Mototrip No. II: Slovensko 2015
Text: MEK0TA | Zveřejněno: 1.8.2024 | Zobrazeno: 11 159x
Když děláte něco poprvé, většinou je výsledkem zcela něco jiného, než jste chtěli. Očekáváte tedy, že napodruhé už se to podaří naprosto dokonale. To jsme si mysleli i my při sestavování plánu našeho druhého mototripu. Koneckonců, přesvědčte se sami, jak jsme se s tím popasovali.
Kapitoly článku
Úvodní slovo nedoceněného navigátora
Je to již nějaká ta tisícovečka dní od doby, kdy se odehrál tento, pro nás nezapomenutelný, příběh plný nadšení z jízdy, planých keců, zcela rozličných situací a jiných nečekaných příhod, které nás zcela zaskočily. A že jich za těch 5 dní bylo!
Začněme ale od počátku celé události. Nadšeni z cestovatelské prvotiny z roku 2014, čítající celé 4 dny po krásách Moravy, jali jsme se zhmotnit ideály našeho objevitelského nadšení do druhého dílu našich motoristických výprav. Cílovou destinaci jsme pevně určili již vloni po návratu - Slovensko. Poučeni z loňska, hodlali jsme se vyvarovat chyb minulých. Tentokrát plánování probíhalo mnohem střízlivěji: už jsme se tak hezky nesešli jako rok předtím, postačilo nám vytipování důležitých (což se bohužel nerovná smysluplných) bodů a následně jejich protnutí trasou. Karel mi sdělil, že jestli zase budeme bloudit, tak vedení kolony raději převezme za mě, nicméně jsem jej ubezpečil, že tentokráte budu mít celou navigaci zmáknutou do posledního detailu. To nemám ani dnes. Hrabimu to bylo zcela jedno, hlavně že se pojede, a Rebelista již dopředu avizoval, že se nezúčastní. To nás sice mrzelo, ale na druhou stranu jsme si v duchu škodolibě mnuli ruce, že bude o jednoho šneka méně. Dále jsme si vzájemně vyčetli různé výdobytky, které již nepotřebujeme na svých cestách, jako například škrabka na brambory, batoh na zádech po celou cestu, absenci katalyzátoru či příboru a jiné předměty veselého charakteru. Taktéž jsme vychytali pár závad, kterým jsme čelili na naší první expedici za hranice okresu, kupříkladu rozmašírovaný blinkr a pár páček (Hrabi), utopené blinkry (já) a slabá trpělivost (Kárl). Zdálo se, že máme vše podchyceno.
Obecně nejspíš ano. Konkrétně u mě však jedna potíž byla – a to reálná hrozba opětovného balení zavazadel do cyklobrašen, nedej Bože táhnutí batohu na ramenou. Při vzpomínce na bolavá záda od batožiny jsem praštil pěstí do stolu a větou „takto by to nešlo, to se musí vyřešit“ jsem si stanovil, že si koupím kufry. Po zjištění, že k nim vlastně potřebuji i nosiče, které na malého bandita stejně neexistují, a taktéž uvědomění faktu, že jsem syn šikovného a dokonale vybaveného zámečníka, přehodnotil jsem svůj prvotní záměr a se slovy „na kolik tak zhruba vychází dvojka hliníkový plech?“ jsem risknul degradaci příjemného večera. Následovaly dotazy typu „na co?“ a odpovědi typu „toš tak, ještě nevím“, což je zcela běžné, když se u nás budují vzdušné zámky. Samozřejmě se může někomu zdát kombinace motocyklu typu Suzuki Bandit 400 a hliníkových kufrů zcela bizarní (koneckonců, můžete posoudit sami), ve skutečnosti se jednalo přinejmenším o velmi praktickou věc. Pochopitelně jsem takový výrobek tvořil poprvé, tudíž jsem čerpal inspiraci výhradně z vlastní fantazie a rad otce. Každopádně kufry mi bezproblémově sloužily mnoho dalších let. To sem ale nepatří. Důležité je, že jsem měl vyřešen nákladový prostor. Kdo má pocit déjà vu, má ho oprávněně – viz můj cestopis o tripu do Albánie.
Nyní zbývá poslední detail – den a čas odjezdu. Dohodli jsme si sraz v pondělí 13.7. v 9:00 u Kauflandu v Otrokovicích, odjezd co nejdříve. Počasí mělo být krásné. Navíc máme letos kameru, na což jsme sami zvědavi.