reline_unor



Motodovolená 2013 - opět jak jinak - Slovensko

Kapitoly článku

11. den – pondělí

Plán na pondělí jasný. Dopoledne se zajet podívat do Maďarska, přímo do městečka Tokaj a stihnout od dvou hodin odpoledne ochutnávku vína ve vinařské společnosti Tokaj & Co.  A pokud bude čas, tak se podívat do další, větší vinařské společnosti Tokaj Marcík winery.
Zhruba 10 km na  hranice s Maďarskem u Slovenského Nového Města a pak kolem 40 km jsem zajel do městečka Tokaj. Pěkné provinční městečko, ve kterém se už  za krále Klacka obchodovalo s vínem. Dostalo se až na dvůr Ludvíka XIV, který pronesl po ochutnání tohoto sladkého vína památnou větu, která o vínu říká vše – Vinum regum, rex vinorum………víno králů, král vín. Potud historie. Na soutoku Bodrogu a Tisy pěkné malé městečko. Našel jsem ho, jel jsem podle itineráře – na papíru nakreslené a popsané trasy panem domácím. (Slovenská automapa nedosahovala až k Tokaji  a jet podle navigace odmítám. Ne že bych si na ni neušetřil, ale to není ono, to podle mého gusta do romatiky cestování nepatří. No co, tak se někdy zakufruje a je to. A nejezdím pod časovým presem. Jezdím na kochačku a podle toho si taky dopředu plánuju trasu.)
Odpoledne jsem se dostavil na doporučení pana Satmaryho do zmíněného sklepa. Zprvu bylo vše rozpačité – já sám na degustaci. Vše se v dobré obrátilo, když jsem se zmínil o své profesi – prodávám italská vína a abych si rozšířil obzory, nechci chutnat z lahví (kdo by to v jednom taky zaplatil, že), mě stačí ochutnat něco ze sudů. A věřte, s paní inženýrkou, enoložkou, jsme si přes  dvě a půl hodiny mezi ochutnáváním, měli v nádherných prostorách sklepa pořád co o víně povídat. V 1,5 kilometrech chodeb jsme se neztratili a umocnění zážitku byl  i malý džbáneček lahodného moku, který jsem si vynesl  ze sklepů – chodeb na světlo boží. A jak jsem byl mile překvapen, když na otázku co jsem dlužen, mi paní enoložka sdělila, že nič.  (Oficiálně ochutnávka 9 druhů vín 16 Euro.)
O to větší rozčarování nad osobním přístupem k prezentaci vín bylo ve větší vinařské společnosti, kde jsem absolvoval druhou prohlídku sklepů. Větší, moderní vinařství, a tak přístup odtažitější. I když bylo přechutnáno zlomkové množství oproti prvnímu sklepu, ani zde nechtěli žádné peníze, ale bylo to neosobní, bez osobního přístupu. Co taky s jedním joudou, který obrat  neudělá.    

Večer jsem požádal pana Satmáryho, aby mi ještě jednou ze svého sklepa připravil vínečko podle mého gusta – udělal mi příjemnou směsku, kterou jsem se zakoupenými sýry po večeři ztrestal. Za veškeré ochutnávky a zakoupené vínečko z jeho sklepa, včetně ubytování jsme se ještě ten večer vyrovnali. Ráno chci vyrazit kolem deváté a on s paní bude zrovna na nákupech. Mám ponechat klíč ve vedlejších potravinách, dát jej paní vedoucí.

Najeto i s kufrováním 130 km

12. den – úterý

Po osmé ráno vyrážím k dalšímu místu, kde bych chtěl rozbít stan. Původně autokemp v Tornale.  Z Malé Trni se vymotávám přes Kuzmice,  Slanské Nové Město, Slanec, Bohdanovce do Košic, pak po státovce  na Moldavu n. Bodvou, Turňu, okolo Krásného Podhradia, kde vidím oproti minulému roku velký pokrok v rekonstrukci vyhořelé Krásné Hůrky. Už je vidět rýsující se dřevěná nástavba pod budoucí střechou.  V Tornaľe  se mi autokemp nezamlouval. Nic moc a tak jsem pokračoval dál. Nekopíroval  jsem minuloroční cestu, letos jsem jel na Lučenec přes Rimavskou Sobotu. Tam jsem si v motorestu dal polední menu i se sklenicí Hejkoly za 4,15 E a tradá dál. Našel jsem v mapě slovenských kempů Dolní Stehovou, tak hurá tam. Projetím Lučence jsem se nasměroval na Veľkou nad Ipľom , Trenč a konečně kemp s velkým aquaparkem,  wellnes centrem a hotelem na konci Dolní Stehové.  První, co jsem udělal, bylo postavit stan, projít areál a nakoupit něco na večeři  a  snídani do krámku  a  cestou jsem ve wellnes  centru narazil na rehabilitační ordinaci. Přes to, že bylo 5 minut do zavíračky, vzal jsem za kliku. Rehabilitační sestra se mně ujala a hezky mi promasírovala záda a všechny svaly na zadní části nohou, včetně parády v podobě lávových kamenů. Za cenu 16 Éček. Však jsem to potřeboval – měl jsem od výjezdu z Prahy načvachtáno 2055 km a to už jsou moje záda pěkně sesedlá. Po té mi ještě napadlo, že bych zmasírování mohl nastavit plaváním v bazénech. I učinil jsem tak a přišel jsem na to, že jsem si mohl rehabko ušetřit. Mají tam i dva bazény s termální vodou, tak kolem 38°C a v nich zabudované trysky. Ty do vás buší pod velkým tlakem, takže na zrelaxování by to taky stačilo. Večer u stanu jsem naplánoval, že zítřejší den udělám kolečko po okolí – takové Tour de vokolo. Pobudu 2 noci.

Najeto 257 km

13. den – středa

Posnídani jsem nasedl na Kawinu a vydal se přes Velký Krtíš na hrad Modrý Kameň. Zajímavá kulturní památka a opět byl vidět stavební ruch – využívají evropské dotace na obnovu – rekonstrukce takovýchto objektů.  A taky je příležitost si něco vydělat. Nezaměstnanost  velká, tohle je příležitost. A všechno Slováci, žádní UKáčka. Přemluvil jsem se, čas netlačil, tak jsem absolvoval  prohlídku…. Dost málo ze zařízeného interiéru, z velké části je to muzeum hraček a maňáskových – loutkových divadel.

 

Poté jsem podle připraveného itineráře popojel krajinou  přes Senohrad do vsi Bzovík, kde jsem si prohlédl zříceniny hradu . Hrad  Bzovík měl pohnutou historii od 12. století, kdy je doloženo že kluci Husitský v 15 století hrad  dobily a tak trochu zpustošili. Poslední majiteli byli v 17. století jezuité a pak už jenom hrad pustnul. A protože byl volný vstup, nikdo nikde, natož aby chtěli Éčka za focení, tak jsem mačkal spouš´t jedna-dvě. Odtud jsem měl na rozpisu další hrad Čabraď, ale po velkém kufrování zajímavým údolím do vsi Cerovo, ne a ne se na hrad trefit. Cesta k němu byla přes turistické chodníky a to jsem nedal. Tak jsem se koukal, s vědomím že jsem byl blízko, vrátit do Stehové , do kempu.

Najeto 180 km


14. den -  čtvrtek

Po snídani jsem se rozloučil se sousedem, klukem s malou dcerkou, která poprvé ve svých 4 letech zažívala stanování a rozjel se do dalšího místa – do autokempu ATC Apollo u Lednice. Proč tam? Na podzim se tam koná motorkářský sraz majitelů Virago motorek.  Společnost  Czech Republic Virago vlastníků Virgulí od Chebu až po severní Moravu – Ostavsko- Karvinsko  a dole od Milkulova. Letošní jízda nekopíruje Maďarské hranice – jedu z Veľkého Krtíše na Horné Semerovce, Demandice, Levice, kde jsem v 75 roce měl soustředění vojenského bloku secvičení Spartakiády a taky výchozího bodu pro představení skladby po provinčních slovenských městečkách. (Trochu nostalgie samozřejmě s tím, že jsem to městečko nepoznával. Pouze jsem se dohadoval, kde byly ty kasárna tankistů, na jejichž pozemcích jsme ve stanech přebývali.) Přes Šurany a  Galantu  jsem zažil opět kousek již projeté cesty do Sládkovičova, kde jsem vyklepal ony již zmínění všechny vlákna v žárovkách hlavního světla. Pak přes Senec  a  Pezinok jsem si zajel do Modré, kde se rodí na výborném podloží Malých Karpat dobrá vína. Chtěl jsem se zastavit ve městě na oběd, ale v městských zónách nebylo kde na motorku vidět a dovnitř do restaurací se mi nechtělo. Tak jsem to obrátil zpět a oběd jsem si dal na vrcholu předělu Karpat v restauraci  , kde bych za cenu jídla, pití a kávy na konec,  pořídil 3x polední meníčko v restauracích podél normálních silnic. Ále  co, bylo to poslední a pořádné provedení halušek s medailonkami vepřové pečeně. Mńamka a když už bych se měl  se Slovenskem loučit, tak to za to stálo! Pozdravení do kuchyně a hurá dál na Pernek do Malacek a přes Moravský Ján na Lanžhot do Břeclavi a odtud do ATC Apollo u Lednice.

Najeto 318 km

15. den – pátek

Kemp Apollo jsem volil záměrně. Na podzim zde bude již zmíněný sraz  majitelů motocyklů Yamaha XV Virago.   Skupinu Czech Republic Virago motorkářů jsem měl tu možnost potkat na jejich jarním srazu na Bílém Potoce v Jizerských horách.  Srdcaři ke značce ,  k  prožitkům chytání větru ve vlasech (byť někteří mají nějaký ten křížek na krku a vlasy chybí), kamarádi v družné zábavě i v pomoci při nějakém tom vyřešení technického problému svých jednostopých miláčků – tak nějak bych popsal tuto príma bandu, která se nevidí každý den u piva, ale párkrát za rok při domluvených vyjížďkách a pořádaných akcích. A za tu dobu co se nevidí,  přihodí  se  každému  tolik věcí, že je o čem si popovídat. O to víc pak je na srazech živo a co se nestačilo i při sem-tam  vzájemné komunikaci na motorkářském vláknu vyřešit, řeší se na místě. A protože je to otevřená skupina a jsou, jací jsou, neberou mne jako  člena  „jiného gangu“ – alespoň se můžeme kamarádsky popichovat.        

Den byl ve znamení  „tour de okolo“ – s programem navštívit Lednici a procourat areál zámku a vše se navýsost splnilo. Je vidět, že je to silná turistická destinace – bylo vidět na cenách, počínaje parkovným za 50,-Kč. Do zámku jsem na prohlídku jednotlivých okruhů  nedal, prošel jsem si zámeckou zahradu a upoutala mě   atrakce v podobě přes hodinu dlouhé sokolnické show , při které Vám nad hlavou létají takoví opeření  dravci , jako orli bělohlaví, supové a jiní fóglové.  Po té jsem se vzhlédl v prohlídce , kdy vozík táhli šimlové. No nekupte to – jízda za 100 Kč. A tak jsem prokaučoval zpáteční cestu od Janova hradu, vystavěného do podoby středověké zříceniny. Myslel jsem, že „jízdenka“ je zpáteční. No nebyla a zpět jsem musel  k  zámku cca 2 km pěšky. Bez peněz do hospody nelez  platilo i tady. Posledních 40 korun  jsem dal za ochutnávku vína ve vinotéce uvnitř objektu a lahvinku červeného jsem musel koupit za eura, co mi zbyly ze Slovače. Večer pak po takové  celodenní vycházce vínečko chutnalo jedna báseň. A navíc ve večerních hodinách se rozjela v kempové restauraci místní zábava, ke které velmi slušně hrála nějaká místní country kapela. Kemp na mne udělal příznivý dojem a tak jsem se mohl těšit na výše zmíněný motorkářský podzimní sraz.

Najeto 6 km
    

 16. den – sobota

Ráno po snídani jsem sbalil stan a vyrazil na cestu domů. Hezky projížďkou přes Pohořelice, Ivančice, Náměšť nad Oslavou, z Třebíče do  Horní Cerekve a pak, jak už to u mne někdy bývá – než se zastavit, vydolovat mapu, když mám pocit, že nějak nesedí projetá rozepsaná města a vesnice – jel jsem na intuici, že musím sakra točit vpravo,  abych dojel do Prahy. Jo, podařilo se – před Táborem. Silnice pěkné, času habaděj, tak kam pospíchat. Z Tábora do Prahy jsem jel bambilionkrát , to proto, že do Jižních Čech jezdíme po cca 28 let na dovolenou do Chlumu u Třeboně. Zavažte mi oči a já pojedu. Odpoledne jsem kolem třetí dorazil v pohodě domů.

Poslední den najeto 330 km

Závěrem:

    Opět vydařená motodovolená (kdybych objel po návratu domů 2x Vidoule, mohl bych se pochlubit 3000 najetými kilometry), spoustu zážitků, potkal jsem se se spoustou príma lidmi, další místa na mapě Slovenska fixem označená ( ještě toho dost  zbývá a v tom nevidím žádný problém). Rok 2014 přede mnou a už abych se rozmýšlel nad další návštěvou našich sousedů.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (31x):


TOPlist