sumoto_leden



Zase Rumunsko

Kapitoly článku

Je čtvrtek a my jedem navštívit bahenní sopky. Cestou se stavujeme na hradě Bran, který je velký podvod bo se chlubí, že tam bydlel Vladko napichovač, alias hrabě Drákula. Akorát tahaj z lidí prachy, po cestě na hrad se totiž nejde vyhnout obrovskému tržišti. Na hrad fronta, prohlídky asi po půl hodině +/- ,tak projdem jen podhradí a mažeme do města Sinaia, kde se nachází zámek Peleš, který postavili v letech 1875-1883 jako letní sídlo rumunského krále Carola I. a je na co se dívat, je to úžasné sídlo.

 Začínající bouřka nás ale žene dál, opouštíme chca nechca pěknou nevěstu, která se fotila u fontáty před obřadem (my jen tak tiše slintali). Stejně jsme, ale té buřině neujeli. 15 cm vody na silnici, nebylo nic vidět. Jet se v tom nedá, takže jsme opět jediný, kdo se alespoň pomalu přesunuje vpřed. Jsme za exoty.

Přijíždíme k bahenním sopkám a ihned se ubytujeme v nedaleko stojícím penzionu. Bahenní sopky, vlastně nejsou sopky. Ve skutečnosti jde o únik plynů jdoucích až z 3 km hloubky. Což vysvětluje to, že je bahno studené. Jako na potvoru zde byla nějaká škola (většinou mladé baby). Ty nás ale teď nezajímají. Bahenní sopky za chvilku zavřou tak abychom to stihli včas. U pokladny se srazíme se školním zájezdem, který sopky opouští, spratci nevychovaní. Pak už byly sopky jen naše. Vcelku mě překvapilo, že jich bylo na tak velkou rozlohu poměrně málo funkčních. Každopádně bylo vidět, že dřív toho bylo víc. No vstup 4 lei, co byste chtěli.

Jdeme na večeři. Sedáme na lavici vedle sebe jak na bidýlku a vypadáme jak porota na miss world. A jsme asi i tak objektivní. Strejda přezdívaný Andersen nemá vkus a preferuje rakviční typ (rozuměj 80 let a více). Jirka je konsternován děvou, která kolem nás prošla na WC v průsvitném triku bez podprsenky a nesoustředí se. Na Bobana jsou zas všechny baby moc hubené a i já jsem po tak strastiplné a dlouhé cestě s těma dobrákama dost neobjektivní. To vše až do příchodu miss v červených džínách, to zaskočilo jídlo i zakřiknutému Jirkovi. A baba ihned dostává 11 bodů z deseti možných. Pak jdu koupit zmrzlinu, abychom se trochu zchladili, jen strejda si bere prášky na tlak. Zmrzlina se lžičkami z východního bloku byla nedobytná. Objednávám si kávu, kde je lžička normální a tu pak půjčuji všem. Po večeři jsme dostali domácí koláč jako poděkování od domácí. Na pokoji pak volá strejda domů, všechny nás pomluvil, a že jediný on se choval slušně. Následně je ale důrazně upozorněn od své drahé, ať jí stále neříká ty vole. Opět jsme to my, co jsme jej zkazili.

Všichni krom strejdy spali jak zabitý a nic nám nevadilo, že se mládež pod rouškou tmy srocovala na pavlači, kde si urobili taký malý mejdan. První doteky, polibky, cigára, víno a tak, jenže strejda to asi v jednu hodinu nevydržel a se svou postavou rampy mac kvaka vyšel na pavlač, zařval ať jdou všichni už do prdele a v tu ráno byl klid. Strejda usnul a my zbývající tři si ještě dvě hodiny po té povídali, bo jsme nemohli zabrat.

Pokoj stál 30 lei / osoba, snídaně 10 lei

Najeto 325 km

Dalším naším cílem bylo Černé moře. Jedeme zkratkou, tak rozmrdanou silnici jsem ještě neviděl. Bobanovi ulétá z řidítek kamera, kterou ovšem po chvilce nalézá. Já i ta moja ladička trpí. Stále upozorňuji na možné volné řízení - marně. Bíle značené cesty na mapě nebrat!

Přejezd přes Constantií je hrůza. Při příjezdu k moři již na ulicích postávají majitelé penzionů nebo jejich brigádníci a nabízejí ubytování. My zastavujeme u jednoho dědy, ten se jde zeptat majitele. Místo pochvaly dostává čoud, že nemá kam dát motorky. Ujímá se nás sousedka, s tím, že ubytuje dva a druhý dva si veme soused. Jsme nadšeni. Po vybalení jdeme k moři. Již jen cesta k němu nás měla varovat, všude stánky, z každého se line, spíš řve jiná hudba, do toho cirkus a stovky lidí. Na pláži bylo tak narváno, že se někteří opalovali ve stoje. Ale zas bylo na co koukat, protože Rumunky jsou hezký baby a navíc se nestyděj. I bych fotil, kdybych neměl zrovna úplně vybitý foťák. Našli jsme ale jedno místo, kde tolik lidí nebylo. Po uvelebení se jdem vykoupat. Voda příjemná, ale i po 20 metrech sahá po kotníky. Dalších 30 metrů a mám ji pod kolena. Zkrátím to, cca po 200 metrech můžete plavat, a když se unavíte, nebo vás to přestane bavit, můžete zbytek dojít po svých. No moc, respektive vůbec, nás to tam nebavilo.

Najeto 319 km nocleh 65 lei/osoba

A tak jsme se večer dohodli, že druhý den jedem dál. Rádi bychom viděli Čaučeskův palác. 

 

Bloudíme, kolikrát se dostaneme do vesnice, která není ani na mapě. Většina obyvatel sedí na schodech před brankou a pozorují ruch na ulici, kde se nic neděje. Asi největší událost měsíce jsme byli my na motorkách. 

Na Čaučeskově náměstí, kde bývá vždy plno, jsme byli sami, když nebudu počítat jednu sajdu a GAZ. Jen byl problém při focení, bo slunko bylo přímo za palácem. Monumentální stavba a i okolí je neuvěřitelné. Asi půl hodiny fotíme, voláme domů, kde jsme. Jak Boban později přiznal, ani netušil, že to dnes dáme.  Jedeme stále ku Svaté Heleně. Po cestě míjíme a zastavujeme u Vítězného oblouku, který je bohužel umístěn na velmi rušné kruhové křižovatce, takže dostat se k němu je zhola nemožné. Fotíme jej tedy alespoň z chodníku od motorek.

 Začíná se stmívat. Zkoušíme jeden motel při cestě, ale recepční, jak nás viděl, řekl, že má raději plno. Jedem tedy dál. Další motel zavřen s cedulkou, kam by se dalo eventuelně zavolat. Boban rozhodnut spát v poli. My tři jsme proti. Po cestě sem byla rozestavěná benzinka, říkám, a jedu se zeptat, zda-li by nás tam nechal. Zpočátku o tom nechtěl ani slyšet, nakonec zavolal šéfa, který mu to povolil, respektive nám. Nakrmili jsme mu, mezitím co volal, toulavé fenky a utábořili se na pumpě. Hlídač nám přinesl židličky, ukázal, kde je voda. Jediný, komu se to nelíbilo a byl uraženej, byl Boban. Tady neusnu a natáhnul se vedle motorky. Později se přesunul pod střechu pumpy a chrápal jak jezevec. Uklízím věci do kufrů, když za mnou příjde náš hlídač a ať to neuklízím, že to pohlídá. Večer se na nás přijel podívat šéf a několikrát i policie a navíc nás hlídaly i naše nakrmené fenky, takže jedinej kdo pořádně nespal, jsem byl já. Buď jezdily auta, nebo štěkali psi nebo přijel šéf či policajti.

Ujeto 537 km

Ráno po vzbuzení Bobana, který pak celý den tvrdil, že očička nezahmouřil, jsme napakovali věci na moto, rozloučili se psema a hlídačem. Každý krom Bobana, který celou noc nespal, jsme mu dali po 5 lei. Hlídač plakal dojetím a mával za námi ještě dlouho. Další zastávka byl Decebal. Hlava Decebala vytesaná na soukromé skále je 43m vysoká 32m široká a dlabali jí 10 let. Majitel pak chtěl na druhé straně řeky, což je v Srbsku, vytesat přímo naproti Decebalovi římského císaře, jednoho z hlavních nepřátel, aby koukali pěkně na sebe. Bohužel Srbové nemají asi smysl pro humor, takže z toho sešlo. Já mám ale jiné starosti. Zjišťuji, že nemám zelenou kartu k motorce, respektive mám, ale propadlou, jeden z dalších průserů a zdaleka né na této cestě poslední.

A pak už jen úžasná cesta do Svaté Heleny. Kdysi jsem měl několik cílů, které bych chtěl s motorkou navštívit a toto byl jeden z nich. Po skoro 15 letech se mi to splnilo. Příjezd  do vesnice se neobešel u povinného focení u cedule Svatá Helena.

Tady se zastavil čas. První zastávka je v místní hospodě u Štefana (turistická známka 50,- Kč). Ten obvolá místní, kdo má volno a za chvilku si pro nás příjde paní Marie Hrkalová. Motorky parkujeme na dvorku.

Cena 200 Kč noc/osoba, snídaně 100,-Kč večeře 100,-Kč vše domácí a takové porce, že se to nedalo sníst a vynikající. Suché WC na dvoře a jako bonus pro městské lidi, živá zvířátka na dvorečku i mimo něj.

 

Najeto 422 Km

Jdem si sednout do hospy, výhodou je, že tu všichni mluví česky a platit se dá  korunami. Druhý den si ordinujem volno. Při lelkování mě Jirka upozorňuje na šroub v zadní a dost sjeté pneu. Operace se ujímá strejda Janoš a i přes mé protesty, že nemám opravnou sadu, šroub vytahuje. Pak si od pana domácího půjčuje majzlík a kladivo a dotahuje mi řízení - viz. momentový klíč hned na začátku naší cesty. Zároveň mě upozorňuje na sjeté zadní destičky. Oprava se zdařila, můžeme jít na výlet. Byl pařák, takže po vyjití na nejbližší kopec toho máme tak akorát a pomalu se vracíme zpět. I tak nám to trvalo 3 hodiny. Jirka se ještě rozhodl, že se pokusí najít jednu památku a celý den jsme jej pak neviděli. Vracíme se do vesnice a nápad, že si koupíme něco k pití u Štefana, zněl dobře. Bohužel brigádnice, co tam byla místo něj, měla opačný názor. V krámě tma jak v pytli, baba něco vybalovala a já si dovolil říci o kolu. Hned na mě spustila, že snad vidím, že má práci a ať si jí laskavě vezmu sám. Chtěl jsem jí to zaplatit v drobných, co jsem měl u sebe, ale v té tmě mi chvilku trvalo, než jsem vybral správné mince. Do toho mi začala nadávat, že nemá na starosti jen mě a ať dělám, kluci se již otočili pryč. V duchu si říkám mám tři možnosti, buď jí proplesknout, 2. poslat jí do prdele a kolu jí vrátit, 3. zahanbit jí v cestopisu. Vytahuji nejvyšší bankovku co mám a nechám si vše do pětníku vrátit. Baba nadávala a pak chodila po sousedech si na nás stěžovat. Kluci mezitím objevili jeden krámek za rohem, kde byla velice přijemná paní (zde jsem poprvé viděl 3 litrovou pet lahev) a nakoupili jsme tam. Večer jsem zůstal doma a rozhodl se bojkotovat zisk nepříjemných lidí. Kluci si Štefanovi ohledně dnešního výstupu postěžovali. To víte, byla nasraná, že musí dělat, zněla odpověď.

No nakonec mi to nedalo a přišel jsem za klukama a asi jsem to neměl dělat. U stolu již seděli vcelku jetý Pražáci. S klukama jsem si dělal srandu z Jirky a jeho BMW. Když v tom se ozval jeden z těch z druhé strany stolu. Na koho děláš ramena vole, kolik máš najeto, kdes byl kokote… Načeš Strejda jen zakroutil hlavou a řekl: to jsi se trefil do černého. Nevím, že se všichni a všude musí navážet do mě, asi proto že jsem z nich nejmenší a nejhubenější. Tak se ptám já kolik má najeto. Odpověď je ohromující: 1300 km sem ne? A bez poruchy. Tak mu říkám, kde jsem nebyl, bo je to kratší. Po chvíli za náma přijde a říká tak to můžeš dělat ramena. Nepotřebuji dělat ramena, protože spousta lidí má nalítáno víc než já, dokázali toho víc a nikde se o nich neví pandž se tím nechlubí.

To byl zas den...

Dnes se vracíme do prvního ubytování naší dovolené. Tam zjišťuji, že destičky již dosloužily a navíc škrtaly o kotouč a ten je teď trochu fialový. Od té doby brzdím jen přední. Na večer jedem na dvou motorkách do města utratit zbytek peněz.

Najeto 350 km

Dovolená se blíží mílovými kroky ke konci. Dnes jedeme do Prosieka (SK). Ubytování v soukromém apartmánu u velmi příjemné paní. Cena 15 eur/ osoba. Na moto si zajedem na večeři a další porci dostáváme u paní domácí.

Ujeto 456 km.

Večer začíná pršet. Prší nám až k hranicím ČR. Loučím se s klukama, v Olomouci bloudím a díky objížďce na HK mám problém s benzínem, naštěstí pumpa nalezena dřív, než jsem musel tlačit. 

Najeto 521 Km

Je mi jasné, že jsem tímto cestopisem nejspíše zpečetil svůj život a kluci semnou už nikam nikdy nepojedou, ale minulost nezměníš. Navíc vše bylo na pohodu a až na mé drobné závady bylo vše v nejlepším pořádku.

Příště: Sardinie

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (31x):
Motokatalog.cz


TOPlist