Sprint po severním Rusku

Den 9

Následující – devátý den jsem si vyhradil na město a na odpočinek. Šel jsem pěšky, fotil, koukal a relaxoval. Město celkem pohodové, velká hlavní třída, hodně lidí. Na první pohled bohatší baráky plynařské společnosti. Pak kolem projel motorkář na supersportu a pak druhý – řekl jsem si, že třetího chytnu a nějak se s místníma seznámím. A tak jsem dalšího stopnul a už byla ruka v rukávě, popili jsme u stánku pivo, zavolal kamarády a pak mě vzali do garáže, protože jsem potřeboval dolít olej (poprvé jsem jel na supersportu na bidýlku a hned bez helmy a hned s ruským řidičem co požil :). Jízda ale byla rozumná-asi tušil, jak se bojím. Olej mi dali zdarma (celkem drahý dárek-tam stojí cca 500 Kč/litr) a odvezli mne na hotel, aby se pro mě za hodinku stavili, že se pojedeme koupat. A tak jsme jeli-já už raději na Stromu-k nějakému jezeru, kde byla fůra lidí. Motorkářů tam moc nebylo, ale nevadí. Pojedli jsme ugrilované kuře a já si konečně ve vodě protáhnul tělo. V podvečer jsme se ještě sešli na pivo a já zjišťoval, jak se dostat do Permu nějakou severní cestou. Mapy ukazovaly pokaždé něco jiného, takže rada místních byla k nezaplacení. Chtěl jsem jet na Nižnuju Omru-Kurju a Solikamsk, ale nejstarší z místních motorkářů, který to měl osobně projeté až do Ťjumenu za Uralem mi sdělil, že tato cesta resp. její jedna část neexistuje-je to opět pouze „zimnik“. Protože byla na další den i špatná předpověď, vzdal jsem se myšlenky na tuto trasu a zvolil jsem cestu zpět po státovce – šotolin už bylo dost, párkrát jsem to už taky složil, tak už si dám radši pohov. Důležité bylo, že jsem dostal kontakty na lidi v Syktivkaru a Kirově. Pak už jsme jen pili a povídali o všem možném i nemožném.
V Uchtě se mi ještě přihodila jedna věc-po příjezdu do hotelu jsem si stejně jako v Archangelsku zažádal o registraci. No a „děvuška“ mi povídá, jak to, že jsem v Rusku 5. den a bez registrace-že nejsem v databázi – v Archangelsku se na to prostě vykašlali a já jsem si zapomněl říct o potvrzení. No a potíž byla v tom, že paní se bála porušit předpisy. Nakonec jsem jí tam vysypal účtenky z Archangelska a od benzínových pump a navrhl, že se kdyžtak spojím s ambasádou, aby jí vysvětlili, že nejsem zločinec na útěku a že mě může v klidu zaregistrovat. Paní ke mně nakonec získala mateřský pud a vše proběhlo v pohodě-akorát ještě zavolala do Archangelska a vynadala jim-to jsem ani nečekal :).
Ujeto: 50km

Den 10

Desátý den byl tranzitní-ráno a dopoledne trochu pršelo, ale na silnici to nevadí-aspoň nebylo takové vedro. Jel jsem přímo na Kirov, kde jsem kolem páté volal na dodaný kontakt. Za půl hodinky přijel klučina na modrém CBRku a jeli jsme shánět ubytování-ve dvou ubytovnách mne odmítli-inostranec a do drahého hotelu se mi nechtělo, takže jsme jeli na místo, kde se motorkáři setkávají a tam se mi přihlásil človíček, že mě ubytuje doma-tak jak to v Rusku má být :). Projeli jsme městem na ošklivé sídliště, motorku jsem nechal na hlídaném parkovišti a šli jsme domů. Maminka už mezitím připravila večeři, takže jsem si dal sprchu a hned jídlo. Večer jsme pak povídali o cestování-on jezdil většinou autem-takovým něco jako Fiat Panda a Velorex-vážně hybrid, ale byl s tím přes zimu na Bajkalu-ukazoval mi fotky, jak venku bylo -37 a v autě -10. Prostě neporazitelný národ:)
Ujeto: 780km

Den 11

11. den ráno mne hostitel dovezl na parkoviště pro motorku, kde už čekal kluk z CBR, asi hodinku jsme projížděli městem a zastavovali na zajímavých místech-stará obchodní třída, klášter atd. Taky mi ukazovali, jak je málo vody v řece-nejméně od dob co, se tam měří (..o týden později už tam všude byly požáry). Kolem desáté jsme se ještě stavili na kafe za jeho slečnou a byl čas na rozloučení. Vyvedl mne za město a zavolal do Permu, aby mne tam někdo čekal. Cesta uběhla rychle a pohodově-normální silnice, počasí horké a dusné, provoz velký-jako všude v Rusku na hlavních silnicích. Asi 100 km před Permem jsem zavolal na kontakt a domluvil si místo setkání na příjezdu k městu. Oranžová LC4 se nepřekoukne, takže jsme se našli rychle. Hostitel Paša mne zavedl do zdejšího motokrosového klubu, kde už čekal sám předseda a pár lidí. Mají to tam moc dobře zařízené a vybavené-myslím, že by leckterý náš klub záviděl – mají hlavního sponzora Lukoil – tak asi proto. Dal jsem si sprchu a dostal jídlo. Pak předseda otevřel vodku a bylo vidět, jak se těší na pití. Podařilo se mi ho ukočírovat na dvou panácích, protože jsem se chtěl podívat do města. Paša (naštěstí nepil) mne pak vzal do centra. Řeknu vám, že jet na LC4 jako spolujezdec je děs, obzvlášť, když si to řidič po městě užívá-naštěstí už fungovala vodka, takže jsem se tak nějak pořád uchechtával :). V centru čekal další kamarád a začali jsme objíždět pamětihodnosti a zajímavosti. Velké náměstí, bývalý barák KGB, zbrojařskou fabriku a muzeum pod širým nebem atd. Perm se mi jako město líbil-rozlezlé, ale živé a docela i čisté. Před západem slunce jsme ještě poseděli v nějaké kavárně, kde se semnou pořád chtěl bavit nějaký opilý filozof. Po příjezdu „na hotel“ už byl předseda a jeho kamarád takřka na šrot-lahev dopili beze mne a nebýt předsedovy manželky, byli by už asi pod stolem. Udělali nějaké jídlo a začali jsme pít. Naštěstí jsem se díky jejich náskoku nemusel ožrat úplně – ráno jsem potřeboval jet směr Kazaň. Během večera mě začali učit tatarštinu (předseda byl z Kazaně=tatar) a dostal jsem fůru informací o Tatarstánu, jeho pozici v Rusku atd – i přes opilost to bylo opravdu zajímavé a poučné. Kolem jedné hodiny mě pak začali přemlouvat, abych zůstal další den, že připraví nějakou oslavu :). Bylo by to asi fajn, ale čas a moje játra by asi byly proti.
Ujeto: 511km

Den 12

Ráno ve čtyři mne probudil velký hluk-nějací lidé z klubu nakládali motorky-jeli na závody. Já vstával kolem sedmé, prohlédl jsem si v klidu vozový park a po krátkém rozloučení s vrátným jsem vyrazil. Předseda sice slíbil, že se v osm ukáže-ale podle stavu v jakém byl na to buď neměl sílu, nebo myslel 8 večer :).Cesta do Kazaně byla vyčerpávající díky vedru, během dne se krajina změnila v suchou step a začal jsem vzpomínat na severské lesy-zkrátka člověk není nikdy dost spokojený. Cestou mne stavila hlídka, ale jen ze zvědavosti, prohodili jsme pár slov-oni jako že co tak sám na cestě a jak se mi tu líbí, já na to že Rusko je kapánek velké, ale super lidi a že jim tu těžkou práci ve vedru nezávidím. Večer jsem dojel do hotelu, který znám z Kolem Koule 2008. Zašel jsem na místo, kde se bikeři potkávají, ale skoro nikdo tam nebyl, jen asi 3 motorky. Potřeboval jsem zase dolít olej, takže mě jeden kluk protáhl přes město k obchodu-už bylo zavřeno, tak jsem si dal souřadnice na zítra. Byl jsem unavený, tak jsem šel brzo spát.
Ujeto: 690km

Den 13

Kazaň je nejkrásnější město Ruska-aspoň dle mého soudu, takže jsem si celý den nechal na prohlídku – tedy hned po sehnání oleje a 2 hodinového poledního spánku, který mne překvapil po obědě. Odpoledne a večer jsem se tedy toulal po městě a divil se, kolik se tu za ty 2 roky změnilo. Všude se hodně staví a město je opravdu hezké a čisté. Přesně to potvrzovalo to, co mi o Tatarstánu říkal předseda v Permu. Je to tak trochu stát ve státě, s jinými výsadami, jiným daňovým systémem vůči Moskvě atd. 13. tý den byl příjemný odpočinkový – příprava na sprint domů.
Ujeto: 10km

Den 14

Už mi zbývaly jen 3 dny, takže nastal čas „zatnout a jet“. Povedlo se mi dojet až do města Ržev, kde jsem zakotvil kolem 22:00 úplně vyšťaven, provoz, vedro, kolco kolem Moskvy v pátek v podvečer…no..užil jsem si to :). Původně jsem byl domluven s lidmi z Kirova, že se potkáme kousek jižně od Moskvy-jeli na Krym a časově by to vycházelo, ale raději jsem naháněl kilometry-uvidíme se příště :)
Ujeto: 1080km

Den 15

15. den jsem dojel do starého známého Elku, kde se v kempu bohužel konal nějaký festival, takže jsem toho moc nenaspal.
Ujeto: 978km

Den 16

Do Prahy jsem dorazil 16. den večer tak, abych mohl v pondělí v 8:00 nastoupit do své kanceláře…
Ujeto: 874km

Závěr:

Byl to krásný výlet do země, kterou miluji a která mne stále láká svou rozlehlostí, lidmi a nepředvídatelností. Bohužel jsem měl velmi omezený časový fond, chtělo to ještě tak dva dny na projížďku po Uralu. To, že se mi nepodařilo projet nejodlehlejší severní cesty mě sice mrzí, ale alespoň mám důvod se tam za čas vrátit a dílo dokončit-raději ale ve dvou, protože jde o místa bez lidí a tam je každý pád nebezpečný. Co se týká Ruska jako takového, tak je to pohodová země s některými specifiky (viz přihlašovací povinnost), ale rozhodně není třeba se tam bát ani lidí ani policistů. S trochou ruštiny a slušným chováním se vám tam bude líbit.
Praktické zhodnocení:
O motorce zas jen to nejlepší, splnila vše, co jsem po ní potřeboval, vydržela prašné dlouhé přesuny i nějaké to žuchnutí a k dnešku se může pochlubit 139.000km. Spotřeba byla kolem 5l /100km, benzín jsem bral většinou 92ku, protože je levnější, jinak 95ka je skoro všude k dostání také. Kanystr jsem nevyužil, i když jsem ho měl v odlehlejších částech naplněný. Servis u Hamouze sice podražil, ale asi se to vyplatí, protože všechno fungovalo jak má.
Pneumatiky: volba E10 byla dobrá, sice by to šlo jet i na E07 nebo dokonce na Touranskách, ale určitě bych si to tak neužil a možná by bylo víc pádů. Výdrž mne překvapila pozitivně-po skoro 10.000km je předek ještě tak z 30% použitelný, zadek je na limitu, ale ještě by to šlo. Určitě ale hrálo roli malé naložení motorky, správné nahuštění (na „nešpuntový“ tlak 2,3 resp. 2,7) a pomalá jízda do 110km/hod.
Oblečení: posledních 85.000km jsem odjezdil v Evolution od kluků ze Street moto – parádní i když už toho začíná mít dost, naštěstí má bunda i kalhoty dost ventilačních děr a samozřejmě vyndavací všechny vložky. Membrána už moc nefunguje na pot, ale na to už má nárok. Boty mám stejně staré Oxtary-už nevydrží tolik ve vodě, ale pokud si budu nějaké kupovat, tak buď stejné, nebo hodně podobné-snesou dost a jsou pohodlné.
Přilba: stejně jako hadry, tak i tu mám už 85.000km – vyklápěčka Caberg od Bikerscrownu. Na cestování dobrá i když musím říct, že výklopný systém dostává v prašných cestách dost zabrat, takže jsem panty každý večer čistil od prachu. Krosovou přilbu nechci-mám rád pohodlí i když je kolem nuly a rád si v létě vyklopím bradu nahoru-jasně-je to trochu nebezpečnější, ale motorka je přece o svobodě :)
Výše uvedené prosím neberte jako reklamu za každou cenu – jsou to moje osobní zkušenosti a neříkám, že stejně dobré vlastnosti nemá celá řada dalších výrobků. (třeba funkční prádlo mám z Lidlu a 100% spokojenost :)
Vybavení na cestě: konečně jsem vezl jen to, co jsem potřeboval – konec bočáků ! :)
Noclehy: S ohledem na denní kilometráž a to, že jedu sám, jsem zvolil hotely či ubytovny. Pouze v Polsku a Estonsku jsem bral kempy-předem nalezené. Ceny v Rusku se pohybovaly kolem 500-1000 Rublů za noc.
Celkové náklady: na cestě 18.330 kč + víza 2200 kč + pojistka 800 Kč + jídlo nákup v ČR 1000Kč. Celkem tedy 22.000 kč. Příprava moto včetně pneu 11.000 kč (..větší část přípravy moto by spíše měla patřit k servisu za rok 2009, který jsem tak nějak opomněl..)

Libor Trinidad + Suzuki DL 650
Celkem ujeto 9760 km, z toho mimo asfalt cca 900 km
Poruchy: žádné
Pokuty: žádné
Úplatky: žádné
Zážitků:12.648

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE