Zase Rumunsko

1.7.

Skoro celou cestu za klukama do Rusavy je  nade mnou černý mrak a pode mnou vyfrézovaná mokrá silnice…..

 Přijíždím do Rusavy za Bobanem a strejdou Janošem. Večer přijíždí ještě Jirka, poslední člen naší výpravy.  Upozorňuji kluky, že mám asi volné řízení a dožaduji se majzlíku a kladiva. Jsem odmítnut s tím, že by se to mělo dotahovat momenťákem a že si určitě vymýšlím bo mám motorku v bordelu.

Ráno jedem na moravskou snídani k Bobanovi (klobásy, vajíčka, buřtíky, okurky, čerstvý chléb). Ani se mi od něj nechtělo, už jen z toho důvodu, že začalo zas pršet. A prší nám s přestávkami přes celé ČR, SK, Maďarsko (dálniční známka na 10 dní, 7 euro v hotovosti), na jednom parkovišti ulamuji zámek i na druhém kufru k nevelké radosti kamarádů. Strejda mi půjčuje popruh, abych to měl aspoň čím stáhnout, bo gumicuk se neosvědčil. Po 654,3 km (jako opravdu to tak vyšlo) a 11 hodinách přijíždíme do penzionu. Cena 60 lei za osobu s wifi, kuchyňkou a s WC a sprcháčem na pokoji.

Vstávám ve 3 (rumunského času ve 4) a nemůžu si vzpomenout, na co jsem zapomněl. Naplánuji tedy zimní údržbu, stavbu garáže, třídní sraz a když konečně v půl 7 zaberu, zazvoní telefon z práce (už jsem si vzpomněl - přesměrovat telefon) na náladě mi nepřidá ani pohled z okna a docházející doutníčky. Po snídani vyrážíme pod Transalpinu, kde kluci vědí o super ubytování. Samozřejmě nám začalo trochu pršet, až se to změnilo v hrozný chcanec. Na silnici jsme se pohybovali jen my a SUV, která se bavila tím, že si vždy počkali na kaluž a pak nás ještě trochu ohodili. Při jedné zastávce, když si vylévám vodu z bot (bo jsem pako, ač mám hadry na které nemusím brát nemok, na boty si návleky brát musím. Jenže jak se všem směju, že se musí oblékat do šprcek a dělám unuděné ksichty a popoháním je, jelikož zdržují, většinou si zapomenu vytáhnout nohavice z bot a tudíž mi do nich nateče. To většinou zjistím až po rozjezdu a zastavovat je mi už blbé), se klukům omlouvám, že jedu jak posranej, ale od dob, co jsem se válel na Silvestra na Ještědu tak, jak vidím lesknoucí se silnici, okamžitě ztuhnu. Strejda mi říká, že mu to nevadí (jede chudák za mnou a dává na mě pozor), že mám jezdit hlavou. Přestává pršet, ještě chvilku čekáme a vyrážíme na smluvené ubytko. Po 3 km začíná opět pršet, pak se to zvrtlo zas v neskutečnou průtrž, zpomaluji a slyším strejdu: tak jeď kurva a pak mě předjíždí. K večeři si dáváme grilované kuře a já i kolu - 24 lei. Pokojíčky malé, se záchodem a sprchou.

Najeto 253 km

Ráno se počasí jak zázrakem mění. Po snídani bez kufrů vyrážíme na Transalpinu. Rada na cestu

zněla: na kameru začni natáčet až od přehrady. A všichni byli v trapu. Tak první přehrada a já zapínám kameru. Cesta mezi stromy, silnice za nic nestála, bylo mi to divný, tak jí po chvilce vypínám a dojíždím na obrovskou přehradu... Po prohlédnutí tohoto mysteriozního díla vyjíždím dál. Natáčet cestu se z osobních zkušeností vyplatí až za lomem. Na silnici jsem sám a tak si to patřičně užívám. První zastávka je až u stánků se vším, zde kupuji nášivku na vestu a samolepku na motorku. Asi nemá smysl psát o této cestě, kterou každý zná a letos tu bylo cestopisů víc jak dost. Přejíždíme kopec až do první vesnice, kde se chceme naobědvat, ale ouha, první hospoda je sice otevřená, ale nikde nikdo, procházím až do kuchyně a nějaké kanceláře, ale nikoho neseženu. Jedem tedy o dům dál. Tady už je to o dost lepší až na obsluhu, ta byla nejen ošklivá, blbá, ale ještě dost nepříjemná. Objednávka na slepo: kuřecí řízek, okurky, sprite a brambory - 28 lei.

Cestou zpět tankujem u pumpy na cestě a mažeme zpátky na ubytko.

Ráno po zabalení jedeme na Trasfagaras, horší silnice, ale ty panoramata. Jen je lepší to před tunelem na vrcholku otočit zpět, bo silnice je ještě horší a výhled mizerný. Na druhou stranu je ale v údolí originál hrad Drákuly, o kterém jsem samozřejmě věděl, že tam je, ale nějakým nedopatřením jsem na něj hned po svačině zapomněl. No stejně k němu bylo mraky schodů. Na vrcholku nakupujeme magnety, samolepky, prodavač umí česky a šikovný Jirka dostává slevu. Strejda to již nervově nevydrží a čistí mi hledí na přilbě. Je fakt, že hned lépe vidím. Kluci z minula vědí o chalupě, kde nás ubytují, tak jedem tam - 40 lei / osoba. Děda nás hned zaměstnává při pokládce koberce pod bazén. Rozený velitel. Přezdívka Napoleon sedí. Stojí uprostřed bazénu a diriguje 4 motorkáře, co mají a jak dělat a vůbec se je nebojí zprcvynadat, když něco neudělají tak, jak on zavelel.

Zanedlouho začíná za vsí vojenské cvičení, přilétají různé helikoptéry a zas odlétají – no bordel nad bordel. K večeru začíná další atrakce. Pasáček vrací krávy z pastvy. Každá kráva si pamatuje, kde bydlí, ale ty ostatní je nutné vyhnat na druhou stranu silnice, aby nezaneřádily vstup do baráku. Pak přicházejí ovečky a nakonec kozy.

Najeto 255 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE