Murman Rider 2019

Úvodem

Pár slov úvodem

Vůbec asi ta nejsložitější část celýho cestopisu, protože u ní musim přemýšlet..

To, co následuje v dalších kapitolách je už jen jako kdybych rozevřel hlavu a nechal všechny ty zážitky a pocity proudit ven…

cesta která se každym dnem psala sama a některý momenty jako by byly včera..

Moc mi psaní nejde, 4 roky zpět jsem se u maturitního slohu musel odvolat.. Ale mám touhu napsat tuhle věc, protože na Murmansk se nejezdí každej den, a takový věci jako jsem viděl v Rusku jsou pro 22 letýho kluka v motohadrech po mámě a tátovi docela jízda.

Celý to začalo v lednu 2019 kdy jsem si řekl, že chci v létě někam dál na motorce, po pár hodinách přemýšlení jsem se rozhodl že pojedu na Nordkapp, ale samotná myšlenka Skandinávie mi nestačila a tak jsem pár krát projel po mapě a měl jsem hotovej trip přes severní část Ruska směrem nahoru na Colu Peninsulu a pak přejezd do Norska a Skandinávií dolů.

Příprava

Celou cestu jsem si v hlavě držel od ledna, měl jí vytisklou na 4 papírech co jsem každej den tahal v batohu do práce pár měsíců, něco jsem si i naplánoval, ale nic jsem nepočítal a můj přístup k přípravám byl v duchu "prostě něják pojedu a zbytek mě moc nepálí"

Pořád jsem si nebyl jistý jestli pojedu, lidi kolem, holka s kterou to nebylo úplně zdravý a tak.. 

Pak se to totálně posralo a já kopnul do vrtule s tím že musím uprchnout... od holky, od bytu na vinohradech a od všeho..  a tak jsem 5.7 běžel pro hotový Ruský víza a 6.7 dopoledne startoval z Pražských Vinohrad Bylo fakt hezky, ráno jsem vstal bez pocitu že někam pojedu.. Rozloučil se mamkou na prahu dveří kde měla na krajíčku, nalepil jsem si vzkaz s jednou větou od Ex na nádrž, rozloučil s v Nuslích s tátou, podal si ruku a.. jel.

Jedu

Day 1

Ležím v byte na Pražských Vinohradech, venku je krásně… nemám pocit že dnes mám někam jet.. Vedle mě leží rozpadající se vztah..

Vstanu z postele, nepamatuju si jak a co, jen loučení s mámou na prahu dveří, kdy měla na krajíčku.. vzkaz od ex na nádrži, cestu za tátou do Nuslí a tam to končí, teda.. začíná.

Je něco kolem druhý a já vyrážím z Prahy, opuštím to tady a jedu směrem na Polsko, směrem nahoru.. Cesta ubíhá rychle, za Prahou dávám meka kde fígluju s prošlou benefitkou a dostávám sklenici cocacola, kterou teda absolutně nemám kam dát.. nakonec jí narvu do podkovy..

Valim po dálnici, kolem šestý dávám pauzu u kauflandu v Harachově, pak pokračuji směr Jelenia Gora, obloha mi zataženými mraky udává směr a nakonec mě zavádí na pole kdesi dalekooo před Varšavou… Tady na tom poli vypínám motor, nasazuju sluchátka, pouštím Fleetwood Mac a najednou mi jen tak tečou slzy, brečim…dojetím.. je to tam, já vyrazil.. emoce jsou všude, všechno se mísí, jsem štastný..

 

Day 2

Ráno se budím docela pozdě, vytahuju vařič a rendlík, vole. Rendlík protože ešus mi přejel kamion loni v Rumunsku.. nenaděláš nic.

Vařim kaši.. řádně posílen vyrážím směrem Varšava a dál nahoru na Litvu a Lotyšsko. Počasí je chladnější, ale svítí slunce a je hezky. Drtím to po dálnici až se tvoří ploška na pneumatice. Polsko mě nebaví, je obrovský a na motorce toho kromě pár kuriozit na čtyřech kolech moc nevidím.. Teda až ke konci Polska se začíná Krajina měnit a přichází dlouhé lesy a dlouhé roviny.. K večeru se nacházím někde před hranicemi s Litvou..

Spím na kraji lesa, rozdělávám si ohen, nasazuju sluchátka a je mi fajn.večerní cígo a jdu spát

 

Day 3

Vstávám do příjemného rána, sním něco ze svých zásob a vyrážím, obloha mi dává rady že bude asi pršet, že bych měl vzít nepromok, vůbec to neřeším a coby 10km dál dostávám slušnou sprchu.. okamžitě stojim na krajnici a soukám se komplet oblečenej do nepromoku, všechno je proti mě a tak mi to kurevsky nejde..

Po krátké pauze jedu dál.. Prší docela vydatně, mraky se na mě střídají a jsem fest mokrý, ale je mi to docela jedno, pamatuju si že jsem to fakt moc neřešil a spokojeně jel dál.. po nějáké době leze ven I slunce a suším se.. Přijíždím na hranice s Litvou, hodím si pár fotek a celý zvědavý a natěšený jedu Litvě vstříc.. hned za hranicemi příjíždím na kruhový objezd kde se z ničeho nic na každém výjezdu objeví policejní hlídka, kontrolují doklady.. A to byla moje jediná konfrontace s policií na této cestě…

Pokračuji Litvou směrem na Vilnius, projíždím ho ani nevím jak.. Cesta krajinou je hezká, ale jsem mokrý a je docela chladno.. zastavuji u cesty a koukám se na jakousi opuštěnou budovu, něco na způsob benzínky, a říkám se že když nevýjde nějáký spaní a bude pršet, tak by se hodilo najít něco takového.. V těchto myšlenkách projedu Litvu a dostávám se do Lotyšska, za Daugavpils zkouším chouchsurfing, ale nic se nekoná a začíná zase pršet..

K večeru jsem u Ruských hranic, pohraničí Lotyšska je docela prázdnota, dlouhý, až nekonečný roviny a střídající se kamiony od hranic a ke hranicím.. jinak nic.. pár prkenic u cesty, jinak prázdno,a tak v posledním městečku před hranicemi kupuju litr kvasu a klobásu. Hotovej debílek, na vodu zapomínám.. poslední tankovačka v Lotyšsku do plný, kafe a vydávám se hledat místo na spaní..

Jak jsem říkal že pohraničí je prázdný, inu je.. ale, mezi těma prkenicema stojí jedna opuštěná kavárna co nese na zdi nápis vole “Love Lithuania, Adam was there, survived one night”

 

Hezká budova, prostorná, příjemná atmosféra, rychle jsem se zabydlel, dovnitř jsem si vzal všechno, ale na jednu věc jsem nechal venku… mozek vole..

A podle toho se ten večer odehrával.

Co prvni uděláš kdyz příjdeš promrzlej domu, zatopíš v kamnech…

Nejsou kamna, nevadí, vyrobíš si je... vyrobil jsem.. u okna s dřevěným rámem.

Jo, malem jsem shořel.. přesně jak sis myslel.

Bylo teplo.. šel jsem spat, ve dvě mě buděj plíce že už nemůžou, otevřu oči do černočerný tmy.. ta tma neni tma ale kouř z hořícího rámu okna. Ve vteřině vystřelim ze spacáku a stojím u okna, vytahuju čůro a hasim. V momentu mám v nosu a v očích smrad spálenejch chcánek a chlupů z koulí.

Nic se nestalo, hoří to dál, leju tam kvas.. z petky od kvasu dělám naběračku a půl hodinu oběhávám všechny louže v okolí mýho squatu a hasim. Ve tři mám hotovo a jdu spat.

 

Day 4

Ráno se budim s voteklym xichtem a ucpanym nosem, v bordelu z noci.. dávám se dohromady.. zevlim docela dlouho.. zase je mokro a chladno..

Někdy dopoledne vyrážím na hranice.. Zdrastvuj, plnej zvědavosti běhám od checkpointu k checkpointu a vyřizuju formality.. u jednoho mi už úsměv neprochází a nastává problem. Je 9.7 a víza mi platí až od 10.7.. takže polykám na sucho.. neříkám nic, jsem blbeček, dávám si celou hraniční proceduru znova a zase prší.. vobracim to na kávu do svý kavárny kde prosedim s imaginárníma kamarádama až do 12ti večer.. loučím se a jedu na jistotku do Ruska..

Rusko Vitaj! 

Ruská krasojízda

Už jak mazák dávám hraniční přechod.. ne, ani omylem, zase bloudím a s ruským celníkem společně dáváme v 1:00 ráno anglicky přeložený formulář.. hezky se semnou loučí, přejou hodně štěstí..

Sedám na mašinu a jsem poprvý v životě v Rusku, pro mě osobně opravdu zážitek.. Jedu nocí a je sychravo a asi 12 stupnu.. klepu kosu a už jsem docela unavený, hledám po cestě kde bych to zalomil.. zkouším nějákou opuštěnou budovu u cesty.. málem vjíždim do studny.. brr, votáčim to a jedu pryč..

V hluboké noci vypínám světla na autobusové zastávce, rozkládám jen spacák.

Day 5

Budím se v docela použitym stavu, jen se protáhnu a sedám na bajk.. jedu směrem na Pskov a dál na Petrohrad..

Cesta není níják extra zajímavá, ale presto si to náramně užívám, neprší a je docela teplo.

Projíždím Pskov, fotím, koukám.. wow.. Rusko…

 

Těším se na Petrohrad.. dávám plnou nádrž kde litr stojí 15kč a nechápu.. dávám kofe a retko, hodně si to užívám.. někdy odpoledne mě vítá Petrohrad, obrovská metropole, kupuji ruskou sim a jediné 3krabky cigaret Sobranie, víc nebylo.. beru to jako vzácnost a nerozbaluju ani jednu.. Z Petrohradu se vymotávám na odbočku směr Murmansk. Wow.. Murmansk.. ke všemu vzhlížím s respektem, obdivuju..

 

 Večer to zapíchnu už na cestě směrem na Murmansk, kdesi před Petrozavodskem. Je hezky, neprší.. sedím před stanem a užívám světlo které ještě dlouho nemizí..

Day 6

Ranní ritual, balení stanu.. jedu, po cestě mě předjíždí nova Africa s ruskou spz přes kterou jsou přetáhlý kalhotky.. směju se, mazák..

 

Zase benzínky, kafe a plná.. Podvečer vjíždím do Petrozavodsku a protože je zima a mokro, tak zevlím v mekáči, dávám si Big Tasty, srovnávám s českým .. Luxus, ještě dlouho sedim v meku a plánuju kde budu spat.. Koukám na Ruskej způsob života, dívám se na rodiny s dětmi, na typy lidí.. s obdivem, jsem totální gringo, líbí se mi tady, venku ke mě přichází ruský houmík a vedeme docela dlouhej pokec, můj první.. moloděc, davaj.. loučíme se.. vyjedu z Petrozavodsku..

 

Spím kdesi na rozcestí na nějákém poli.. je 10 stupnu a mokro, zase… ve stanu je kurevská zima, tak vytahuju plynovej vařič a rozpaluju to ve stanu, dávám si ruské pivo Bajkal v červeném plechu.. chutná to fakt blbě, jak kdyby v tom byl tvrdej, poleju se tim a házim to ven ze stanu..

 

Usínám v zimě, ale v klidu..

Day 7

Ráno se budím a poprvý už přímo ráno prší, kapky bubnují o celtu.. Dávám se do pohybu, spal jsem oblečenej..

Rychle mám sbaleno, nechám Xéro chvíli hřát na volnoběh, dávám cigu a jedu..

Prší a je to voser, seznamuju se s ruským termínem Remont.. 200km po remontu se táhnu celej den, příjdu si jak geroj když se s xérem brodim pískem a loužema po půl rozety :D.. dává to statečně, já se docela držím, obdivuju jak extrémně mám špinavou motorku..

 

Remont je v překladu totálně rozmrdaná cesta..

Na cestě se mi zjevují obrazy co mám vypálené v paměti, prší a jedu opravdu pomalu, vidím bunky delníků a vedle nich velké ohně, partu chlapů co se u nich hřejou.. zdravíme se..

Cesta utíká pomalu a večer se dostávám ze sraček pomalu ven, sice pořád prší, a já jsem fakt totálně mokrej, a tech 12 stupnu tomu nepridava.. prijizdim na benzínku plnou lidí co asi taky restujou.. smejou se mi když mi z bot teče voda př každym prošlápnutí, dávám kávu a zoufale se hřeju.. jdu ven k motorce že už pojedu, v tom příjíždí motorka, VFRo, všímá si mě, kecáme… jak jsem zmrzlej tak mi nefunguje hlava a nerozumim ani anglickýmu eat.. až ham ham mě vrací do hry a chápu že jdem jíst.. jdem jíst. Já jsem Dyma.. kecáme a dostáváme se k tomu kam jede.. Jedu na Girvas kde je motorkářskej festival Rock and Road.. pojed taky.. důmám, protože je to asi 30km od místa kde jsem ráno vyrážel, takže 200km zpátky přes remont v dešti..

 

Po 15 minutách už sedim na mašině za Dymitrim.. je mi kurevská, ale kurevská zima a jedem.. v dešti, v šeru, v ještě větším šeru.. červený světlo předemnou, mlha, atmosféra citelná jak ta zima kolem.. Dojíždíme pár na motorce, Dyma najede před ně a po chvilce stojíme na krajnici, já se modlim at to na tom festival bude kurevskej mazec a neskoncim odkopnutej stranou.. Je taková zima že vybaluju krabku Sobrani a bez váhaní si vytahuju jednu cigaretu.. Je skvělá, tak jak jen cigareta skvělá může být.. podtrhuje moment, je taková zima že mi absolutně nefungujou ruce, tak vytahuju jen analogovej Lomo fotoaparát z minulého století a cvakám.. z toho cvaknutí vychází o měsíc pozděj fotka která na sobě nese tunu vzpomínek, atmosféry a je jedna ze šesti co vyšla…

 

Přijíždíme večer, kolem 23:00

 

Uběhne asi minuta a půl a všechno nabírá extrémní obrátky.. zažívám Rusko plnými doušky doslova a do písmene. Do poslední kapky.

Alkohol teče proudem, lidi chodí, cigarety se kouří.. ohen hřeje a asi takhle vypadá moje zakončení dne.. ještě v pět ráno za světla sedím u ohně na pláži a je krásný výhled.. hlavu mám těžkou, ale lidi kolem mě za to stojí, hrozně si to užívám, už je klid a většina spí, já už jen v tichu sedím u ohně s pár dalšími muži..

Day 8

Budím se ve svym stanu kolem poledne, jsem vyndanej.. Venku už to zase žije, jdu se ohřát k ohni.. davaj, čut čut pij.. rikam ze je teprv dvanáct poledne.. brzo.. nakloni se ke me jeden z poradatelu festival a rika, tady jsi na festaku, tady se pije nonstop.. snídám panáka a soljanku.

 

Opakuje se chlastání, lidi se zas střídaj a je pořád co povídat, lekce Ruštiny jakou ti duolingo nedá… večer už na sebe píšu kontakt v azbuce, čtu cizí kontakty které mi nabídnou pomoc po cestě na Murmansk. Po týdnu se poprvý koupu ve studenym jezeře.. jsem v něm snad sám… Bezim zpátky k ohni a slyšim jen, “Adam you crazy”

U stolu mám svý místo, neskutečně si to užívám a vážim.. je to hustý že ty lidi si mě pamatujou, chtěj semnou trávit čas..

Jdu pít.. 

Day 9

Budím se opět použitý, jsem rád že jsem to dal.. Dávám se dohromady a sedím u ohně, už chci jet, ale čekám na Dymu až se vzbudí, spí jak poleno.. vole moc dlouho i na mě.. vysvětluju svůj problem u ohně a už to jede, v momentě už buzeruje Dymu jinej týpek a on nuceně vstává. Po chvíli už jsme na cestě, máme stejnou trasu. Na benzínce si zapomínam batoh s doklady.. po 15km příjemný jízdy si šahám na rameno a uvědomuju si to.. valim zpátky.. je tam, netknutej, u stojanu..

Potkávám se s Dymou co na mě počkal a jedu s ním předvčerejší úsek.. Večer se loučíme kousek od Města Kem, jedu do 11ti večer, v hlavě mám loučení s Dymou, to bylo hodně chlapácký a silný, v dešti, v šeru, Nordkappu Davaj!.. podání ruky, cigareta a jednou možná zase..

 

Jedu už sám, hledám si místo na spaní, stáčím se z hlavní a po chvilce málem končim v rybníce.. jedu rychle doprdele a kempim někde u cesty, všechno mokrý a hodně komárů..

Usínám únavou brzo..

 

Day 10

Ráno jsem rychle hotovej… až tak rychle že si zapomínám leatherman a uvědomuji si to 40km dál u jezera.. na svítící rezervu švihám zpátky, protže na jediný benzínce nerabotaju, až od čtyř prej.. tak jsem nečekal a risknul to.. po hodince jsem zpátky na benzínce i s leathermanem… spokojenej.. jím a potkávám Alexe.. S Alexem máme stejnou cestu, taky jede na Nordkapp.. a já jsem samotář, nerad se přizpůsobuju.. ale Alex má hodně podobný tempo jak já.. jedem spolu, večer mě pozývá na hotel uprostřed Kandalakši, můj první hotel po 10 dnech cesty.. užívám si dlouhou teplou sprchu… dlouhooou.. Alex vaří večeři z jídla pro vojáky a zapíjíme to.. kecám docela dlouho do noci a jdeme spat, unaveni..

 

Day 11 Murmansk

Jedeme.. Ráno Alex udělá snídačku a vyrážíme, za Kandalakšou berem benzín a jedeme zbylej kus cesty na Murmansk, počasí je chvilku docela dobrý, ale pak se to začne horšit až do totálních sračkomračen z kterejch jdou provazy vody…Někde tam ztrácím svý polo Hanes, beru ho jako dan za bezpečnou cestu.. snad ho někdo našel a nosí ho dodnes... měl jsem ho nejradši.. prší docela extrémně a jsem celej mokrej, zas a znova.. stavíme na benzínce, rozmrzám u kávy..Alexovi je taky zima, ale je to mazák a nedává to znát.. Jedem dál.. Cesta stoupá a najednou se horizont lame, cítím ryby a mořský vzduch, prší a v tom dešti se dole pod kopcem v mohutné zeleni tyčí pár paneláků, široká cesta, šedé paneláky a mnoho zelených stromů všude kolem, modrošedé moře a šedivá obloha. Murmansk, vítej. Jsem plný pocitů které si uvědomuji až večer v hostelu který vypadá jak lodní kajuta, ležím v posteli, v Murmansku, daleko od domova.. štastný.. zažívám podobné pocity jako první den večer u stanu.. je mi krásně..Murmansk.. Usínám pozdě, hlavu mám těžkou a zároven prázdnou bez myšlenek.. jsem plný všech pocitů.. koukám se na fotku jak promrzlý stojím u vítače s nápisem Mypmanck.. v oranžovém roztrhaném nepromoku po mámě a vedle mě stará yamaha xjr..

 

Dal jsem to, usínám s pocitem.

 

Day 12 - jedu domů

Ráno, snídaně, ritual, mokrý hadry.

Před motelem čekaj dvě motorky,  ohazuju motorku věcma a všímám si poloprázdný zadní gumy.. pizděc.. přemýšlím co s tím.. nic moc, myslím že byla sobota a moc se narabotalo, spíš jsem přemýšlel proč je ufouklá, jestli jsem něco trefil, nebo, doufejme jsem jen blbě pohnul s ventilkem při včerejší návštěvě motoservisu.. to byl taky mazec servis, opravdu spousta motorek, čistý velký servis.. v servisu si Alex dal dohromady zadní brzdu a já namazal festovně řetěz..

 

Každopádně.. jedem,Alex obvolává svý kámoše který má asi po celym Rusku, hodně mi pomáhá..

Akce se servisama nemá úspěch a já jedu na benzínku si gumu dofouknout.. dlouze se zaposlouchám a nevypadá to že by utíkala.. pak nacházim louži a společne v ní s Alexem a motorkou stojím debrejch 30 minut a točíme zadním kolem jestli nebudou bublinky.. pohled na nás mohl bejt zábavnej.. louže mi dodala jistotu a tak se balíme a jedem, jedeme směrem na město Nikel ležící kousek od Norských hranic.. Město Nikel, je perla severu, doporučuju si o tom něco najít.. je to hroznej mazec, já si ho přál hodně vidět..

Po cestě tam prší, extrémně.. dostávám slušnou sprchu která nemá moc konec, po cestě promrzám a pak rozmrzám u čajů a káv na benzínkách.. Jedeme pře Sputnik, město který mi příjde jako jedna velká kasárna, vojenský město.. vidím celou četu jak jde vedle cesty a nenapadne mě nic než an ně zamávat.. celá četa mává nazpátek.. intenzivní chvíle… čeká nás pár vojenských kontrol, krajina se mění, začíná bát vice členitá a kolem cesty se zvedají svahy porostlé zelení.. Prší jak z konve, obloha je plechová, temná…A tam, za zatáčkou se tyčí vysoké komíny, dým z komínů se prolíná do oblak, svahy jsou bez ničeho, žádná tráva, jen hnědá půda a jedna jediná cesta do města vedoucí táhle dolů.. ve svazích kolem, jak kříže tyčící se pozůstatky elektrického vedení.. pohled působivej že ažž.. tam jsem zastavil a koukal na to docela dlouhou chvilku, nechal Alexe jet.. Pohledy jak z jinýho světa..

 

Ulice Niklu jsou zajimavé, uvnitř města je docela seklý čas a ulice působí jak z 80tyhch let..

Zapadnem s Alexem do nějáký restaurace uvnitř paneláku vole a jdem se najíst.. celou dobu koukám po hrozně, ale ukrutně hezký servírce.. jako kdyby nebyla ani z toho místa, taková obyčejná holka, ale prostě tak hezká.. jsem tak promrzlej že mě nic nenapadne než se usmát přimrzlym úsměvem, tam se spolu úsměvy loučíme a ona ví že jedu pryč.. třeba se pro ní jednou vrátím.

 

Cestou z Niklu na benzínce vidím Norského floutka jak tankuje plnou starýmu Volvu a je to dokonalej pohled.. seru na to uvědomění že benzín v Norsku budde stat 4x tolik jako v Rusku a jen si užívám pohled na to extrémní auto..

Jedem a já vim že mě zachvíli předjede.. stává se to na prázné cestě a kolem mě frčí starý, široký, bledě modrý volvo.. ukazuju mu at to vohulí..jen vymáčkne spojku a prošlápne to, všechno pro mě v tu chvíli stichne a slyším jen zapráskání a dunění výfuků volva… jsem z toho unešenej.. mizí v šeru kolem, já se směju a všechno je fajn.. Na hranici se potkáváme a chvilku kecáme, pochválím mu auto, ostatně jak všichni celníci kolem a jedem.. dlouze pak čekám na Norský straně na Alexe.. (Alex je velká tajemná, za celóu dobu co spolu jedem vlastně nevím moc kdo je, ale jeho zastávky na policejních stanicích jsou zábavný zpestření..

Po hodince přichází, je to tam, pustili ho, že prej měl problem s otiskama prstů.. má neskrývanou radost, plácáme si na celý kolo a zbytek dne užíváme Norský cesty, a mě už je smutno po Rusku.. Večer padám promrzlý, promrzlý na kost v 8 stupních a dešti do penzionu.. Tohle byl nejnáročnější den cesty a mě byla fakt zima, ale opravdová zima.. dlouho do noci v penzionu okupuju saunu a suším si mokrý hadry… pak, už prohřátej se vracím na chatku za Alexem.. usínám, už ani neevím jak.. zítra má být už  hezky.. těšim se..

Day 13

Vstáváme docela brzo.. jedem s Alexem krásnými fjordy, tunely směrem k Nordkappu..

Neprší a je nějákých 13stupnu, je hezky, sce pored docela zima.. ale výhledy kolem jsou víc.. Krajina je to krásná, cesta se vlní a pořád je na co koukat.. užívám si.. jsme v Altě a máme před sebou poslední kus cesty k cíli.. Alex se žene dopředu, nechávám ho ujíždět, všude se to hemží motorkáři, hodně Švédů, Finů, Norů, Němců a Poláků.. ale žáden brat.. jedu docela pomalu, hodně si užívám zatáčky když to jde, ale po cestě mimo bajkery jede dost autobusůa celkově je tam cítit silnej vliv turismu.. moc se mi to nelíbí.. Jsme ve městě pod Nordkappem, na benzínce.. Kolem je xxx motorkářů co na nás koukaj dost pohrdavě, dva potrhaný prasopsi na zmaštěnejch motorkách..

 

Gringové mezi těma 690kama endurama, Gsama a podobenjma mašinama… Máme to s Alexem kousek.. zatáčky jsou krásný a dávám si to.. Alex jede předemnou a najednou sjíždí mimo cestu…

Zastavuju, odhazuju helmu a běžim k Alexovi, před ním leží cbrko, roztržený chladič, ulomené padáky, ohlá vidle.. Alex leží, otevírám mu hledí.. Po 10minutách kdy jednám jako člověk a starám se o Alexe jsme z hoven venku, sedíme, Alex už rusky nadává a mojí vnucenou cigaretu pořád odmítá, je v šoku, ale je v pohodě, cítím že on sám cítí že je v pohodě..

 

Kurevsky mě znechutí píčusové na motorkách za půl míče co jen s oprvhavym pohledem projížděj kolem, a že jich bylo.. čírou náhodou kolem jel ale pán pracující jako odtah pro sanitku, tak to zachvíli bylo, a já jel dolu za sanitkou.. okamžitš jsem volil tohle když mi saniták říkal proč nejedu na Norkdapp.. už jsem nechtěl po tomhle.. plechovej globus.. 

 

Hořkosladkej návrat..

U nemocnice jsem počkal až vyřeší Alexe, přišel se rozloučit, objali jsme se a já věděl že jedu domu..

 

Projel jsem Altou a jel co nejrychlej do Finska.. Je krásně, priroda leti kolem me, mě se střídaj kiláky pod kolama, slejvá se to, užívám si.. kouřím často u motorky na odpočívadlech, divam se na moře a myslim nejak na všechno co se stalo.. Na Alexe, na smsky od holky doma.. na domov, že jedu domu.. A jedu sám a sám se vrátím, a budu sám i doma..

 

Cesta je krásná, nádherná krajina kterou pomalu zalejvalo oranžový slunce.. na hranicích s Finskem jsem byl v jedenáct večer, zastavil jsem uprostřed cesty, nikde nikdo.. chvíli jsem stál, koukal jak motorku zalejvaj oranžový paprsky..

 

Spal jsem kousek za hranicemi, na krásném místě uprostřed ovocného sadu.. asi nejehžčí spaní..

 

Day 14

Projáždím Finsko, jedu přes nej jen kousek od Švédska.. den ubíhá, něják cítím že jedu domů, od chvíle co jsem se otočil na 15kmpřed Nordkappem už ta cesta jede jinak, pořád krásná, ale je to takovy… prazdnejsi nez v Rusku.. lidi nic moc..

Tenhle můj splín zpestří když zjištuju ze mam na ucte necelý tři tisíce.. Jdu si ve Švédsku natankovat.. bezkontaktní benzínka, nic mě nerozhodí, platim kartou, nic se neděje.. úpřimně napíšu že to co jsem udělal nebylo omylem. Volím ethanol e85 prootže je levnější než benzín a na idnes psali… no.. myslim že škoda psát cokoliv.. nebyl bych to já.. stejně ale pořád nic neteče.. zkouším to znova a div se, proud e85ky tryská přímo do nádrže.. hodim si plnou.. koukám jen tak ze srandy kolik to stálo na účet a zjištuju že mám na účtě slovy nula korun, vyložim si to tak že můžu na tom stojanu natankovat za dva litry benzínu.. kurva. Přemýšlím.. jedu si vobhlídnout parkoviště kolem benzínky jestli se někde neválí nějáký petky.. dělám osmičky mezi košema, od koše k koši.. Norové u karavanů na lehátkách nechápou.. motorka nechápe e85ku a dává to kurevsky jasně najevo, sytič, otáčky lítaj hore dole.. až chcípá, vim že ethanol nepujde.. mezitím ale nacházím velkej kontajner kde je asi 50 10 a 5 litrovejch kanystrů.. beru si jich 5, tak že je mám I na hlavě, je mi jasný že na motorku nedám ani dva, ale hlava moc nespolupracuje s mlsnejma očima a dábelskym plánem.. docukám se zpátky ke stojanu, natankuju plnej kandák benzínu, 10L..

 

A ve dvanáct večer, za světla jdu sundat nádrž, ryhlá akce.. o pár minuk pozděj koukám jak mění tráva barvu ze fresh zelený na černou a docela mě pálí svědomí.. ale.. vole..

 

Hodinu pozděj mi prská naštvanej motor zbytky ethanolu ven a jsem připravenej jet.. A taky jedu, s vrácenýma 200koruna na účtu a pochopením systému bezkontaktní benzínky.. byl to bordel co jsem tam předvedl..

 

Zbytek dnů už nechci popisovat, čím jsem se blížil víc, tím víc jsem se hádal s holkou a bylo to nechutny, kurvil jsem si tím ten výlet a bylo to smutný.. vracíš se ze studenýho severu do tepla, ale přitom ti je něják tak zima, vis ze je v pryč, ze vlastně ani jezdit moc nemusíš..

Takovej prázdnej návrat..

 

závěr

Lhal bych ale kdybych řekl prázdný, protože v Malmo mě čeká táta, na Bmw g650 xchallenge.. jel pro mě...otec a syn.. a bylo to jedna z nejdojemnějších chvíli když jsem se s nim obejmul před Falafel Baghdad.. čekal na mě.. za deště vjíždím ze zatáčky a vidím tátovo motorku, vedle stojí otec.. zaparkuju, sundám helmu a vim že jsem doma..

 

8398km

19 dní

Díky tati žes na mě čekal. Nikdy jsem o tom asi víc nemluvil. Moje cesta, kterou jsem si právě napsal.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE