Slovensko, aneb cesta tam a zase zpátky

Den první

Vstávám relativně "brzo" po předešlé oslavě kamarádových narozenin, odkud jsem potupně utekl až na poslední metro. Po rozlouční s rodinou a napakování věcí na motorku nabírám u místní benzínky první plnou. Pořizuji první fotografii půjčeným kompaktním fotoaparátem, který ještě nestačl odhalit svoje nedostatky (nekvalitní optiku). 
V 10.00 vyrážím Prahou směrem na Kolín. Praha se se mnou loučí tuhou zácpou způsobenou jedním jediným stojícím kamionem. Zácpu jsem vyřešil "po motorkářku" a hned za cedulí "Hlavní město…" na mě skáče dovolenková euforie a fotím… Pokračuji již v příjemném dopoledním provozu. Míjím Čáslav, dále přes Zámrsk, Litomyšl. V Lanškrouně na náměstí zastavuji na oběd. Lanškroun má opravdu krásné náměstí a opravdu mizernou restauraci "U pastýře", která by si zasloužila návštěu Zdeňka Pohlreicha. Tam jistě nechoďe. Po drahém a stejně tak špatném obědě vyrážím směrem na Šumperk. Po několika kilometrech projíždím okolo směrovníku s nápisem Cotkytle - rodiště mojí babičy. Odbočku jsem si nemohl nechat ujít. Zatáčím a projíždím vesnicí jak z počtku minulého století. Bohem zapomenutá země, prostě krása. Dále pokračuji na Štíty s akrobatickým parkem Aleše Valenty. Již z dálky jsou vidět nově vybudované akrobatické můstky pro letní trénink. Ve Štítech tankuji další plnou. Odtud následuje překrásná cesta zvlněnou lesnatou krajinou protkanou voňvými loukami směrem k Šumperku. Od Šumperka se otevírá panorama Jeseníků. Pokračuji přes Rapotín dále překrásným výjezdem přes hřeben Jeseníků na Bělou pod Pradědem. Vzhledem k bezchybnému počasí a celkovému rozpoložení opravdu zážitek. Po drobné zajížďce v Bělé pod Pradědem uhýbám na státovku směrem na Karlovu studánku a pak dále na Bruntál. Odtud už je to poklidnou vlnitou krajinou jen pár kilometrů do Opavy, kde mě čeká kamarád s pivkem a steaky. Po příjemně stráveném večeru usínám na nafukovací matraci z teleshopingu, která nepřdstavitelně vrže při sebemenším pohybu. Pokud vám bude Horst Fuchs vykládat něo jiného, nevěřte mu… 

Den druhý

Zaspal jsem. Matrace vrzala celou noc. Byl jsem jak princezna na hrášku. Vstáván narychlo v 9.30. Nesnídám, rychle se loučím s kamarádem a jeho rodinou. Vytahuji motorku z garáže opatrně tak, abych neohrozil jeho luxusní automobil, startuji a mířím přmo na Ostravu. 
Cestu mírně zkomplikovala oprava silnice, následná objižďka a zácpa. Nakonec se přeci jen dostávám do proslulého železného srdce republiky - Ostravy. Vzhledem ke zpoždění bohužel vynechávám projížďku industriální částí Vítkovic. Na pumpě tankuji další plnou a (naštětí) si nechávám od místních motorkářu poradit kudy dál. Taky míř na Slovensko. Z Ostravy vyjíždím po rychlostní komunikaci 56 na Frýdek-Místek. Ve Frýdku čtyřproudovka končí a dále pokračuje klasická, ale krásná státovka přes Beskydy. Z této silnice je překrásný výhled na přehradu Staré Hamry. Odtud stále po 56ce na hraničí přechod Bumbálka. A jsem na Slovensku. Zde přišla asi nejméně zajímavá část cesty přes Bytču, Martin až k Liptovskému Mikuláši. Pokud by někomu zbylo trochu času, rozhodně doporučji návštěvu Demanovskej doliny a místních jeskyní (Ladova a Slobody). Pokud máte času více, doporučuji dojet na konec doliny a vyšlápnout nebo vyjet lanovkou na nejvyšší vrchol Nízkých Tater - Chopok. Výjimečně krásný zážitek. Já jsem času moc neměl, tak jsem pokračoval dále na Poprad. Víceméně náhodou jsem odbočil na Štrbské pleso. Krásný výjezd kazí jen smutné holé pláně po katastrofálních polomech. Po malé pauze a fotografování pokračuji dále na Poprad a Spiš. Za Popradem a Levočou se přede mnou vyhoupla impozantní silueta Sipšského hradu. 
Neodolal jsem a vyjel alespoň na parkoviště pod hradem. Vřele doporučuji návštěvu (sám jsem se sem kvůli prohlídce hradu později vrátil). Hlídač hradního parkoviště mi poradil krásný motorkářský výjezd nad nově zbudovaným dálničním tunelem Branisko. Dále jsem se již kvůli úspoře času uchýlil na dálnici, po které jsem pokračoval až do Prešova. Moje další cesta na východ byla dále zpestřena polozatopenou prodejnou Tesca, na kterou se snad došlo "škodolibě" podívat celé město. Právě v té době Slovensko zažívalo důsledky jarních záplav. Moje cesta dále do Michalovců probíhala klidně, okořeněna jen průjezdy cikánských vesnic, jejichž atmosféra pro mě byla novinkou. Před Michalovcemi jsem zapnul navigaci a nechal se pohodlně navést skrz město na vesničku Vinné. Po cca. 10 kilometrech jsem dojel ke krásnému jezeru uprostřed zalesněných kopců. Jezero je obklopené víkendovými chatkami, penziony a hlavně rybáři. Jistě příjemné místo pro strávení víkendu. Poměrně jednoduše jsem našel penzion Praměň, který jsem si objednal předem z Prahy po internetu. A následovala velká úleva, pivko a smažený ovčí sýr - po takové cestě opravdu pochoutka. Motorku jsem nakonec z bezpečnostních důvodů zaparkoval přímo v lokále. To jsem dělal opravdu poprvé...

Den třetí

Po tvrdě prospané noci jsem zaplatil za nocleh (20 EUR) a za jídlo a pití (12 EUR). Ještě drobná snídaně, pokec s místním personálem, vyproštění motorky z útrob restaurace a už svištím směrem na Michalovce, kde jsem dočerpal další plnou. A pak dále na Košice. Opět mám stěstí na počasí. Nade mnou se rozprostírá obloha bez mráčku. Všude okolo silnic jsou ale stále patrné následky několikadenních povodní. Díky přehlédnuté odbočce jsem si více projel Košice a po nápovědě na místní benzínce se vydávám již správně vynikajícím výjezdem po slinice 547 na Jahodnou (krásné serpentiny), Košické Hamre, Velký Folkmar a dále na Jaklovce. Odtud začala pravděpodobně nejkrásnější část cesty. Silnice 546 přes Gelnici vede překrásnou přírodou Slovenského ráje. Silnice prakticky celou dobu sleduje tok řeky Hnilec. A právě tato dočasně rozvodněná říčka podemlela ve vesnici Nálepkovo silnici, takže auta nemohla dále pokračovat. Díky tomu jsem absolvoval desítky kilometrů Slovenským rájem prakticky sám na silnici. V euforii jsem pokračoval přes Hnilčík, Mlynky, krásnou přehradu Palcmanská Maša, Dobšinskou Ladovou Jaskyni… Pod impozantním kopcem Králova Hola jsem odbočil na Telgárt, Helpu a Brezno. Poyději jsem si ověřil, že jde o oblíbenou moto trasu. S klesajícím ukazatelem stavu benzínu jsem začal propadat nervozitě. Oblast Slovenského ráje spadá pod 5. stupeň ochrany a není možné zde budovat nové benzínové pumpy. Nakonec vše dobře dopadlo a dorazil jsem do Banské Bystrice. 
Cesta z Bystrice dále byla sice pěkná, ale v kontrastu se Slovenským rájem nestojí ani za komentář. Mířil jsem přímo na Trenčín a Starý Hrozenkov, kde jsem se překulil zpět do České republiky. Byla právě polovina odpoledne, tak jsem "odbočil" ještě na Kyjov a vesničku Šardice, kde jsem "vdechnul" dvě kofoly se svými švagry. Po krátkém oddechu jsem opět sedl na motorku… Z časových důvodů jsem zvolil již jen dálnici D1. V Jihlavě jsem nacucnul poslední plnou a se proti zapadajícímu Slunci jsem svištěl domů. Hlavní město mě přivítalo stejně, jak se se mnou rozloučila - zácpou. Zácpy mi už začínají vadit... Přijel jsem šťastný a odpočinutý na neuvěřitelně zamouchované motorce. Výlet vřele doporučuji.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE