Rumunsko 2015 - téměř výhradně za sucha a on-road

Příští ráno 17.9. vyrážíme směr Černé moře, kde budeme mít 2 noci v letovisku Mamaia v Complex Aristocratos. Cesta vede úmornou rovinou, kde stojí za zmínku snad pouze trvalý silný vítr a nekonečná pole větrných elektráren. Vzdálenosti mezi vesnicemi jsou tu pro Čecha nepředstavitelné, projet 50 km mezi poli bez jakéhokoliv stavení zde není problém.

Do města Constanta dojíždíme za odpolední dopravní špičky, ale díky navigaci se propleteme bez problémů a nacházíme i náš hotel přímo na promenádě u moře. Po praní prádla vyrážíme na koupačku – tedy spíš osmělovačku. Moře je tu hrozně mělké, člověk musí ujít snad 100 m, aby měl vodu mírně nad pás. Byť se jedná o největší rumunské letovisko, tak je evidentně po sezóně – řada restaurací už je zabedněná (a to doslova) a lidí je celkově poskrovnu. Na pláži probíhají stavební práce, takže popravdě – koupání nic moc. Po prohlídce mola, které vybíhá opravdu hodně daleko do moře, a po večeři ve slušné restauraci končíme v baru U korzára, kde potkáváme podobné ztracence a popíjíme mezinárodní pivo a lokální kořalku „palinka“ z neokolkované PET lahve – a to v množství větším než malémJ Název baru odpovídá obsluze – černý Rumun s rastaman parukou a jamajskou čepicí na ní. Večer už stvrzenky za pití nevystavuje (byli jsme tam na pivu už odpoledne) a peníze se hází přímo do velké skleněné koule. Na celou pláž hraje regee, mlaďoši vedle asi nekouří zrovna malborky a celkově tu panuje uvolněná pohodová atmosféra. Asi tak hodinu si povídáme s mladým Rumunem (jak, je mi dodnes záhadou), který nedokázal pochopit, proč mi ze Západu chceme trávit svoji dovolenou zrovna v Rumunsku. Najeto cca 260 km, slunečno.

Druhý den v letovisku Mamaia máme volno bez motorek, což je vzhledem k hrozivému číslu na alkoholtesteru dobrá zpráva. Vyrážíme pěšky do města a narážíme na tržiště, kde si Honza kupuje opasek od Srbky. Ta nám pyšně sděluje, že nám trochu rozumí, protože taky mluví rusky. Tržiště je ohromná UFO budova, kde mají stánky výrobci všeho možného z celého Rumunska. Asiata jsem tu neviděl ani jednoho. Před tržnicí jsou stánky s občerstvením všeho druhu, až oči přecházely. Obešli jsme jezero Lacul Tabaraciei, které dělí od moře pouze úzká šíje s hotely, ale promenáda má lepší časy už nějaké to desetiletí za sebou.

Škoda, že už nefunguje místní lanovka, která vozí turisty podél pobřeží – to mohlo být fajn. Večer probíhá klidně, až na diskotéku místní mafie v našem hotelu, která trvá až do pěti ráno a vibrace od basů rezonují celým objektem. K tomu celou noc po pláži pojíždí tam a zpět buldozer, s nezbytným tů-tů-tů při couvání. Alespoň jsme ráno jako kompenzaci dostali kávu zdarma, ale i tak...Najeto 0 km, slunečno.

Ráno 19.9. jsme se už vážně těšili, až zase nasedneme na motorky a vyrazíme směr Bukurešť. Cílem bylo dostat se tam co nejdříve a mít čas na prohlídku města. Cestou se ještě stavujeme v přístavu Constanta (největší černomořský přístav), který stejně jako secesní kasino na nábřeží vypadá v ranní mlze přízračně. Jedeme podél pobřeží neuvěřitelně úrodným krajem mezi Dunajem a pobřežím – střídají se vinice, sady, pole..Dunaj překonáváme trajektem Ostrov-Calarasi těsně u hranic s Bulharskem a dál je to pořád průjezd mezi poli a pastvinami.

Do Bukurešti přijíždíme v odpolední špičce, okořeněné uzavírkami a opravami silnic. Topí slunce, topí motorky, topí pokládaný asfalt – prostě peklo. Co nás ale fakt dopálí, je ubytování Old Centrum Bucharest. Nijak neoznačeno, museli jsme se doptat místních. Na místě nebyla žádná obsluha, majitel do telefonu slíbil, že přijede za 15 minut. Přijel za hodinu a sdělil nám, že náš pokoj ještě není připraven a že neví, kdy bude. No, nakonec vyrážíme do centra. Palác parlamentu je vážně pompézní stavba, stejně jako bulvár před ním. Navíc se zde večer koná koncert Foo Fighters, takže pro pěšáka ideální stav – po tom bulváru se procházíme pěšky napříč, fotíme, koukáme. Všude plno policajtů a hasičů, kteří staví zátarasy pro koncert Foo Fighters.

Centrum staré Bukurešti je celkem příjemná směsice všemožných architektonických stylů a hemží se to tu turisty. Po večeři zajdeme ještě na pivo do místního pivovaru na vynikající pivo Nenea Iancu, které mohu jen doporučit. Každá hospoda má zahrádku a žije to tu. Pěšky jdeme k ubytování, cestou se ještě zastavíme na koncertu. Bohužel i sem došla móda zákazu popíjení na veřejnosti, což nám záhy vysvětluje místní policie a mizíme spát. Najeto cca 310 km, slunečno.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE