím, tak nevěřícně koukají a hned mě zvou na pivo. Dostávám tipy co navštívit v okolí atd. 

12.6. Neděle. Ráno vyjíždím na jih Andorry, kde není nic zajímavého k vidění, prostě jen horská střediska a pokračuji po silnici N-260. Cestou na vyhlídkách potkávám skupinku motorkářů z Manchesteru a pak Belgickej páreček. Tak vždycky dáváme krátkej pokec odkud, kam jedeme. Sjíždím do údolí, kde začne zase peklíčko. Projíždím národním parkem Collegats -Queralt. Kde skály začínaj připomínat americkej západ. Pokračuji dál do vesničky Boí, kterou jsem dostal jako tip od Plzeňáků. Kolem se nacházejí kostelíky z 9 st. Jelikož přijíždím po poledni, stihnu navštívit akorát jeden. Pak se vše zavírá a otvírá až kolem 16h. Navíc z hor začala přicházet bouřka, které jsem se snažil ujet, ale nakonec mě stejně chytla. Alespoň nějaké osvěžení. Cestou začíná zase strašné vedro a tak už hledám kemp kam to hodit. Nakonec skončím v městečku Boltaňa, kde je dobře hodnocený kemp. Sice o něco dražší 21 eur, ale hlavně že mají bazén.  

13.6 Pondělí. Ráno rychle balím, než začne pařák a razím na skok do národního parku Ordesa. Nechávám motorku na parkovišti a jdu se trochu projít kolem. Vysoké hory vodopády, všude hromada španělských turistů. Moc pěkný, ale chtělo by to asi cely den, abych si to tam pořádně prohlídl. Razím dál po N-260 a přijíždím do městečka Jaca, kde je citadela z 16. století. Vstup 8 euro stíhám 35 min, než se zas před obědem všechno zavře. Pevnůstku jsem rychle prolítl, ale to hlavní jsem viděl. Pak si říkám, že bych si konečně mohl dát pořádný španělský oběd. V centru města hned vedle kostela nacházím hezkou restauraci, kde je 3 chodové menu za necelých 15 eur. Začíná zase výheň a teplota na motorce ukazuje 40 stupňů. Myslel jsem si, že tyhle teploty jsou ve španělsku normální, ale po návratu do Česka jsem se dozvěděl, že Španělsko zasáhli abnormální vedra. Takže jsem si to náramně užil. Byl čas zas najít kemp s bazénem . Na mapě jsem měl vyhlídlej motorkářskej kemp Anzánigo.Bohužel když jsem dorazil típek u brány mi řekl, že je zavřeno že otvírá až v pátek. Tak jsem pokračoval dál.Dojíždím ke skalám Riglos. Které mě dost ohromují. Hodně fotogenické skály. Když jsem dorazil do vesničky nedaleko skal, vidím ceduli do kempu, kde to i vypadá, že bude hezký výhled na skály. Zabočuji a dorazím do spíše olivového sadu s hodně základním zázemím kempu, ale zas cena 13 eur a bezkonkurenční výhled na skály. Stavím stan, beru plavky a jedu se koupat k řece. Voda studená, ale v těch 40 stupních jsem se tam vydržel až do večera. Hned vedle kempu je příjemný bar s výhledem na skály.

14.6. Úterý. Druhý den ráno si jedu ještě prohlídnout skály z blízka do vesničky, která je hned pod ní. Další cíl je španělská poušť Bardenas reales. Hory postupně mizí a z krajiny se stává placka, zemědělská oblast. Navigace mě najednou tahá kamsi mezi pole po šotolině. Chvíli se motám mezi poli a statky. Postupem času začínám vidět první úkazy a opuštěné stavení. Úplně jak někde na divokém západě. Cestou začínám potkávat dost francouzských turistů. Úkazy začínají být čím dál zajímavější a ke konci přijíždím ke špičce, která je symbolem téhle pouště. Moc pěkná oblast. Razím směr Barcelona a nocuji v kempu Alqézar za 14 eur s parádním bazénem, kde skoro nikdo není.

15.6. Středa. Beru to po dálnici směr Barcelona a po cestě se jedu ještě podívat do Parc natural de la Muntanya de Montserrat. Moc pěkné skály a klikaté silničky, které jsou plné motorkářů. Původně jsem se chtěl na klášter podívat, jenže brána s parkovným za 4 eura pro motorku a 40 stupňů mě nepřesvědčilo. Rychle razím do kempu Tres Estrellejas vedle Barcelony, kde mám rezervovanou chatku na dvě noci. Cena asi 31 eur na noc. Hned utíkám na pláž. Tentokrát už nefouká a voda je dost příjemná. Zbytek dne trávím u vody s pivem.

16.6. Čtvrtek. S motorkou na lehko bez bez kufrů, vyrážím prozkoumat Barcelonu. Jako první cíl je jak jinak Sagrada Família na kterou už mám dopředu koupený lístek. Musím říct, že takhle špatnou dopravu jsem snad nezažil ani ve Vietnamu. Šílený provoz, ulice stavěné do čtverců, jednosměrky,  semafory každý blok a ulice neustále ucpané. Městem vedou i tunely, ale občas je to dost nepřehledné a když špatně odbočíte, tak vás jako za trest čeká kolona. Myslel jsem, že budu u katedrály brzo, ale těch pár kilometrů se vleče, do toho začíná vedro a já začínám bejt nasranej. Zlatá Praha.  Konečně parkuji nedaleko katedrály a pospíchám ke vstupu, protože mám lístek od 10h. Od katedrály jsem měl asi velká očekávání, ale z venku mě to nechalo chladným. Žádný úžas se nekoná. Možná jsem jí čekal větší ? Všude je hromada turistů a u vstupu kontroly jak na letišti.  Vnitřek je zajímavější. Hlavně co se týče světla, které prostupuje skrz barevné mozaiky . Architektura je dost výstřední, ale protože se katedrála staví už víc jak 100 let jsou na ní dost patrné změny stavební technologie. V suterénu katedrály mě zaujalo muzeum, kde jsou rozebrány postupy jak Gaudi katedrálu navrhoval.  Další zastávka je park Güel, který na mě působí až moc avantgardně a nezajímavě. Protože je čas oběda a španělské siesty, hledám restauraci, kde bych dostal pravou Paellu. Sice jí mají v Barceloně na každém rohu, ale hodně ji dělají z polotovaru. Takže pokud ji chcete uvařenou od základu,  musíte trochu hledat. Po obědě se vracím se zpět do kempu a jdu si naposled užít moře. 

17.6. Pátek. Dnes mě čeká pouze nalodění se na trajekt GNV do Janova. Cestou nakupuju pivo a nějaké jídlo, protože si nejsem jistý, jaké to bude s cenami na lodi. Pak se stavím v přístavu a dělám check-in. Mám ještě čas cca 2 hodiny, než se začne boarding, proto krátce po poledni stavuji v nedaleké hospodě na jídlo. Španělé všude vařej až od 13h. Ale, servírka mi slíbí, že kvůli mně začnou o 10 min dřív :-) Dávám si denní menu s pivem za 12 eček. Po obědě přijíždím do přístavu, kde už přede mnou čeká kolona asi 15ti GS1250. Španělský zájezd do Italie. Po nalodění se vydávám do své 4 bed kajuty, kde už pospává starší Marokánec a začne na mě furt mlít španělsky. Tak dávám menší pokec. Bohužel rozumím každé 5. slovo. Tvrdá lekce španělštiny. S angličtinou nepochodím. Prozkoumávám trajekt, který je docela obrovský a neustále někde bloudím. Vtipný, že hodně lidí jede bez kajuty a válí se různě po chodbách. Takový trajektoví homeless. Na druhou stranu, na trajektu jsou záchody a sprchy veřejně na palubě, takže kajuta je spíš jen kvůli posteli a místu na věci. Trajekt má 2 bary, jídelnu. Část lodi je zavřená, protože není ani zdaleka naplněná její kapacita. Největší slávu loď už asi zažila, protože bazén a kino jsou nefunkční. Cena piva a jídla na barech trochu vyšší, ale zase nic strašného. Přesto vyndávám své teplé pivo, jdu sednout na venkovní kajutu a kochat se plavbou.

18-19.6. Poslední 2 dny už jen v rychlosti shrnu, protože jde spíš o přejezd domu. Do Janova trajekt přijíždí kolem 10h což je o hodinu a půl dřív než se plánovalo. Jenže zas hodinu trvá než se vymotám ze zasekaného Janova. Před šestou přijíždím na rezervované ubytko Hostel Stelvio Bormio nedaleko Stelvio Pass, kde za 21 eur mám celý pokoj s balkoném pro sebe.  Asi nejvýhodnější ubytování z celé mé cesty. Na baru si pak kupuju pivo a když se rozhlížím na venkovní zahrádce kam si sednout, na lavičce na mě mávají 2 italští senioři ať si přisednu. Italsky sice neumím ani slovo, ale zjišťuji, že některá slova jsou podobná španělštině. Takže krátká komunikace hlava, noha, odkud kam jedu. Druhý den vyrážím brzo ráno směr Stelvio pass a tentokrát to berou kousek po Švýcarské straně. Dále stejná cesta jako příjezd přes Mnichov a po dálnici. Do Prahy přijíždím kolem 5té hodiny v 38 stupních jako bych Španělsko vůbec neopustil. Po zaparkování motorky v garáži ihned mířim do hospody abych uhasil žízeň.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (34x):
Motokatalog.cz


TOPlist