Slovensko 2016 na Uralu křížem - krážem

Po absolvování cesty kolem ČR podél hranic na Dněpru, jsme letos vyrazili na Slovensko. Došlo ke změně motocyklu na URAL 750 SWD se sajdou . Těm, kterým tato značka nic neříká, je to motocykl vyráběný daleko v Rusku, v Irbitu.  Motocykl má poháněnou sajdu a zpátečku.

Rovněž styl cesty jsem zvolil jiný a to křížem krážem po Slovensku. Takže ne podél hranic jako s Dněprem okolo ČR. Oba dva způsoby jsou jak jsem zjistil nevýhodné, pokud není dost dlouhá doba na toto cestování, protože je tam poměrně velký nájezd kilometrů. I když ani jedna cesta se nedá srovnávat se zasloužilými cestovateli jejichž cestopisy zde pročítám. Je málo času na to, prohlédnout si více míst na trase. Na každou  cestu jsme  měli 10 dní a to je málo.
Pokud porovnám denní nájezd kilometrů, tak průměr 261,3 km není tak moc v porovnání s některými cestovateli. Ale vzhledem k tomu, že jsme se pohybovali převážně v horách nebo v kopcích a zatáčkách, tak na plně naložený Ural to docela jde.
Cestu sice popisuji v sekci - cestopisy, ale nehodnoťte to jako cestopis. To by neobstálo. Spíše krátký popis cesty po Slovensku. Na to, aby to byl dobrý cestopis, na to už musí mít pisatel  buňky  a taky dobrou paměť. Byla zde i zmínka, že cestopis by měl být i humorný. No jo, ale co když Vás nic humorného kromě chytání netopýra, který vletí o půlnoci do pokoje nepotká. Eventuálně trapas, když jdete po marné snaze dostat se do pokoje reklamovat, že karta nefunguje. A od recepční se s úsměvem dozvíte, ža na tuto kartu se mi tak zvedne akorát závora na vyjetí z parkoviště, protože karty mám dvě a samozřejmě jsem použil tu nepravou.
Někdy čtu cestopis, kde pisatel proletí denně 600 km i více a detailně popíše trasu, události a co vše vlastně prožil. Asi bych musel mít diktafon a vše si hned zaznamenat, abych to  dal potom dohromady.
Takže spíš taková informace o celé cestě v několika bodech.

 1. Silnice - podobně jako u nás. Ve většině případů dobré až velmi dobré, ale pár úseků s horším povrchem se taky našlo. Zrovna tak jako u nás pokračuje výstavba a opravy a tak lze narazit na úsek, kde je postupně 5 semaforů za sebou a jako naschvál vždy přijedeme zrovna, když skončí zelená a čekáme. V jednom takovém úseku Svidník - Zborov jsme byli svědky situace, kdy řidič jedoucí z opačného směru vjel do tohoto  úseku na červenou, v domnění, že se někde vyhne. Měl smůlu , protože na vyhnutí tam místo nebylo a tak musel asi 2 km couvat. Nevím, jestli bych měl být překvapený, nebo ne, ale když jsme ho míjeli, na vozidle byla pražská registrační značka. Ale možná to byl slovenský řidič a měl pouze auto z Prahy. Ale jinak nemám samozřejmě nic proti řidičům z této lokality. Blbec se najde všude.
A ještě jeden takový nepovedený úsek byl z Makov - Čadca. Pěkná krajina, lesy, ale díky  nově budované kanalizaci, v každé vesnici kanál za kanálem. Různě rozmístěný a samozřejmě po takové úpravě už žádná firma tu silnici nedá do původního stavu.
Všiml jsem si jedné věci a to, že na rozdíl od ČR nebyly podél silnic tak blízko vzrostlé stromy. Ale o to víc tam bylo reklam. Všude i v místech kde bych to nečekal reklamy a reklamy. Jedna za druhou. V jednom pěkném lesním úseku, po projetí zatáčky mě vyzýval velký reklamní panel k zakoupení nového vysavače. Nevím, jestli na to někdo reagoval.
Sice to nebylo na Slovensku, ale D1 z Brna do Prahy , tak to byl taky zážitek. Modernizované úseky dobrý, ale ty původní katastrofa. Pravý jízdní pruh, jízda po lesní cestě je proti tomu luxus. Většina řidičů jela v levém pruhu, ale tam jsem vzhledem k nižší rychlosti nemohl a tak jsem si jel těch 90 - 100 km/h v pruhu odstavném. ( samozřejmě vím, že se to nemá)
Motorkáři, kteří chtějí provést přesun rychleji, mohou využít dálnice. Od roku 1979, o kdy jezdíme na Slovensko je páteřní dálnice od jihu - Kúty - Bratislava - Trenčín- Žilina - Poprad - Košice kromě několika složitých úseků za Žilinou u Martina a Ružomberka  skoro  hotová. Síť čerpacích stanic je poměrně hustá a tak není problém tankovat.

2. Počasí - tak to se nám moc nevyvedlo, i když mohlo být klidně i hůř. Na rozdíl od cesty kolem ČR kdy bylo teplo i při jízdě, kdy jsme měli pocit, že jedeme proti puštěnému fénu na vlasy, tak tady jsem nemohl vychytat jak se obléct. Když jsem se oblékl málo, bylo dobře když jsme stáli. Ale při jízdě bylo zase zima. Když jsem se oblékl aby bylo dobře za jízdy, jak jsem zastavil už jsem se potil. Prostě vzduch byl teplý jen když se stálo. Jak se jelo, chladno.
Bylo proměnlivo a skoro každý den nějaká přeháňka. Půl dne nám pršelo v úseku Vysokých Tater. Ale nejvíc jsme zmokli poslední den a to když se najednou z jednoho mraku před Prahou spustila průtrž. Samozřejmě, že nepromoky jsme si již neoblékali  a tak jsem zjistil, že boty co mám , jsou vodě odolné jak výrobce uvádí. Ale nesmí do nich téct voda kalhotami. A zhruba za 40 minut podruhé a to před Terezínem. Ale když už je vidina konce cesty, tak už se to dá dojet.

3. Policie - tak té je všude plno. Denně jsme potkávali průměrně 6 policejních vozů. Což je v porovnáním u nás poměrně dost. Dále jezdí plno civilních vozů, kde je policie. Ty jsme zaznamenali až když policisté řešili nějakého hříšníka. Většinou to bylo za rychlost. Ale neviděli jsme žádnou hlídku, která by na nějakém stanovišti zastavovala vozidla a prováděla kontrolní činnost.
Osobně jsme přišli do kontaktu s policií ve dvou případech - v prvním, když jsme dojeli jejich pomaleji jedoucí auto, ihned jak nás viděli, směrovku doprava, uhnuli až na krajnici a nechali nás předjet. A v druhém případě, když jsem zastavil kvůli focení, zastavili u nás s dotazem, zda nemáme nějaký problém. Když jsem řekl že ne, pokračovali v jízdě.

4. Kulturní a jiné památky - tak těch je plno. Sice jsou na silnicích informační ukazatele co a kde to bude, ale stejně je lepší si trasu před jízdou načíst a zastavovat jen tam kde chceme. Pokud by ale člověk chtěl zvládnou vše, co je na trase , není šance v tomto omezeném čase. Takže co jsme zvládli je na fotkách. Ale nebylo toho moc.

5. Příroda - zrovna tak, jak jsme mohli konstatovat po projetí ČR, že máme krásnou přírodu, to samé lze říci o Slovensku. Když se tak podívám na mapu Slovenska, tak jsme vlastně projeli skoro všechna pohoří, nebo jsme jeli kolem nich nebo mezi nimi. A v kopcích a v zatáčkách jsme se pohybovali pořád, kromě úseků na jižním Slovensku zhruba od Partyzánského až do Komárna a potom dále na Bratislavu a na Kůty. Projeli jsme celou Slovenskou Route 66, která začíná na hranicích s Polskem ve vesničce Tatranská Javorina. Tam mě akorát zarazilo, že sice je na internetu dobře popsaná, ale nějaká zmínka o ní na začátku trasy, ani náhodou. Dokonce jsem se ptal místních a nic. Několikrát jsme v dešti projeli vesnici, zda jsme nepřehlédli nějakou zmínku o této silnici. Nic. Po celé trase až do obce Šahy na hranicích s Maďarskem jsme pouze asi na třech místech zaznamenali, že jedeme po této Route 66. Ale celá trasa je velmi pěkná, lesy, kopce zatáčky, dobrá silnice a občas opálení obyvatelé nabízející u silnice houby. Jinak v tomto úseku a to hlavně v té severní části jsme potkali nejvíc motorek. Samozřejmě jsou místa, kam je potřeba se podívat a kde jsme nebyli. Je to z toho důvodu, že na Slovensku jsme již jezdili v roce 2009´, ale to bylo ještě na našem prvním Dněpru. Tehdy jsme projeli Vysoké i Nízké Tatry. Pokud se podívate do alba fotek, tak to tam najdete.

6. Lidé - ochotní, bez problémů. Pokud jsme někdy hledali cestu, přišli sami se zeptat kam jedeme a poradili. Byly sice oblasti, kde měli pravděpodobně velmi výkonná solárka a to ve velkém počtu, protože obyvatelstvo bylo pěkně snědé. Ale tato místa jsme nevyhledávali, ani tam nestavěli. Domluvit se není problém ani v těch místech, kde se mluví hlavně maďarsky, protože většina mluví i slovensky. Pouze jednou mi nějaký mladík odpověděl, že nerozumí.

7. Peníze - celkově je to na Slovensku si myslím dražší než u nás. Benzín stojí průměrně 1, 28 EUR. Nejméně to bylo za 1,18 EUR. Ubytováni vychází také dráž. Pokud chcete nějaký penzion, je lepší ještě před městem. Ve městě je to dražší a je také větší problém najít místo, kde mají garáž nebo aspoň nějaký zavřený dvůr. Pod 40 EUR se ve městě neubytujete. Jeden humorný zážitek, při hledání ubytovaní. Penzion ve městě, celkem slušný. Ptám se slečny recepční zda mají garáž nebo dvůr s tím, že máme motorku a nechci ji nechat ve městě na ulici. Slečna se šla podívat a potom řekla. Dvůr nemáme ale můžete si ji dát do vchodu večerky. Tam si motorky dávají. Dobře, vidím dveře jsou dvoudílné, tak proč ne. Pro jistotu se ale zeptám. Ta druhá půlka se dá taky otevřít. Slečna se podívá na motorku , kde je vidět připojená sajda,  na dveře a odpoví - Nie a prečo ? Takže jsme zase nesedli a odjeli hledat dále. Takže, tak je to asi s tím odhadem velikosti.
A z hlediska financí mě překvapila ještě jedna věc a to, ať jsem se bavil s lidmi bance, nebo v obchodě, hotelu, všichni mi říkali - buďte rádi, že máte svoji korunu. Nepotkal jsem jediného zastánce EURA.
A kdyby jste si náhodou chtěli na Slovensku vyměnit naše peníze za EURA, ne všechny banky a spořitelny to mohou dělat. Například v Nitře jsem si hodlal vyměnit peníze. Po dotazu v Poštovní bance zda je to možné, tak pracovnice za přepážkou sdělila, že to možné je. Když bylo vše připraveno tak se jen tak mimochodem zeptala zda máme sebou někoho ze slovenskou občankou. Na to jsem ji odpověděl, že bohužel cestujeme bez přítomnosti slovenského občana, ale příště si sebou teda někoho vezmeme. A tím veškerá transakce skončila, protože na českou občanku mi peníze vyměnit nemůže. A hotovo. Ale jsou jiné banky, kde jsem peníze vyměnil.

8. Obce a města - opět jako u nás. Výstavba nových rodinných domků v plném proudu. Nenajde se obec, kde by se nestavělo. Je pravda, že nemáme tolik osad a někdy více zchátralých obydlí určitého etnika. Hodně jsou vidět nové menší firmy a myslím, že je na Slovensku více velkých zahraničních firem. A vždy na začátku města jako u nás všechny obchodní řetězce. Nemohli jsme projít samozřejmě všechna města, ale zase jsou již ve většině těchto měst nové pěší zóny , nové fasády domů, nové chodníky. Velmi pěkné město je Bardějov a Komárno.

9.  A nakonec Ural - během cesty se nevyskytly žádné problémy. Z hlediska jízdy je ideální rychlost 85 km/h, ale nejede se špatně ani při vyšší rychlosti. Na dálnici v pohodě 90 - 100 km/h, ale tady se začíná ozývat pravé zápěstí, protože je již víc natočena rukojeť s plynem. Dobrá by byla nějaká aretace plynu v této poloze. Absence diferenciálu způsobuje to, že je potřeba neustále mírně korigovat snahu naložené sajdy táhnout k pravé straně. A je potřeba si dávat pozor na rychlý rozjezd na křižovatkách. Tam je ta snaha uskočení doprava znát. Ale to není nic co by se nedalo přežít. Lidé moc o značce Ural a Dněpr neví a pokud nás někdo předjížděl, většinou bylo vidět spolujezdce jak čte název Ural na nádrži a sděluje to ostatním. Byly i momenty, kdy předjíždějící vozidlo zpomalilo a někdo z osádky fotil motocykl.
Takže pokud se nebudou vyskytovat v dalším provozu závady, tak to bude v pohodě.
Spotřebováno 188 l benzínu.
Pokud má někdo zájem, tak ostatní foto  jsou v mém albu.

1. den    9.6. 2016 Litoměřice - Piešťany

Trasa Lito​měřice - Mladá Boleslav - Hradec Králové - Olomouc - Uherské Hradiště - Nové Město nad Váhom - Piešťany - 424 km

2.den 10.6. 2016 Piešťany - Ľubeľa

  Piešťany - Ľubeľa  - Trenčín - Bytča - Makov - Čadca - Dolný Kubín - Ružomberok - Ľubeľa    261 km

3. den 11.6.2016 Ľubeľa - Kežmarok

Trasa plánovaná : Ľubeľa - Liptovský Mikuláš - Pribylina - Starý Smokovec - Tatranská Javorina začátek Slovenské Route 66 - Spišská Belá - Kežmarok - Poprad - Heľpa - Brezno - Bánská Bystrica - Zvolen - Krupina - Šahy - konec Route 66
Vzhledem k počasí jsme cestu přerušili v Kežmarku a pokračovali druhý den. Ujeto 143 km.

4.den 12.6.2016 Kežmarok - Slovenské Darmoty

 Ráno vyrážíme na zbývající část Slovenské Route 66.Route 66 končí v obci Šahy, pokračujeme až do Slovenských Darmot. Ujeto 251 km.
Tady jsme již za Popradem a projíždíme pěkným úsekem . Jedem částečně Nízkými Tatrami a Slovenským Rudohořím .

5. den 13.6.2016 Slovenské Darmoty - Michalovce

Odjíždíme ze Slovenských Darmot a míříme směrem na Michalovce.
S​lovenské Darmoty - Velký Krtíš - Lučenec - Rimavská Sobota - Rožňava - Moldava nad Bodvou - Košice - Michalovce.
Ujeto 282 km.

6.den 14.6.2016  Michalovce - Bardějov

Michalovce - okolo Zemplínské Šíravy - přechod na Ukrajinu do Užgoroda - Ubľa - Humenné - Svidník - Becherov - Bardějov.
Ujeto 234 km.

7.den 15.6.2016 Bardějov -Ľubeľa

Bardějov - Prešov - Margecany - Spišské Podhradie - Spišský Hrad - Levoča - Poprad - Východná - Liptovský Mikuláš - Ľubeľa
Ujeto 222 km

8.den 16.6.2016 Ľubeľa - Komárno

Kon​ečně trochu sluníčko. Jsou vidět Nízké Tatry ještě se zbytky sněhu. Jedeme Ľubeľa - Ružomberok - Martin - Prievidza - Partizánské - Topolčany - Nitra - Nové Zámky - Komárno.
Ujet​o 255 km

9.den 17.6.2016 Komárno - Břeclav

K​omárno - Gabčíkovo - Bratislava - Kúty a hranice přejíždíme na Lanžhot a končíme v Břeclavi.
Uje​to 235 km

10.den 18.6.2016 Břeclav - Litoměřice

 poslední část cesty - Břeclav - Litoměřice.   Vzhledem k potřebě dřívějšího dojezdu domů jedeme po dálnici do Brna , do Prahy a do Litoměřic. Ujeto 306 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE