Mototrip No. IV: Slovensko 2016

Den II - Čo je to to 1M na tej vašej značke?

Včerejší večer čítal pár povinných plzní (po zkušenostech z loňska vím, že Šariš by zahubil i krysy v kanále), takže se usínalo docela dobře. Jen k ránu trochu sprchlo a byla mi docela zima. Kolem půl deváté jsem se tedy odhodlal vykopat ze spacáku. Jdu si vařit vodu na kafe, Kamil bere sprchy útokem, přičemž se asi o 10 minut později střídáme. Hotový balzám, poprvé v životě jsem si čistil zuby ve sprše... Když opouštím toto příjemné zařízení, pozornost si žádá i slunce, takže předpověď docela vychází. Balíme saky paky a snídani řešíme až na benzince, kde tankujeme. Zde zjišťuji, že moje průměrná spotřeba (od Kroměříže až sem) je lehce pod 5 litrů na 100. To je skvělé, Kamil mi to však kazí a oznamuje 4,3. Nevadí, zblajznu Kaštany v čoko a jedem na hrad. Vlastně ne, napřed jedeme vstříc dobrodružství centra Staré Ľubovně - rozumněj jedeme hledat bankomat, jelikož nedisponuji hotovostí. Po úmorném výšlapu na hrad Stará Ľubovňa spatřuji na kase platební terminál, což je úsměvné. Tak tak stíháme prohlídku, to je fajn. Hrad jako takový je postupně rekonstruován. Z výkladu si pamatuju hlavně to, že se tu vládci (respektive majitelé) střídali jak ponožky. Z hlavní věže je pěkný výhled na celé město, dokonce nám přálo počasí natolik, že byly v dohledu i Tři Koruny - skalnatý kopec, tyčící se nad naším prvním kempem. Myslím, že nejlákavější expozicí byla komnata s replikou polských korunovačních klenot ze 16. století. Následoval hradní pivovar, kde jsem se dočetl, že sládek měl tehdy nárok vypít až 6 litrů piva denně. V dnešní době snižování nákladů by, chudák, asi uschnul.

Prohlídka končila kolem půl jedné, takže ve 2 už obléháme místní Kaufland. Já se opět spokojím se zbytkem svého řízkoviště, Kamil mizí v útrobách supermarketu. Mezitím mám možnost sledovat okolní dění. Slunce peče jak blbé, všude spousta cikánů, támhle paní, co parkuje už asi 2 minuty, tam jde docela pěkná slečna... Když dojídám první řízek, je mi takové horko, že pokušení navštívit nedaleký stánek se zmrzlinou je tak silné, že beru šrajtofli a jdu. U stánku stojí další pěkná slečna, za pultem je prodavačka a ještě pěknější. "Dal bych si jednu malou míchanou, prosím," přičemž s úsměvem a větou "nech sa páči" obdržím kornoutek se zmrzlinou na kopec. Vrátil jsem se na své stanoviště a jal se, lízajíce zmrzlinu, pozorovat okolí dále. Jediná zajímavá událost byla, když jeden postarší cikán pěkně vyplísnil svou ženu, která si stěžovala, že "tie kvetiny boli drahé more, chceli dvadsať tri euri". Pak přišel Kamil a následně vyplísnil on mě, že ty řízky jím nějak dlouho!

V plánu je dorazit do Prešova, kde se bude nakupovat na večer. Takže víceméně jen dlouhý a nudný transport mezi městy, kde nic moc není. Zastavujeme na jednom kopci, kde bych rád tasil kameru. Najednou se objevuje jakýsi náhodný kolemjdoucí a táže se "čo je to to 1M na tej vašej značke?" Po mém vysvětlení jen uznale přikyvuje, usměje se a jako by se vypařil. Vzápětí se ptá Kamil: "co chtěl?" Říkám jen "ale nic, pojeďme..." Následují krásná přírodní panoramata v okolí Bajerovců. Nikde ani živáčka, ani žádný provoz, zajímavé... Po necelých 3/4 hodiny stojíme v Prešovské koloně, slunce pere a Kamilovi se to přestává líbit. A mně taky. Když pak konečně brázdíme uličky v Kauflandu, málem tam zapomenu přilbu. Říkal jsem si, že jdu nějak na lehko... Vzápětí hledám regál s nějakým tím tekutým chlebem. Nikde nic, buď samé nealko nebo černé pivo, což moc nemusím. Po chvíli zoufalství náhodou procházím kolem kýženého regálu, výtečně! Cestou ze spletitého parkoviště se ztrácím, přičemž stejnou situaci mi na křižovatce potvrdí i Kamil, který mi tak nějak ujel.

Konečně tedy opouštíme útroby Prešovského šílenství a razíme dál na východ. Opět se jedná o nudný transport, který mi zpestřil pouze jeden pěkný Mustang Shelby Convertible s ostravskou značkou. Murphyho zákon opět nelenil - kamera byla vybitá.

Asi o 90 km dál náhodně odbočujeme z hlavního tahu v obci Lúčky, jelikož bychom rádi viděli tu slavnou Zemplínskou šíravu. Kdo by to byl řekl, že trefíme přímo odbočku vedoucí až na hráz. Po povinné kochačce, focení, výměně baterky v kameře a vyřízení sms korespondencí usuzujeme, že už bychom měli vyrazit. Bylo právě 17.53, když jsme odjížděli z hráze. Na to, že jsme měli v plánu ještě ujet nějakých 120 km, jsme měli co dělat. A taky že jo, opět jsme nasadili naši efektivní metodu úspory času a pod Morským Okem jsme byli za 3/4 hoďky. Dál je nutno jít pěšky. Rozcestník uvádí 20 minut, my to stihli o 6 minut rychleji. To už je ale skoro 7 hodin a to znamená, že vycházku na Sninský kameň nestíháme. Škoda, na ten jsem se těšil, tak příště... Po přečtení informační cedule pomalu vykročíme zpět, přičemž rozebíráme osoby, které jsme potkali - "jsou to potenciální lupiči našich věcí." Kamil mi cestou k Oku říkal, ať si je fotím, ale já jsem to odmítl, jelikož musím šetřit baterku ve foťáku.

Po odjezdu z Morského Oka vyjíždíme z vesnice Remetské Hámre, za kterou je docela pěkný výhled na Zemplínskou Šíravu a zrovna také na nádherný západ slunce. Není čas ztrácet čas, takže opět nasazujeme efektivní metodu úspory času a doufáme, že do cíle dnešního dne dorazíme dřív, než padne tma. Cestou se málem rozje*u o Tatru, vezoucí klády, jelikož uklouznu na nějakém svinstvu na silnici, ale naštěstí to úspěšně stočím zpět do svého pruhu. Kamil mi potom říká, že si toho "zeleného pruhu" všiml už dřív. Kdo ví co to bylo... Za chvíli už míjíme ceduli "Ukrajina 3 km", což ve mně vyvolává pocit vzrušení. Ne, nebylo to tím - zavinil to vibrující telefon, došel mi roaming "Vitejte na Ukrajine! Do CR volate za 35,00 Kc/min...". To už vím, že jsme v obci Ubľa a odtud už to na nádrž Starina není daleko. Přesně ve 20.13 zastavujeme kousek nad hrází a Kamil se obětavě vydává sondovat okolí. O čtvrt hodiny později se vracíme kousek dolů a v husté tmě sjíždíme z hlavní neznámo kam.

Je skoro 9 hodin a rozbaluji plachtu. Mám hlad, že bych se rozkrájel a ještě víc se těším na ty plechovky, které jsem v tom Kaufu tak pracně hledal. Když už náš bivak tak nějak stojí, konečně vytahuji plynový vařič. Nalévám vodu, vkládám párky, Kamil přidává klobásky, zapaluji hořák a pivu zdar! K našemu údivu najednou ze tmy přichází dvojice slováků. "Dobrý večer páni, videli sme vás prísť, čiže máme tam oheň, chceťe prisadnúť?" "Myslím, že je to nabídka, která se nedá odmítnout," říká Kamil, já přitakávám, a tak tedy bereme vše potřebné a jdeme k ohni. Samozřejmě nás nemine vodka na uvítanou. Na dotaz, proč oba slováci sedí tak zvláštně (zády k ohni), se dozvídáme zajímavou historku, kterak oba dva chtěli provést večerní hygienu v potoku, jenž ústí z hráze, avšak voda je ledová tak, že mají pěkně ztuhlá záda. Následuje pohodová konverzace, kdy se vzájemně dozvídáme odkud kdo pochází, co tu dělá atd. Jsou ze západního slovenska a přijeli "prochodit okolí". Zajímavá věc je, že nám vysvětlují, jak je to tady s rezervací a kempem, který je značen na mapě. Rezervace, dle vojenských map, které splašili bůhví kde, začíná až nad hrází, kemp je úplně na druhé straně silnice, kde však, podle jejich slov, nic není, narozdíl od tohoto místa, kde jsem cestou pro pivo a rohlíky napočítal asi 5 dalších ohnišť. Není to snad ani hodina a slováci nás opouští, a my tak zůstáváme napospas našim poloprázdným plechovkám. Obloha je dnes poměrně jasná. Po tom, co úspěšně nalézám velký vůz, spokojeně odcházím se slovy "stejně nic jiného na obloze nenajdu" a jsem rád za tento příjemný večerní zážitek.

Zhodnocení dne

Konečně se vydařilo počasí! Cestou z Prešova do Michalovců nás navigačka provedla zarostlou silnicí, plnou kráterů a rozdělenou zchátralým mostem přes železnici. Edvenčr jak hrom. Taky bych si měl dávat pozor na silnici, abych sebou opravdu někde nelištil. Žádné další problémy se však nevyskytly, takže fajn den.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE