Motodovolená 2013 - opět jak jinak - Slovensko
Text: Kawadědek | Zveřejněno: 1.5.2014 | Zobrazeno: 29 308x
Kapitoly článku
11. den – pondělí
Plán na pondělí jasný. Dopoledne se zajet podívat do Maďarska, přímo do městečka Tokaj a stihnout od dvou hodin odpoledne ochutnávku vína ve vinařské společnosti Tokaj & Co. A pokud bude čas, tak se podívat do další, větší vinařské společnosti Tokaj Marcík winery.Zhruba 10 km na hranice s Maďarskem u Slovenského Nového Města a pak kolem 40 km jsem zajel do městečka Tokaj. Pěkné provinční městečko, ve kterém se už za krále Klacka obchodovalo s vínem. Dostalo se až na dvůr Ludvíka XIV, který pronesl po ochutnání tohoto sladkého vína památnou větu, která o vínu říká vše – Vinum regum, rex vinorum………víno králů, král vín. Potud historie. Na soutoku Bodrogu a Tisy pěkné malé městečko. Našel jsem ho, jel jsem podle itineráře – na papíru nakreslené a popsané trasy panem domácím. (Slovenská automapa nedosahovala až k Tokaji a jet podle navigace odmítám. Ne že bych si na ni neušetřil, ale to není ono, to podle mého gusta do romatiky cestování nepatří. No co, tak se někdy zakufruje a je to. A nejezdím pod časovým presem. Jezdím na kochačku a podle toho si taky dopředu plánuju trasu.) Odpoledne jsem se dostavil na doporučení pana Satmaryho do zmíněného sklepa. Zprvu bylo vše rozpačité – já sám na degustaci. Vše se v dobré obrátilo, když jsem se zmínil o své profesi – prodávám italská vína a abych si rozšířil obzory, nechci chutnat z lahví (kdo by to v jednom taky zaplatil, že), mě stačí ochutnat něco ze sudů. A věřte, s paní inženýrkou, enoložkou, jsme si přes dvě a půl hodiny mezi ochutnáváním, měli v nádherných prostorách sklepa pořád co o víně povídat. V 1,5 kilometrech chodeb jsme se neztratili a umocnění zážitku byl i malý džbáneček lahodného moku, který jsem si vynesl ze sklepů – chodeb na světlo boží. A jak jsem byl mile překvapen, když na otázku co jsem dlužen, mi paní enoložka sdělila, že nič. (Oficiálně ochutnávka 9 druhů vín 16 Euro.)
O to větší rozčarování nad osobním přístupem k prezentaci vín bylo ve větší vinařské společnosti, kde jsem absolvoval druhou prohlídku sklepů. Větší, moderní vinařství, a tak přístup odtažitější. I když bylo přechutnáno zlomkové množství oproti prvnímu sklepu, ani zde nechtěli žádné peníze, ale bylo to neosobní, bez osobního přístupu. Co taky s jedním joudou, který obrat neudělá.
Večer jsem požádal pana Satmáryho, aby mi ještě jednou ze svého sklepa připravil vínečko podle mého gusta – udělal mi příjemnou směsku, kterou jsem se zakoupenými sýry po večeři ztrestal. Za veškeré ochutnávky a zakoupené vínečko z jeho sklepa, včetně ubytování jsme se ještě ten večer vyrovnali. Ráno chci vyrazit kolem deváté a on s paní bude zrovna na nákupech. Mám ponechat klíč ve vedlejších potravinách, dát jej paní vedoucí.
Najeto i s kufrováním 130 km12. den – úterý
Po osmé ráno vyrážím k dalšímu místu, kde bych chtěl rozbít stan. Původně autokemp v Tornale. Z Malé Trni se vymotávám přes Kuzmice, Slanské Nové Město, Slanec, Bohdanovce do Košic, pak po státovce na Moldavu n. Bodvou, Turňu, okolo Krásného Podhradia, kde vidím oproti minulému roku velký pokrok v rekonstrukci vyhořelé Krásné Hůrky. Už je vidět rýsující se dřevěná nástavba pod budoucí střechou. V Tornaľe se mi autokemp nezamlouval. Nic moc a tak jsem pokračoval dál. Nekopíroval jsem minuloroční cestu, letos jsem jel na Lučenec přes Rimavskou Sobotu. Tam jsem si v motorestu dal polední menu i se sklenicí Hejkoly za 4,15 E a tradá dál. Našel jsem v mapě slovenských kempů Dolní Stehovou, tak hurá tam. Projetím Lučence jsem se nasměroval na Veľkou nad Ipľom , Trenč a konečně kemp s velkým aquaparkem, wellnes centrem a hotelem na konci Dolní Stehové. První, co jsem udělal, bylo postavit stan, projít areál a nakoupit něco na večeři a snídani do krámku a cestou jsem ve wellnes centru narazil na rehabilitační ordinaci. Přes to, že bylo 5 minut do zavíračky, vzal jsem za kliku. Rehabilitační sestra se mně ujala a hezky mi promasírovala záda a všechny svaly na zadní části nohou, včetně parády v podobě lávových kamenů. Za cenu 16 Éček. Však jsem to potřeboval – měl jsem od výjezdu z Prahy načvachtáno 2055 km a to už jsou moje záda pěkně sesedlá. Po té mi ještě napadlo, že bych zmasírování mohl nastavit plaváním v bazénech. I učinil jsem tak a přišel jsem na to, že jsem si mohl rehabko ušetřit. Mají tam i dva bazény s termální vodou, tak kolem 38°C a v nich zabudované trysky. Ty do vás buší pod velkým tlakem, takže na zrelaxování by to taky stačilo. Večer u stanu jsem naplánoval, že zítřejší den udělám kolečko po okolí – takové Tour de vokolo. Pobudu 2 noci.Najeto 257 km
13. den – středa
Posnídani jsem nasedl na Kawinu a vydal se přes Velký Krtíš na hrad Modrý Kameň. Zajímavá kulturní památka a opět byl vidět stavební ruch – využívají evropské dotace na obnovu – rekonstrukce takovýchto objektů. A taky je příležitost si něco vydělat. Nezaměstnanost velká, tohle je příležitost. A všechno Slováci, žádní UKáčka. Přemluvil jsem se, čas netlačil, tak jsem absolvoval prohlídku…. Dost málo ze zařízeného interiéru, z velké části je to muzeum hraček a maňáskových – loutkových divadel.Poté jsem podle připraveného itineráře popojel krajinou přes Senohrad do vsi Bzovík, kde jsem si prohlédl zříceniny hradu . Hrad Bzovík měl pohnutou historii od 12. století, kdy je doloženo že kluci Husitský v 15 století hrad dobily a tak trochu zpustošili. Poslední majiteli byli v 17. století jezuité a pak už jenom hrad pustnul. A protože byl volný vstup, nikdo nikde, natož aby chtěli Éčka za focení, tak jsem mačkal spouš´t jedna-dvě. Odtud jsem měl na rozpisu další hrad Čabraď, ale po velkém kufrování zajímavým údolím do vsi Cerovo, ne a ne se na hrad trefit. Cesta k němu byla přes turistické chodníky a to jsem nedal. Tak jsem se koukal, s vědomím že jsem byl blízko, vrátit do Stehové , do kempu.
Najeto 180 km
14. den - čtvrtek
Po snídani jsem se rozloučil se sousedem, klukem s malou dcerkou, která poprvé ve svých 4 letech zažívala stanování a rozjel se do dalšího místa – do autokempu ATC Apollo u Lednice. Proč tam? Na podzim se tam koná motorkářský sraz majitelů Virago motorek. Společnost Czech Republic Virago vlastníků Virgulí od Chebu až po severní Moravu – Ostavsko- Karvinsko a dole od Milkulova. Letošní jízda nekopíruje Maďarské hranice – jedu z Veľkého Krtíše na Horné Semerovce, Demandice, Levice, kde jsem v 75 roce měl soustředění vojenského bloku secvičení Spartakiády a taky výchozího bodu pro představení skladby po provinčních slovenských městečkách. (Trochu nostalgie samozřejmě s tím, že jsem to městečko nepoznával. Pouze jsem se dohadoval, kde byly ty kasárna tankistů, na jejichž pozemcích jsme ve stanech přebývali.) Přes Šurany a Galantu jsem zažil opět kousek již projeté cesty do Sládkovičova, kde jsem vyklepal ony již zmínění všechny vlákna v žárovkách hlavního světla. Pak přes Senec a Pezinok jsem si zajel do Modré, kde se rodí na výborném podloží Malých Karpat dobrá vína. Chtěl jsem se zastavit ve městě na oběd, ale v městských zónách nebylo kde na motorku vidět a dovnitř do restaurací se mi nechtělo. Tak jsem to obrátil zpět a oběd jsem si dal na vrcholu předělu Karpat v restauraci , kde bych za cenu jídla, pití a kávy na konec, pořídil 3x polední meníčko v restauracích podél normálních silnic. Ále co, bylo to poslední a pořádné provedení halušek s medailonkami vepřové pečeně. Mńamka a když už bych se měl se Slovenskem loučit, tak to za to stálo! Pozdravení do kuchyně a hurá dál na Pernek do Malacek a přes Moravský Ján na Lanžhot do Břeclavi a odtud do ATC Apollo u Lednice.Najeto 318 km
15. den – pátek
Kemp Apollo jsem volil záměrně. Na podzim zde bude již zmíněný sraz majitelů motocyklů Yamaha XV Virago. Skupinu Czech Republic Virago motorkářů jsem měl tu možnost potkat na jejich jarním srazu na Bílém Potoce v Jizerských horách. Srdcaři ke značce , k prožitkům chytání větru ve vlasech (byť někteří mají nějaký ten křížek na krku a vlasy chybí), kamarádi v družné zábavě i v pomoci při nějakém tom vyřešení technického problému svých jednostopých miláčků – tak nějak bych popsal tuto príma bandu, která se nevidí každý den u piva, ale párkrát za rok při domluvených vyjížďkách a pořádaných akcích. A za tu dobu co se nevidí, přihodí se každému tolik věcí, že je o čem si popovídat. O to víc pak je na srazech živo a co se nestačilo i při sem-tam vzájemné komunikaci na motorkářském vláknu vyřešit, řeší se na místě. A protože je to otevřená skupina a jsou, jací jsou, neberou mne jako člena „jiného gangu“ – alespoň se můžeme kamarádsky popichovat. Den byl ve znamení „tour de okolo“ – s programem navštívit Lednici a procourat areál zámku a vše se navýsost splnilo. Je vidět, že je to silná turistická destinace – bylo vidět na cenách, počínaje parkovným za 50,-Kč. Do zámku jsem na prohlídku jednotlivých okruhů nedal, prošel jsem si zámeckou zahradu a upoutala mě atrakce v podobě přes hodinu dlouhé sokolnické show , při které Vám nad hlavou létají takoví opeření dravci , jako orli bělohlaví, supové a jiní fóglové. Po té jsem se vzhlédl v prohlídce , kdy vozík táhli šimlové. No nekupte to – jízda za 100 Kč. A tak jsem prokaučoval zpáteční cestu od Janova hradu, vystavěného do podoby středověké zříceniny. Myslel jsem, že „jízdenka“ je zpáteční. No nebyla a zpět jsem musel k zámku cca 2 km pěšky. Bez peněz do hospody nelez platilo i tady. Posledních 40 korun jsem dal za ochutnávku vína ve vinotéce uvnitř objektu a lahvinku červeného jsem musel koupit za eura, co mi zbyly ze Slovače. Večer pak po takové celodenní vycházce vínečko chutnalo jedna báseň. A navíc ve večerních hodinách se rozjela v kempové restauraci místní zábava, ke které velmi slušně hrála nějaká místní country kapela. Kemp na mne udělal příznivý dojem a tak jsem se mohl těšit na výše zmíněný motorkářský podzimní sraz.Najeto 6 km