Slovinsko s ženou a motorkou

S manželkou si už hodně let děláme výlety na motorce, které lze zvládnout během jednoho týdne. Je to kombinace motorky, prohlídky zajímavých míst a někdy dojde i na trochu turistiky. Ne, nejsou to ty chlapské mototripy s hromadou kilometrů, kdy se ráno vleze na moto a večer se z ní sleze. Tyto mototripy jsou taky skvělé a mám jich taky dost za sebou, to je hlava dokonale odpočatá, ale s tělem je to většinou horší… . Tyhle párové jsou spíš taková pohodová dovča s motorkou.

Slovinsko hodně lidí zná jako nutný dálniční tranzit k moři do Chorvatska. Po bližším průzkumu je to však ráj pro turisty i motorkáře. Návštěvu jsem plánoval už dlouho, ale až nyní se zadařilo.

Pondělí 16.8.2021

Ranní start nebyl možný, protože jsme ještě potřebovali vypravit děti na jejich dobrodružný výlet. Díky tomu jsme plánovali vyrazit až po 11 hodině a tak bylo jasné, že nemá cenu se hnát na jeden zátah do Slovinska. Navíc jsme plánovali navštívit vídeňský motoobchod Louis. Proto jsem zabukoval ubytko nedaleko Grazu.

Vyrážíme z Třebíče směr Znojmo a dál na Vídeň. Cesta ubíhá skvěle, znám ji dobře a překvapuje snad jen to, že na hranicích ohledně covidu nikde nikdo.
Před Vídní se začíná mračit a já instaluji telefon s navigací na hrazdu. Přece jen do Louise s hrozícím deštěm nechci bloudit. Mrak před námi je čím dál blíže a je jasné, že pršet bude. Teď je jen otázka, jestli to stihneme do Louise dřív, než začne pršet. Odpočítávám km na navigaci a hypnotizuju červené semafory. Nakonec jsme to stihli. Ale bylo to o chlup. Navíc motorka se zde může schovat v suchu pod střechu. V Louisovi jsme si vybrali se ženou nové bundy. Neodolali jsme velmi zajímavým slevám, které zde zrovna byly, rakušáci mají výprodej asi dřív. Problém, kam s těmi starými jsme vyřešili tak, že jsme požádali o možnost uschování v jedné ze skříněk na motověci. Klíč nám paní dala do obálky a uschovala do šuplíku. Domluvili jsme se, že dorazíme v sobotu 21.8. a naše věci vyzvedneme. Docela jsme se zdrželi, ale nebylo kam spěchat. Stále totiž pršelo.
Nakonec po obhlídce meteoradaru, který ujišťuje, že pojedeme do sucha, tak v kapkách vyrážíme. Meteoradar nelhal a po chvíli frčíme v suchu po suché dálnici. Náš cíl je kousek za Grazem. Gasthof Niggas Kranerwirt v obci Lannach. Ubytování včetně snídaně nejlepší za celou cestu a za solidní cenu. Motorku jsem mohl dát do garáže. Ona to ani moc garáž nebyla. Spíš nějaká pánská klubová místnost s barem a motorkou.

 

Večer jsme ještě po covidové registraci doplnili tekutiny v místní venkovní restauraci. Platili jsme jako za večeři u nás, ale můžeme si to dovolit, ušetřili jsme přece na bundách. A to se vyplatí.

Najeto cca 300 km
 

Úterý 17.8.

Plán po ránu byl dotankovat a přesunout se do Villachu. Zastavujeme se tam vždy, když jedeme například do Itálie. Cíl měl být místní McDonalds s jejich zmrzlinou a kávou. Jenže jsem přejel odbočku. Nakonec jsem za to byl rád. Sjel jsem z dálnice a našel hezké fotogenické místo pro krátký odpočinek a hledání správné cesty do Slovinska.

 

Vyrážíme tedy na Korensko sedlo, míjíme odbočku na vojenské muzeum (snad jindy), ale zastávku u tanku T-34 si s povinným focení nenechám ujít.

 

Na hranicích nikdo není, tak po odlovení kešky pokračujeme okouknout přírodní rezervaci Zelenci.

Krása střídá nádheru a v restauraci na parkovišti u rezervace nakonec dojde i na to vytoužené kafe. Zjišťuju, že mi nefungují mobilní data. To je nemilé, když mám body zájmu uložené v Google maps. Zasakují tedy offline mapy.cz

Máme dobrý čas, tak ještě zajedeme kouknout do nedaleké Planice, kde jsou skokanské můstky. Konají se zde mj i lety na lyžích. A máme štěstí, trénuje se zde i v srpnu, a tak můžeme chvíli pozorovat skokany snad na všech můstcích. Odtud už hurá na ubytování.

 

Ubytování ve Slovinsku jsem hledal tak, aby nebylo daleko od zajímavých míst, dále aby bylo dobré parkování pro motorku a taky aby bylo možno se poblíž najíst. Hledal jsem v okolí Kranjské Gory, ale buď nebylo volno, nebo bylo neuvěřitelně drahé. Nakonec jsem na Booking našel penzion Tavcar v klidné obci Zasip nedaleko Bledu.

Restaurace kousek a parkování přímo před oknem penzionu. Pokoj s koupelnou sice menší, ale jinak v pořádku. Po vybalení jdeme navštívit nedalekou restauraci a sedáme k jedinému volnému stolu. Chvíli po nás přichází další hladoví a žízniví, kteří čekají mnohdy docela dlouho na uvolnění místa. Toto se opakuje každý večer. Ukazuje to na dobrou restauraci. I my odcházíme spokojeni na ubytování.

Ujeto asi 250 km

 

Středa 18.8.

Snídani dostáváme kvůli covidu odděleně od ostatních obyvatel penzionu. Dnes je v plánu trochu turistiky v nedaleké soutěsce Vintgar. Díky motorce parkujeme téměř u vstupu a za nedlouho už jdeme po chodnících a mostech nad řekou Radovnou. Údolí nádherné, voda klasicky slovinsky čirá. Procházka se trochu prodlužuje, kvůli jednosměrné možnosti průchodu soutěskou a nutnosti vrátit se k parkovišti trochu oklikou.

 

Po návratu k moto se jedeme ještě podívat na vodopád Peričnik. Zvolil jsem málo frekventovanou okresku č. 907. Po cestě ještě odlovíme v opuštěném stavení kešku a dáme malou svačinku a jedem směr Peričnik.

 

Parkujeme nedaleko vodopádu a vydáváme se po stezce vzhůru. Po chvíli jsme na místě. Vodopád je 52 metrů vysoký a zajímavostí je, že se dá s trochou opatrnosti podejít.

 

Po sestupu k parkovišti ještě manželka okusila na vlastní nožky křišťálově čistou a ledovou říčku Triglavska Bistrica. Při cestě zpět na ubytování slyším v interkomu od ženy něco o nepřestávajících žiletkách v jejich nohou. Zajedeme si ještě něco nakoupit do Bledu a pak už jen na večeři a pivo do už vyzkoušené restaurace u ubytování. Problém s mobilními daty se daří vyřešit. Společnost O2 asi nemá smlouvu na data se všemi místními operátory, naštěstí operátor Telemach s daty funguje. Jen je potřeba ho ručně zvolit. Ujeto asi 100 km

Čtvrtek 19.8.

Dnes je na programu Kranjska gora a jezero Jasna, dále Ruska kapelica, Vršič, Korita Soče, pevnost Kluže a případně Lago del Predil. Jezero Jasna okoukneme a dáme ne moc dobrou zmrzlinu.

 

Poté už hurá na Vršič. Při cestě si ještě prohlídneme ruskou dřevěnou kapli, kterou za 1. světové války postavili ruští vojáci. Po prohlídce se posouváme výš na Vršič.

Nahoře je poněkud mumraj a tak po chvíli pokračujeme dolů serpentinami směr Mala korita Soče. To je další krásné místo, které stojí za návštěvu.  Parkujeme hned u lanového mostu. Řeka Soča se zde zavrtává hluboko do údolí. Po cestě na druhé straně docházíme přímo až k řece. Je čistá, ledová a dravá.

 

Trochu jsme se zde zdrželi a po návratu k motorce zvažujeme, jestli pojedeme dál na Itálii. Nakonec jsme se kvůli času rozhodli jet zpět. Aspoň nám zůstane něco na příště. Cesta na Vršič od Trenta mi přišla zábavnější a lepší, než z druhé strany od Kranjske Gory, kde je to skoro každá utažená zatáčka z kostek. Nahoře se prodírám kolonou, je zde opět plno. Slyším hučet ventilátor a koukám na teploměr chladící kapaliny. Čísla lezou přes 90, to jsem ještě neviděl. Nahoře ještě několik nezbytných fotek a jedeme níže.

 

Kousek pod Vršičem se ještě zastavujeme na kávu. Parkujeme a během chvíle kolem parkuje a krmí se stádo krav. Trochu zvláštní pocit.

 

Než vypijeme kávu, tak holky odkráčí a my můžeme pokračovat na ubytování do Zasipu.

Najeto asi 150 km

 

Pátek 20.8.

Nějak se nám to krátí. Dnes zabalíme, koukneme do Bledu a jedeme směr Moravske Toplice. Bled je hezké místo, trochu přeplněné a ucpané dopravou. Chvíli jsme se zde prošli. Určitě by si zasloužilo zde být déle. Projít okolo jezera, kouknout na hrad, případně na vyhlídku v horách, ale my potřebujeme jet dál.

 

 Ještě jsem chtěl navštívit místo Velika Planina, ale to nám zůstane taky na jindy. Zvolili jsme rychlejší přejezd, aby nám zbylo trochu času se zrekreovat v termálech Moravske Toplice.

Ubytování máme v Guest Accomodation Škerlak, je to kousek od menších hotelových termálů, kam zajdeme. Ubytování na jednu noc OK. Paní domácí důsledně vyžaduje nošení roušky, i když jsme na dvoře sami a daleko od ní. Po odpočinku v termálech jdeme ještě do města, kde si dáváme výbornou pizzu a pivo. Ještě musím najít bankomat, protože ubytování lze platit jen hotově. To se nakonec  zadařilo, jen se spaním to bylo horší, nějaký opilý soused vedl rušivý monolog snad do dvou do rána.

Ujeto asi 260 km

 

Sobota 21.8.

Při dost mizerné snídani platíme a vyrážíme do Vídně. Jedeme po silnici č. 232. V obci Mačkovci vidím poprvé na vlastní oči dopravní značku upozorňující na měření hlasitosti vozidel. No a hned za zatáčkou je motokrosová trať. Po chvíli přejíždíme liduprázdný mini přechod do Rakouska. V Rakousku cesta ubíhá rychle a najednou se nám do cesty staví z dálky viditelný hrad Riegersburg. Nenecháme si ujít možnost zpestřit si cestu návštěvou tohoto hradu. Na parkovišti pod hradem zjišťujeme, že na hrad se dá dostat buď pěšky a nebo visutým proskleným výtahem. V motooblečení volíme druhou možnost. Z hradu je hezký výhled do okolních vinic. Po prohlídce sjíždíme výtahem k motorce na parkoviště a po chvíli už jsme na dálnici směr Vídeň.

Po cestě se stavíme do mekáče na malé občerstvení se zmrzkou, kterou jsme si u nich chtěli dát už na začátku dovolené. Obsluha důsledně kontroluje očkování a testy. Ve vídeňském Louis se hlásíme o klíč od skříňky, který hned dostáváme. Děkujeme za úschovnu a jedeme k domovu. Je to už coby kamenem dohodil.

Ujeto asi 360 km

Něco k motorce? Byla to naše první "větší" cesta na malém Tracerovi.
Tracer 700 mě překvapil, jak je pohodlný na cestování. I spolujezdkyně si pochvalovala lepší posez, než na předchozím Fazerovi FZS 600. Příjemně překvapila i spotřeba paliva. Přes 4,4 l/100 km jsem se nedostal. Trochu nespolehlivý je ukazatel paliva v nádrži. Hlavně když je míň benzínu a někde se zastaví a motorka se postaví na boční stojan. To se pak po rozjezdu klidně rozbliká rezerva a trvá dlouhou chvíli, než zase přestane blikat. Jinak klasika, japonská motorka = žádný problém.

Závěrem: Uteklo to jako vždy, myslím, že jsme si to s ženou užili. Slovinsko nádherné, počasí vyšlo skvěle a na mapě s body zájmu, zůstalo ještě mnoho míst uložených k navštívení příště…

Snad někomu "cestopis" pomůže k inspiraci na budoucí výlet, já určitě v jiných slovinských cestopisech hledat inspiraci budu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE