Slovensko 2011

Co myslíte, že udělám, když se vzbudím? Samozřejmě se podívám z okna. A co myslíte, že vidím? No ano, prší! A tak jen sedím a přemítám, co by na to řekl klasik? Tento způsob léta... Však to všichni znáte. Nálada padá k bodu mrazu. Skočím něco nakoupit do nedaleké samoobsluhy a už se jen láduju a láduju. Asi na žal. Po výborném brzkém obědě přestává pršet a nálada u všech tří členů výpravy okamžitě stoupá. Oblečení, svačina, boty, helma, vytáhnout motorky z humny a jedem! 

Cestou projíždíme Ružomberok a zastavujeme až v lyžařském areálu Donovaly. Svačíme, užíváme suššího počasí a fotíme. Následuje krásná silnice na jih k Banské Bystrici a ještě krásnější deseti kilometrová odbočka na Harmanec. Je to ráj, jedna zatáčka střídá druhou, dvojka se v převodovce hádá s trojkou a pneumatiky olizují kvalitní asfalt. Padá nápad projet úsek ještě podruhé tam i zpět, ale to mé bicepsy zamítají. I ve dvou jsem si to užil, ale znovu na to nemám. Tak tedy bloudíme Banskou Bystricí a probloudíme se až k obědovečeři v jedné nedaleké restauraci. Zklamal jsem sám sebe už při objednávce, objednávám si totiž řízek. Třeba to pak napravím nějakým více slovenským jídlem. 

Posilněni nasedáme na naše peklostroje. Tempem Boba Marleyho v rauši se dostáváme až na průsmyk Čertovica (1233 m.n.m.). Děláme pár fotek a jedeme. Najednou se nám naskytuje důkaz o síle přírody. Na druhé straně průsmyku je absolutně vykácený les. Stromy jsou vytrhané, kmeny zpřerážené. Nemůžeme s Janičkou uvěřit svým očím, a tak jedu třicítkou a kochám se. Zlostná krása. Najednou mě z rozjímání vyruší neurvalec a jeho rozzuřený čtyřválec. Jede pilu jako blázen, z kolena na koleno, bezohledný, sobecký. Dole mi to Fildouš komentoval slovy: „Kde jako ste? Asfalt luxusní, dost dobrý zatáčky, a vy se plazíte třicítkou!“

V zatáčce na dálnici směrem do Lúček najednou prudce brzdím a pouštím výstražná světla. Borec s bicyklem pod křídlem a s rybářským prutem v druhé ruce přebíhá dálnici. Je zábavný pozorovat ho, jak se snaží dopotácet alespoň ke středovým svodidlům. Jakmile dosáhne svodidel, přehodí nejdříve kolo, pak prut, a nakonec po hlavě i sebe.

Právě začíná nejdelší den naší dovolené. Ráno nádherné a tak s radostí skáču z postele. „Jani, nedělej si s tím starost, já dneska tu svačinu zabalím.“ Osudová věta :-) . I přes jasnou oblohu plnou sluníčka jsem si do motohadrů nacpal ještě thermo-vložky. Pojedeme přece po Tatranské magistrále! Motorky bublají, zamykáme humnu, a necháváme se unášet jízdou. Přijíždíme na Tantranskou magistrálu a chceme si dát dlabanec. Ouha! Tu svačinu jsem opravdu sbalil, ale asi né tak dokonale, jak bych měl. Banán šel okamžitě z kufru, protože při nerovnostech reagoval i s jinými věcmi a chybějící igelitový pytlík pak dílo dokonal. Jo a přeložit otevřený pytlík s tyčinkami opravdu nestačí :-). Snědli jsme tedy co zbylo a vyrážíme dál na Štrbské pleso. Davy lidí a mraky nových hotelů mě trochu zklamaly. Takže jsme si obešli kus plesa, udělali něco fotek a koupili nějaké suvenýry. Po asi 5 km další jízdy vyžaduji přestávku. Pod slunečnou oblouhou je mi nezvykle teplo, a tak vytahuji zbytečné thermo-vložky. Pokračujeme Tatranskou magistrálou přes Starý Smokovec dál na východ. Nálada na palubě začíná prudce houstnout, ale okamžitě se zase lepší po projetí „vesnice“ v romském podání.

Projíždíme Spišskou Novou Vsí a vydáváme se do oblasti, kterou bych nazval: „Černá nora“. Neskutečně velká hustota romů na kilometr čtvereční. Okolo Spišského hradu přijíždíme na Spišskou salaš. Tak tady jsem se nezklamal. Halušky! A s brynzou. To vám, milí pánové a dámy, byla ale pochoutka. Ostatní moje nadšení asi nesdílí. Po jídle jedem na pramen Sivá Brada, kde nás okamžitě odchytává místní bezdomovec. „Ahoj, milý pane, dáte mi alespoň euro?“ „ Mno, víte, já tu asi zrovna nic nemám.“ „Ale no tak, určitě by se něco našlo pro takového chudáka, jako jsem já.“ Povolují mi nervy, přemýšlím jak se ho zbavit, a tak nakonec dostává 75 centů a odchází žebrat k Fifimu. Já také odcházím. Natfotit a podívat se na pramen vyvěrající ze země. Dotýkám se vody prsty a zjišťuji, že je studená. Karlovy Vary to zřejmě nebudou. Po návratu Fildouš povídá, že se poučil od bezdomovce o ekonmické situaci Slovenska a o letu s bombou do Dublinu. Zpět se vracíme opět Čerou norou, Janičce strkám do ruky foťák a jedu pomalu, aby stíhala fotit. Zážitek na dlouhá léta. Domů se vracíme po dálnici.