reline_unor



sLOVEnia RIDING 2011

Loni jsme se rozhodli spojit příjemné s příjemným a dovolenou v Julských Alpách jsme naplánovali tak, aby navazovala na MotoGP v Brně. Kromě standardní teoretické přípravy spočívající v rešerši informací na internetu jsme však tentokrát navíc koncem července absolvovali i přípravu praktickou – volné jízdy na Masarykově okruhu. Vřele doporučuji všem, kdo jste si tento okruh ještě nevyzkoušeli.

Kapitoly článku

Den 1 – sobota 13.8.2011: Znojemsko

Ráno vyrážíme Jirka (Yamaha Super Tenere), Daniel (Suzuki Bandit 650) a já (Honda CB500) směr Znojmo. Počasí nic moc, ale když přejedeme Vysočinu, je teplo a slunečno. První zastávku máme naplánovanou v muzeu veteránů ve Znojmě. Ačkoliv jsme se ještě včera večer dívali na internetu, jak se k muzeu dostaneme, odbočí Daniel podstatně dřív za vyšperkovaným kamiónem doprovázejícím svatební kolonu. U radnice začíná pěší zóna, ale Daniel evidentně nemá v úmyslu zastavit, takže ji dle hesla "první vede" projedeme všichni. Jen zastavíme, abychom se poradili kudy kam, už je u nás městský policista, aby nás podusil. Jirka použije klasický trik a hned se ho ptá na cestu k muzeu, čímž se náš přestupek zakecá a zůstane to pouze u pokárání.
V muzeu je poměrně slušná kolekce auto, moto a traktor veteránů a souvisejících věcí, i když některé bohužel nejsou zrovna v perfektním stavu. A to je prý majitel muzea zadlužený až po uši. Všichni jsme společně zavzpomínali nad dětskými hračkami a kromě jiného nás zaujal i motocykl Torpedo z Kolína, který jsme tu viděli poprvé (nebo jsme ho v jiných moto muzeích přehlédli).
Po prohlídce muzea vyrážíme do Šatova, kde máme rezervované ubytování. Nejprve se však v Šatově stavujeme na prohlídku pěchotního srubu v MJ S3 Zahrada patřícímu k vojenskému opevnění z roku 1938 a později využívanému až do 90. let minulého století. Máme čas, než začne prohlídka, takže v přilehlém bufetu dáme lehký oběd, výtečné domácí klobásky. Vojáci ve srubu žili v docela spartánských podmínkách, kromě velitele. Ten měl cimru pouze pro sebe a navíc zateplenou. Jinak je vše ve srubu podřízeno jednoduchosti a funkčnosti. Za zmínku stojí například, jak bylo u kulometu vyřešené noční vidění. Stačí mapka připevněná k lafetě kulometu a jehlice, která ukazuje, kam se zrovna střílí.
Další zastávkou v Šatově je malovaný sklep, který zdobil po dobu šestatřiceti let ve svém volném čase pan Maxmilián Appeltauer. Po válce už jen jednou rukou (levou měl amputovanou) a při svíčkách. Sklep sloužil jako vinárna a jeho výzdoba byla vždy poplatná době, takže zde můžete vidět například obraz kozáka, který byl původně obrazem příslušníka Wehrmachtu, nebo obraz budovatele, který byl původně obrazem Adolfa Hitlera.
Po prohlídce malovaného sklepa se ubytujeme, trochu zkonsolidujeme a vyrážíme do Slupi na prohlídku vodního mlýna. Mohu vám říct, že po tak rozbitých silnicích jsem už dlouho nejel. Do Slupi tak přijíždíme až po čtvrté, kdy začíná poslední prohlídka. Naštěstí nejsme sami a pan průvodce na nějakou tu minutku zdržení nehledí. Součástí prohlídky jsou i živé ukázky provozu jednotlivých zařízení. Ptám se průvodce, proč nebyl mlýn postavený přímo u Dyje, ale několik kilometrů od řeky na mlýnské strouze. Odpověď je jednoduchá – aby se minimalizovalo riziko poškození mlýna při záplavách (voda se může rozlít do okolních polí).
Večer samozřejmě nemůžeme vynechat posezení na terase moravského sklípku, kde je podstatně příjemněji než v podzemním labyrintu s archivními boxy klientů, kam nás na požádání vzala na krátkou prohlídku servírka.
Najeto: 259 km.

Den 2 – neděle 14.8.: MotoGP Brno

Po vydatné snídani vyrážíme směr Brno. Jak se blížíme od jihu k Brnu, začíná se ochlazovat, obloha je úplně šedivá a místy je i mlha. Prostě ideální počasí na závody MotoGP. Naštěstí po průjezdu Brna se počasí mění jako mávnutím kouzelného proutku a když přijedeme na okruh, je už nádherně. I když jsme tu na závodech po několikáté, opět se nevyhneme školácké chybě a místo abychom zaparkovali na prvním odstavném parkovišti, snažíme se dostat co nejblíže k okruhu, takže než se nám podaří zaparkovat a než dojdeme na stadion, máme to tak akorát, abychom si před závodem 125cc koupili pivo a našli si místo k sezení. Když pro mě Daniel objednává nealko, neskrývá výčepní překvapení. Ptám se proto, zda jsem dnes první, kdo si ho kupuje. Jsem sice asi pátý, ale i tak jsem pro něho exot.

Závody jsou moc pěkné. 125cc vyhrává Sandro Cortese, Moto2 Andrea Iannone a MotoGP Casey Stoner. Ve 125cc dojíždí Jakub Konfeil na skvělém sedmém místě, Miroslav Popov sedmnáctý a Ladislav Chmelík pětadvacátý. Karel Abraham bohužel závod MotoGP kvůli pádu a následným technickým problémům nedokončí. Ačkoliv nejsem fanouškem Caseyho Stonera, musím uznat, že jeho jezdecká převaha je vidět na první pohled a to při výjezdu ze zatáčky na stadion. Akceleruje ze zatáčky o několik metrů dříve než zbytek závodního pole. Jak píše Nick Ienatsch ve své knize Sport Riding Techniques: Jednoduše "stačí" do zatáčky začít brzdit později a ze zatáčky začít akcelerovat dříve než ostatní.
Když se večer vrátíme z hospody, je na terase penziónu živo. O zábavu se stará hlavně pan domácí, který je skvělý vypravěč. Jak zjistí, že jsme ti motorkáři, hned dá k dobru několik historek, jak zamlada na své Javě 250 naháněl děvčata ...
Najeto: 186 km.

Den 3 – pondělí 15.8.: Tranzit do Slovinska

Cestu do Slovinska máme naplánovanou jako vyhlídkovou přes St. Pölten, Mariazell, Hieflau, Admont, Trieben, St. Georgen, St. Veit a Villach. Některé úseky jsou moc pěkné, ale začíná se kazit počasí a když pak začne pršet, je po zábavě. V Admontu Daniel zastavuje, abychom se poradili, zda v tomto počasí pojedeme přes vrch Kaiserau, kde je značeno až 20% stoupání, nebo zda raději nepojedeme delší, ale méně náročnou cestou. Nakonec se rozhodujeme pro přejezd Kaiserau s tím, že pojedeme hodně opatrně.
Vím, že za normálních podmínek snesou pneumatiky mnohem víc, než je moje psychologická hranice. Za deště však jezdím strašně nerad, protože hranice přilnavosti pneumatiky se špatně odhaduje. Bohužel se mi ji podařilo při sjezdu z Kaiserau překročit a skončilo to nepříjemným pádem. Odnesla to kapotáž, zlomil jsem spojkovou páčku a část proviantu v brašnách byla napadrť. Mě se naštěstí, kromě ztráty sebevědomí (trvalo to skoro celou dovolenou, než jsem se znovu trochu dostal do tempa), nic nestalo. Po výměně spojkové páčky vyrážím na zkušební jízdu a zjišťuji, že nedosáhnu na řadící páku. Tak dřevěným kůlem ještě trochu porovnáme ohnutý držák stupačky a vyrážíme na další cestu.
Když u Dürnsteinu najíždíme na dvouproudou rychlostní silnici směr Klagenfurt, už neprší. Pro změnu leje jako z konve. Všichni jedou osmdesát, jenom Daniela, jako vedoucího jezdce výpravy, to nechává v klidu a mrská to stovkou, jako by se nic nedělo. Prý chtěl tomu nečasu co nejrychleji ujet. Aby toho nebylo málo, Jirka asi nabral do spalovací soustavy trochu vody, takže mu chvílemi jede motorka jen na jeden válec. Naštěstí se to po několika kilometrech jízdy samo spraví. Každopádně je jasné, že na místo určení přijedeme už tradičně pozdě, takže při zastávce ve Villachu raději voláme naší ubytovatelce.
Hranice do Slovinska překračujeme přes Wurzenpass. Sedlo Vršič přejíždíme už za soumraku a do Kobaridu, naší základny ve Slovinsku, přijíždíme ve tři čtvrtě na devět.
Najeto: 589 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (26x):
Motokatalog.cz


TOPlist