Slovinsko - za mořem i horami

7. den – pátek 20.7.

Snídani máme s majitelkou penzionu domluvenu na sedmou hodinu. Vstáváme tedy něco po půl sedmé a koukáme z okna, jak vypadá obloha. Je již po dešti, ale je stále zataženo. Uvidíme, jak bude, až vyjedeme. Snídaně je bohatá a formou švédského stolu. S tím vydržíme až do odpoledne. Po snídani platíme dohodnutou sumu, jdeme dobalit a vše naložit na moto.
Loučíme se ještě jednou s majitelkou a vyjíždíme něco po půl deváté směrem na Radlpass (662 m). Tady se loučíme se Slovinskem a jsme opět v Rakousku. Silnice je z počátku mokrá, ale postupně s ujetými kilometry usychá a začíná se objevovat i sluníčko. Jedeme dále na Graz a Bruck a.d.Mur. Dosud byla cesta poklidnou krajinou podél řeky Mur. Jedeme mezi dálnicí a řekou, hlavně mimo placené úseky. V Kapfenbergu odbočujeme na silnici č. 20, která nás zavede k dnešní zastávce na asi nejznámějším Mariánském poutním místě Rakouska - Mariazell. Prohlížíme si katedrálu, uděláme pár fotek a opět se vydáváme na cestu.

Počasí se nám začíná opět trošku kazit a zatahuje se. Volíme tedy silnici č. 21 do St. Aegyd a. Neuwalde a dále směr Kleinzell a Rainfeld. Cestou nám začíná pršet a tak se snažíme jet trochu rychleji. Silnice jsou mokré, ale přehledné a volné. Jaké je naše překvapení, když míjíme cedule s upozorněním na uzavírku silnice z Kleinzellu do Rainfeldu. Pokračujeme dále s tím, že to snad projedeme. Po asi 2 km za městečkem Kleinzell je totální závora a hlídač. Ptáme se, co se děje a zda to lze projet. S přísným výrazem, ale mile nám sděluje, že se dále nedostaneme a musíme jet jinudy. Prý se po vydatných děštích v předchozích dnech utrhl kus svahu a celou silnici zatarasil. Co naplat, vracíme se kousek zpět a odbočujeme na silnici vedoucí na Annental, Ramsau do Heinfeldu. Již neprší, ale jen drobně mrholí. Zastavujeme na pozdnější oběd. Vykukuji z hospůdky ven a zjišťuji, že přestalo úplně pršet a vykukuje na nás sluníčko. Rychle platíme a pokračujeme dále blíže k domovu. Z Heinfeldu si to namíříme na Altlengbach, Tulln a.d. Donau do Stockerau. V Tulln a.d. Donau nás chytá další déšť, ale po dojetí do Stockerau přestává a dále jedeme po mokré silnici. Černé mraky vidím ve zpětných zrcátkách a před námi jsou vidět provazce vody padající z nebe a temně šedá obloha s několika duhami. Na nás již neprší. Jedeme mezi „kapkami deště”. Ze Stockerau si to nasměřujeme nejkratší cestou k našim hranicím přes Mistelbach, Reintal do Břeclavi. Tady zastavujeme u první benzínky na krátký odpočinek. Po dešti není ani památky a tak poslední část dnešní cesty bude snad probíhat v klidu. Po odpočinku a občerstvení se vydáme na poslední etapu z Břeclavi na Hodonín, Strážnici, Dolní Němčí do Nivnice. Do cíle přijíždíme kolem deváté večer spokojeni a i po náročném dni vyčerpáni. Rodiče Marušky nás vítají, parkuji motorku a dlouho do noci vyprávíme zážitky z dovolené.
Zítra nás čeká jen přesun domů do Prahy, kde vybalíme věci z motorky, vyspíme se a již autem a naší Ritou (fenka NO) se do Nivnice vrátíme na pár dní odpočinku.

Trasa: Muta - Radlpass - Lannach - Graz - Bruck a.d. Mur - Thörl - Mariazell - St. Aegyd a. Neuwalde - Annental - Hainfeld - Altlenbach - Tuln a.d. Donau - Stockerau - Mistelbach - Reintal - Břeclav - Hodonín - Strážnice - Dolní Němčí - Nivnice
Ujeto: 492 km

8. den – sobota 21.7.

Dnes nás čeká pouze přesun domů do Prahy. Proto nijak nespěcháme a vstáváme skoro v 9,00. Posnídáme, zabalíme si pár drobností na motorku a kolem 10,30 se na krátko loučíme a jedeme. Nemáme chuť jet po naší kostrbaté dálnici D1 (tu si užijeme, až se budeme vracet do Nivnice autem) tak volíme z Brna cestu mimo dálnici.
Vše začíná bez problémů. Jedeme z Nivnice na Uherský Brod a dále na Uherské Hradiště a Buchlov. Prvně si na motorce užíváme Buchlovské vrchy. Ty jsme vždy jen jeli autem. Je to něco jiného než alpské vracečky, ale moc nás to nevzalo. Dále přes Slavkov až do Brna se jede po “státovce” celkem v klidu a pohodě. Z Brna jedeme na Kuřim a Tišnov. Cestou se kochám nad majestátnou rozvodnou v Čebíně. Z Tišnova pokračujeme na Dolní Loučky, Ostrov, Ždárec a Heřmanov do Křižanova. Tyto končiny moc neznáme a tak se cestou kocháme nádhernou krajinou. V Křižanově se stavíme na oběd v jednom docela příjemném motorestu, ale příjemné prostředí kazí obsluha. Na jídlo čekáme docela dlouho, neboť se věnují skupinkám hostů, kteří tu evidentně slaví setkání po letech. Jídlo ale je vynikající a tak po skoro 1,5 hod. pokračujeme dále. Dnes nám počasí přeje a svítí nám sluníčko.
Z Křižanova jedeme směrem na Žďár nad Sázavou, Ždírec nad Dobravou a Chotěboř. Tady odbočujeme z hlavní silnice a míříme na Habry. Jaké je naše překvapení, když po výjezdu z Chotěboře vidím ve zpětném zrcátku šíleně blikajícího a gestikulujícího motorkáře. Po chvilce nás předjede a následně ve vesnici na zastávce autobusu společně zastavujeme. Nevycházíme z údivu. Je to náš kamarád Míra „Bačauki” z Vstromklubu.cz, který se vracel z dovolené na Slovensku.

Jak je ten svět malý a naše republika zvlášť. Chvíli společně kecáme, sdělujeme si naše poslední zážitky. Po asi hodinové debatě nasedáme zpět na naše stroje a společně jedeme Habry, Golčův, Jeníkov, Čáslav, kterou objíždíme po okruhu do Kutné Hory. Tady se s Mírou loučíme, on pokračuje dál k domovu, my odbočujeme k benzínce doplnit nádrž a dát si malé občerstvení. Po vyjetí z Kutné Hory se začíná zatahovat a u Zásmuk nás opět přepadává déšť. U Kostelce nad Černými Lesy již prší dost hustě a tak zastavujeme na krajnici a oblékáme nepromoky. Domů to je jen kousek a tak jedeme, co to snese. U Říčan přestává pršet, ale nechce se nám stavět na svlečení nemoků a tak v nich jedeme dále. Oteplilo se a tak se docela slušně potíme, jak máme na sobě stále nemoky. Domů dojíždíme kolem sedmé večer spokojeni, že jsme to vše bez problémů zvládli. Parkujeme motorku a vítáme se s mojí mamkou, která se nám po dobu naší dovolené starala o Ritu a také s Ritou, která nás vítá s neskonalou radostí.
Trasa: Nivnice - Uherské Hradiště - Buchlov - Bučovice - Brno - Kuřim - Tišnov - Křižanov - Žďár n. Sázavou - Chotěboř - Habry - Čáslav - Kutná Hora - Zásmuky - Kostelec nad Černými Lesy - Říčany - Praha
Ujeto: 325 km

Závěr

Další dovolenou na dvou kolech máme za sebou. Tentokrát to bylo jen krátké svezení k moři a také hlavně seznámení se s naší novou motorkou. Ta je na cestování jako stvořená. A opravdu je možno říct, že co zvládnou jiní na menších strojích, zvládneme na této také. Někteří ji říkají „autobus na dvou kolech“. Zatáčky jí jdou jako po másle, padá do nich doslova sama. A i jsem si cestou párkrát škrtnul stupačkou.
Byli jsme velice spokojeni jak s cestou, tak hlavně pobytem u moře. Cestou nenastal žádný závažný problém na motorce, a že byly některé cesty uzavřeny pro nepřízeň počasí, to nikoho při plánování nenapadne. Alespoň jsme si projeli jinou (neplánovanou) trasu, která byla možná i hezčí než původně plánovaná. Uvidíme, kam se vydáme příště, ale opět to bude někam na jih.
Ještě musíme předestřít jeden poznatek z cestování na takto velkém korábu silnic. Už tím, jak vypadá mohutně, na nás žádní řidiči svých plechových miláčků u nás v republice nenajíždějí (za hranicemi jsem se s tímto nešvarem nesetkal). Dalším plusem bude skutečnost, že oba používáme během jízdy reflexní vesty. S tím je také spojena příhoda po příjezdu k rodičům Maruš do Nivnice, kdy se šli sousedé podívat, proč tam zastavili na motorce policisté. To nás utvrdilo v domněnce, že nás dost ostatních řidičů považuje za příslušníky policie díky používání reflexních vest a velkému stroji, který ve zpětných zrcátkách vypadá jako svítící koule.

Technické shrnutí:

Celkem ujeto 1995 km, tankováno 104 l za celkem 3.960,- Kč, což činilo Ø spotřebu 5,2 l. Ubytování nás stálo 8.554,- Kč, ostatní výdaje 9.508,-Kč.
Celkové náklady se zastavily na krásných 22.022,-Kč.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE