Expedice Pyreneje 2025

Po návratu z Jedovnice mě doma nečekalo vřelé objetí ani pohodlná pohovka, ale spíš časová tísňová zóna zvaná „hektické balení“. Když už jsem si myslel, že mám všechno pod kontrolou, ozval se klasický zákon schválnosti: klíče od bytu na zemi, zapomenuté, osamocené, smutně ležící u baráku. Vzpomněl jsem si na ně až při nakládání motorky na benzínce v Osicích, kde jsme měli sraz v 18:00 a to už se pro ně nedalo vrátit. Naštěstí to zachránil soused-hledač, kterému jsem zavolal a který mi oznámil, že klíče jsou v bezpečí, uff.

                                 ↑ Naložená dodávka s vlekem, Benzina Osice D11 ↑

Motorky se naložily na vozík rychleji než čínské balíčky z e-shopu, dodávka napěchovaná věcmi a hlavně – lednička plná Radegastů.

V tu chvíli bylo jasné, že cesta sice bude dlouhá, ale rozhodně ne suchá. Před námi cca 1850 km – taková delší cesta na pivo…s pivem :-D

Představa čtrnácti dní ve španělských zatáčkách převážila nad nudou dálničního přejezdu.

U německo-francouzských hranic jsme se stali obětí nepozornosti GPSky a podařilo se nám přejet  dálniční odbočku, + 30min cesty navíc, to je hned. A protože chyba se má po zásluze potrestat, další zastávka proběhla na dálniční pumpě, kde litr nafty stál pomalu víc než litr rumu doma – krásných 2,10 EUR za litr. Lekci jsme si zapsali za uši a dál tankovali raději mimo dálnici. Přejeli jsme hranici s Francií, najeli na dálnici a frčeli směr jih. Někde v půlce to udělalo blik…a ne nebyli jsme rázem ve španělsku, byl to radar, který nás vyfotil. Tak snad to nebude za moc. Dalším nepříjemným překvapením byly poplatky za dálnici ve Francii se blíží rozpočtu na další blok temelínské elektrárny. Konkrétně za cestu od německých hranic na hranice se španělskem to vyšlo na nějakých 139 eur tedy necelých 3600kč za průjezd francií v jednom směru. Ano, měli jsme obytňák s dlouhým vozejkem, takže cesta osobákem by asi vyšel levněji, ale i tak nás to docela zaskočilo.

Nějak po 15h přijíždíme do cíle, tedy do jakési zemědělské usedlosti, kde nám Míra domluvil parking dodávky s vozejkem. Místní kontakt sice neuměl anglicky, ale na to jsme měli přichystaného Míru na telefonu jako živý Google Translate, který s ním vše vykomunikoval a po několika minutách parkujeme dodávku, španěle odměňujeme six packem plzní a sedáme na motorky, abychom mohli vyrazit. V ten okamžik Krejmi zjištuje, že z krytu na telefon vyklepal občanku a asi 200eur. Zbylo mu jen 50, které našel na zemi – asi záloha od osudu. Nedá se nic dělat a musíme jet. Najednou Krejmi jde do dodávky pro bundu a vysmátej jak lečo vylézá ven, že našel občanku i eura. Takže po mé ztrátě klíčů v CZ, je Krejmi další kdo má fuck-up úspěšně odškrtnut. Cíl dnešního dne byl pouze přejet na pobřeží středozemního moře. Příjezd do Lloret de mar, kde jsme chtěli zakempit na pláži úplně nevyšel. Nakoupili jsme nějaké místní špekáčky, pivka a pečivo a jeli dále hledat. Jedno místo vypadlo na mapě celkem špatně dostupné, tedy bylo celkem pravděpodobné, že bychom tam mohli kempit na divoko bez rizika konfliktu s autoritami. Bohužel (ne)dostupnost místa byl kámen úrazu i pro nás. Enduro vložka a Brichyho „kdo co“ tedy 1.pád a následné zvedání motorky v protisvahu nebylo nic dobrého pro jeho motorku ale ani jeho sebevědomí do dalších enduro vložek. Pak ještě Greg asi půl hodiny lítal sám na motorce po okolí a hledal flek, ale na takto hustě osídleném pobřeží Costa Bravy to mělo pramalou šanci na úspěch. Nakonec tedy zvítězil zdravý rozum a placený kemp.

                                           ↑ Kemp Cala Llevadó, Tossa de Mar ↑

Tam jsme sdíleli griloviště společně s párem španělů…až na to že vůbec. Po asi 30min komunikace z nich vypadlo, že jsou oba Argentinci :-D Na to že byli jen dva, tak měli na grilu 2x více věcí než my čtyři. Večer fajn, břicha plná, pivka vychlazená, den zakončený jak má být. Dobrodružství teprve začíná. 

Ujeto 89km,

Nastoupáno 1174m

Sestoupáno 1640m

Max nadmořská výška 880m

Čistý čas strávený na motorce 2h5min

Přesná trasa: https://mapy.com/s/nocelarehu

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE