Rumunsko 2023
Text: pane | Zveřejněno: 18.12.2023 | Zobrazeno: 19 632x
Kapitoly článku
Den 1. Kolín – Betliar SR 576 km
Druhá polovina výpravy si pro začátek nevěřila na tolik kilometrů a raději vyjela o den dřív a přespala v Napajedlech. Sraz jsme si teda dali druhý den na benzínce v Žilině a pak už společně dorazili se zastávkou v lomu Kvetnica u Popradu až do cíle v Betliaru. My se ještě stihli cestou mrknout na lom Výkleky. Většinu cesty jsme profrčeli po dálnicích, kde jsme párkrát zastavili a protáhli se.
Jakmile jsme se ubytovali v Gallerii Betliar, dali jsme na doporučení, kde se výborně najíst, a musím potvrdit, že U Krivého potoka výborně vaří.
Galleria Betliar - ubytování v pokojích s balkonem, posezením, minibarem, rychlovarnou konvicí, vlastní koupelnou a soukromým parkovištěm bylo hezké, čisté, majitelka příjemná a ochotná. Co jsme trochu postrádali, byla klimatizace a skříň. Snídaně byla servírovaná v útulném venkovním posezení, chutná a dostačující.
Den 2. Betliar - Sighetu Marmației 412 km
Cestu přes Maďarsko jsme zvolili co nejkratší, víceméně po dálnici a jen se zastávkami na protažení. Z mého úhlu pohledu bylo Maďarsko nezajímavá placka s nepořádkem a špínou na odpočivadlech, kde chybělo snad všechno kromě WC mísy.
Na maďarsko-rumunských hranicích nás trochu překvapily fronty, kde jsme se přes půl hodiny při teplotě kolem 35°C pěkně zapotili. Když si nás úředníci u dvou okýnek (což jsme nepochopili) ztotožnili, což je taky komický, když vám z helmy kouká zdeformovaný obličej s mikrofonem přes pusuJ. Logicky teda naše první metry na rumunské půdě vedly k benzínce, kde jsme se museli svlažit.
Hlavním cílem prvního dne byl Veselý hřbitov v Sapantě. Může být hřbitov veselý? Toť otázka. Mě to moc veselé nepřišlo, mraky lidí, všude okolo prodejci s krámky, výběr vstupného, komerce jak blázen. Asi bych na takovém místě ležet nechtěla. Klidu si tady nebožtíci fakt neužijí.
Pokud byste chtěli v Sapantě navštívit trochu klidnější místo, doporučuji se zastavit o 1,7 km dál od Veselého hřbitova a prohlédnout si klášter Sapanta Peri Monastery s jeho majestátní 74 m vysokou dřevěnou stavbou.
Jediná nepříjemnost toho dne byla při příjezdu na ubytko, kde měli shodou okolností svatbu (tím pádem nebylo možné se tam navečeřet), z recepčního to táhlo jak ze sudu a my mu nemohli vysvětlit, že ten lístek a klíč na jeho stole s mým jménem je fakt pro nás. Zkoušeli jsme to anglicky, pomocí překladače v mobilu i rumunsky, ale marně.
Nakonec to pochopil, předal nám klíče a my se mohli vykoupat, převlíknout a jít se někam najíst. V restauraci u penzionu si nás nikdo nevšímal, při dotazu na 4 místa u stolu dělali, že nám nerozumí, a když se uvolnil stůl, absolutně nereagovali na naši prosbu o úklid stolu. Tak jsme se sebrali a šli pryč.
Po několika neúspěšných pokusech v centru města jsme nakonec usedli v bistru, kde nás před neochotnou obsluhou, která měla na všechno odpověď „ne“ zachránil až týpek u druhého stolu, který pracoval v Čechách a uměl česky. Pak jsme dostali to, co jsme chtěli. První dojem z Rumunska teda nic moc.
Penzion Casa Iurca Sighetu Marmației – má pokoje s vlastní koupelnou, některé mají balkon. Náš pokoj byl čistý, prostorný, s terasou, ale opět bez klimatizace. Kdyby personál do brzkých ranních hodin neuklízel po svatbě, šlo by spát při otevřených dveřích na terasu celou noc. Snídaně formou bufetu byla dostačující.
Den 3. Sighetu Marmației - Joseni, župa Harghita 371 km
Ze Sighetu Marmației jsme měli namířeno přes horské vesničky a městečka k přehradě Bistrița, dál soutěskou Bicaz až do Joseni, kde jsme měli další rezervaci ubytování. Ač se snažím cestou zachytit na mobil co nejvíc, všechno stejně nestihnu. V každé vesničce kostel a místní slavnostně oblečení mířící do kostelů na mše, ať pěšky či povozem, dřevěné brány do stavení, kachličkové domky, ale i rozpadlé nikým neobydlené ruiny, silnice kroutící se jak had…..Při tom počtu kilometrů nebylo moc času na dlouhé zastávky, ale na malé zastávky spojené s krátkou prohlídkou a protažením vždycky došlo.
Mânăstirea Moisei Nouă - pravoslavný kostel, u kterého jsme zastavili čistě náhodou a byli jsme ohromeni jeho vnitřní nádherou, kde nám bylo naznačeno místním pánem, že můžeme fotit a natáčet i při mši.
Přehrada Bistrița – od čerpací stanice Petrom 14 v Poiana Teiului, kde jsme přejeli viadukt a odkud jsme pak dojeli podél přehrady s krásnými vyhlídkami až na její hráz.
Bicazská soutěska – úžasné a taky hojně navštěvované místo stojí určitě za zastávku. Projíždíte mezi skalami, které se nad vámi tyčí do nebe a vy nevíte, co máte sledovat dřív – jestli dechberoucí pohledy na skály a jejich okolí, nebo přeplněnou silnici lemující stánky.
Penzion Székelyföld Fogadó Joseni, župa Harghita – ubytování v menších chatkách s vlastní koupelnou, soukromým parkovištěm, které na jedno přespání v pohodě stačí. Na delší pobyt si to nedovedu představit. Bez klimatizace a jen s ramínky na pověšení věcí místo skříně. Večeře výběrem z jídelního lístku, snídaně formou bufetu v hlavní budově byla bohatá a dobrá. Obsluha ochotná, příjemná.
Den 4. Joseni, župa Harghita – Drăguș 220 km
Pro delší přejezdy jsme zvolili dálnice, na kterých je skoro prázdno a cesta rychle utíká. My jsme ale chtěli vidět i něco jinýho, a tak jsme párkrát sjeli a prohlídli si pár památek. Počet opevněných kostelů v Sedmihradsku převyšuje 150 a my na trase měli ten den dva – Saschiz a Viscri.
Saschiz fortified church - Saschizský opevněný kostel je luteránský opevněný kostel v Saschizu v župě Mureș v rumunském Sedmihradsku. Byl postaven etnicky německou komunitou sedmihradských Sasů v době, kdy oblast patřila Uherskému království. Vstup je zpoplatněn a procházíte si ho sami. Naše druhá polovina dovnitř nešla, tak jsme prohlídku vzali trochu hopem.
Viscri fortified church - Opevněný kostel ve Viscri je luteránský opevněný kostel v kraji Brașov
v rumunském Sedmihradsku. Byl postaven etnicky německou komunitou sedmihradských Sasů v době, kdy oblast patřila Uherskému království. Původně římskokatolický kostel se po reformaci stal luteránským stejně jako kostel v Saschizu. Vstup je zpoplatněn a procházíte si ho taky sami. Supr
je výšlap velmi úzkým schodištěm na vyhlídkový ochoz. Z důvodu nepříjemné, bořící se kamínkové příjezdové cesty jsme na prohlídku šli zase sami, druhá půlka to po pádu (naštěstí bez následků) vzdala a počkala na nás.
Další zastávkou byla pevnost Rupea, kterou jsme si prošli už všichni společně. Nachází se na silnici DN13, 70 km od Brașova, na cestě do Sighișoary. Vstup je zpoplatněn s volnou prohlídkou. Po prohlídce nám ve vedru přišlo vhod občerstvení ve stánku před vstupem.
Městem Fagaraš jsme díky teplotě 38°C chtěli jen rychle projet, nakonec jsme aspoň na chvilku zastavili u hradeb pevnosti a nádherné katedrály, ve které jsme se schovali před sluníčkem.
Poslední zastávkou byla prohlídka areálu kláštera Biserica Mănăstirii Brâncoveanu
v Sâmbăta de Sus. Vstupné se neplatí, prohlídka je volná. My už toho ale měli v parném dnu opravdu dost a těšili se na zasloužený odpočinek ve 2 km vzdáleném ubytku v Dragusu.
Penzion Casa Luanna Drăguș – útulný a moderně zařízený penzion, pokoje s balkonem a klimatizací, vlastní koupelnou, soukromým parkovištěm. Příjemní majitelé, výborná večeře. Snídaně formou bufetu. Vše na jedničku.
Den 5. Drăguș - Bercești, župa Gorj 245 km
Transfăgărășan nebo DN7C je zpevněná horská silnice protínající jižní část Karpat v Rumunsku . Je po Transalpině druhou nejvyšší zpevněnou silnicí v zemi . Začíná u vesnice Bascov poblíž Pitești a táhne se 90 kilometrů (56 mil) na křižovatku mezi DN1 a Sibiu , mezi nejvyššími vrcholy v zemi, Moldoveanu a Negoiu. Silnice, postavená na počátku 70. let jako strategická vojenská cesta, spojuje historické regiony Transylvánie a Valašsko.
Na tenhle den jsme se asi všichni těšili nejvíc a na přejezd Transfăgărășanu (2042 m) jsme si vyčlenili celý den. Vyrazili jsme hned po brzké snídani a dobře jsme udělali. Mohli jsme si tak vychutnat poloprázdné silnice. Zastávek bylo díky krásným vyhlídkám a výbornému počasí dost. Na samotném vrcholu u jezera Bâlea jsme se pokochali pohledem na okolní panoramata. Počasí nám přálo a stálo to za to.
Při sjezdu dokonce došlo i na setkání s medvědem, který seděl u silnice pár kilometrů před hrází přehrady Vidraru, kde jsme ho vůbec nečekali a byli smíření s tím, že je už neuvidíme. Teď víme, že jakmile před vámi zastaví auto, nejspíš si v lepším případě medvěda jen fotí, v tom horším mu sype žrádlo přímo na silnici, kam si pro něj medvěd rád dojde. Většinou pak zastaví i auta v protisměru a to pro motorkáře není moc příjemná situace.
Silnice je už dost opotřebovaná, hodně záplatovaná, takže si zatáčky moc neužijete. Výhledy ale stojí za to. Jediný zádrhel nastal naštěstí až pod Fagarašem na hrázi přehrady Vidraru, kde se opravovala silnice a provoz tak řídili dělníci ze stavby. No, řídili, bez vysílaček došlo k totálnímu ucpání silnice a nešlo to projet ani na jednu stranu. Malou přestávku jsme využili k procházce po hrázi (výška hráze je 166 metrů, délka oblouku 305 metrů). Po odšpuntování jsme zamířili na ubytko a těšili se na projetí další horské silnice Transalpiny, které nás čekalo další den.
Penzion Angelica Bercești, župa Gorj – barevné pokoje s vlastní koupelnou a WC, soukromým parkovištěm, zahradním posezením, kde by vám paní majitelka snesla i modré z nebe, a splnila by všechno, co by vám na očích viděla. Omlouvala se nám i za to, že díky bouřce nešla elektrika a my tak nemohli platit kartou. Opulentní večeře a snídaně - zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat. Není tam klasická restaurace přesto, že na Bookingu je to uvedeno, ale musíte se domluvit s majitelkou, jestli využijete sdílenou kuchyň, nebo vám uvaří paní majitelka. My jsme využili druhé možnosti a nelitovali jsme. Porce tak velké, že nešly sníst, domácí suroviny, likér, víno i pálenka.
Den 6. Bercești, župa Gorj – Turda 236 km
Po ujetí několika málo kilometrů od ubytování jsme se ocitli na Transalpině [BN1] , na kterou jsme se vydali hned po neskutečně velké snídani a srdečném rozloučení s paní majitelkou. Počasí se změnilo jako mávnutím proutku, po vedrech přišlo ochlazení s mírným deštěm, takže na začátku cesty přišly na řadu i nepromoky. Naštěstí ne na dlouho, ale silnice byly bohužel mokré.
Transalpina nebo DN67C je 148 km dlouhá silnice nacházející se ve skupině pohoří Parâng, Jižní Karpaty v Rumunsku, a je jednou z nejvýše položených silnic v Karpatských horách. Spojuje Novaci, jižně od pohoří Parâng, se Sebeș na severu. Rozhodně je ale co do stavu silnice lepší než Transfagarasan.
Další zastávkou ten den byla Salina Turda, kam jsme sešli, a pak i díky velkým frontám na výtah, vyšli 13. pater na prohlídku. Čekala jsem hodně, ale tohle bylo peklo. Zábavní park v solném dole. Disneyland. Bez neutuchajícího řevu by tam bylo asi příjemně. Dali jsme si rozchod s tím, že se sejdeme nahoře za 2 hodiny. To jsme záhy přehodnotili a shodli se, že je to moc. Nakoupili jsme pár suvenýrů a zmizeli pryč. Než se spustila průtrž mračen, byli jsme na ubytku.
Penzion AMA Guest House Turda – nabízí ubytování v rodinných pokojích s kuchyňským koutem, vlastní koupelnou a WC, klimatizací, zahradou, parkovištěm a terasou. Pokoje jsou vybavené kávovarem, některé mají balkon a jiné, jak se píše na Bookingu, výhled do klidné ulice – ulice rozhodně není klidná, ale jedna z hlavních v Turdě. Příjemní a ochotní majitelé. Suroviny na večeři jsme si zakoupili v Penny vzdáleným cca 1 km od penzionu a snědli je na zastřešené terase. Chutná snídaně byla formou bufetu.
Den 7. Turda – Arad 324 km
Jelikož se počasí uklidnilo a přestala být úmorná vedra, rozhodli jsme se vydat po dálnici do města Alba Iulia, centra starověké Dácie, kde jsme si prohlédli jeho hlavní dominantu hvězdicovitou pevnost, a do města Hunedoara s jeho jedním z největších goticko-renesančním hradem v Evropě stejného jména, známého též jako Korvínův hrad nebo Hunyadiho hrad. Omrkli jsme si ho jen zvenčí, naobědvali se v místní restauraci a pak už pokračovali do Aradu na ubytko.
Penzion Arada Arad – hezké, zajímavě řešené prostředí ve dvoře, nové moderní pokoje s koupelnou a WC, klimatizací, parkovištěm a sdílenou jídelnou. Jen není moc viditelně označené, tak jsme trochu pátrali a za pomoci místních jsme ho nakonec našli. V našem případě nebyli majitelé osobně přítomni, ale ozvali se nám po zazvonění na zvonek napojený na telefon. Pro nás nemluvící plynně žádným cizím jazykem to byla dost prekérní situace. Nemohli jsme použít k domluvení ani ruce, ani nohy J.
Dle sdělení majitele, který dorazil asi za 10 minut, v okolí nebyla žádná restaurace a tak jsme si zašli nakoupit do Lidlu (800 m) a večeři si snědli na ubytku.
Podle fotek ubytování vypadalo zajímavě a pěkně, ale zklamalo nás například zahradním osvětlením, které celou noc silně svítí do pokojů a nepomůžou ani závěsy. Nám jako bonus ještě šíleně vrzala postel.
Dalším zklamáním byla extra placená snídaně = 1 omeleta, čaj a suchý chleba. V porovnání s ostatními penziony na naší cestě ve stejné cenové výši naprosto chudá.
Den 8. Arad – Podivín ČR 561 km
Nastal čas návratu domů. Čekal nás přes 500 km dlouhý nezáživný přejezd Maďarska po dálnici Arad – Szeged – Kecskemét – Budapest – Györ – Mosonmagyaróvár. Tam jsme to vzdali, sjeli z přecpané páteční dálnice, a místo pokračování přes Bratislavu a Malacky, se vydali přes rakouské příhraničí do Břeclavi a do Podivína. Tentokrát jsme na hranicích (Rumunsko/Maďarsko a Maďarsko/Rakousko) nečekali a vecpali se mezi auty a prodejci suvenýrů dopředu. Po celodenní jízdě jsme si odpočinuli na jižní Moravě.
Penzion a Apartmány Miromar – útulné pokoje s vlastní koupelnou a WC, posezením na zahradě, milou a ochotnou obsluhou. Hlady nás umřít nenechali, využili jsme nabídky sýrových talířů, výborné škvarkové pomazánky (dali jsme si repete) a burčáku. Při pohledu na hvězdami posetou oblohu jsme si nemohli přát nic lepšího.
Den 9. Podivín – Kolín 222 km
A byl tu úplně poslední den naší cesty. Snídani už jsme si mohli dovolit na 9. hodinu, v klidu si zabalit a vyrazit na posledních pár kilometrů k domovu s jednou zastávkou na benzíně a zastávkou v bistru
U Tygra v Golčově Jeníkově na oběd. Rozloučili jsme se s našimi parťáky, dojeli ještě společně do Kolína, kde se už naše cesty rozešly. Pak jsme si teprve mohli říct: jsme doma!
Všechny tři stroje to zvládly a přežily jen s malými kosmetickými úpravami – lepení blastrů u Hondy.
Naše Bára (GS) zvládla všechno bez ztráty kytičky na 1 s hvězdičkou a splnila naše očekávání.