Třicátníci na dvacítkách v Karpatech (VIII.)

Ano, název cestopisu už je trochu zavádějící, jelikož už nejsme ani třicátníci a ani motorky nemáme dvacetileté (spíš starší), nicméně to aspoň z nostalgie necháme tak. Předchozí ročníky:

• 2017 cestopis
• 2018 cestopis
• 2019 cestopis
• 2020 video
• 2022 video
• 2023 video
• 2024 cestopis

V sobotu 21.6.2025 jsme vyrazili ve složení:

Tomáš (já) na Hondě CBR1100XX Super Blackbird (1997)

Vráťa na Yamaze FZS 1000 (2002)

Láďa na Yamaze FZS 1000 (2002)

VIDEO:

Den 1. (21.6.2025):

Obligátně vyrážím z Horní Bečvy a kluci z Křesetic.  Jsme domluveni na sraz u Lidlu v Bratislavě, což si ještě těsně před odjezdem potvrzujeme rychlým telefonátem. S přesvědčením, že mám proti klukům celkem velký náskok zastavuju kousek před Lidlem, abych si odskočil. Během chvilky slyším přijíždět dva čtyřválce a je mi jasné, že jsou tu.

Na parkoviště před Lidlem jsme potkali klučinu na CBR 600, který se neskutečně diví, že ještě dneska chceme dojet do Rumunska. Ptá se totiž, jestli tam pojedeme 4 dny nebo kolik. Láďa byl i letos naladěn vyhlásit všechny a všechno. V moment, když tento milý kolega motorkář přijížděl, a nejistě na nás mávnul, Láďa hned poznamenal „čum radši na cestu“.

Letos máme premiéru s interkomy, které Vráťa objednal za pár šprdlíků kdesi u soudruhů v ČLR. Sice jsou jen „half duplex“, takže je třeba držet tlačítko při mluvení a ostatní mohou jen poslouchat, ale pro nás naprostá paráda na pokec a domluvu během jízdy.

Kdesi v Maďarsku zastavujeme na oběd, který jsme každý dle svého gusta ukořistili ráno v supermarketu. Přímo před námi zastavuje chlápek s německou SPZ. Otevírá kapotu a v ruce drží flašku oleje. Z ničeho nic začal okolo hledat, až dle Ládi vyčmuchal „automekánika z Křesetic“ Vráťu. Srbsky na něj začal mluvit a z posunků jsme pochopili, že se ptá, zda mu nezačně hořet auto, když doleje olej do teplého motoru. Podle Ládi jsme to blbě pochopili a prý se chlápek ptal Vráti: „vypadáte, že často doléváte olej, dá se ta dírka od měrky p.cat?“. :D

Ve městě Arad máme zamluvené ubytování a nestačíme se divit, jak moc dobré i s ohledem na cenu to je! Navíc můžeme s motorkami zajet na zatravněný dvůr a nemusíme se o ně bát v noci. Apartmán je nový, skvěle vybavený, a hlavně se sezením na balkoně. Jediná výtka by šla za peřinami „Ty č.ráci nám nechali jednu peřinu dohromady“ pronesl Láďa. Vráťa zabírá záchod, tak se s Láďou raději klidíme dolů, kde je k dispozici velký bazén s posezením v zahradě. Vráťa přichází právě když my už máme vody dost. K večeru ještě stíháme procházku po městě, kde obdivujeme elektrické vedení na sloupech, „pokecáme“ s místními cikáňaty a taky se nám podaří vlézt do vojenského areálu, odkud nás rychle vyprovodí. Večer máme co probírat na balkoně. Rovněž zamlouváme ubytování na zítra. Láďa jen tak pro radost před spaním nadhodí: „kdyby tady byl Romča, obrovsky by to odsral“. :D

Trasa: Křesetice -Bratislava-Budapest-Arad

Počasí: Ráno 12°C, odpoledne 32°C jasno

Najeté km: 775/775/3119 (dnes/doposud/celkově)

Den 2. (22.6.2025):

Než posnídáme s kafem na balkoně a zabalíme, uteče dobrá hodina a půl. Odjíždíme tedy cca v 7:30 směr Hunedoara. Cestou tankujeme na dost pochybné pumpě bez střechy nad stojany. Skoro vůbec to neteče, což je okomentováno slovy „někdo to tam snad nabírá kyblíkama“. Trochu jsme se zasekli na parkovišti pod hradem Corvin, na kterém úřadoval děda bez možnosti zaplatit jinak než Lei v hotovosti. Nakonec nám kolemjdoucí vyměnili pár euro za Lei, abychom dědovi zaplatili, kolik chtěl (50 Lei). Na parkovišti měl také hajzly, za které chtěl další poplatek. To už Láďa nevydržel a začal prskat něco ve stylu „ať ten židák maže dělat do Jeruzaléma“. Lístky na hrad kupujeme v boudě před hradem postupně (50 Le/osoba) já, Láďa a nakonec Vráťa, který využil situaci, aby nemusel paní nic nevysvětlovat a prostě řekl: „Hello, to samý“. :D Hrad se nám moc líbil a rozhodně doporučujeme každému prohlídku. Historie hradu sahá až do 15. století a patří mezi jeden z největších v Evropě. My jsme zvolili volnou prohlídku prostor vlastním tempem.

Od hradu jsme pokračovali do Sebes, kde jsme se občerstvili v místním Lidlu. Automat na kafe se tam se mnou moc nekamarádil, jelikož mi z karty strhnul, ale kafe už nevydal. Mávl jsem nad tím rukou a místo řešení radši koupit lepší kafe třeba na pumpě, jenže Láďa pronesl moudro: „jde o princip, ne o peníze“. :D Skočil jsem teda za prodavačkou, která mi uvěřila mou verzi, až když jsem ji ukázal strženou částku v bankovnictví. Ta zavolala kolegyni, která začala zběsile ťukat na displej automatu, jak kdyby chtěla uvnitř probudit někoho s rychlovarnou konvicí a přimět ho opět k práci. Když tohle viděla ta první prodavačka, radši došla do kasy pro Lei a nasoukala je do automatu. Na hotovost slyšel a po chvíli už jsem si užíval svoje kafe.

Vyjíždíme na známou silnici Transalpina (2145 m.n.m.), která s délkou 148 km patří k nejzajímavějším cestám v Rumunsku. Stavíme nejdříve na hrázi přehrady Lacul Oasa, kde obědváme a poté pokračujeme až do nejvyššího místa se stánky. Vráťa tady prohnal svoje enduro na nedaleký kopec Carbunele (2181 m.n.m.) a trochu posmutnil, že tu nemá krosku. Ubytování máme nedaleko odsud na sjezdu z jižní strany Transalpiny ve výšce cca 1600 m.n.m. v osadě Ranca. Zkoušíme hledat nejbližší potraviny, ale nakonec se rozhodujeme pro malou zajížďku dolů do Novaci do Penny. Tady jsme „obdivovali“ kolik pečiva lidi kupují. V podstatě si vezli plné košíky bez sáčků, jako kdyby měla přijít nějaká apokalypsa. Vráťa se jako správný Čech u kasy domluvil krásně s prodavačkou slovy: „Dobrej, platím kartou“. Tady dole nám teploměr ukazoval 36°C a tak nám vůbec nevadí se zase vrátit nahoru do hor na ubytování. Pokoj dostáváme s parádním výhledem, čehož náležitě využíváme k večernímu klábosení. Já beru dron a jdu najít klidné místo na létání. Nakonec se rychle vracím na ubytko, protože kolem mě začali utahovat smyčku toulaví psi. Láďa si ještě před spaním skočil pro peřinu do vedlejšího pokoje, jelikož se mu moc nechtělo mít jednu společnou.

Trasa: Arad-Hunedoara-Sebes-Ranca

Počasí: Ráno 18°C, odpoledne 36°C

Najeté km: 444/1219/3119

Den 3. (23.6.2025):

Ráno proběhla snídaně na balkoně, vrácení peřiny a před půl osmou mizíme zpět na Transalpinu, kde stavíme na focení, čehož Vráťa využívá pro zapálení si. Láďa mě nabádá, abych si ho s kuklou a cigárem vyfotil, jenže Vráťa se schovává, což Láďa komentuje se slovy: „sádrovej ježek se nenechá s cigárem v držce vyfotit“.

Pokračujeme dále směrem na silnici Transfagarasan (2042 m.n.m.) a na jedné pumpě plánujeme kafe. Je tam však odbočení vlevo na hodně frekventované silnici bez odbočovacího pruhu. Kamiony náš v plné rychlosti lížou, než se nám daří uvolní protisměr a můžeme odbočit. Špatně kontroluju navigaci (mapy.cz) a táhne nás zkratkou na Transfagarasan. Chytí se nás i Slováci na čopru, kteří nám věří, že víme, kam jedeme. Cesta se zhoršila a musíme otáčet. Nakonec dojedeme do Curtea de Arges, odkud už jedeme jen na sever vstříc průsmyku. Byli jsme zvědaví, zda uvidíme nějaké medvědy. Nakonec jich bylo požehnaně. Hned při stoupání pod přehradou Lacul Vidraru seděl první na krajnici. Na hrázi zastavujeme něco hodit do žaludků. Byli jsme svědky divadla, kdy náš bratr ze Slovenska na GS zajel popředu do odvodňovacího žlabu a pak se z něj nemohl sám dostat. Nejbližší kolemjdoucí zatlačili a hned byl venku. Medvěda jsem si chtěl vyfotit, ale strach byl silnější a pouze jsem je natáčel na kamerku. Po příjezdu domů se to ukázalo jako dobré rozhodnutí, jelikož proběhla zpráva o Italovi fotícím si selfíčko u jednoho z medvědů. Medvěd ho potáhnul do lesa a Ital už se z Rumunska nevrátil.

Pokračujeme ve stoupání a v horní partii projíždíme tunelem na severní stranu hřebenu, kde nás vítají stánky a jezírko. Láďa hned bere plavky a smáčí se v něm. U jezera vedeme diskuzi ohledně toho pečiva, kterým si Rumuni plnili košíky snad v každém obchodě, co jsme zatím byli. Ptám se kluků, jestli neznají nějakýho Rumuna, abychom se mohli zeptat, proč toho kupujíc najednou tolik. Láďa vážně kýve, že zná. “Romy Romorés z Krchleb“. :D Tímto zdravíme našeho kamaráda Romču, které letos nejel. Nahoře jsem ještě polítal s dronem, abychom měli nějaké záběry do videa a směrem na sever jsme pokračovali do údolí. Je třeba dodat, že tato silnice, asi úplně nejznámější v Rumunsku, se začala stavět v roce 1969 jako jednoproudová a nakonec byla v roce 1980 rozšířena na dvouproudou.

V Codlea dáváme kafe a hodnotíme nezáživnou cestou, až na ženskou s dětma v autě, která letěla jak blázen. My jsme prostě nestíhali a ujela nám. :D Láďova teorie byla, že asi „snědla něco špatnýho a letěla na hajzl“. Ubytování máme dneska v Busteni, kam jedeme po silnici DN3A přes Paraul Rece. Tuhle cestu doporučujeme všema deseti. Skvělé svezení! Ubytko mělo mít balkón, ale prostě chybí. Trochu nám to vynahrazuje velké okno s výhledem na hory. Večer voláme s Romčou i Tomem (chybějící účastníci) a hledáme ubytování na další den.

Trasa: Ranca-Curtea-Fagaras-Codlea-Busteni

Počasí: Ráno 18°C jasno, odpoledne 34°C jasno

Najeté km: 456/1675/3119

Den 4. (24.6.2025):

Na ubytku máme k dispozici 3 kapsle do kávovaru, čehož hned využíváme a snídáni necháváme na blízký Lidl. Odjezd se díky rychlému kafi daří lehce po 7. hodině. Máme v plánu navštívit skalní útvary Babele, ke kterým buď můžeme jet lanovkou, která je poměrně drahá nebo se svezeme nahoru na motorkách a kousek půjdeme pěšky. Nakonec volíme variantu dva a během hodinky jsme o tisíc výškových metrů výš na náhorní plošině. Já a Láďa se vydáváme cca 3 km pěšky ke skalním útvarům u horní stanice lanovky z Busteni. Vráťovi se tam nechce, a tak hlídá motorky.

My nahoře potkáváme bílého čtyřnohého kamaráda, který se nám pořád plíží na lýtkami, což není úplně dobrý pocit. Skalní útvary jsou moc pěkné a opravdu jeden z nich připomíná sfingu. Musíme teda najít ten správný úhel pohledu. :) Tady jsme nejdál od domova a bohužel kvůli času už se musíme začít zase vracet směrem domů. Při sjezdu do údolí kluci za mnou naráží na vocasa v autě, který najede do křižovatky a pak začíná couvat.

Po cestě navštěvujeme zámek Peles, kde se dáváme do řeči s chlápkem vybírajícím parkovné. Doporučuje nám jeskyně Ialomița, ale už nemáme čas se tam vydat. Na jedné pumpě Vráťa kupuje olej do motorky, protože mu začala svítit kontrolka. Láďa názorně ukazuje za zvukových efektů, jak za toho Fazera vždy „drapne“ a ten v ten moment zahulí a spálí panáka oleje. :D Těsně před hradem Bran ještě stavíme pro jídlo v supermarketu, před který přijede borec s holkou na indiánovi s českou SPZ, ale Češi to nejsou. Vtipný je jejich odjezd, kdy si ta holka si nasadí helmu obráceně.

Platíme si vstup na hrad Bran (70Lei/os.) a celý ho sami procházíme. Při odchodu z hradu jdu napřed. Láďa čekající na Vráťu je svědkem, jak šikmooký spoluobčan pozorně nekouká pod nohy a šlape na čivavu lidí sedících na lavičce. Poté, když odjíždíme, mi ten samý chlápek skáče z chodníku přímo před motorku. Z interkomu se mi ozve do ucha: „měls toho rákosníka přežehlit“. :D

Další zastávkou byl pro nás „rumunský Krumlov“ Sighisoara. Městečko je moc pěkné a rozhodně stojí za návštěvu. Na moc pěkné zatáčkovité silnici DN13 se na nás lepí Duster, který nás všechny tři regulérně zpraží. V začátkách letí po třech kolech a asi to tady dobře zná. V Turdě máme nejhorší ubytko ze všech, je to spíš takový skanzen, ale balkón tu máme a zítra pokračujeme dál.

Trasa: Busteni-Saua Cocora-Sighisoara-Turda

Počasí: Ráno 19°C jasno, odpoledne 37°C jasno

Najeté km: 389/2064/3119

Den 5. (25.6.2025):

Ráno jdeme pěšky do města ulovit snídani a pak navštěvujeme solný důl. Prostory dolu jsou obrovské, jelikož se dostáváme až 112 metrů pod zem. Bohužel z toho udělali slušnou opičárnu, protože dole je ruské kolo, minigolf, bowling a další nesmysly. Dolů se dá jet po schodech nebo výtahem. Jedna rodinka s mladou dost tlustou dcerou šlape dolů pěšky za brutálního sténání. Cesta nahoru by byla její poslední, tak berou raději výtah. Podobně dopadl Vráťa, který odmítl šlapat pěšky a za Láďovi hlášky „kdo jede výtahem je teplouš“ do něj vstupuje. Zajímavostí dolu je historie těžby, která započala už za dob Římanů.

Vracíme se pěšky na ubytko, balíme motorky a jedeme si projít soutěsku Cheile Turzii. Je sice pěkná, ale že bychom byli úplně unešený, to se říct nedá. Při převlíkání do moto hadrů na parkovišti za námi přišel kluk na pokec. Láďa rychle popsal jeho vzhled na „chráněnou dílnu“. Je to Slovák a několikrát nám zmiňuje, že je student univerzity z Nitry. Kromě jiného nás napomíná, že neznáme název místní oblasti (Sedmihradsko). Na naši obranu – pro nás jsme v Transylvánii, což je to samé. Potom se na Láďu hodně upřeně dívá, když se převlíká. Což po jeho odchodu okomentoval slovy, že „by si mě asi rád navlík“. :D Dnešní spaní máme ve městě Oradea u hranic s Maďarskem. Stavíme na pumpě, kde Láďá pomáhá se stěhováním lednice a fasuje tak kafe zadarmo. Ládi dobrý skutek byl vykompenzován Vráťovým špatným, jelikož se jim tam vymočí přímo u jakéhosi památníku. S Láďou koukáme na Vráti řetěz, který vypadá jako vytahaná kšanda.

Koukám, co je cestou zajímavého a narazím na kemp u řeky, kde jsem předpokládal možnost koupání (Pestera Unguru Mare). Teplota už dosahuje 38°C a smočení v řece je příjemné zpestření cesty. Vráťa si při postávání v řece nezapomene udělat totální pohodu zapálením cigára.

 

V Oradea nacházíme byt, ve kterém máme zamluvené spaní a po vybalení se jdeme projít do města. Dáváme si večeři a pak pivko v hospodě. U jednoho kostela nás jeden žebrák chce stáhnout o peníze slovy „cash, cash“. Načež Láďa mu řekl „card, card, nemáš terminál, buzíku“. A po chvilce ještě dodal: „stará věděla, kam s ním“. :D Večer si klasicky užíváme sezení na balkóně a vyhodnocujeme tento výlet. Zítra nás čeká už jen cesta domů.

Trasa: Turda-Oradea

Počasí: Ráno 18°C jasno, odpoledne 38°C jasno

Najeté km: 225/2289/3119

Den 6. (26.6.2025):

Ráno jedeme společně v Maďarsku až po odbočku na Košice. Já jedu domů přes Košice a kluci zase na Bratislavu. Loučíme se na pumpě a přejeme si šťastnou cestu. Od pumpy jel Vráťa první, protože má navigaci. Láďa mu ještě připomíná tankování. Na dálnici moc pump není a Láďa kouká, že už jede na rezervu. Míjí pumpu a Vráťa bez sebemenší snahy sjet prostě pokračuje dál. Láďa ho dojíždí a ukazuje, že bude brzo na suchu a Vráťa přes tankvak nakoukl na svůj stav v nádrži a také se diví (neviděl přes něj). Po asi 50 km sjíždí z dálnice natankovat a na křižovatce tvaru T do Vráti zezadu najede maďarskej dědula. Naštěstí Vráťa nepadá, ale auto mu skřípá nohu a uráží stupačku. Zastavují a zjišťují škody na zdraví a motorce. Nic nechtějí řešit, a tak se Vráťa začne plácat s dědulou jako kdyby to byli spolužáci ze základky. U pumpy přendavají zadní stupačku do předu, protože je ještě čeká dlouhá cesta domů a s nohou ve vzduchu by to byla smutná jízda.

Trasa: Oradea-Budapest-Brno- Křesetice

Počasí: Ráno 20°C jasno, odpoledne 38°C jasno

Najeté km: 830/3119/3119

Foto a video:

Fujifilm X-T3 + XF18-55F2.8-4, DJI Osmo Action 5, DJI Mavic PRO

Perlička na závěr:

Už když jsme se sešli někdy na jaře v hospodě, abychom domluvili tento výlet, vypadlo z Ládi, že Vráťa "hulí jak sádrovej ježek". Kdo to ještě pamatuje, tak ví. Kdo ne, tak tady je připomínka, co se dalo za ohavu najít ve spoustě domácností. :D

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE