reline_unor



Slovinsko 2015

Cestopisů o Slovinsku projetém na motorkách bylo napsáno již mnoho. Přesto jsme se rozhodli sepsat i naší cestu touto krásnou zemí. Vyrážíme sami dva, já – batůžek a pisatel tohoto cestopisu a manžel – řidič. Cestu na jedné motorce (Suzuki DL 650 V-Strom) volíme z důvodu úspory financí, ale už nyní vím, že se do Slovinska vrátíme každý na své a projedeme si ty krásné zatáčky Triglavského národního parku a Mangart v tandemu.

Kapitoly článku

1.den – přejezd do Slovinska, soutěska Vintgar, vodopády řeky Savice, Bled, Bohinjské jezero

Vyjíždíme oproti plánu o den dříve, v pátek 24. 7., z důvodu, že v Alpách je hlášeno zhoršování počasí a bohužel, termín je daný a nejde jej změnit. Plán je, že vyjedeme ve tři ráno a cca do 12 hod. dojedeme do Slovinska. Již při odjezdu nastává první problém, urvaný držák navigace. Využíváme jednu z nejlepších investic, stříbrnou textilní pásku, a navigaci jí připevňujeme. Po celou dovolenou držák vydržel a je nutno upevnění opravovat pouze jednou. Přesouváme se přes Mikulov do Rakouska směr Graz, Klagenfurt, projíždíme Karawankentunnel a dostáváme se do Slovinska a do kempu Kamne ve vesničce Dovje okolo 11 hod. Cestou již někde kolem Vidně slyšíme z motorky hukot připomínající hukot kamionů a jejich gum slyšitelný zejména v tunelech, dodnes netušíme, co to je, motka hučí dál, i když jedeme zcela nezatížení. V kempu stavíme stan a rozhodneme se zbytek odpoledne využít krásné počasí a vypravujeme se směr soutěska Vintgar. Jedná se o krásnou soutěsku, kde chodíte po dřevěných mostech upevněných ve skalách a pod vámi teče průzračná řeka. Jsme nadšení ze slovinské přírody a po prohlídce míříme směr vodopády řeky Savice, jedeme kolem jezera Bled a Bohinjského jezera s plánem, že se zde stavíme cestou zpátky od vodopádů a hodíme nějakou tu koupačku a foto. Již cestou k vodopádům nás chytá první a nikoliv poslední déšť. Vybrali jsme si zřejmě to nejhorší počasí za posledních sto let a podstatnou část zbytku dovolené prožíváme v nepromokách. Když jsme přijeli k vodopádům, vyčkáváme, zda se počasí neumoudří, ale asi po 40 min. nás to přestává bavit. Vypravujeme se proto k vodopádům dvacetiminutovou procházkou do kopce v nepromokách a nevíme, zda nám teče po obličeji déšť, nebo náš pot. Nepromoky působí jako dokonalý izolant a ve vlhkém a přitom teplém prostředí to má za následek, že se z nás neodpařuje nic a pot zůstává pěkně pod moto oblečením. Ale výšlap stál za to, vodopády jsou nádherné a jejich nádhera je slovy nepopsatelná. Cestou zpět pršení neustává, a proto plánované zastávky u obou jezer se rozhodneme přesunout na další den a to i z důvodu, že se dosti podstatně ochlazuje.

Náklady:

Karawankentunnel: 7 € / motorka

Soutěska Vintgar: 4 €/osoba

Vodopády řeky Savice: 2,5€/osoba

Najeto: 720km

 

2.den – Mangart, Lago di Predil, Vršič

Po propršené noci se probouzíme do zamračeného počasí, ale co je důležité, neprší! Zatím…. Zvažujeme, co dělat, zda jet k jezerům, nebo se vypravit do hor. Volíme výpravu do hor a dva kilometry od campu zastavujeme a schováváme se do autobusové zastávky. Proč? Ano, protože prší. Nad námi svítí slunce, a přesto prší. Nějakou chvilku čekáme, což nás opět přestává bavit, oblékáme nepromoky a bereme to směr Itálie, kolem Lago di Predil na Mangart. Počasí se umoudřuje a cestu na Mangart si můžeme užít po suchých cestách. Kdo zde byl, ví, jaký je to zážitek. Původně jsem z nezpevněných okrajů a srázů měla obavy a prvních pár stovek metrů šplhání na vrchol jsem strach i měla. Manžel přiznává, že mu to také nedělá dobře, ale po chvíli se oba strachu zbavujeme, svému muži věřím, že nás doveze nahoru celé a užíváme si výhledy a zatáčky. Došplháme se až nahoru přes pověstný zákaz vjezdu. Nahoře dosti fouká a je chladno, přeci jen GPS ukazuje, že jsme ve výšce 2052 m. n m. Úplný vrcholek Mangartu je zahalen v oblacích a vůbec celý výhled do hor nám zakrývají mraky, které úplně nezmizely, a neměli jsme tak možnost využít celou vyhlídku. Přesto jsme šťastní, že jsme na tom úžasném místě a škrábeme se pešky ještě kus dál směrem k vrcholu a vychutnáváme si nepopsatelný pocit, že jsme tam. Cesta dolů probíhá v naprostém poklidu. Asi jsme měli štěstí, ale není zde téměř žádný provoz, pár aut a cyklistů. Míříme kousek zpátky k Lago di Predil kolem starých pevností, dáváme jídlo a světe div se, zase začíná pršet. V takovém počasí zavrhujeme cestu na Vršič a vracíme se stejnou cestou, jakou jsme přijeli, do kempu. Asi po dvou hodinách se nad námi smiloval motorkářský bůh. Počasí se vyjasňuje a my riskneme jízdu na Vršič (v kempu a stanu nás to totiž vážně nebaví). Bereme to k němu ze strany od Krajnske Gory, stoupáme klikatými cestami vzhůru, z této strany se v zatáčkách nachází dlažební kostky, takže je to lepší to brát z této strany zejména ve špatném počasí (každý známe vlastnosti mokré dlažby a při jízdě z takto prudkého kopce by to mohlo mít nemilé následky). Vystoupáme úspěšně na Vršič do výšky 1611 m. n m., fotíme zcela flegmatické ovce, které z vozovky neuhnou ani za nic, je to prostě jejich území, a během chvilky sjíždíme z Vršiče dolů směr Bovec kolem řeky Soča s heslem „Klopíme, na spotřebu nehledíme“, protože opět, kdo zde byl, mi dá za pravdu, že cesty jsou zde motorkářským rájem a jsem ráda, že mi poté muž řekl, že si ty zatáčky užil i se mnou za zády. J Bylo to úžasné odpoledne s nejkrásnějším počasím za celou dovolenou.

Náklady:

Ekologický poplatek na Mangart: 5 €

Najeto: 234km

 

3.Den – Bled, Ljubljana, Predjamsky grad, Piran

Po probouřené noci (to vám byly rány panečku) se probouzíme opět do zamračeného počasí, balíme stan a platíme za dvě noci v kempu 44,52 €. Jedeme směr Bled, kde hodíme povinně alespoň fotku. Na plánované koupání se kvůli počasí nedostalo a k Bohinjskému jezeru se nám už ani nechce. Ale pověstného kamzíka jsme alespoň viděli první den, když jsme jeli k vodopádům.

Namíříme si to po dálnici směr Ljubljana. Je neděle, a proto je město celkem klidné. Parkujeme v podzemních garážích nedaleko centra a zamíříme směr Ljubljaňský hrad, přes hlavní náměstí, trojmostí a tržnici. Uličky jsou v centru lemované historickými domy a nám to připomíná domácí Olomouc. Vyšplháme se nahoru na hrad a opět nám mírně mrholí.

 

Posedíme v hradní kavárně a zvažujeme co dál, protože počasí nás už začíná pěkně otravovat. Původní záměr byl Piran, dívám se na internetu na předpověď počasí, která však není vůbec dobrá. Muž navrhuje, že pojedeme do Chorvatska, do Puly, tam strávíme zbytek dovolené a poté se odtud odebereme do Maďarska, kde máme rezervovaný penzion. Cestou z Ljubljaně se stavujeme u Predjamského gradu, prý uvnitř nic není, takže se u něj jen vyfotíme a za chvíli frčíme směr moře. Projíždíme dva tunely a počasí se razantně mění, teplota citelně stoupá, svítí slunce a nám to vyluzuje úsměv na tváři. Navrhuji muži, že přeci jen pojedeme do Piranu a možná děláme dobře. Cesta směr Chorvatsko je totiž ucpaná, jak jsme naložení a širocí, je to i bez šance předjíždět a do Puly bychom možná nedojeli dodneška (míněno s nadsázkou). Ubytování volíme v kempu Lucija v Portoroži, nedaleko Piranu. V kempu vybereme místo pro stan a než se pustíme do jeho stavění, skočíme do moře. Po zabydlení jíme ve stoje u motorky. Němec z vedlejšího stanu nám nabízí židle a tvrdí, že chápe, že to nemáme kam na motku dát, ale i tak nám připadá, že si myslí, že jsme prostě socky. Bereme to s úsměvem a velkými díky a poté se jedeme projet do Piranu. Pobřeží je krásné. Milujeme přístavy a lodě, procházíme se až k majáku, dáváme zmrzku a máme radost, že je krásně. Večer strávíme v restauraci v kempu plánováním následujícího dne, GPS ukazuje, že jsme 2 m. n m. a nám připadá neuvěřitelné, že ještě včera jsme byli o 2000 metrů výš. A právě v tomto my spatřujeme krásu celého Slovinska. Na severu jste v horách, kde je patrný rakouský vliv, a to nejen na architekturu, ale i v povaze lidí. Máte pocit, že jste se ocitli v prostředí seriálu Doktor z hor. Potom sjedete o 200 km níže a máte pocit, že jste se ocitli v Itálii. Domy, lidé, vše je najednou jiné, je to zde živější, divočejší, prostě jižanské. U piva a vína nakonec nenaplánujeme nic a usínáme za hudby znějící z protějšího břehu.

Najeto: 216km

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):
Motokatalog.cz


TOPlist