Slovenský ráj Snina 2008

Středa 23. Července

Prší. Prší v osm. Prší v devět. Prší v deset. Prší v jedenáct…Prší hodně. Tomáš s Renčou zajišťují pro všechny přípravu oběda na grilu. Naprosto originální, dokonalé a chutné. Pochutnáváme si na kuřeti, bramborách, slanině a zelenině. Vše osmažené v alobalu. Část skupiny navštěvuje v hotelu saunu s bazénem. Dávaj si k tomu Šampaňské. Že prej bude pršet dnes celý den, takže je čas na relax. Odpoledne však na chvíli pršet přestává. Přichází naše chvíle. Vyrážíme ihned, alespoň v malém počtu k slovensko-ukrajinské hranici v Uble a pokračujeme dál na Podhoroď, Sobrance a Širavu. Cestou potkáváme několik pohraničních hlídek. Prostor je zde v současnosti mimořádně střežen. Vesničky nám připadají ponuré a smutné. V Závadce odbočujeme vpravo na Hnojné, které projíždíme a směrem na obec Jovsa, těsně před obcí Jovsa stačíme prudce vlevo zpět, na malou úzkou silničku kterou se dostáváme na hráz. Krásná úzká asfaltka po hrázi nás vede několik kilometrů s výhledem na přehradu. Cesta je zde akorát tak spíše pro kolečkové brusle. Kdo zde někdy budete, určitě nevynechejte. 
Najíždíme na hráz, která se co by uměle vytvořený val táhne okolo přehrady v jejím jižním břehu. Cesta je velmi úzká a krásně rovná. Máme celou přehradu jako na dlani. Děláme pár fotek a objíždíme přehradu i ze severní strany. Pozorujeme architekturu postkomunistické doby, usilující zde tehdy vytvořit jakousi tuzemskou náhražku dovolené u moře. Před setměním dojíždíme do campu a dozvídáme se o silných záplavách v okolí Prešova a velmi špatném počasí na Moravě.

Čtvrtek 24. Července

Balíme a po snídani vyrážíme směr Poprad. Majitel campu Štefan je z našeho odjezdu smutný. Přemlouvá nás, zda bychom ještě nezůstali. Zřejmě si nás oblíbil. Část skupiny se vrací domů a my spolu s Miluškou, Vincem, Chosem a Milanem jedeme ještě na chvíli do Tater. Loučíme se na čerpačce v Popradu a Generál ještě vytahuje krém na boty, načež čistí a leští svoje koně. Prej že do Čech se špinavýma botama nelze a pořádek a kázeň, však to znáte, kdo jej znáte… Přejeme všem dobrý dojezd a pokračujeme přes Smokovce, kde se zastavujeme na kafčo. Dále Štrbské pleso, okolo Kriváně, do Ráčkové doliny. Za Štrbským plesom přichází silný déšť a chvílemi jedeme pravou tatranskou mlhou, která se valí v chuchvalcích přes vozovku. V Ráčkové dolině se ubytováváme v místnosti pro pět a i když jsme zmrzlí a mokří, dobrá nálada nás neopouští. Vince vytahuje Whiskovku Jameson. Je nám příjemně a v pokoji to vypadá jak na horolezecké základně. Sušíme nepromoky, vybalujem bágly a kde co je po zemi roztahané. Al jak se říká, pořádek je pro blbce a v bordelu jen inteligent najde systém. Večeříme v místní báječné restauraci a je nám dobře. Milan baví svým vyprávěním příběhů ze života lorda Hamilltona, což nenechává nikoho klidným. V noci opět krásně a vytrvale prší.

Pátek 25. Července

Ráno na chvíli vychází na chvíli slunce, ale po deváté spadne opět pár kapek. Už nad tím ani nepřemýšlíme. Vyrážíme okolo Tater, z kterých fouká silný vítr a dost to s mašinama háže. Dojíždíme do Tatranské Javoriny, nádhernou cestou okolo Belianských Tater. V Žďáru zastavujeme v Goralské Krčme, což je stylová restaurace zdejší slovenské dědiny. Kupodivu personál se k nám chová velice neochotně a dává najevo svoji nepřízeň. Nechápeme? Před dvěma léty tomu zde bylo jinak. Jídlo se taktéž nedá moc jíst, takže díky a naposledy zde. Hajzly máte sice pěkný, ale na chodbě. Žrádlo udělat taky neumíte a ještě děláte machry. Doporučujeme všem vyhnout se týhle noblesní, nemachrovaný „putyce“ zdaleka. Ždiar je však hezký a je zde plno penzionů a možnosti ubytování, hlavně při zimním lyžování, jak by smet. Zpět projíždíme opět okolo Tater a zastavujeme se na Permonu, bývalém komunistickém rekreačním sídle pracujících horníků. Našim dalším cílem je Bešeňová, kde si nahříváme své motorkářstvím zkroucené klouby. 
Voda má okolo 38 st. a je nám zde skvěle. Loučíme se s Milanem, který odsud již pokračuje domů. Naposledy zajíždíme do Ráčkové doliny a dáváme poslední večeři. Bilancujeme tuhle dovču a zdá se, jsou všichni spokojeni. Déšť už nikomu nevadí a Vince naopak přidává, že si občas připadal jako lovec tornád, neb kde byl deštivý mráček, tam se hned jelo, abychom jen alespoň trochu zmokli. A pokud je takováhle dobrá parta, je fakt, že Vás žádný mrak nemůže naštvat.

Sobota 26. Července

Balíme a opouštíme kemp. Navštěvujeme ještě skansen Liptovské dědiny a muzeum železnice v Pribilině. Pohodovým tempem se ještě přesouváme do Vlkolince, kde se seznamujeme se starou 76 letou paní, která zde bydlí. Jeví zájem o motorkáře a sděluje nám že nejlepší motorky na světě jsou prý Hondy a Suzuki. Na Suzuki prý i jela, ale je to už dávno. Povídáme si s ní a ona nám vypráví více o této vesnici i životě zde. Je fakt, že ochranným rozhodnutím UNESCA, zde tito lidé ztratili své soukromí. Povzbuzujeme paní a sdělujeme, že zde jistě ještě někdy přijedeme. 
Dobrý oběd na kolibě Gejdák u Ružomberoka je provázen Liptovskou hudbou kterou zde na harmoniku a vozembouch vyváří skupinka čtyřicátníků. Kopou do sebe jeden šiškomet za druhým. Když odjíždíme, volají za námi „čautě vy dobrá banda! „. Zdravíme a přemýšlíme, jak asi budou za chvíli s tímhle tempem konzumace tý lihové „bororo“ vypadat. Odjíždíme a je nám smutno na duši. Míjíme Choper klub ve Vrůtkách a vzpomínáme, jak jsme zde před týdnem jeli na Východ. No co už, vše jednou končí a člověk nemůže pořád jezdit na motorce, i když by to bylo jistě krásné. Za Žilinou se od nás odpoutává Vince a tak si naposledy máváme. Dobře dojeď kamaráde a určitě zase na nějaké akci, těšíme se na tebe. Za Bumbálkou si naposledy zatroubíme s Chosem a my s Evou a Miluškou, už jen dvě motorky pomalu plujeme na Highway, což je naše základna v Beskydech. Několik kilometrů před chalupou nás brutálně ohrozí jakýsi bezmozek na GSX-R. Nejprve jede střelbu ze zadu přímo na nás a pak prudce dobrzdí. Pak zkouší předjíždět zprava, načež nás vezme z opačné strany a my se jen díváme do zrcátek, sledujeme vozidla v protisměru a hledáme místo, kde na poměrně špatném povrchu uhnout. Jakmile nás předjede, po dvoustých metrech nás nutí brzdit, protože odbočuje. Ach jo. 
Večer trávíme u vinka, koukáme na DVD z cesty a vzpomínáme jak bylo fajn. Díky dobrý partě nám ani ten déšť moc nevadil. Tak už se těšíme zase někdy někde.