Vítkova Dukla

Po půl roce jsem zase vyrazil s Vítkem na motorku. Jak jsem psal v minulém cestopise máme toho spoustu společného a krásně nám to klape. Tentokrát jedeme na Slovensko a naším hlavním cílem je Dukelský průsmyk. Spíme po penzionech takže jenom top case a platební karta.

Den 1, 500 km

Vyrážíme ze zmoklé Prahy po D1 směr Brno. Za Jihlavou sjíždíme na Třebíč kterou objíždíme ze severu. Dále směr Novomlýnské nádrže a Pálava. Vyhýbáme se hlavním tahům snažíme se jezdit po malých okreskách. V Břeclavi měníme směr a stáčíme se podél hranice. Postupně jedeme oblastí kudy se prohnalo tornádo. Dále projíždíme místo tragické havárie na rally Lopeník. Terén se zvedá a my vyjíždíme do hor. Stále se snažíme vyhnout hlavním tahům. Cestou máme dva šotolinové úseky, nejde o žádný těžký offroad jen o polňačky. Na závěr přejíždíme z Velkých Karlovic hranici a končíme v Makově na penzionu. Celý den za řidítky minimum přestávek a nemáme jedinou fotku. Dokonce ani toho Partyzána z posledního sedla jsme si nevyfotili. Jaká škoda, večer se v hospodě dozvídáme historku že socha Partyzána symbolizuje typického Rusa. V ruce má flašku vodky na zádech ukradený samopal a utíká na západ.

Den 2, 450 km

Ráno nádherné počasí sice trochu zima ale úplně modrá obloha. Vyrážíme směr Čadca a dále k Tatrám. Opět volíme spíše okresky než hlavní tahy. Úžasná je silnice pod Roháčema a pak i pod Tatrama. Nikde nikdo užíváme si krásný asfalt a skvělé zatáčky.

Jedeme dál na východ, krajina se mění a vylidňuje. Krásný je úsek kolem řeky Poprad. Zajímavé zjištění jsou názvy obcí na Slovensku psané azbukou. V Polsku vidět nejsou, stejně jako tmavší spoluobčané. K večeru konečně dojíždíme na Dukelský průsmyk. Asi jsem čekal víc. Jedno dělo, tank a památník. Kousek dál je rozhledna, ale tu z časových důvodu vynecháváme. Jinak spousta kamionů, obrovské parkoviště.

Na Polské straně je vesnice Dukla, místní podle mě vůbec netuší kolik sportovních klubů je po ní pojmenovaných. Spíme v Polsku, na ubytovně ve městě Krosno. Ubytování nic moc.

Den 3, 500 km

Vyrážíme na východ k Ukrajinské hranici. Opravdu se mi tam nechce a silnice mi dává za pravdu. Hnus, kamiony, stavba, popeláři a nekonečné rovinky. Před hranicí uhybáme na jih a tady kupodivu začíná nejkrásnější úsek celé naší cesty. Jedeme skrz Bieszczadzki park, naprostá nádhera, úžasné výhledy na liduprázdné hory, perfektní silnice. Dorážíme na nejvýchodnější část vaší cesty a stáčíme se na západ, nezbytné selfie. Přejíždíme dvě sedla, nikde nikdo.

Opět se dostáváme do vesnice s názvem Dukla. Jedeme dál na západ, zase se snažíme držet mimo hlavní tahy. Překvapuje nás že ve východním Polsku je spousta nových domů udržované zahrádky pořádek. Čím víc na západ, tím jsou domy starší a v horším stavu. Spíme kousek od Krakova, luxusní hotel za lidovou cenu a jsme v něm úplně sami.

Den 4, 380 km

Ráno se probouzíme a víme že dnes bude pršet. Upravujeme trasu, původně jsme chtěli jet podél Polské hranice až do Krkonoš. Je jasné, že bychom polovinu trasy jeli v dešti. Proto se stáčíme víc na jih a přejíždíme zpátky do Čech kde ještě neprší. Kolem Ostravy to bereme po dálnici nebaví nás jezdit skrz nekonečné vesnice. Dále jedeme směr Bruntál a do Jeseníků. V Jeseníkách nás čekají čtyři sedla, jedno hezčí než druhé (Červenohorské samozřejmě nevynecháváme). Pozdní oběd, zjišťujeme aktuální situaci podle meteoradaru a rozhodujeme se že budeme spát v Polsku za Kralickým Sněžníkem. Bohužel cestou nás chytne ještě drobná přeháňka takže dojíždíme mokří. Nepromoky necháváme zabalené jsme totiž hrdinové (spíš blbci). Hotel pohodový poslední večeře, poslední piva, hadry postupně osychají, my taky. Čeká nás poslední den.

Den 5, 290 km

Objíždíme Orlické hory kolem dokola, opět krásné liduprázdné silnice. Počasí nám přeje, jen kdyby nebyla taková zima. Pak nás čeká cesta přes Úpici, Hořice, Dymokury zpátky do Prahy. Cestou mě definitivně opouští navigace a tak jedu jak ocásek za Vítkem. On už se vidí v bazénu a tak za to slušně tahá. V Praze jsme kolem čtvrté, super čas, umýt motorku a ještě jsem stihl pingpong se synem.

Bylo to moc krásné na podzim si dáme repete, tentokrát západním směrem (na jih už jsme jeli).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE