Ibiza na skútrech | Míka & Pája (Film edice)
Text: Kolli | Zveřejněno: 2.4.2026 | Zobrazeno: 11 254x
Půl Španělska na strojích pro rozvoz pizzy? Dálnice na plnej plyn, spaní na útesech, jedovatý medúzy a pivo u majáku, kde pod tebou duní prázdno. Kaňony, hučící stožáry místo hotelů a ryby, co by tě za palec stáhli do hlubin. A pozor ty silnice! ...prázdný jak po konci světa.
Kapitoly článku
„Ahoj bráško, nechtěl by sis udělat výlet na Ibizu? Na skútrech?“
Takhle začal náš další totální nesmysl. Nechtěli jsme vidět ostrov z prospektů, chtěli jsme se na něm ztratit. Plán byl sice jednoduchý, ale o to víc ujetý: v Madridu splašit skútra, prohnat se přes půlku Španělska až na trajekt a pak prozkoumat Ibizu úplně jinak, než jak ji známe z letáků.
Zapomeňte na kluby. Šlo nám o to najít klid útesu, kde stojí 52 metrů vysoká dominanta – nejvyšší maják na celých Baleárách.
Madridský start a technická přejímka
Objevili jsme web, kde si můžete půjčit motorku přímo od místních. Stačí prakticky napsat majiteli a věci se začnou hýbat samy. Ale balení byla výzva – batoh přesně do letadla a do něj narvat veškerou techniku: Sony, drony, GoPro, canon. Ani na „spoďáry“ už moc místa nezbylo. V Madridu mě pak praštilo 28°C, zatímco doma byly ráno -2.
Aklimatizoval jsem se v Aranjuez u brášky, kde mě vítal "Bienvenido" přímo ve dveřích svého domu. Byli jsme nadšení a v rámci příprav jsme jako „navnadění“ zkoukli díl cestopisu Po jedné stopě.
Další den jsme při přebírání skútrů v Madridu nevěřili vlastním očím – gumy natlakované na 4,5 baru, skútr totálně zubožený, ale překvapivě funkční. Takže kontrola kapalin, brzd a dokumentace hromady poškození aby nás pak nikdo netahal za fusekli. Ona je to vlastně výhoda, že když někde škrtnete, ani to není vidět. Ještě jsme nabastlili nabíjení pro kamery a vyrazili. Pája na svém vlastním skútru z Čech a já na půjčeném.