Rakousko & Julské Alpy

Příprava aneb jak to vlastně začalo (a jak se skoro nejelo)

Jak jsem předeslal v úvodu, po patnácti letech, co jsem neseděl kromě kola na ničem jednostopém (a předtím to byl beztak jen pionýr, co jsem dostal k patnáctinám), jsem si konečně udělal papíry na velkou motorku.

Což o to, pětiletá vesnická motoprůprava na tříkoňové černé bestii (z které jsem jednoho dne za hurónského křiku z kopce vytáhnul pětašedesátikilometrovou rychlost a tři dny z toho pak strachy nespal) mi nějaké základy dala. Nicméně přesedlat na CBF 1000 znamenalo nutnost slušně ovládat dvěstěpadesátikilovou Hondu a nekřičet pokaždé, když tachometr překročí šedesát pět kilometrů v hodině.

Už přes zimu se začaly rodit plány na výlet do Rakouských nebo Italských Alp. Zkrátka na pěkné silnice bez děr a s krásnou přírodou okolo, ideálně ve spojení s dobrým jídlem. Původní plán čtyřčlenného motorkářského gangu obrážející osm dní Evropu se hlavně z pracovních důvodů smrsknul na počet dvou osob reprezentovaných mnou a Filipem, už zkušeným cestovním harcovníkem (a aspoň částečnou jistotou, že se o mě v rámci možností postará), který sedlá Suzuki Bandit 1200S. A ne na osm, ale na pět dní. A nakonec z toho vlastně byly jen čtyři.

Na počátku byl Grossglockner a Dolomity. Jenže člověk míní... a počasí mění. Samozřejmě, že celý květen bylo v Itálii i Rakousku pohádkově kolem dvaceti stupňů, nicméně s tím, jak se blížil datum odjezdu, se počasí docela zásadně měnilo. Cortina hlásila sněžení a v noci mráz, Zell am See podobně radostné hodnoty, na Grossglockneru byl skoro permanentně sníh. Střídavě jsme se s Filipem po sms ujišťovali, že předpovědi týden dopředu stejně nic neznamenají, a že bude hezky, nicméně nevypadalo to na happy end. Jednou z variant bylo celou cestu zrušit, k čemuž nebylo daleko. Navíc, tři dny před odjezdem jsem si takhle po ránu něco pohnul u krční páteře a zůstal celý den na lůžku. Super. Buď si vezmu šest Brufenů a pojedu celou cestu nakloněnej na pravou stranu nebo nepojedu vůbec. Toť vyhlídky.

Ale protože píšu tenhle cestopis, je jasné, že to dopadlo. A jelo se.

25.5.2013 - Veselí nad Lužnící (ČR) - Sankt Johann im Pongau (Rakousko)

S Filipem máme sraz v půl deváté na benzince Agip ve Veselí nad Lužnicí. Já se do jižních Čech přemisťuju z Prahy už den předem, stejně jako Filip z Kroměříže, ale potkáváme se až ráno. Sobotních ranních osm stupňů a kapky slibují velkou zábavu, ale zase minimální provoz. Každopádně, do té doby jsem na Hondě najel asi 1500 km, to samé mě teď čeká v následujících pěti dnech. V dešti. Bezva vyhlídky.

V Plané nad Lužnicí předtím kupuju svačinu pro oba, na Agipu pak tankujeme plnou, ladíme trasu a intercomy a shodujeme se, že zkusíme dojet do Flachau. S tím, že se podle počasí rozhodneme, kam pokračovat a jestli to nesbalit zpátky. V tu dobu už máme v hlavě (a částečně v navigaci, díky Filipe!) cestu směr Slovinsko - jako náhradní, ale velice pravděpodobnou variantu, protože předpověď je ke Slovinsku milosrdnější.

Po deváté ranní vyrážíme směr Budějovice, v Kaplici na benzince dáváme první kafe, gulášovou polívku a kupujeme rakouské dálniční známky. Ujeli jsme asi čtyřicet kilometrů a mně začíná být zima. Holt moje poprvé. Ve Freistadtu už prší fest, teploměr na jednom z domů ukazuju šest stupňů, tak zastavujeme za městem a dáváme nepromoky. Fungují dobře i proti chladu, tak se nálada zlepšuje a vyhlídka horké sprchy někde v Rakousku začíná dělat cestu snesitelnější.

Pod Linzem najíždíme na dálnici (těm se chceme na našem výletu maximálně vyhýbat), svižně se přesouváme ke Gmundenu, kde mi Filip ukazuje kemp u jezera Traunsee, kde před rokem přespával po cestě do Itálie. V Gmundenu se nám podaří lehce zabloudit, udělat pár přestupků při hledání správné trasy a navíc nás zastavuje zákaz vjezdu kousek od Gmundenu při cestě na první passo.

Vracíme se na pěknou cestu přes Bad Ischl kolem jezer Wolfgangsee a Fuschlsee. U městečka Hallein najíždíme na A10 směr jih.


Wolfgangsee.

Na dálničním odpočivadle u Gollingu dáváme kafe a rozhodujeme se, kde budeme spát. Flachau znám jen z doslechu a navíc zjišťujeme, že zrovna dneska těch ubytovacích možností ve Flachau moc není. Je kolem páté, takže volíme variantu B, jet do Sankt Johannu im Pongau. První penzion nevychází (přestože booking.com hlásí volné pokoje), necháváme si teda majitelkou doporučit nedaleký (a výrazně dražší - cca 45 EUR za osobu se snídaní) penzion Hubertusstube. Unavení proti ceně neprotestujeme, navíc když nás obměkčí uzamykatelnou garáží, kde budou spát motorky v poklidu.

Po sprše jdeme obhlídnout město. S pomocí internetu se nám daří najít steakhouse, který má patřit k těm lepším. V sedm je už solidně plno, ujímá se nás servírka a kostrbatou němčinou se snažíme vyjevit přání, že bychom něco pojedli. Nezdá se mi její přízvuk, ale všechno se během pár minut vysvětlí - česká rodina se rozhodla otevřít steakhouse v Alpách a tak ho tam provozuje i s penzionem. Dáváme si steaky z plemena Angus od místního chovatele a jsme nadšení jídlem i přístupem. Jako pozornost podniku dostáváme panák jakési alpské pálenky. Kdybych jel příště na to samé místo, neváhám tam bydlet a cpát se hovězím. Paráda. (http://www.rauchkuchl.eu/)

Angus steak ve Steakhousu Rauchkuchl.

Ujeto: Veselí nad Lužnicí - Sankt Johann im Lungau - 350 km (+ 122 km Praha - Veselí nad Lužnicí den předtím)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE