sLOVEnia RIDING 2011

Dnes máme v plánu velkou okružní jízdu kolem Triglavu (východní Julské Alpy), s malou odbočkou do Klagenfurtu. Na rozdíl od včerejška je docela pěkné počasí, takže si můžeme přejezd sedla Vršič náležitě vychutnat. Daniel vyzkouší natáčení na kameru umístěnou ve spodní části rámu a jsou z toho moc pěkné záběry. Dle mého osobního názoru je Vršič jeden z nejnáročnějších průsmyků, i když má jen 1611 m. Jižní strana je super, severní je dost rozbitá. Navíc na severní straně jsou vracečky z kostek, takže hlavně sjezd za deště tu je o hubu.

Pokračujeme v cestě přes Jesenici do Tržiče, kde odbočujeme na sedlo Ljubelj (Loibl pass) směr Klagenfurt. Značení je dobré, takže najít Minimundus nám nedělá problém. Je pěkné, když si člověk může říct: Jo, to znám, tam jsem byl. Největší přehled má Daniel s jeho sloní pamětí, který pozná většinu exponátů. Českou republiku zde zastupuje Staroměstská radnice.

Při zpáteční cestě točíme Loibl pass a zastavujeme až v Bledu, abychom si alespoň vyfotili známý kostel Nanebevzetí Panny Marie na ostrově v Bledském jezeře. V Bledu je toho ke shlédnutí víc, ale je pozdní odpoledne a začíná nás tlačit čas. Navíc je to tu hotové turistické peklo. Hlava na hlavě a ani není kde zaparkovat. Bydlet bych tu asi nechtěl.

Z Bledu pokračujeme k Bohinjskému jezeru, kde se trochu zchladíme, a přes Bohinjsko sedlo se vracíme údolím Bači a Soči do Kobaridu. Slunce je už nízko nad obzorem, takže při přejezdu Bohinjského sedla není občas vůbec nic vidět, ale i tak je to pěkné svezení.

Večer zajdeme do nedaleké pizzerie. Když nám číšník dá na vybranou, zda chceme malou nebo velkou pizzu, vybíráme si velkou. Je ovšem tak velká, že se vůbec nedá sníst, takže si necháváme zbytky zabalit ke snídani. Jako digestiv zkouším pelyňkovici, což je takový slovinský trhač mandlí.
Najeto: 357 km.

Ve Slovinsku jsou dvě krasové jeskyně zapsané na seznamu UNESCO. My volíme prohlídku jeskyně Postojnska jama. Škocjanska jama je prý hezčí, ale Postojnska se může pyšnit dvěma unikáty. Tím prvním je jeskynní vláček, který vás doveze několik kilometrů do nitra jeskyně (celkem má jeskynní systém více než 20 km), a tím druhým je obojživelník macarát jeskynní, kterého můžete vidět pouze zde (endemický druh).

Prohlídka jeskyně končí kolem jedné, takže to budeme mít akorát, abychom se stihli stavit u Predjamskeho hradu a byli na třetí hodinu v Lipici. Od tří hodin se zde totiž konají ukázky klasické jezdecké školy. Na třetí hodinu do Lipice sice dorazíme, ale k našemu nemilému překvapení se ukázky jezdecké školy konají pouze v úterý, v pátek a v neděli. Tohle jsme při plánování dovolené přehlédli. Jdeme tedy alespoň na prohlídku stájí a muzea. Prohlídka probíhá v několika jazycích. My zkoušíme slovinštinu. Jednak ze zvědavosti, jednak protože ve slovinské skupině jsou docela pěkné holky. Z docela pěkných holek se nakonec vyklubou více než jen kamarádky, takže se můžeme plně soustředit na výklad.Rozumíme v podstatě všemu bez větších problémů. Dva z šesti koní, kteří byli vybráni jako základ chovu lipicánů, pochází z Kladrub (Favory a Maestoso). Při chovu koní není žádné místo pro nějaké city. Když je hřebec neperspektivní, prostě se vykastruje a prodá pod cenou, atd. Ve stáji chovných hřebců to přímo čpí koňským testosteronem. Už když se k nim blížíme, je slyšet, jak jsou hřebci nabuzení a neklidní. Proto se prý na většinu činností, např. tahání kočárů, používají pouze klisnyKdyž si po prohlídce dáváme kafe, všimnu si, že se Jirka nějak začíná osýpat. Prý můžeme být v klidu. Je to jenom alergická reakce na sluníčko, kterou už jednou měl před několika lety. Asi daň za blbost, kdy mu přišlo zbytečné se na závodech MotoGP pořádně namazat opalovacím krémem.Do Kobraridu se vracíme přes Terst po pobřeží Jadranského moře. Opět si tak naběhneme a dostáváme se do turistického pekla, kdy nám 30 km po pobřeží zabere více než hodinu cesty.Najeto: 297 km.

Jirka dnes zůstává na základně, aby se dal trochu dohromady, takže na okružní jízdu po vybraných vyhlídkových cestách rakouských Alp vyrážíme pouze ve dvou. Do Rakouska jedeme tentokrát přes sedlo Predel, s krátkou zastávkou u pevnosti Kluže.

Po prohlídce muzea vyrážíme na Malta Hochalmstrasse, která vede k přehradě Malta. Část cesty vede jednosměrnými tunely řízenými semafory, takže pokud je to možné, předjeďte kolonu aut, abyste v ní nezůstali zaseknutí jako my. Na přehradě je vyhlídková terasa, která má část podlahy skleněnou. I když vím, že se nemůže nic stát, není zrovna příjemné po ní chodit. V budově informačního centra (mimochodem s velmi zajímavě řešenou terasou kavárny) navštívíme 4D kino. Báječný zážitek! 3D obraz, sedačky s vámi mrskají sem tam a občas vás to ofoukne z různých stran studeným vzduchem.

Další vyhlídkovou cestou je Goldeck Panoramastrasse. Je už pozdní odpoledne a v mýtnici není ani noha, takže ušetříme 6 EUR za vjezd. Ani nevím proč, ale vyhlídka na Goldecku mě docela uchvátila.

Do Kobaridu se vracíme přes Wurzen a Vršič a z Bovce točí Daniel již tradiční noční video.