sumoto_leden



Slovinskem křížem krážem

A je to tady zase.... Týden bez našich milovaných žen, milenek a dětí, psů, křečků a rybiček. Odjezd je naplánován na sobotu 5.6. 2021 ráno. Od minule jsme se trošku rozrostli. Někteří vyměnili i stroje. Takže letošní účastníci výletu jsou: moje maličkost Venca ,,vedoucí zájezdu,, na BMW r1200gs, stálice Honza ,,spojař,,na BMW f800gs, nový člen gangu Libor ,,smolař,,na Suzuki V-strom 650 a druhý Venca ,,pivovozič,, který ještě nestačil koupit stroj na dvou kolech a tak jsme mu dovolili jeep compas.

Kapitoly článku

Den 1

Je sobota ráno a my se začínáme sjíždět u garáže. Naložíme do jeepa ještě 50 piváků v plechu a už konečně můžeme vyrazit. Cíl dnešního dne je kemp Špik, který leží ve vesničce jménem Gozd Martuljek. Cesta je únavná, každý, kdo se kdy někam přesouval, to zná. První naše tradiční zastávka na kávičku je v Eggenfeldenu na pumpě.

 

Pokračujeme dál po dvacítce až do Salzburku. Domluvili jsme se, že pojedeme mimo dálnici v Rakousku. Jsou to zbytečné peníze a ještě něco uvidíme. Aby nás to nevyhodilo na dálnici, projíždíme ve špičce středem města, když se v nehorázném vedru rozdělujeme na křižovatce. Já s Liborem jsme projeli a Honza s Vencou se zasekli. Čekáme na ně hned na další křižovatce, ale nápor aut byl tak velký, že kluci projeli a my bohužel nestačili vyjet hned za nimi. No a než nás někdo pustil, chlapi byli v prdeli a co teď. No nic pojedeme a doufáme, že je docvakneme. Asi po pěti kilometrech zastavujeme, zkoušíme volat. Udáváme, kde jsme a asi po 20. minutách se opět sejdeme. Chlapi nás viděli, my je bohužel ne, ale i to se stane. Ze Salzburku upalujeme podél dálnice směr Obertauern.

 

Tam si dáme kafčo a makový závin, který nikdo neobjednal, ale byl výtečný. Začíná se kazit počasí. Z 35 stupňů najednou 15, začíná pršet. Chvilku to vydržíme, ono to nebude tak dlouho! ..... ne, bylo to ještě horší. Skáčeme do nepromoků a jediný Venca se nám směje... Je v žabkách a kraťasech. No nic, asi po deseti kilometrech už prší tak moc, že i esuvéčka zpomalují. Přijíždíme do Villachu za intenzivního deště a říkáme: ,,Už to musí skončit! “, skončilo!! – začalo krupobití :)))
Tak jsme za cestu tam zažili snad všechno. Ve větším městě jsme se standardně rozdělili na křižovatce, a tak Vencovi voláme, že jedeme na hranice. Tam na něj počkáme. Bereme za plyn směr hraniční přechod Krainberg - Podkoren. Těsně před hranicí přestává pršet. Projíždíme hranice. Zatímco na rakouské straně nikdo není, slovinský celník se jen tak na nás z dálky podívá, otočí se a dělá, že tam není. Popojedeme na parkoviště. Lepíme nezbytnou samolepku na značku, počkáme na Vencu a pokračujeme do kempu. Je to už asi jen 20 kilometrů. To už je sranda. Kemp je skoro prázdný, jen asi 7 autokaravanů, jinak nikdo. Dnešní den tranzit, ujeto 480 km.

Den 2


V noci slušně pršelo, takže ráno bylo takové uplakané. Teplo asi 20 stupňů. Posnídali jsme a vyrazili. Konečně to začalo, zatáčky, ze kterých se Vám točí hlava, ještě vlhká silnice s minimálním provozem. Super!! Trošku nás zarážely kostky v každém vracáku, ale vcelku to šlo. Zastavili jsme v průsmyku Vršič (1810) a tam se to stalo. Vypustil jsem drona a už jsem ho neviděl. Sbohem kamaráde. Nevím, co se stalo, ale dron byl v p...li. No nic, snad to bude poslední ztráta. Po hodinovém hledání možného místa havárie sedáme na mašiny a jedeme dál. Klesáme zatáčkami k městečku Trenta, ale už tam nedojedeme. V jedné ze zatáček Libor trefí díru a prasknutý disk předního kola dává tušit, že pro něho výlet končí. Čekáme na odtah. Z dvaceti minut jsou asi 4 hodiny. Domlouváme se, co dál. Plán zní jasně.... odtáhneme mašinu do prvního našeho kempu a tam se uvidí. Někdy kolem čtvrté odpoledne jsme i s odtahovkou v kempu. Bylo asi 25 km od kempu, i tak si frajer z odtahovky řekl ještě o dvacku navíc nad rámec pojištění. Otevřeli jsme plechovkáče a vymýšleli, jak a co dál. Jediná dobrá cesta byla ,,Necháme mašinu v kempu, Libor si sedne k Vencovi do auta a budeme pokračovat dál. Ve čtvrtek se vydají pro káru zpět domů. V pátek se Libor vrátí s károu, naložíme to a pojedeme v sobotu všichni zase zpět.,, Mimochodem pan domácí z kempu Špik nám nechal mašinu ustájenou v sušárně a to úplně zdarma! Za to mu velký dík. Panáka na dobrou noc, že jsme to docela vymysleli. Jdeme spát. Ujeto cca 50km.

 

Den 3


Vstáváme, snídáme, platíme a odjíždíme směr jezero Bled. Počasí tak nějak v pohodě. Honí se mraky, ale neprší. Tak pojeďme. Kdo tam byl ví, že jezero je krásné, ale také pěkná past na turisty. Odrazuje nás parkování moto za 5 euro na hodinu. Vyfotíme tedy pár fotek jako důkaz a upalujeme dál směr Bohinjské jezero. Tam je o poznání líp. Nikde ani noha, a tak se rozhodujeme, že vystoupáme k vodopádu Sorica, který leží až na konci jezera. Parkujeme na parkovišti, kde píší, že vodopád je asi 20 minut odtud. Je to pěkná štreka, ale stoji za to ho vidět. Hodíme něco do krku a s plným žaludkem míříme do dalšího vytipovaného místa. Tou je partyzánská nemocnice Franja. Cesta k ní vede krásnou krajinou po úzkých cestách přes lyžařské středisko Šorišská planina. Už tady Libor zamačkává slzu. Je to tu samá krásná zatáčka. Bohužel k naší smůle je ještě nemocnice zavřená.

 

Bohužel covid -19 i tady řádí. No nic, obracíme stroje a naše cesta směřuje z hor, cíl pro dnešek co nejblíže k Prostojné. Nastavujeme do navigace kemp Pivka jama a jedem. Ubytko za 10e. Jsme tady v celém kempu sami ještě s jedním Holanďanem. Dnes ujeto 200km

den 4

Dnes nás čeká trochu kultury, tak uvidíme, co bude otevřeno. První dnešní zastávka je u Predjamského hradu. Bohužel dovnitř opět nemůžeme z důvodu rekonstrukce cesty. Tak je celý areál včetně jeskyně uzavřený. Nějaký domorodec nám ale radí, ať jedeme dál do Škocjanských jeskyní, že tam je to ok. Necháme si poradit, pořídíme nezbytnou fotodokumentaci krásného hradu. Nejdříve ale navštívíme hřebčín Lipice. Mají to tady hezké, všude kolem pastviny. Zastavujeme u ohrady, kde se pasou klisny s hříbaty. Hezké je, že krásně bílé klisny mají černá hříbata, které se po třech letech přebarví na bílé koníky.

V krásně udržovaném areálu se zdržíme jen krátce a už to pálíme na prohlídku jeskyně. Jeskyně je luxusní. Tak velikou díru v zemi jsem ještě neviděl. Procházka jeskyní je asi 90min a je zakončena pětisty schody. No docela fuška, ale zážitek jako hrom. Poté už míříme k moři. Chceme si dát rybu a vykoupat se v moři. Máme dobrý čas. Vybrali jsme 4 kempy, tak uvidíme. Bohužel všechny kempy jsou tak malé, že prostě není možno, kde se upíchnout. První je samý karavan. Druhému vládne slepice na recepci. Třetí je na skále, ale k moři asi 300m z kopce. Až ve čtvrtém konečně celkem volno. Kemp Lucia. Lámaně se domlouváme, za kolik to bude. Recepční říká 15 e za branou na písku a 17 na trávě u moře. Berem dražší. Už se těšíme na pivko, máme toho už plný zuby. Ráno, až budeme platit, se budeme divit. Ale to až zítra, nebudeme si kazit dnešní večer. Samozřejmě koupačka parádní asi v 17stupních. Ryba byla, i pivka bylo dost! Usínáme kolem půlnoci. Dnes ujeto jen cca 140km, ale dost nachozeno:))

Den 5

Ráno nás čeká krásný den. Teplo je hned od rána a i v noci bylo fakt vedro. Jdeme platit a nestačíme se divit. Recepční chce za místo 17e, za chlapa 5e, za motorku 5e a vzdušné 1,5e. Celkem 28,5 za noc!! Že jsme si raději nevzali apartmán, asi by nás vyšel levněji. Ale co, nadáváme celé dopoledne, jak nás obrali, ale už se stalo. Naše cesta pokračuje od moře směrem do pohoří Sněžník. Přes vesničku Irlská Bistrice, kde si dáme kávičku, naše cesta začíná stoupat až do sedla Sviščakih.

Tam končí asfaltová cesta a začíná šotolina. Myslíme, že je to bude jen kousek. Ale mýlíme se. Tady v kopcích to asi ani jinak není. Silnice značená jako dvojka je automaticky šotolina. Užíváme si to s Honzou, ale i kluci v autě to pěkně mydlí. Všichni máme rohlík v puse. Prostě paráda. Naše dnešní trasa vede k Cerknižskému jezeru. Je to obrovský biotop a je dobré ho neminout. Kolem dokola jsou krásně upravené šotolinky. Za vesničkou Otok zasedneme na odpočívadle a řešíme, co dál. Musíme se pomalu vracet k Liborovo motorce. Máme středu a zítra už chlapi musí jet pro káru. No nic!! Řadíme jedna a valíme na sever. Náš cíl je kemp Trnovc blízko města Kranj. Mimochodem asi nejhezčí kempík. Nádherná tráva, řeka hned vedle....no prostě bomba. Dnes najeto 250km a z toho asi 60 po šotolině :))

Den 6


Ráno je opět krásný den. Loučíme se s Liborem a Vencou. My s Honzou jedeme dál. Dnes máme v plánu spíš turistiku. Dnešní náš cíl je Veliká planina. Na ní vede lanovka, a tak zamykáme motorky na parkovišti, ale je nám divné, že je parkoviště prázdné. U kasy zjišťujeme, že mají servisní den. Prý nahoru nevede žádná jiná cesta!! Zklamaně sedáme na stroje a vymýšlíme náhradní plán. Lagarská dolina. Je to asi 100km, tak jedem. Částečně prší a svítí sluníčko. Už to ani neřešíme. Už si ani nebereme nepromoky. Vždy je to jen taková přeprška. Cestou se stavíme na oběd v místní hospůdce. Místní servírka, která nezná žádný jiný jazyk, než ten svůj rodný....Ptám se... ,,menu please,, a ona kouká, krčí rameny a nechápavě kroutí hlavou. Tak se Honze zvedne! U vedlejšího stolu sedí nějací chlapi v montérkách a říká ji.... Tohle si dáme.... dva krát...!! .. Jo?? Ona se zasměje a kývá hlavou jak oslík. Všichni se smějeme a za chvilku už máme před sebou talíř s nějakým bramborovým salátem a sýrovou rolkou. Dobré to bylo, za 5e i z pitím. Koukneme na místní obrovský kostel. Nakopnem mašiny a pokračujeme dál do hor. Přijíždíme do Lagarské doliny a ta je opravdu moc hezká. Fotíme krásné fotky. Cestou zpět jedeme jinou cestou. Měla by to být zkratka, tak uvidíme. Přijíždíme do sedla Volovljek, kde je obrovská cedule s názvem Veliká planina a šipka doprava. Koukneme na mapu. Ta ukazuje, že asi po deseti km je parkoviště s cestou na planinu. Jeden pohled a už stojíme ve stupačkách. Pálíme nahoru parádní cestou. Před námi se ukazují nádherné výhledy. Louky plné salaší a pasoucích se krav. Jsme nahoře, dál už to nejde. No nic, dnes už je spoustu hodin. Jedeme zpět do našeho kempu, kde jsme si nechali stany. Zítra se sem vrátíme hned ráno a půjdeme se tam podívat. Cestou zpět ujíždíme obrovskému mraku, který nás zaplať pánbůh nedožene. Ještě se zastavíme na vyhlídce nad městem Tolmin. Je zde zřícenina Starého gradu, samozřejmě s restaurací. Dáme kafíčko a jedem spát. Dnes ujeto cca 220 km

7den

Ráno snídáme a balíme. Dnes nás čeká výjezd na velikou planinu, tak se moc nezdržujeme. Z kempu to máme nějakých 60km. Přetrpíme ranní zácpu v Kranji a někdy kolem desáté parkujeme pod planinou. Zamkneme přilby a motorky a jdeme na tůru. Mapa ukazuje asi 3km. Tak uvidíme!! Cestou narážíme na salaš místního domorodce. Když vděl, jak jsme zničený, nabídl nám pivo a kořalku. Ukázal nám cestu a celkem pěkně jsme si popovídali. Je dobře, že nahoru nesmí auta turistů, byla by škoda zničit tak krásný kus země. Nakonec ujdeme asi 11km. Ale bylo to skvělé. Vracíme se k mašinám a už musíme vyjet. Dnes večer nás bude čekat Libor v našem prvním kempu v Špik. Přijíždíme někdy kolem 16h. Snad na minutu přesně přijede i Libor. Naložíme mašinu na káru, otvíráme poslední konzervu, vypijeme poslední pivko. Zítra zase domů. To to uteklo. Dnes ujeto 180 km , našlapáno cca 11 km.

8den


Ráno balíme a frčíme domů. Nudná cesta na tři zastávky a někdy kolem 17h jsme doma. Zpětně musím říct, jak špatně to začalo, tak dobře to skončilo. Všichni jsme dojeli zdraví a to je přece na těch tripech nejdůležitější. Ujeli jsem něco málo přes 1800km. Slovinsko nás velmi mile překvapilo. Je to krásná a čistá země. Až tedy na vydřiduchy u moře. Ale to jsme měli čekat.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):


TOPlist