Do Andalusie s deštníkem

Do Andalusie s deštníkem.

Dlouhá léta bylo Španělsko cílem mých cest bez vážnější konkurence. Každý rok jsem křižoval a užíval si tuhle nádhernou hornatou zemi, jižní slunce i příjemné lidi. Na motorce, na kole a i pěšky jsem tam ušel přes 1.600 kilometrů. Až jsem se začal cítit trochu přešpanělskovaný a dal si pár let pauzu.

Letos na jaře pauza skončila, znovu balím stan, spacák a karimatku, pár map, do GPS zadávám směr jih a tradá. Jsem už docela starší dorostenec a tak sám nevím, jestli mne tenhle způsob cestování bude stále ještě bavit.

Z Bruntálu vyjíždím v pondělí 28.dubna. Teploměr ukazuje 6°C proto oblékám nepromoky, nesvléknu je až do rakouského Klagenfurtu.

Alpen Adria Stadhotel  v Klagenfurtu znám už z dřívějších cest, má oplocené parkoviště kde mohu nechat věci na motorce. Ulice, kterou přijíždím je tentokrát rozkopaná, končí jámou a když se nemotorně otáčím tak ..  bác.

Až po střechu nabalený V Strom 800 si prvně ve svém mladém životě ustlal do štěrku s blátem. Část bagáže musí dolů i tak ho ale zvedám až s přispěním cyklisty, který sem také zabloudil.

Další noc trávím u jezera Lado di Garda. Mezi poli ztracená vilka Trattoria Bettola je na delší dobu poslední místo, kde trávím noc v posteli.

Ránní jízda po dálnic směrem Janov brzy končí u kolony začínající v nedohlednu. Co teď, záchranářská ulička nebo krajnice?? Jedna alternativa horší než druhá, obě určitě za dost mastný poplatek. Krajnice vítězí, k prvnímu výjezdu na vedlejší silnici jedu kilometr, možná dva. 

Tady ještě netuším, že dálnic si letos díky deštivému počasí užiji víc, nežli za všechny své dřívější cesty dohromady.

Sanrémo

Jedno z posledních měst na italské riviéře je Sanremo. Kemp tu mají konfortní a náležitě drahý. Se stany se moc nepočítá, místa pro karavany jsou vydlážděná, každý má navíc svoji zděnou koupelnu s WC.

Pro můj samonosný stan není dlažba problém, ve zmíněném domečku je ale tak krásně ticho i teplo, že stan zůstal přes noc prázdný.

 

Francouzká riviera

Pobřeží dále na jih je malebné i slavné, hustota osídlení i provozu tomu také odpovídá. Je konec dubna, do začátku sezony je daleko a přesto jsou silnice i ulice měst a městeček přeplněné lidmi, skutry i auty. Nekonečné proudy se v několika řadách posunují od semaforu k semaforu a brzy je mi jasné, že nejrozumnější bude vypadnout odsud.

 

Je to už 15 let od doby, kdy jsem se v Monaku v klidu projel po trati  F 1. 

Tentokrát to vzdávám, centum objíždím po úbočí hor, navštěvuji známou vesničku Eze a před Nice kaňonem řeky Le Var směřuji od pobřeží do vnitrozemí.

Pole levandule, kamenná městečka, ramena nejhlubšího evropského kaňonu řeky Verdon. Provence je magická krajina, okouzlila nejenom malíře jako byli van Gogh, Cézanne nebo Picasso, zámeček si tu koupil i Brat Pitt s Angelinou nebo velký milovník Francie Andrej Babiš.

 

Avignon

Kemp v Avignonu leží na pravém břehu řeky Rhony, na dohled od hradeb starého města.

 

Ne každý tady spí ve stanu.

Zůstávám dvě noci, prošel jsem uličkami starého města a navštívil největší církevní stavbu na světě - Papežský palác. Impozantní stavba je svědkem doby, kdy měla církev papeže dva, později dokonce tři. Potkávám krajany z Ústí nad Labem, cestují v obytném autě a směřují také do Andalusie.

 

Podle předpovědi má v jižní Francii pár dnů pršet, až ke španělským hranicím mne déšť opravdu věrně provází. Pyreneje na tom nejsou lépe, za španělskými hranicemi chtě nechtě najíždím na dálnici podél pobřeží a držím se ji až ke Cartageně.

Ve Španělsku je většina dálnic zdarma, na obrázku jsou placené úseky znázorněny červeně.

 

Španělsko - Laguna Mar Menor u Cartageny

Tuhle světoznámou atrakci dosud neznám. Mělkou lagunu dělí od moře přes 20 km dlouhý uzký pás země s několika průtokovými kanály. Voda v ní se rychleji zahřívá více odpařuje a proto je proti moři o něco slanější. Bahno v okolních salinách je léčivé, černě pomazaní lidé jsou vděčným námětem na každé reklamě Mar Menor.

Kemping La Manga leží přímo u pláže, nakonec jsem si ale plavky ani nenamočil. Bahenní jezírka leží na opačném břehu a mělká voda, která ještě sto metrů od břehu nesahá ani do pasu, mne k plavání moc nelákala.

 

Tabernas

Dalším cílem na mojí cestě po Španělsku je jediná poušť v Evropě Tabernas. Krajina, které je víc podobná americkému západu nežli západ sám sobě. Kovbojky se tu točily jako na běžícím pásu – Lawrence z Arábie, Indián Jones, Barbar Conan...

Před 16. lety mi na odbočce z hlavní cesty chtěli ukrást motorku dva kovbojové, když jsem je nakonec přepral pozvali mne k návštěvě městečka Fort Bravo.

 

Letos je moje návštěva méně dramatická, poušť je tichá a teď v tom deštivém jaře je místy i docela zelená.

Opouštím poušť Tabermnas a po ubočích pohoří Sierra Nevady sjíždím k moři. 

 

Pueblos Blancos - bílé vesnice

Pro Andalusii jsou bílé vesnice a městečka typické. Bílá barva odpuzuje hmyz a odráží sluneční paprsky, klikaté uzoučké uličky udržují noční chlad a vnitřní dvory se zelení, fontánami a stínem jsou utočištěm před žhavým letním sluncem.

 

 

Pro nás motorkáře je svezení po zdejších silnicích a hlavně siličkách čistá radost. Vesničky roztroušené po úbočích hornaté krajiny, nekonečné sady oliv a pomerančovníků tvoří krásnou a jinde nevídanou kulisu.

Z Česka i většiny evropských států je to sem trochu z ruky, možná i díky tomu je na silnicích ve vnitrození minimální provoz. Evropané a nakonec i Španělé míří většinou k moři, potkat ve vnitrozemí motorkáře je opravdu výjimečné.

Sevilla

 

Kdyby to neznělo tak pateticky napsal bych „moje milovaná“. Camping Villsom leží v 15 km vzdáleném městě Dos Hermanas a tak zaplněný jsem ho ještě nikdy nezažil. A to jsem tu možná po osmé.

V Seville touto dobou probíhá nejvetší, týden trvající, párty- Ferria de Abril. Každoročně sem přijíždí zhruba milion návštěvníků z celého Španělska i ze světa. Přes 1.000 stanových domů vytvoří malé město, kde ulicemi proudí nekonečné procesí kočárů, jezdců na koních a lidí v nádherně barevných krojích.

 

V rámci oslav se ve zdejší aréně Plaza de Toros konají každý podvečer býčí zápasy. Historie koridy tu má opravdu hluboké kořeny, stavební kámen zdejší, nejvýznamnější arény ve Španělsku, byl položen už v roce 1761.

Chtěl jsem býčí zápasy vidět, dnes vyvolávají spoustu negativních reakcí na druhé straně ale tvoří nedílnou součást andaluské kultury. Bylo to už před pár lety a po nějaké době ještě jednou. A stačilo.

Je to zážitek, který nemá srovnání, opravdový boj na život a na smrt.

 

Letos jsem v kempu potkal Čecha Kamila Michalčíka, žije ve Španělsku už 26 let. A jak je z fotky zřejmé, stihl si pořídit i místní manželku. Po dvou letech ve Španělsku zkoušeli žít v Česku, vřelá povaha andalusanú a asi i život v duchu „maňána“ je přiměl k návratu

V kempu hledal volné místo pro stan svého kamaráda a přitom zahlédl českou značku na mé motorce. Dnes tady pracuje jako řidič kamionu, bylo to moc příjemné setkání.

V centru Sevilly, dvě minuty chůze od katedrály, objevuji malou pekárničku De Nata – Fabrica de Pasteles. Pasteis de Nata je nejslavnější a přímo návyková portugalská cukrovinka a tady ji pečou v origo. podobě. Ulice Calle Mateos Gago 29. Tak to bylo pro baťužek.

Pro šoféry mám taky tip a taky skoro v centru. „The Merchant“, ulice Calle Canalejas 12 .. Irský pub s tipickým Guinness.

 

Cesta k domovu - Via de la Plata

Už před začátkem našeho letopočtu byla Via de la Plata důležitou obchodní i vojenskou cestou spojující jih Pyrenejského poloostrova se severem. Měří 800 km, začíná v Seville, končí v Gijónu a spojuje historická města jako je Merida, Caceres, Plasencia, Zamora, León..jedno krásnější než druhé.

Cesta postupně zmutovala do tří různých podob stejného jména - Via de la Plata. Vedou souběžně a občas se kříží.

Nejstarší slouží poutníkům na cestě do Santiaga de Compostela, od města k městu se proplétá mezi korkovými duby, vinicemi a nekonečnými sady olivovníků, korkových dubů, mandloňí a vinic.

Další a mladší je národní N-630, široká a přehledná silnice s krásným asfaltem.

Poslední, nejmladší mutací je bezplatná dálnice A- 66. Po dokončení stáhla provoz z N-630, která tak zůstala téměř bez provozu.

Prošel a projel jsem první dvě už několikrát. Být dlouhé kilometry sám uprostřed prázdné a exotické krajiny, to se v Evropě snadno nestane. Proto se o N-630 tak široce rozepisuji, zkuste ji.

 

 

Caceres

První větší zastávku na cestě k domovu dělám ve městě Caceres v kempu stejného jména. Stejně jako v Sanremu patří ke každému místu i soukromé zděné WC. Je tu i krásný bazén a nedaleko autobusová zastávka do centra.

Na sousední parcele stojí obytný vůz s Irskou SPZ. Když si všimnou mojí české vychvalují Škodu Superb 1,6 D , která je čeká doma. Ani slabší motor prý nevadí. Jsem rád, že jim mohu na oplátku ukázat v tabletu fotky z své cesty po Irsku, které zase nadchlo mne. Potěšilo je to.

Caceres je město, které stojí za zastávku nejenom k vůli příjemnému kempu. Historické centrum je vyjímečné rozlohou a monumentálními stavbami, navíc se může stát, že v křivolakých uličkách, ztraceni mezi kostely, paláci a kláštery, budete upně sami. Pro domorodce tu chybí obchody, restaurace nebo park a pro turisty je to z pobřeží k pohraničnímu Cáceres dlouhá míle.

 

Letos mi do cestovního plánu stále hází vidle počasí. Severozápad Španělska je obecně hodně deštivý, třeba v Santiagu prší průměrně téměř každý druhý den, Z Cáceres proto místo plánované návštěvy NP Peneda – Gerés v severním Portugalsku směřuji do dalšího historického skvostu do města Toleda.

Klika

Cestou do Toleda jsem zažil okamžik, který by se dal jenom těžko zopakovat a kterým mohla moje cesta skončit. Při předjíždění pomalejšího auta mi mezi předním a zadním kolem proběhlo nějaké zvíře, snad kočka, kuna nebo liška. Mihla se jako blesk, jel jsem dost rychle a tak to musela mít super přesně načasované.

Snad ji štěstí neopustilo u předjížděného auta, já budu za to moje vděčný do smrti.

Toledo

Jsem tady už po třetí s odstupem 4 – 5 let, zdejší kemp je názorným příkladem jak evropané bohatnou a počet turistů na zajímavých místech často přesahuje únoslnou mez.

Při první návštěvě někdy před 15.lety, jsme byli v celém areálu tři a mohli se sami rozhodnout, kde si postavíme stan. Minule už nás bylo víc a dnes se kemp rozrostl o další plochy, přibyly dřevěné bungalovy, kempovací místa jsou očíslovaná a je tu narváno.

Toledo stojí za návštěvu, bývalo to královské hlavní město a stejně jako Caceres patří do seznamu UNESCO.

Albarracín

Občas bývá označován za nejkrásnější město Španělska, každopádně si tu přijdou na své i milovníci schodů a příkrých uliček. Je to ale opravdu malebná růžová kulisa zasazená mezi svahy pohoří Pinares de Rodeno.

  Místní rudé pískovcové skály představují prý jednu z nejlepších lokalit v Evropě pro milovníky boulderingu. Pro neznalé jako jsem byl já, je to lezení po skalách bez jištění, zato s měkkou bouldermatkou v místě předpokládaného dopadu. Když se ucho utrhne....

  V kempu Ciudad de Albarracín mám prvně za sousedy domorodý manželský pár, také na motorce a se stanem. Španělé většinou mluví pouze španělsky, já zase kromě několika slov jako př. cerveza... španělsky neumím a tak jsme si moc nepopovídali. Škoda.

Jaca

Poslední noc ve Španělsku trávím na dohled od Pyrenejí ve městě Jaca. Oživuji si tu přesně 20 let starou vzpomínku na svoji první návštěvu, tenkrát jsem přijel na kole z opačné strany Pyrenejí z Francie.

 

Pod průsmykem Somport byl čerstvě otevřen deseti kilometrový tunel, do kterého náhodní cyklisté nesměli. Původní cesta přes hřeben zůstala opuštěná, jenom já a široko daleko žádná lidská duše. Mám obecně hrůzu z medvědů a právě stavbu tohoto tunelu dlouho blokovalo hnutí na ochranu zdejší krajiny a medvěda hnědého, který tu žije.

No, bylo to skoro dvacet kilometrů kvalitního strachu, tím spíše, že už dlouho před stoupáním se na silničních patnících objevovali krvavé otisky medvědích tlap.

Později mi nicméně někdo říkal, že tam žijí medvědi asi dva a oba mají na krku zvonec...prý !

Francie - Sarlat la Canéda

Tenkrát i tentokrát proběhla cesta ve zdraví, opouštím Pyreneje a podél řeky La Dordogne končím v totálně zastrčeném a přitom super skvělém kempu Le Montant a Sarlat

Krajina kolem řeky Dordogne patří k nejmalebnějším oblastem Francie a jako by toho nebylo dost, mnoho zdejších vesniček patří do seznamu nejkrásnějších vesnic Francie.

Mezi ta nejkrásnější ale určitě nepatří ráno v kempu Le Montant, lije jako z konve. Ve stanu se dost složitě oblékám do nepromoků, balím totálně mokrý stan a na Ventusky.com hledám místo, kde by mi večer před spaním mohl stihnout uschnout.

Le Puy en Velay

 

 

Le Puy je natolik nezvyklé město, že stačí i krátká návštěva a už na něj nejde zapomenout. Leží v sopečné oblasti a díky dramatickým kuželům korunovaným svatyní či sochou, tvoří vyjímečnou kulisu s duchovní atmosferou. Víc nežli tisíc let sem přicházejí poutníci poklonit se Černé Madoně uložené v Katedrále Notre Dame du Puy (UNESCO) a pak často pokračují dál do španělského Santiaga de Compostela.

Camping De Bouthezard leží nezvykle téměř v centru města, skoro ze stanu mám výhled na hlavní dominanty města - kostel Sv. Michala a sochu Panny Marie.

Ze Sarlat to dnes bylo 300 km, pršelo sporadicky a protože přijíždím docela včas a na Ventusky se nemýlili, stan mi pomalu usychá. Zítra si na zdejší památky udělám čas, všechny jsou do pořádného kopce a moje koleno čeká na výměnu.

Švýcarsko

Na Švýcarsko se těším a kdo by taky ne. Nádherná hornatá země v Evropě nejhornatější, vesničky a města jako malovaná, všechno funguje jak má a pro motorkáře jedna perla za druhou. Ať už přijíždí za čímkoliv.

Kemp mám vyhlédnutý kousek za Ženevou na levém břehu stejnojmenného jezera. Je krásný den i okolní krajina, nespěchám a tak do cíle přijíždím už docela pozdě... a ejhle. Ne že by se mi to už nestalo, na tyhle případy jsem docela trénovaný, nicméně tady ve Švýcarsku !?

„Kemp“, ke kterému mne GPS spolehlivě dovedla je oplocené vrakoviště dosloužilých lodí. Tady mne tedy neubytují.

Další kempy mi GPS ukazuje přes hladinu jezera na druhém břehu, v jednom z nich jsem už kdysi spal, to mi ale teď nepomůže.

Čekalo mne skoro 50 kilomterů mírně vzrůstajícího napětí, než jsem před městem Lousanne konečně zahlédl známý symbol stanu.

Camping TCS Morges si včerejší plus vybírá ráno. Celou noc slyším jak kapky skrápí plátno stanu, ráno déšť ještě nabírá na síle. Letošní výlet mne naštěstí vycvičil, večer jsem si do stanu pro jistotu nanosil jak nepromoky tak návleky na boty i rukavice a taky nepromokavé obaly na spacák a karimatku.

Prvně v životě balím stan i s přilbou na hlavě, leje opravdu zodpovědně a černá obloha dává tušit, že pro dnešek nebude ze švýcarské zahrádky nic. A Ventusky nemá ani pro další dny příznivější předpovědi.

Přes booking si rezervuji Alpstadt Hotel Bludenz, kupuji dálniční známku a škrtám poslední bod, na který jsem se tak těšil. Čeká mne den, jakých až tolik není. Je tak černo, že sotva vidím benzinky kolem dálnice. Leje hustě až hnusně bez přestávky a tak jediný příjemný pocit mám z toho, že jedu v suchu a teple.

Oblečení do deště mám, dalo by se říci místní, od Švýcarské firmy IXS.Sice už letité, zato stále funkční a navíc ze stříbrné reflexní tkaniny.Škoda, že ho naši obchodníci už v nabídce nemají.

Alpstadt Hotel ve městě Bludenz (A) stojí trochu o samotě, přijel jsem večer za deště a tak motorku nechávám i s plnou polní před hotelem.Můj výlet tady více méně končí, zítra mne čeká dálnice a posledních pár set kilometrů k domovu.

Závěr

Jak píši v nadpise, užil jsem si letos deště a zimy víc, než by se dalo při cestě k jihu očekávat. Užil jsem si ale také spoustu parádních zážitků za kterými přece všichni jezdíme.

To, že jsem do postele musel lézt po kolenou, nebyl nakonec pro moje starší kosti, větší problém. Poloprázdných a skvěle vybavených kempů je všude plno, není nutné si předem rezervovat pobyt a pokud je některý mimo provoz, GPS najde nedaleko jiný. Často jsem měnil původní plán cesty a tahle možnost mi dávala skvělou svobodu volby.

Po mnoha letech a cestách jsem vyměnil V Stromy 650 za V Stroma 800. Stejný název, rozdíl jenom 150 cm3 v podstatě ale dvě rozdílné motorky.

Osmistovka reaguje na podtočený motor většími vibracemi, také víc hřeje. Má o 0,5 lt vyšší spotřebu a vyžaduje častější výměnu oleje.

A plusové body? Motor má výrazně silnější projev, jízda je celkově pohodovější, příjemnější je i sedlo. Jsou tu tři palivové mapy i quickshifer. Žárovičky nahradily LED ky, světlomet kupodivu svítí vcelku slušně. Suma sumárum, změna určitě k lepšímu. Snad V Stromu 800 zůstala i příslovečná spolehlivost jeho předchůdců.

 

 

 

 

 

 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE