reline_unor



Rumunsko 2015 - téměř výhradně za sucha a on-road

Kapitoly článku

Ráno 20.9. vyrážíme hodně brzo, protože zážitky s ubytováním pokračovaly i v noci a byli jsme z toho dost otrávení. Frčíme vstříc jednomu z vrcholů výletu – přejezd Transfagarasan. Až do Curtea de Arges nestojí cesta za řeč, ale tohle je celkem pěkné město plné lidí. Začínám stoupat do hor, kde je vzhledem k hezkému nedělnímu počasí poměrně hustý provoz. Ale i tak si výjezd za sluníčka užíváme a stavíme až za tunelem (2042 m.n.m.), kde nás vítá mlha, že by se dala krájet a lidí jak na Matějské. Jezero Lacul Balea není vůbec vidět a jedeme dál. Níže se  mlha postupně rozpouští a otvírají se skvělé výhledy do údolí. V jedné ze zatáček potkáváme dvojici aut, kdy řidič jednoho z nich se zřejmě kochal až příliš.. Cestou každou chvíli zastavujeme na focení, už toho máme taky dost.

Dojíždíme do města Sibiu, kde na nás čeká ubytování ve vynikajícím penzionu Ela v domě z 15. století a usměvavá paní domácí. Vůbec celé město se zcela vymyká rumunským zvyklostem, přišlo mi to spíše jako městečko v Rakousku či Bavorsku - prostě další ze sedmihradských měst. Dokonce je tu rakouský konzulát. Projdeme si město vč. výstupu na věž, ze které je parádní výhled po celém historickém centru a okolí. V okolí města se blýská, zítra asi končí bezdešťová pohoda. Najeto cca 320 km, slunečno.

Ráno 21.9. se probouzíme do zatažené oblohy a chvíli po výjezdu ze Sibiu navlékáme nepromoky. Míříme směr Calnic, kde navštěvujeme středověký hrad pod správou Unesco. Déšť je celkem silný, což nám bere náladu – dnes je v plánu zlatý hřeb výletu a to přejezd Transalpiny. Severní údolní část jedeme ještě za deště, ten ale postupně ustává a silnice začíná osychat. U jezera Lacul Oasa (cca 1280 m.n.m.) už neprší vůbec, jenom je dost zima. V lesích kolem cesty pozorujeme sběrače hub – chlapi spí jenom pod takovými celtami přes větev, vaří si na ohni a sbírají celý den houby. Občas je vidět dodávku s bedýnkami a váhami, tady se to vážně počítá na kila. V údolí pod vrcholem si dáváme světlou dršťkovou polívku s feferonkou a vyrážíme směr sedlo Urdele (2240 m.n.m.). Paní hostinská se ukazuje jako schopná obchodnice – postupně nám naúčtuje vše, co na začátku vypadalo jako součást ceníku. Ale co, jsme na dovolené.

Výjezd nahoru je prostě „boží“, na fotky stavíme až těsně pod vrcholem, kde už je zase mlha, že by se dala krájet..Vzhledem k serpentinám každých 30 m jedem dost pomalu a je to celkem adrenalin, v mlze není moc vidět ani ty žluté čáry na krajnici. Pod vrcholem mlha mizí a na druhé straně kopce už svítí sluníčko, kupujeme dárky od místních „indiánů“. Po sjezdu z hor končíme v obci Grui v penzionu La Toscana Rustica. Jen co jsme dojeli, spustil se liják. Penzion je celkem fajn, má ale jednu vadu – jsme jediní hosté. Takže jídlo a pivo se chystá jen a pouze pro nás, čemuž odpovídá rychlost i cena. Samozřejmě je to penzion podpořený z prostředků EU – jsem zvědavý, zda tam bude i za dva tři roky.. Pan domácí je ale celkem hovorný a potvrzuje moji zkušenost, že v zemích bývalého východního bloku bylo Československo považováno za téměř západní zemi (prý se v Rumunsku o Československu říkalo, že je apendixem Evropy – kvůli tvaru země a tomu, odkud a kam vedlo) a o Česku si to dnes myslí také. Najeto cca 210 km, z toho cca 100 km v dešti.

Další den 22.9. vyrážíme směr Cluj. Hned po vyjetí nasazujeme nepromoky, které sundáváme až v městě Hunedoara. Průjezd údolím kolem řeky Jiu byl dost utrpením kvůli rozbité cestě, množství uzavírek a bezohledné jízdě místních králů silnic. Vrcholem bylo, když dodávka, táhnoucí druhou dodávku, vjela na červenou do zúžení. Za chvíli se pak v tom zúžení ozývalo houkání kamionů. Po těchto ukázkách jsme pochopili, proč u některých semaforů stojí ještě chlapík s plácačkou. V Hunedoaře jsme navštívili hrad Matyáše Korvína – zajímavě udělaná expozice, kde je možné si na vše sáhnout a zblízka prohlédnout. Jen ta památková péče trochu kulhá, není problém vidět odkouření od plynového kotle, zaústěné do gotického okna.

Pokračujeme zvlněnou krajinou kolem pohoří Bihor a Apuseni do města Cluj. Příjezd k městu je impozantní – po přejezdu hřebene se sjíždí serpentinami k městu, které je v údolí jak na dlani. Opět se dostáváme do dopravní špičky, navíc jsem nějak špatně nastavil navigaci, takže nás do hotelu Victoria naviguje ochotný taxikář. Hotel je parádní, motorky stojí před recepcí, jen ta matrace.. Město je další z historických sedmihradských měst a je to poznat – na náměstí monumentální kostel, vedle něj neméně monumentální jezdecké sousoší Matyáše Korvína z roku 1904. Za pár let pak o to vše Maďaři přišli. Staré město je moc příjemné, po večeři končíme v baru Old Shepherd – Alcohol Clinic. V reklamě garantují, že vás tam naučí pítJ Moc příjemný bar, mohu doporučit. Najeto cca 350 km, z toho cca 150 km v dešti.

Ráno 23.9. odjíždíme vstříc poslednímu ubytování v Baia Mare. Nějak špatně odhadneme množství benzínu a málem se vracíme zpátky do Cluje. Při hledání nejbližší pumpy v navigaci se naštěstí z příkopu vyloupnul místní sedlák, který nám poradil cestu k pumpě. Rumunsky, samozřejmě. Obsluha pumpy (tedy spíše open-air stojanu s bistrem a samoobsluhou) nevídá asi motorkáře často, protože nejenom, že nám osobně každému natankoval, ale ještě nám přinesl grátis kávu a udělal společné foto. Prostě oblast milých lidí. Při průjezdu kolem kukuřičného pole se z něj zvedlo hejno vrabců, které napadlo si to střihnout napříč silnicí – zrovna když tam projížděl Honza se svým čoprem. Jednoho vrabčáka vcelku si tak popovezl za světlem, pár dalších jich ale skončilo v drátech kol, na kufrech.. Prostě drsný motorkář, co se s ničím nemaže:-)

Cestou navštěvujeme pár celodřevěných kostelíků ve správě Unesco v okolí Baia Mare. Ve srovnání s opevněnými kostely v Sedmihradsku nás to ale tolik nebere a pokračuje směr Cavnic, kde zcela nečekaně najíždíme na úplně novou krásnou horskou cestu přes hřeben ve výšce cca 1200 m.n.m. Bohužel, přejezd přes sedlo Gutai (987 m.n.m.) na hlavní cestě je uzavřen a ani přes porušení několika zákazů vjezdu se nám nepodařilo se tam dostat – z každé strany byl na konci ještě nekompromisní hlídač (asi vědí, proč je tam staví). V Baia Mare jsme spali v jednoznačně nejlepším penzionu z celého výletu – La Fontana. Právě začínal akademický rok, takže večer jsme se zúčastnili už druhého open-air koncertu. Celé město tím žilo, jen to pivo ti Rumuni nějak pořád natočit neumí...Najeto cca 270 km, slunečno.

A je to tu – poslední snídaně 24.9. a odjezd z Baia Mare směr Košice. Vzhledem k rovinatému profilu to byly místy spíše dostihy, hlavně maďarská část byla hodně rovná a přímá. V Tokaji před mostem přes řeku Tiszu jsme si dali parádní oběd, těsně před hranicemi pár posledních serpentin (vážně tam jsou) a pak už jenom dojezd na autovlak. Ten jsme si trochu okořenili docházejícím benzínem a spácháním pár přestupků kvůli absolutně špatně značenému příjezdu na nádraží (celé centrum Košic je rozkopáno, samá uzavírka). Po odstavení motorek jsme šli kouknout na centrum města. Musím uznat, že takhle parádně opravenou gotickou katedrálu jsem snad ještě neviděl a bylo vidět, že místní jsou na ni náležitě hrdí. Vůbec celé centrum Košic působilo příjemně a pohodově. V pivním baru na náměstí jsme si chtěli dát naposledy místní pivo a ejhle, piva měli jenom českáJ Nakonec pro nás natočili slovenský černý Steiger, což byla symbolická tečka za výletem a dovolenou. A podle místních dam a slečen bylo poznat, že už jsme zase (naštěstí) zpátky mezi Slovany.

Na závěr jednu perličku – při čekání na autovlak přijelo SUV, ze kterého vystoupil nám oběma na první pohled nesympatický „mladý a nadějný“ japík. Co čert nechtěl, tak měl lístky do stejného kupé, jako my. Vzhledem k tomu, že měl místo až úplně nahoře, tak jsme mu to moc nezáviděli – přece jenom jsme prali pouze jednou. Evidentně měl na nás stejný názor, protože jakmile jsme vylezli z vlaku, běžel za průvodčí a tak ho umístila jinam. Ještě teď si pamatuji, jak s kufrem na kolečkách utíkal tou úzkou uličkou, aby si to náhodou nerozmyslela:-) Najeto 310 km, slunečno.

Co říct závěrem – bylo to hezké, bylo to náročné a hned bych jel znovu. La Revedere, Romania!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (21x):


TOPlist