Okolo Tater do Maďar

Vyrážím podle stanoveného plánu v 6:00 hod, navigace ukazuje 2,5 hod do místa setkání, tak tomu musím trochu šlápnout na krk, abych tam byl za dvě hoďky. Je krapet chladněji, ale vymetená obloha s příslibem brzkého oteplení mne přemluvila neoblékat vložku do bundy. Bohužel 40 km cesta na slovenskou hranici přes Makov vede celou dobu údolím, kde slunko hned tak brzy neposvítí, tedy jsem se moc neohřál. Před sjezdem do SK se utěšuji, že teď se krajina otevře a již nemá cenu si vložku do bundy dávat, něco snad vydržím, ne? Po páru kilometrech jsem však vjel do ranní mlhy a tak jsem další hoďku strávil s nudlí u nosu. Na místě jsem včas, kamarád přijíždí s menším zpožděním tak mám pár minut vyhřát se na sílícím sluníčku.

Po výměně zážitků z dosavadní jízdy (taky měl mlhu) pokračujeme směr Námestovo a první pauzičku plánujeme až v polském Zakopaném. Krajina je tu úžasná, cesta samá zatáčka, nahoru a dolů, z rána žádný provoz, co si více přát. Do Zakopaného vjíždíme chvilku po přejezdu hranice. Hned na jeho okraji tankujeme plné nádrže bezkonkurenčně levný benzín široko daleko. Toto město má svéráznou a ojedinělou architekturu, která je překvapivě jednotná. Téměř všechny domky mají sedlové střechy s velkým členěním a ostrým úhlem sklonu a spousta je jich srubových.Je to radost pohledět. Já žiju na Valašsku, ale dřevěnici aby člověk pohledal. Asi proto mi to tak učarovalo. V Zakopaném zastavujeme na svačinku a prohlídku města. Trochu mě zklamalo, že se mi nepodařilo sehnat turistické razítko v jediném informačním centu, na které jsem za 40 min hledání narazil.Bez trofeje odjíždíme severním směrem na Nowy Targ který je dobrým průjezdním místem, kudy se dostat na hrad Niedzica u jezera Czorsztyňskie a to vše cca 5km od Spišské Nové vsi. Vymotat se ze Zakopaného byl megaproblém, připadlo mi, že v tento den se zde sjeli všichni poutníci střední Evropy. Za městem už pohoda a klídek, cesty jsou dobře značené, tak valíme. Bohužel to vše skončilo po příjezdu k hradu na vzdálenost 3 km. Opět lidí, aut jako o pouti a navíc se zdá, že místní chtějí uchovat způsob příjezdu k hradu v tajnosti, žádná cedule a spousta křižovatek a také nějaký ten kruháč. No nic, párkrát jsme to otočili a podařilo se, jsme na přehradě v těsné blízkosti hradu.Parkujeme na trávě u jednoho ze stánků, proběhla nějaká ta zmrzka, pár fotek hradu a přehrady a rychle pryč z tohoto mraveniště. Doposud jsme viděli Tatry z nám neznámé severní strany. Přejezdem ze Spišské Staré vsi do Spišské Belé máme možnost tyto majestátné hory vidět ze strany východní, také velmi zajímavé pokoukání. Trasu Tatranská Lomnica - Štrbské pleso si nemůžeme nechat ujít, to je klasika. Výjezd na Štrbské pleso, nějaké to občerstvení, pár fotek a pár nezbytných slov s jinými motorkáři a můžeme pokračovat.Od Štrby mne Majkl přetáhl až za dálnici a tedy máme možnost valit po perfektně upravené vedlejší silnici dále od hor a tak na ně máme skvělý výhled a nemusíme se honit s plechovkama 150 km/hod. Než jsme se nadáli, už jsme byli před Liptovským Hrádkom, odkud má Majkl jet domů a já zde chtěl nocovat v nedalekém kempu.

U rozlučkového Birelu a beraního guláše na kolibě Červený Kút jsem vyřkl zásadní rozhodnutí a to, že zde nepřespím, ale vzhledem ke skvělému času (je něco po 16:00 hod) a předpovědi na zítřejší ráno (na severu SK má pršet) to popotáhnu jižně a přejedu Nízké Tatry na Brezno, okolo Detvy a pokud se podaří, kemp na břehu vodní nádrže Ružiná u obce Divín  by mohl být dnešním cílem. Po rozloučení a příslibu nějakého dalšího společného výjezdu vyrážím.
Po páru kilometrech mi motor nepravidelným chodem a pouze občasnou reakcí na příkaz podaný plynovou rukojetí naznačuje, že není co jíst. Přepínám na rezervu (starší kousky ještě nemají ukazatel stavu paliva) a nepřeji si nic jiného, než potkat čerpačku. Ovšem zrovna stoupám na Čertovicu (hřebenovku Nízkých Tater), tedy je mi jasno, že to až tak brzo nebude  (Brezno cca 32 km). Vyjet alespoň nahoru, dolů už to nějak půjde.Chvílemi jedu i s vyřazeným kvaltem, protože nemám ještě zmapováno, kolik na rezervu ujedu a cesta k pumpě se mi zdála nekonečná. Ke konci jsem se už začal i potit s představou jak tlačím v horku 200kilogramového napakovaného mamlasa v motorkářských hadrech neznámo kam. Naštěstí to vyšlo, natankoval jsem jako vždy plnou ale tentokrát to bylo opravdu o fous. Hrnu to dál. Do cíle přijíždím po 18:00 hod.

Kemp vypadá vcelku dobře, lidí spousty, voda a stánky blízko. Je to spíše areál na břehu, než nějaká uzavřená oplocená záležitost. Nevím však jak v noci, asi tu bude živo. Všechno toto však oželím, když zjišťuji, že chatky nejsou volné (nechci se ráno zdržovat balením stanu a také mám stále obavy z deště) a že v centru obce je ubytování v místní hospodě (informace od slečny v recepci kempu). Otáčím Bandasku a valím tam. Po chvilce vyjednávání s paní domácí se shodneme na oboustranně akceptované ceně 15€ a dávám si pivko, zatímco mi povlečou postel (pak druhé a třetí:). Ubytuji se, provedou očistu a už jako člověk vyrážím na dominantu obce – zříceninu hradu Divín.Navečer je krásný výhled na okolní kopce, vodní hladinu a celou vesničku. Prohodil jsem pár slov s nějakou místní občankou, která mi doporučuje absolvovat výjezd na hřeben okolních vrchů do obce Budín, s tím že za války zde bylo popraveno mnoho místních a především pro překrásný výhled na Tatry. Navečer zastrčím motorku do zahrádky pod slunečník, kterou mám přímo pod oknem, koupím pivko na pokoj a vleže čučím na TV. Usínám okolo půl druhé, po odchodu posledních hostů, kteří mi vyřvávali pod oknem -  teplý večer, k posezení v zahrádce jak stvořený.