Víkend s Trampem

Začátek června byl v práci docela perný. Dodělával jsem dvě akce a byl jsem na vybulení. Tak jsem si řekl, že tenhle víkend mi rachota neukrade. Ještě týden nekončil a ja už běhal po bytě a kroutil zápěstím. V pátek večer jsem nakopl Trampa, cestou dobral plnou bandasku a vyrazil na Oravu. Přesun potmě Ostrava-Zuberec proběhl v pořádku. Bez cajtů-bez poruch. Jel jsem směrem na obec Těrchová, Dolný Kubín, Podbieľ a penzion Pod Kýčerou v Zuberci.
Cestou jsem snoval plány kam se to vlastně chci podívat.
Ráno mě probudilo sluníčko. Lidičky, to byla nádhera. A ta panoramata. Honem snídaně a do sedla. Nebe blankytné, bez obláčků, teplota příjemná, úžasné. Pár malých zbojníků mi poradilo, kde chodí starší bráchové blbnout na motkách. Našel jsem to pole pěkně zorané. Jasně, když se tam promenáduje i obrněný transportér.


Pozvání na projížďku tím "tankem" jsem s díky odmítl, že tenhle terén si chci skusít sám. Trampík poslušně reagoval, zdálo se mi, že si dokonce od radosti poskakuje. Nebo to ty muldy?

V penziónu jsem si vyzdvihl foťák s dobitou baterií,dotankoval se jak velbloud a vyrazil směr nedaleká Francova Huť, nebo spíše už jen zbytky železárny. 


Neměl jsem žádnou mapu Oravy, ale věděl jsem, že ve skanzenu v Zuberci mi ji prodají.
Absolvoval jsem taky prohlídku starých domečků a různých zařizení. Jo, hezké, v té době se asi lidi měli raději, když byli tak pohromadě. Neobešel jsem ani baběnky v krojích co prodávali korbačky, oštěpky a sýry. Neposlouchal jsem ani vtipálka, co tvrdil, že korbačky si ušúlají ty babky přímo na svých stehnech. Vzal jsem vzorky a po prohlídce mapy vyrazil.


Směr Tatralandia. Slyšel jsem, viděl jsem prospekty, ale skutečnost je jiná.

 

Ten fotograf to dokáže tak nafotit, že si myslíš, že Tatralandia je přes půlku Tater. Prdlajz. Takový větší Vratimov. Stejně nemám plavky, tak co. Teploměr ukazuje 31*C. Jízdu po horské silnici jsem si vychutnal, takže nálada byla skvělá. Nechtěl jsem trápit mé koníky, proto jsem hlídal teplotu motoru v rozmezí 90-100*C což se dařilo při rychlosti do 80km/hod. Potkal jsem a zdravil pár kolegů, vyhýbal se cyklistům - to mi hlava nebrala, jak se může někdo v takovém vedru trápit na kole. A ja si jen seděl a rozhlížel se kolem po té kráse. Opravdu, den se vydařil.

Znáte Demanovské jaskyně? 

Ja jo, byl jsem v nich na výletě se školou, pak coby čerstvý ženáč na dovolené v Jasné, pak s děckama až povyrostli - je to kousek, zajedu se podívat jak jim rostou "cencúle".

Zajímá mě taky historie, proto jsem nemohl obejít Jánošíkovu krčmu ve Valaské Dubové.

 

 Ten nátřesk, ty brďo. Ale skusil jsem žinčici - takový chladivý osvěžující nápoj. Dopadlo to dobře, kalhoty i potah sedla mají pořád svoji původní barvu.
/ jak by to vypadalo : u motky dřepí, s plembákem na hlavě , kalhoty na půl žerdi - žeby Marťan? /

Cestou zpět jsem zajel i na Oravský Podzámok, nebo Oravský hrad.

Taky jsem jej již několikrát prošel. Nejhezčí byl ještě za totáče - bylo tam více památek - ty se pak jaksi časem "vytratili".
Zbytek dne se nesl v požívání zlatistého moku a poslouchání místního folklóru.
Na kutě jsem šel vlastně až v jednu ráno.
Nic se mi nezdálo, nic jsem neviděl, neslyšel a Němou barikádu jsem taky nenapsal.

Ráno se opakovalo. Nádherné počasí, ptáci řvali tu svou a do toho opět lidová tvorba. Úžasné. Tohle nemůžu zaspat. Papáníčko, kafíčko, pokec a tradá.
Směr Těrchová. Protože pri cestě tady jsem potmě nic neviděl, hodlám navštívit působisko Juraje Jánošíka dnes. Juraj, nebo Jiří, říkali mu taky Džordž / George/. Prý to byl dokonce Polák. Blbost. Raději to neříkejte nějakému Slovákovi.
Cestou u pumpy jsem potkal kluka Jana na Africe - že se jde koupat do zatopeného lomu v Kralovanech. Jsem svým pánem, né, tak půjdu taky. Pěkně svižně až k lomu - chvilkama jsem i stačil. Tam jsem se pak projel kousek na Africe. Byla to taková babička, ale pořád měla páru. Není ani tak vysoká jak jsem si původně myslel. Nekoupal jsem se ani na Adama, jenom opět naskládat do kufírku syry a oštěpky a korbačky. Jenom žinčici nee - ta by asi cestou bouchla.  

No jo, v Těrchové pohroma. Oslavy, nebo co, nebo Jánošíkové dni jak jsem četl na bilbordu? Těch lidí - jak much. Musel jsem dávat pozor, motali se pořád pod kola, asi z toho slunka. Jen jsem nakoukl do "haluškárně" a jel dál do Zázrivé.

Co tak přes kopec do Oravské Lesné?  Na mapě taková cesta není, ale místní mluví, že se to dá. Trampík zahrabal a vyrazil mezi stromy. Chladivý vánek nám udělal dobře. Kousek před vrcholem bylo na ceduli napsáno : Najkrajšia panoráma - hotel Havrania.sk.

 

To musím vidět. Cesta k hotelu bylo martýrium, na parkingu  jsem zastavil s teplotou 140*C na budíku. Nechápu jak je můžou zásobovat. Asi vrtulníkem. Viděl jsem to na delší ochlazování motoru, proto jsem si sedl do restaurace na ledový tonik a dobré papu. Pohled na Rozsutec a Malou Fatru stojí za to. Koukněte na internet, je to úžasné místo na dovolenou.
Pak jsem poběhal Námestovo, Slanickou osadu a zastavil se taky u hrázi Oravské přehrady.

 

Právě probíhá rekonstrukce věnce přehradní hráze. Zvětralý beton - klasika. Jak mosty u nás.  
Pomalu jsem se ubíral k penzionu ať si ješte vychutnám tu hezkou atmosféru.
Pěkně, kliďánko, zastavil jsem kde jsem chtěl, pokoukal a jel dál. Trampík si poprdkával a bylo mi hej. Odjezd jsem protahoval až do večera, bylo mi líto odejít. Zpátky v Ostravě jsem byl v neděli v deset večer.

Víkend se mi teda vydařil. Nejsem ani unavený řízením a opět jsem viděl, nebo slyšel něco nové.
Slováci - aspoň tady,na Oravě, vsadili na cestovní ruch. A udělali fakt dobře. Všude se staví takové "dřevenice", nebo jakési sruby, moc pěkné. A dřeva co tady všude mají, ty brďo, to tak mít na chatě. Vesničky byli uklizené jak na Prajzské a lidi opravdu slušní a ochotni poradit. Cajty jsem ani neviděl, zajímavé. Celkový dojem z výletu : 1* .

Trampík si spapkal 4,11 l benzínu / 100km. To je slušné. Dostane za odměnu novou zadní gumu. Opět to bude Mitaska H-03.
A vo-vo-vo-votom to je !

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE