Motovýprava Dukla 2010
Text: Dadin | Zveřejněno: 24.3.2011 | Zobrazeno: 35 377x
Kapitoly článku
Den 4. Brezno - Žilina - Bystřička 256 km
Je 8:00 hodin ráno a je krásný den, slunko mě doslova vytáhlo ze stanu, bo se tam už fakt nedalo dýchat a jak je vidět byli jsme tak vyprovozeni ze svých pelechů úplně všichni. Snídáme a mezitím poprvé může stan přehozený přes volejbalovou síť pořádně proschnout. Vzhledem k předjetým kilometrům ze včerejška si můžeme dovolit odjezd až v 10:00 hod.. Jedeme tedy přes Brezno do Podbrezové, kde odbočujeme na sil.č. I/72, která protíná Nízké Tatry. Před Mýtem pod Ďumbierom, v obci Bystrá, zastavujeme a navštěvujeme Bystrianskú jaskyňu. 
skupině. No prostě ostuda :-). 
Když jsme vyšli z tý ďoury byl akorát čas oběda a tak jsme se rozhodli poobědvat v hospodě, která byla po cestě zpět k motorkám. To bylo ovšem špatná volba, na jídlo jsme čekali přes půl hodiny, jídlo nic moc, drahý jak pepř a na zaplacení jsme čekali dalších dvacet minut. Brsla po dojedení položil příbor, nechal nám tam nějaký éčko, rozloučil se s námi a rval ho sám směrem k domovu, kde ho netrpělivě čekala těhule. My jsme si teda ještě chvíli počkali na to, až budeme moci zaplatit a hurá k motorkám. Já jsem zaparkoval dosti nešťastně za obrubníkem a vycouvat bez pomoci se mi nedařilo, tudíž přispěchal Marcel a jal se mě pomoci vytlačit, přičemž si počínal velmi neopatrně u mého pravého zadního blinkru, který záhy ulomil. Snažil se to spravit elektrikářskou eskapáskou, ale to vydrželo jen do nastartování. Mezitím co klečel u opravy mého blinkru se stojánek u jeho Capa propadl do štěrku tak hluboko, že mu Capo po dvou hodinách z ničeho nic spadlo. Takže všichni zase pomoct Marcelovi. Prostě blázinec :-). Po těchto všech peripetiích jsme se konečně rozjeli vstříc sedlu Čertovica (1232 m.n.m.) a tím spojený přejezd Nízkých Tater. Po přejetí sedla se na nás začaly z neuvěřitelně černých mračen valit proudy vody. Moc pěkná průtrž mračen, kterou jsme si projeli. Při najetí na D1 za Liptovský Hrádkom přestalo cedit a jako když luskneš prsty vylezlo slunce a tropický počasí, teplota si to z předchozích 17°C během několika kilometrů šněrovala ke 30°C! Takže cestou po D1 z L. Hrádku až do Ružomberoku jsme krásně uschnuli. V Ružomberoku jsme zastavili v Hypernově, kde jsem zakoupil sekundové lepidlo na slepení mého ukopnutého blinkru, zalepil jsem a drží dodnes :-). Z Ružomberoku už to bereme hopem přes Martin, Žilinu na Makov. V Žilině jsme dotankovali a já bláhový jsem si sundal ze svých brašen pláštěnky, jako že už nebudou potřeba. Po deseti kilometrech zastavujeme a já je nandávám zpět na brašny. 
Při výjezdu z Makova na hr. přechod začalo chcát tak, že nebylo vidět na deset metrů a my v tom jeli. I auta jeli krokem, protože rychleji to fakt nešlo ani jim! A my mezi nima. Já jel jenom podle Víťasovýho zadního světla, nic jiného jsem neviděl. Při přejíždění hřebenu začali práskat blesky tak 50 metrů od nás, prostě jsme se málem utopili! Překonali jsme tu šílenost sjeli jsme přes Horní a Dolní Bečvu do Rožnova pod Radhoštěm a tam zase třicítka, lidi si máchali nohy v řece a z nás tekla voda tak, že když jsme stáli na semaforech pod náma byla kaluž vody vytékajíc z rukávů a nohavic. Marcel zapíná navigaci a rychle do kempu než nás ta slejvárna dožene. Navigace nás poslala do kempu u vod. nádr. Bystřička, kam jsme dojeli v 18:25 hod. Marcel a Víťas si vzali chatku, aby byla možnost usušit věci. Já s Mackem jsme nestihli ani postavit stan a průtrž nás dohnala. Po chatce jsme rozvěsili hadry, převlíkli se do suchýho oblečení a šupky přečkat ten chcanec, kam jinam, do hospody. Kolem devátý hodině bylo po dešti a já již trochu ovíněn šel stavět stan, docela se mi to i povedlo. Do noci jsme potom seděli na verandičce u chatky a popíjeli vše co každýmu zbylo. Zbylo toho každýmu docela dost, tak se to opět trochu protáhlo…
Dnes máme před sebou vlastně jen přejezd směrem k domovu. Probouzíme se v 8:00 hodin, posnídáme a každodenním rutinním balení ukončujeme pobyt v posledním kempu. Za slunného počasí vyrážíme přes Valašské Meziříčí, Bystřici p.H., Přerov, Prostějov, Senice na Hané a Litovel. Kousek za Prostějovem, v obci Smržice jsme naposledy společně poobědvali a před námi bylo poslední kulturní vyžití a tím byly Mladečské jeskyně kousek za Litovlí. 
Zde jsme si na hulváta zajeli až ke vchodu, abychom to neměli moc daleko :-). I zde jsme zakoupili „novinářskou“ vstupenku a fotilo se. Navíc jsme slečně průvodkyni při obchůzce mohli radit, bo jsme byli nabytí vědomostmi ze zahraničí s těma jejich stalagnátama a stalagnitama nebo jak to vlastně maj…. Další super prohlídka je za námi a teď se už definitivně přesouváme přes Mohelnici, Zábřeh, Lanškroun, Ústí n.O., Choceň a Borohrádek do Týniště nad Orl., kde se na náměstí loučíme, naposledy fotíme. Odtud máme každý svojí jinou cestu domů. Já s batůžkem manželkou Mackem přijíždíme domů do Dvora Králové n.L. v 17:30 hodin bez ztráty kytičky, jakožto všichni ostatní. 
Tím je naše motoputování po Slovensku u konce. V sedle motocyklu jsme strávili 5 dní, ujeli jsme 1665 km, ve kterých jsme navštívili spousty zajímavých míst a oblastí jako byly: Jeseníky, Nýznerovské vodopády, Beskydy, trojmezí v Hrčavě, Kysúce, Oravu, Vysoké a Nízké Tatry, Pieninský národný park, Východné Karpaty, Spišský hrad, Slovenský raj, Muránská planina, Bystrianská jaskyňa, Malá Fatra a Mladečské jeskyně v Litovelském Pomoraví.
Motovýpravu po Slovensku hodnotím jako skvělý zážitek za docela slušně přijatelný peníze. To co jsme nestihli v roce 2010 doženeme snad letos, je toho na Slovensku určitě ještě mnoho, co by stálo za návštěvu.
Když jsme vyšli z tý ďoury byl akorát čas oběda a tak jsme se rozhodli poobědvat v hospodě, která byla po cestě zpět k motorkám. To bylo ovšem špatná volba, na jídlo jsme čekali přes půl hodiny, jídlo nic moc, drahý jak pepř a na zaplacení jsme čekali dalších dvacet minut. Brsla po dojedení položil příbor, nechal nám tam nějaký éčko, rozloučil se s námi a rval ho sám směrem k domovu, kde ho netrpělivě čekala těhule. My jsme si teda ještě chvíli počkali na to, až budeme moci zaplatit a hurá k motorkám. Já jsem zaparkoval dosti nešťastně za obrubníkem a vycouvat bez pomoci se mi nedařilo, tudíž přispěchal Marcel a jal se mě pomoci vytlačit, přičemž si počínal velmi neopatrně u mého pravého zadního blinkru, který záhy ulomil. Snažil se to spravit elektrikářskou eskapáskou, ale to vydrželo jen do nastartování. Mezitím co klečel u opravy mého blinkru se stojánek u jeho Capa propadl do štěrku tak hluboko, že mu Capo po dvou hodinách z ničeho nic spadlo. Takže všichni zase pomoct Marcelovi. Prostě blázinec :-). Po těchto všech peripetiích jsme se konečně rozjeli vstříc sedlu Čertovica (1232 m.n.m.) a tím spojený přejezd Nízkých Tater. Po přejetí sedla se na nás začaly z neuvěřitelně černých mračen valit proudy vody. Moc pěkná průtrž mračen, kterou jsme si projeli. Při najetí na D1 za Liptovský Hrádkom přestalo cedit a jako když luskneš prsty vylezlo slunce a tropický počasí, teplota si to z předchozích 17°C během několika kilometrů šněrovala ke 30°C! Takže cestou po D1 z L. Hrádku až do Ružomberoku jsme krásně uschnuli. V Ružomberoku jsme zastavili v Hypernově, kde jsem zakoupil sekundové lepidlo na slepení mého ukopnutého blinkru, zalepil jsem a drží dodnes :-). Z Ružomberoku už to bereme hopem přes Martin, Žilinu na Makov. V Žilině jsme dotankovali a já bláhový jsem si sundal ze svých brašen pláštěnky, jako že už nebudou potřeba. Po deseti kilometrech zastavujeme a já je nandávám zpět na brašny. 
Den 5. Bystřička – Dvůr Králové n. L. 289 km
Dnes máme před sebou vlastně jen přejezd směrem k domovu. Probouzíme se v 8:00 hodin, posnídáme a každodenním rutinním balení ukončujeme pobyt v posledním kempu. Za slunného počasí vyrážíme přes Valašské Meziříčí, Bystřici p.H., Přerov, Prostějov, Senice na Hané a Litovel. Kousek za Prostějovem, v obci Smržice jsme naposledy společně poobědvali a před námi bylo poslední kulturní vyžití a tím byly Mladečské jeskyně kousek za Litovlí. 
Motovýpravu po Slovensku hodnotím jako skvělý zážitek za docela slušně přijatelný peníze. To co jsme nestihli v roce 2010 doženeme snad letos, je toho na Slovensku určitě ještě mnoho, co by stálo za návštěvu.
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?