Rakousko & Julské Alpy

26.5.2013 - Sankt Johann im Pongau (Rakousko) - Kranjska Gora (Slovinsko)

Ráno začínáme snídaní a cpeme se hlavně luxusní bábovkou. Venku neprší, je sice pod mrakem, ale předpověď nevypadá zle. Rychle balíme, protože nás čeká přesun do Kranjske Gory a hlavně výjezd po Nockalmstrasse, která by měla být mojí první větší zkouškou. Vyrážíme ze St. Johannu po silnici č. 163 na východ na Radstadt, kde se stáčíme po silnici č. 99 na jih na Obertauern. Po cestě nahoru jsme lehce nervózní - že je sníh na svazích, na to jsme si zvykli, ale vidíme první sněhové vločky a vkrádá se obava, co sníh udělá na silnici. Vyjíždíme nahoru, v 1700 n/m je odhadem kolem nuly, fotíme se a pospícháme dolů, do tepla.

Zleva: 1) Obertauern a jedna společná vrcholová, 2) Kostelík u vjezdu na Nockalmstrasse, 3) Lavička u Nockalmstrasse

U St. Michael im Lungau zastavujeme na benzince, dáváme kafe a připravujeme se na Nockalmstrasse. Hodně se oteplilo, na obloze semtam mráček a strasti uplynulého dne jsou zapomenuty. Nájezd na horskou silnici je nenápadný a jakoby tam nepatřil. Paní u mýtné brány se víceméně nudí. Dole žádná fronta, jen jedno auto a žádné motorky. Platíme devět eur, dostáváme stvrzenku a samolepku a vyjíždíme. Vypadá to, že jsme si za těch celkových osmnáct euro pronajali Nockalmstrasse jen pro sebe. Nikde nikdo, krásný asfalt, když to jde, zastavujeme a natáčíme si pár průjezdů zatáčkami a to několikrát. Čím výš ale stoupáme, tím víc se ochlazuje, zase poletuje sníh. Nahoře je jeden zájezdní autobus, asi dvě auta a mlha. Na fotky to není, tak se nezdržujeme a jedeme dolů..

Zkouším si svoje první pořádné pravotočivé vracečky směrem dolů a zjišťuju, že jednička se nemusí používat jenom na rozjíždění :-) To ještě netuším, že za chvíli pokřtím motorku pádem, naštěstí kontrolovaným. Odbočení na vedlejší cestu v malé rychlosti jsem nějak nezvládnul, respektive při zastavení moc natočil řidítka a motorka se k zemi složila velice ochotně. Stane se. V Ebene Reichenau zastavujeme v Gasthausu Lax, docela pěkná hospůdka s domácím osazenstvem, které už po poledni klopí piva jako o život. Jako nejbezpečnější varianta se nám zdá Wiener Schnitzel, tak hodujeme. Do Kranjskej Gory je to naštěstí už jen pár desítek kilometrů.

Po cestě z Ebene Reichenau ještě míjíme Feldsee a Afritzersee, pěkná jezera podél silnice č. 98 a míříme na jih na Villach. Do Slovinska se dostáváme skrz Wurzenpass/Korensko sedlo, v Kranjske Gore chvilku hledáme "náš" penzion objednaný den předem přes internet (Apartmani Rožle). Za dvě noci bez snídaně pro dvě osoby platíme sto eur. Vypadá to, že v celém penzionu jsme sami a dostáváme třílůžák. Pokoje jsou spíš miniaturní, nechtěl bych vidět dvoulůžák. Každopádně motorky necháváme pod přístřeškem, odstrojujeme motorky a po sprše jdem prozkoumat město.

Optimistický výhled z apartmánu.

Kranjska Gora je miniměstečko. Má malé náměstíčko, supermarket, pár hospod. Volíme restauraci Kotnik, která je součástí stejnojmenného hotelu. A dobře děláme. Klasiky jako čevabčiči, ražniči, džuveč, k tomu vynikající polévky. Samozřejmě nezapomínáme ani na tekutiny a popíjíme místní Laško. Debatujeme s personálem, načež jako pozornost podniku dostáváme každý tři panáky místní pálenky. Ta nám tak zachutná, že ji od jednoho z číšníků za deset euro konspiračně kupujeme. Dobrota.

Ujeto: Sankt Johann im Pongau - Krajnska Gora - cca 200 km

27.5.2013 - Kranjska Gora - Bovec - Passo di Predil - Tolmin - Kranjska Gora (okruh Slovinsko/část Itálie)

Ráno nás vítá vítr, ale polojasno. Má to být nejhezčí den našeho výletu, ale nikam nespěcháme, snídani kupujeme v Mercatoru (místním supermarketu) a na cestu vyrážíme až kolem půl jedenácté. Motorek už je na cestách víc, ale pořád jsou spíš výjimkou.

První zastávkou má být sedlo Vršic, směrem do Bovce. Cestou potkáváme hlavně Němce a Belgičany na bavorácích, po částečně rozbitých silnicích se jim některé úseky jedou líp. Pro mě jsou velkým překvapení kočičí hlavy ve vracečkách - naštěstí jen ve směru z Kranjskej Gory nahoru, nechtěl bych to sjíždět opačným směrem. Nahoře je mlha, navíc se nás tam po zastavení pokouší spolknout nějaký kříženec bernardýna a buvola, tak radši startujeme a sjíždíme do Bovce. Po cestě potkáváme pár cyklistů, kteří si to šinou nahoru vstříc zimě a mlze. Respekt.

Z Bovce to bereme na sever po silnici č. 203 k italským hranicím - k Passu di Predil. Neosvětlené tunely ve vracečkách, mosty, výhledy. Pro mě vedle cesty podél řeky Soča asi nejkrásnější část výletu. Zastavujeme u jezera Predil, abychom se občerstvili, ale restaurace se zahrádkou vypadá zavřená a u jezera fouká, takže pokračujeme do městečka Chiusaforte, kde si dáváme italské espresso za euro. Svítí sluníčko a hodně se otepluje. Itálie, no.

Most u Passo di Predil.
 

Jezero Predil.

Zpátky do Slovinska se dostáváme malým passem, které Filipovi ukazuje navigace. Začínáme se škrábat do kopce lesem úzkou cestičkou, dělanou spíš pro endura. Narážíme sice na zákazovou značku, ale jedeme dál, protože navigace přece nelže. Cesta se ale zhoršuje, přejíždímě štěrk, listí a nevypadá to jako cesta, kterou by se běžně jezdilo. Myšlenku, že bychom to otočili, ale zavrhujeme, protože sjíždět úzkou a v lese mokrou cestu opačným směrem by bylo riskantní. Jednička, místy dvojka... motorky se trochu trápí, ale zvládáme to, vyjíždíme nahoru, projíždíme kolem pár stavení, cesta se sklání dolů údolím a už je na ní aspoň asfalt. Široká je pořád asi jeden a půl metru a cesta dolů je nekonečná. Prakticky celou ji sjíždím na jedničku a brzdím motorem. Dojíždíme do vesničky Žaga a oddychujeme. Za ní se za nás připojuje skupinka Belgičanů na bavorácích. Evidentně jim to v zatáčkách jde hodně dobře a vidět je za sebou ve zpětných zrcátkách mě trochu znervózňuje. Jedeme spolu skoro až do Tolminu, krásnou cestou podél modrozelené řeky Soča, kterou semtam lemují vodopády. Pro mě zážitek.
 

Železniční viadukt

Z Tolminu jedeme na jih, podél řeky Bača objíždíme zespodu Alpy. Směřujeme k Bohinjske Bistrici. Jsme ale nějak unavení a nechceme se už moc zdržovat, takže Bohinjské jezero vynecháváme a míříme přímo do Bledu. To je městečko, kde bych rád někdy setrval déle. Leží přímo u nádherného jezera, v něm se na ostrůvku vyjímá kostelík, nad jezerem hrad. Pohádkové město.

Do Kranjskej Gory dorážíme kolem půl šesté, Filip se necítí nejlíp, má trochu zimnici, tak si jdeme zlepšit náladu do naší známé restaurace. Pelyňkovec, pár piv, hovězí stroganoff, alpskou pálenku a jdem spát. Další den nás čeká přejezd Rakouska a noc v Českém Krumlově.


Ujeto: Okruh Slovinskem + část Itálie - cca 270 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE