Slovinsko - léto 2013

DNY PŘED ODJEZDEM

     No prostě jsem už konečně chtěl vyrazit dál, než jen kolem komína a samozřejmně na více dní. Po přečtení všeho možného a pro mě i nemožného tady na motorkářích, se začala rýsovat moje motodovolená. Kam se chci podívat, v rámci mých možností, jsem už věděl. Kdy to bude, jsem taky jakž takž věděl. Mám docela volnou pracovní dobu, takže jsem se rozhodl, že termín odjezdu stanovím až podle toho, jak bude co nutné v práci a taky jak to bude vypadat s předpovědí počasí. Podstatná věc byla, že jsem se při plánování rozhodl, že pojedu sám. K motorce jsem se vrátil teprve nedávno a zatím jsem nejezdil se žádnou partou nebo skupinou. Kdyby se něco pos...., tak sem si říkal, že nebudu na konci světa, abych z toho nějak nevybruslil. Rodinka z toho teda moc nadšená nebyla, ale tak nějak se s tím smířila.

Den 1. - čtvrtek 15.8.2013 - Rakouskem do Slovinska

   Tak jsem se dočkal. Den D je tady. Spal jsem víc než dobře. Vstávám kolem šesté, abych vše stihl a v pohodě, kolem půl osmé vyrazil. Dal jsem si řádnou snídani, kávičku a šel jsem se podívat ven, jak nám ten den pěkně začíná. Bylo slunečno, nikde ani mráček. Jóó musí se to umět naplánovat. Včera jsem si všechno nachystal, jak se říká před dveře, tak teď to už jen nabalit a připevnit na motorku. Trochu jsem to už trénoval, takže mně to ani moc dlouho netrvalo a všechno bylo na svém místě. Bylo půl osmé, trochu jsem se ještě opláchl, hodil na sebe motohadry, rozloučil se s holkama a ....... vyrazil. Je 7:45 a mám před sebou +- 620 km.    .... a lehce naložený Stromek vypadá dost dobře!! 

   Trasa byla jasná. Směr Břeclav a přechodem v Poštorné do Rakouska. Ještě jsem za Břeclaví dotankoval do plné a už mě vítala cedule našich jižních sousedů. Protože jsem chtěl do Tullnu po dálnici, koupil jsem na pumpě BP za 4,80 EUR dálniční známku a už mě nic nezdržovalo. Do Tullnu jsem dorazil kolem desáté, projel centrum s moc hezkým náměstím a fontánou a pokračoval po silnici B19 a L119 směr Hainfeld. To už jsem byl v podhůří Alp a cesty tady byly nádherné. Po silnici L133 jsem dorazil do motorkáři vyhledávané restaurace Kalte Kuchl, kde bylo plno a mělo to ten správný zvuk. Po perfektní vyhlídkové silnici B21 jsem pak kolem jedné hodiny dorazil do poutního městečka Mariazell. Přijel jsem až na náměstí s bazilikou, odstavil motorku, a dal si něco z domácích zásob. Přece jen už byl čas pozdního oběda. I tady na náměstí to mělo ten správný zvuk.

   Dál jsem pokračoval po B24 nádhernou krajinou kolem řeky Salzy přes Wildalpen a po silnici B146 přes národní park Gesause do Admontu. Bylo kolem půl čtvrté a měl jsem za sebou 400 km, když jsem zastavil na odpočívadle u městečka Stainach. Navštívil jsem onu místnost, dal si kávičku se sušenkou ještě z domácích zásob a vyrazil dál po silnici B320 směr městečko Stein an der Enns, kde začíná stoupat silnička do průsmyku Solkpass. Ještě před výjezdem jsem zastavil na pumpě Shell a natankoval do plných. 14,8 l za 21 Eur po 374 km = 3,96 l / 100 km. Myslím, že velmi dobré. Výjezd do sedla, které ve výšce 1790 m. n. m. překonává hřeben Nízkých Taur, jsem si opravdu užil. Nahoře u vrcholové kapličky ani nebylo moc lidí. Chvíli jsem se kochal, udělal povinné foto, sjel na jih a pokračoval dál po sil. B96 směrem na město Tamsweg.

   Po asi 11 km jízdy z Tamswegu směrem na západ po silnici B96, jsem odbočil nenápadnou silničkou L225 a L267 k jihu a přijel do vesničky Innerkrems, kde začíná 35 km dlouhá horská vyhlídková silnice Nockalmstrasse. Na tu jsem se, dle průvodců, velice těšil, ale ejhle chyba lávky. Nějak jsem přehlédl, že silnice je přes noc pro motorkáře uzavřená. No a já přijel k pokladnám pro vstup v 18:15. Závory dole, nikdo nikde, jen cedule zákazu vjezdu viz foto. Netroufl jsem si. Nerad bych potkal kousek za vjezdem rakouské uniformy.

   No nic, co dál? Bylo +- půl sedmé a přede mnou ještě kus cesty. Tak jsem se rozhodl nejkratší cestou dojet k Taurenské dálnici A10 a dorazit po ní do Villachu. Po silničce L19 jsem se dal na západ až jsem přijel pod dálniční most v Kremsbrucku. Nájezd nikde, ale směrovka mě vedla na jih po silnici B99 asi 10km do městečka Gmund, kde už nájezd směr Villach byl. Tam jsem dorazil v 19:30 a na počítadle měl natočeno 602 km. Moje GPS mě nezklamala a přesně navedla přes Villach na silnici 109 směr Wurzenpass a hraniční přechod do Slovinska. Při zapadajícím slunci jsem už viděl Julské Alpy a těšil se, až dorazím do kempu Kamne v městečku Dovje, necelých 45 km od Villachu. Po 644 km  a 12 a půl hodinách jízdy jsem byl konečně v cíli dnešního dne. Docela unaven, ale nadšen a spokojen. Už zbývalo jenom postavit stan, spláchnout prach dnešního dne a zalehnout.

ujeto 644 km

Den 2. - pátek 16.8.2013 - Sella Nevea, Lago del Predil, Mangart, Vršič, Vrata

   I když jsem usínal unaven, moc jsem toho nenaspal. V kempu byl sice klid, ale nějak mě to v tom spacáku na matračce a ve stanu nejde. Postel je postel. No ale to je na každém, jak si to zařídí. Ze stanu jsem se nakonec vykopal kolem osmé a hned postál v řadě na čerstvé pečivo. Udělal jsem si na vařiči kafíčko, posnídal nějaké ty buchétky a šel spáchat trochu hygieny. Dnes mě čekal, dle mého itineráře, asi 200 km okruh zahrnující část Itálie a Slovinska. Po nezbytných fotkách okolí kempu vyrážím směr Kranjska Gora a hraniční přechod do Itálie. Protože se kromě jiného věnuju i geocachingu, mám v GPSce nahrané nějaké kešky, které se mně daří po cestě odlovit. Taky jsem si udělal menší zajížďku a jel obhlídnout skokanské můstky v Planici. Neskutečné, že tam ti skokani vlezou. Už zespoda je to děs. Ale areál je to moc hezký a dokonce se budují další můstky.

   Po překročení hranice jsem jel směr Tarvisio a pak ztočil na jih. Údolím, podél říčky Rio del Lago, která byla skoro úplně vyschlá, jsem dojel až k jezeru del Predil a pokračoval do horského střediska Sella Nevea. Tady jsem odbočil do prava a úzkou silničkou stoupal na náhorní plošinu Altopiano del Montasio, kde se dá zaparkovat a vystoupat pár stovek metrů k místním horským chatám. Krásné výhledy, azurové nebe a nádherné scenérie stály opravdu za tu zajížďku. Vrátil jsem se zpátky asi 15 km k jezeru del Predil, kde jsem si udělal malou přestávku, protože bylo co obdivovat. Nádherné modrozelené jezero, kolem vysokohorské štíty a na plážích šikovné to Italky. Byl jsem zkusit i teplotu vody a ... do toho bych nevlezl. Řekl bych tak 20 maximálně 22 stupňů. Nic pro mě a myslím, že ani pro Italy, protože většina se jen slunila a bavila na pláži. Udělal jsem pár fotek a přes sedlo Predil vjel opět do Slovinska. Těsně před hranicemi jsem navštívil starou pevnost z doby 1. světové války. Měl jsem ji v GPSce a odlovil tady svoji další kešku. Takových větších či menších pevností je tu opravdu hodně, protože tudy vedla tzv. Sočská fronta. Chtělo by to jen více času, aby je člověk mohl všechny prozkoumat.

   Po odlovu kešky v pevnosti pokračuju dál a čeká mě Mangart road. Je to placená silnička, která odbočuje vlevo z hlavní silnice těsně před jednoobloukovým mostem přes Mangartský potok. Celková délka této nejvýše položené silnice ve Slovinsku je 11 980 m a na některých místech je opravdu dost úzká a jen patníky oddělují sráz, který padá do závratných hloubek. Po projetí pěti tunelů končí silnice ve výšce 2072 m. n. m. parkovištěm s výhledem a výchozím místem na výstup na horu Mangart (2679m). Udělal jsem si malou procházku po tomto vysokohorském plató, vyfotil pár scenérií a stejnou cestou vyrazil zpátky. Postupně jsem dojel až k městečku Bovec, před kterým jsem odbočil vlevo a pokračoval podél řeky Soča směr Vršič pass.  Nádherné svezení plné serpentín a výhledů až do sedla Vršič ve výšce 1611 m. Sjezd dolů opět perfektní jen tzv. kočičí hlavy v každé zatáčce mně moc neseděly Vrátil jsem se ke kempu a protože byl ještě čas, vyrazil jsem do údolí Vrata, které končí chatou Aljažev dom, odkud je možné podnikat pěší výlety třeba až na Triglav. Na zpateční cestě jsem ještě zastavil u vodopádu Peričnik, ale bylo už docela šero, tak jsem jeho prohlídku nechal na jindy. Do kempu jsem se vrátil kolem sedmé večerní, trochu se zkulturnil a vyrazil jsem na večeři do hospůdky v sousedství. Další den mě čekala dlouhá cesta k moři do Chorvatska, tak jsem zalehl už kolem desáté.

ujeto 203 km

Den 3. - sobota 17.8. - Vršič, Bovec, Nova Gorica, přechod do HR, moře a kemp Medveja  

   Dnes vstávám kolem sedmé. Jo opět nádherné počasí a já už se těším na dnešní trasu, která mě povede opět přes sedlo Vršič na jih směr Chorvatsko. Posnídám, udělám si do termosky kafíčko, sbalím stan a všechny věci a loučím se s kempem. Vyrážím v 8:00 směr Kranjska Gora, kde tankuju do plných. 18,3 l za 27,70 Eur po 441 km = 4,15 l / 100km. Mířím opět na Vršič pass, tentokrát z opačné strany, tudíž kočičí hlavy mě vítají hned v první zatáčce. V sedle je proti včerejšku docela prázdno, nijak se nezdržuju a mažu dolů. Projel jsem kolem odbočky k pramenu Soči, která mě teď bude doprovázet až do Nové Gorice, téměř 100km. Cesta na jih touto trasou se mně moc líbí, střídají se výhledy na všechny strany a v blízkosti silnice stále teče tyrkysová Soča. Kolem dvanácté jsem dorazil do Nové Gorice a na jednom z kruháčů zaregistroval po pravé ruce velké nákupní středisko. Smýkl jsem to na parkoviště, přímo před zahrádku restaurace Interspar. Nejvyšší čas se dobře najíst. Restauracja Interspar nezklamala, ba naopak. Velký výběr všeho možného za velmi solidní peníz. Dal jsem 3 chody + kávičku a nacpaný k prasknutí jsem po hodině vyrazil dál. Silnička 204 mě vedla přes vinařskou oblast v okolí městečka Dutovlje a Tomaj stále dál na jih. V městečku Kozina jsem najel na silnici č.7 a teď už jihovýchodním směrem pokračoval k hraničnímu přechodu do Chorvatska. No a nebyl jsem sám, protože byla sobota, jelo tímto směrem plno plechovkářů, nejspíš na další turnus dovolených v Chorvatsku. Přechod hranice byl i přes kolony a kontrolující celníky docela rychlý, takže kolem třetí hodiny jsem už sjížděl k Jadranu v městě Opatija. Už dopředu jsem měl najitý kemp v městečku Medveja, kam jsem teď pobřežní silnicí mířil. Do kempu jsem po 274 km dorazil v 16:00. Postavil jsem stan, hodil na sebe kraťasy a ve 33 stupních vyrazil na pláž, která byla hned přes silnici. Musím říct, že moře miluju, ale spíš pro takové to krásno. Do vody vlezu až když má tak 25 stupňů, ale lepší je tak 29 a více. Prostě termály v Maďarsku jsou moje oblíbené. Samozřejmně když už jsem byl u moře, musel jsem se tam vykoupat, aspoň chvilku, když sem se tak těšil. Ale stačilo. Zbytek odpoledne jsem strávil brouzdáním po pláži.

Den 4. - neděle 18.8. - Ilirska Bistrica, Snežnik, Postojna, Predjamski hrad, Bohinj, Bled

   Dnes ráno vstávám kolem sedmé. Čeká mně cesta zpět do Slovinska k jezerům Bohinj a Bled. Opět balím stan a všechny věci a popojedu k recepci vyrovnat účet. Cena za kemp 20 EUR je podstatně vyšší než za to stejné ve Slovinsku, kde jsem platil 8,50 EUR. No ale co, kdybych je neměl, tak tu nespím. Z kempu vyrážím v 8:15 a teplota se už teď pohybuje kolem 28 stupňů. Už se zase těším do hor. Jedu po silnici č.8 směr hraniční přechod Rupa. Žádné zdržení, takže pokračuju směr Ilirska Bistrica, kde na začátku městečka, na pumpě OMW snídám. Dál mě čeká lehký offroadek po silnici č.915 směrem na horské středisko Sviščaky. Odtud jsem ještě ujel pár km až na parkovišťátko, odkud bylo možné hodinovou pěší túrou zdolat masív Snežnik.

Ale nechtělo se mně převlíkat do kraťasů atd., takže jsem vyrazil zpět a pak se napojil na silnici 404 směr Pivka. Dál jsem pokračoval směrem na Postojnou a světoznáme Postojenské jeskyně. Stroma jsem nechal na parkovišti a šel se projít k návštěvnickému centru a ke vchodu do jeskyní. Tyto jeskyně jsem už kdysi navštívil, proto jsem prohlídku neplánoval a po půl hodině vyrazil směr Predjamski hrad. Tady jsem ze sebe shodil motohadry a jen v tričku a kraťasech vyrazil od parkoviště k hradu. Hrad i okolí je opravdu moc hezké, ale návštěvu interiérů jsem nechal na jindy a šel jen na oběd a taky koupit nějaký ten suvenýr. Po dobrém a vydatném dlabanci jsem po hodině a půl vyrazil dál směr Hrušica a silnice č.102. Po ní jsem pokračoval až do městečka Idrija, kde jsem se rozhodl natankovat do plných. 16,5 l za 25 Eur po 436 km = 3,78 l / 100 km. Ve vesnici Straža jsem pak odbočil vpravo na silnici 210 směr Cerkno. Po vedlejších silničkách, někdy jen ve výstavbě, jsem postupně dorazil až do Bohinjske Bistrice, odkud to bylo už jen kousek k Bohinjskému jezeru. Samotné jezero i celé okolí je nádherné. Kolem samé horské štíty a rekreační střediska. Mě zlákal vodopád Savica, který je na západním konci jezera. Cesta mě přivedla až na konečnou, kde je velké parkoviště spolu s chatou a restaurací. Odtud jsem vyrazil pěšky k pokladně a pak už stoupal dobrých 500 schodů a schůdků až k vodopádu. Po cestě jsem si užíval krásné výhledy na Bohinjské jezero s okolními štíty, takže po necelé půl hoďce jsem byl na místě. Vodopády jsou moc hezké i když bylo docela sucho, takže nebyly moc silné.

   Na zpáteční cestě jsem se ještě zastavil u kostelíka svatého Jana Křtitele a pak už přes Starou Fužinu pokračoval směr jezero Bled. Tady jsem chtěl původně nocovat v 5ti hvězdičkovém Camping Bled, který se rozprostírá na západní straně jezera. Jsem si to ale rozmyslel, objel jsem jezero, obhlídl ostrůvek s kostelem uprostřed jezera i zámek na skalnatém ostrohu a přes soutěsku Radovna vyrazil do kempu Kamne, kde už jsem to znal a byl spokojen. Bylo přesně 20:00, když jsem zaparkoval před recepcí a šel se poptat na místo pro stan a motorku. Slečna, která mě ubytovávala už před dvěma dny, mně hned hlásila, že můj plácek je stále volný. Postavil jsem tu stan tedy i na třetí noc a šel se osprchovat. Pak jsem koupil v recepci nějaké dobroty, nechal jsem si udělat kávičku a poseděl na lavici v tichu usínajícího kempu, se všemi těmi zážitky v hlavě.

ujeto 335 km

Den 5. - pondělí 19.8. - Cesta domů (tzv.rychlý přesun)

   Po včerejší nádherné etapě vstávám kolem půl osmé. Je opět slunečné ráno a já začínám balit. Je tu den odjezdu, dovolená končí. Pobalil jsem věci ve stanu, sbalil stan a dal si lehkou snídani. Pak jsem zašel do umývarek, dal si sprchu a spáchal nějakou tu ústní hygienu. Hodil jsem na sebe motohadry a sjel i se Stromkem před recepci. Všechno jsem měl už uhrazeno, takže jsem se rozloučil a vyrazil na zpáteční cestu směr sedlo Wurzenpass a Villach(AT). Cesta probíhala bez problémů a navigace mě vedla tam, kam jsem chtěl. Kolem jezera Ossiacher See, kde hned na začátku byla nádherná pevnost, hrad Landskron, mě vedla silnice č. 94 dál na východ směr Sankt Veit an der Glan. Tam jsem najel na silnici č. 317 a pokračoval severním směrem až do Judenburgu, kde jsem najel na dálnici S36. Ta záhy přešla v dálnici S6 a dovedla mě do Bruck an der Mur, kde jsem musel na čerpačce OMW navštívit onu potřebnou místnost. Taky jsem si dal nějaké to menu, ale nestálo za nic. Asi po třičtvrtěhodinové pauze jsem vyrazil směr Vídeň, ale záhy jsem ještě dotankoval 10 l naturalu na Agipce ve Spitalu am Semmering. Pro mě známá cesta z lyžařského střediska Stuhleck už ubíhala velmi rychle a po projetí Vídně a překročení hranice do Česka v Poštorné, jsem kolem čtvrté hodiny odpolední, po 503 km a 7 hod. cesty, parkoval Stromka před domem.  

Všichni doma byli rádi, že mě vidí živého a zdravého.






ujeto 503 km

Závěr -  takové trochu shrnutí a moje subjektivní hodnocení se kterým nemusí všichni souhlasit

   Tak jsem to zvládl bez jediné chybičky. Stromek šlapal celou cestu bez problémů a i já jsem si to užíval tak, jak jsem si to na začátku celé plánoval. Zjistil jsem, že cestovat můžu i sám, ale .... příště asi zkusím i tu možnost, jet ve větší skupině. Přece jen chce člověk sem tam pokecat a probrat zážitky. Destinaci jsem si vybral, dle mého názoru, velice dobře. I pro skoro začátečníka, jako jsem já, je Slovinsko ideální a můžu ho jen doporučit. Ceny mírné, lidé vstřícní, zážitky veliké. Je to relativně kousek a Julské Alpy a území Krasu jsou fakt nádhera.
   No a co bylo pro mě nej... : cesta ( ani ne tak památky, hrady, pevnosti, jeskyně ale to okolí, hory, jezera, řeky, vodopády, moře )
   A nějaké mínusy : čas ( měl jsem ho prostě málo, třeba v okolí Bledského jezera, kam jsem přijel až pozdě odpoledne, jsem se chtěl podívat na zámek nebo na kostel na ostrově, kam se musí lodičkou. To by znamenalo někde rozumě zaparkovat, hodit na sebe triko a kraťasy, půjčit nabo najmout si loďku, projít se po ostrůvku, něco nafotit atd. atd. a byla by noc. Prostě se tam budu muset někdy vrátit. )
   A to já se určitě vrátím .... Díky Vám.
  

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE