Rumunsko 2011 - Divočácí Česká Bříza

Den 7 - středa 15.6.

Fagaraš, Via Transfagarasan. Ráno vstáváme po sedmé hodině, vše balíme a odjíždíme nahoru. Míjíme hrad a jedeme po krásných zátočinách nahoru k přehradní nádrži Lacul Vidrau. Scenérie hor jsou nádherné. Na přehradě děláme pár fotek a jedem dál. Nádrž je obrostá stromy., takže po celou dobu trasy není moc vidět. Asi po dvaceti kilometrech nádrž opouštíme a začínáme stoupat nahoru. Místy na silnici je údržba, která zalepuje díry, místy dělá celý nový koberec a odklízejí zbytky lavin. Pak vyjíždíme z lesa, počasí máme nádherné a vidíme ty nádherné panorama. Po serpentinách šplháme až do výšky 2000m k chatě Salvamont. Tam na sebe čekáme a pak jedeme směrem k tunelu Capra. Objíždíme několik lavin a přijíždíme k tunelu. Tam zastavujeme, vrata tunelu jsou částečně otevřena tak aby nešlo projet autem. Fotíme se na sněhu a pak nasedáme a jedeme dovnitř. Tunel je dlouhý asi 1000m a je spoře osvětlen, vnitřkem totiž taky prochází spoustu turistů, kteří přijedou k Salvamontu a pak jdou na druhou stranu po svých. V tunelu jedeme pomalu, cesta je zrádná, místy jsou ledové homole jak voda protéká skrz skálu a pak zmrzne. Na druhé straně tunelu jsou otevřeny dveře. Na druhé straně jsou krásná plesa Balea a Capra. Uděláme pár fotek a jdeme do chaty Balea Lac na kafe. Nahoře je již hromada stánků a plno lidí autem. Cesta dolů tedy je určitě průjezdná. Fotíme se ještě nahoře se serpentinami a pak hurá dolů. Dole zastavujeme u konečné lanovky, kde jsme již byli před dvěma lety. Potkáváme dvě party motorkářů z Čech, jedni jsou Pražáci, cestujou jako my, s bagáží, a druzí z Tábora, jen na lehkých endurách nebo kroskách. Dole pod Fagarašem mají základnu a vyjíždí do okolních terénů. Pak už nasedáme a jedeme do města Fagaraš. Tam stavíme na náměstí a v bufetu si dáváme gyros na posilněnou. Čeká nás ještě dlouhá štreka k Branu a pak dál směrem k Banátu. Z Fagaraše vyrážíme směr Sercaia, kde odbočujeme na Zarnesti. Za městem přijíždíme k hradu Bran. Na hradě strávil hrabě Drákula údajně jednu noc. Hrad je krásný, ale podhradí je jako na Karlštejně. Vše zpoplatněno. Parkování, focení a snad i koukání. Jedeme kousek za vesnici a hrad fotíme zezadu. A pak jedeme s horami Bucegi po levici přes Rucar a Campulung do Godeni, kde odbočujeme a jedeme zpět na Curteu. Prakticky jsme celý Fagaraš nejen přejeli, ale i objeli. Pak už jen u městečka Domnesti hledáme místo na spaní. To nacházíme na kopečku na místech, jak se později dovídáme, byly černouhelné doly. Po nich tam zůstaly jen asu desetimetrové kulaté betonové plochy, pod kterými byly těžební šachty. Na place stojí taky několik velkých náklaďáků se včelími úly. Jdeme se včelařů zeptat, zda jim nebudeme vadit. Dostává se nám kladné odpovědi, rozbíjíme tedy tábor a sledujeme včelaře co provádějí. Tři kamiony startují a pak někam odjíždějí. Jeden maník jde posléze k nám a čekáme co bude. Umí německy, já taky a tak se celkem dovídáme o Rumunech dost věcí. Že je tam bída, nezaměstnanost, kdo může uteče jinam. V Bukurešti že mají pět milionů psů a neví co s nimi a další. On že pracoval pět let v Německu na stavbách a teď s rodinou mají přes tisíc včelstev a podle potřeby je převáží po Rumunsku. Zbytek již jel stáčet med do Bukurešti, on že nemá ještě plno a vyrazí za pár dní. Daroval nám flašku výborné slivovice a popřál šťastnou cestu. V noci trochu pršelo, ale to nám nevadilo. Ujeto i se včerejškem 334 km.

Den 8 - čtvrtek 16.6.

Ráno vstáváme okolo sedmé hodiny a zjišťujeme, že co jsme nechali na betonové ploše, to nám sežrali toulaví psi. Sežrali i pytlíky od čaje a kořenky ze solí a pepřem. Balíme, Rumun nám přeje na cestu a hurá k Baia Herkulane, kde už se těšíme na lázeň. V posledních dnech jsme hygieně moc nedopřáli. Potoky byly po předchozích deštích špinavé a kalné tak, že umýt se v nich nedalo. Pokračujeme opět přes Curteu, kde tankujeme, větší město Ramnicu Valcea a po červené přes Horezu, Bengesti a Scoarta do Targu Jiu. Tam jsme už byli také před dvěma lety a padáme z města směrem k lázním. Ve vesničce Apa Neagra dáváme oběd, někdo kotlet, já se Štěpánem pstruha. Po obědě se zase zatáhlo na bouřku. Ta byla zase jen v tom údolí, v kterém jsme jeli. Na obou stranách bylo jasno. Naštěstí jakmile jsme přejeli přes sedlo, bouřka zůstala tam a my frčeli již bez překážek do lázní. My jsme se už do těch žumpíků s teplou vodou těšili. Ale Štěpám, který to znal jen z fotek, říká, že tam asi nevleze. Realita je prý horší. To už ale zbytek výpravy byl pod sprchou, co vytéká z pramene. Rychle umejt a honem do lázně. Štíp tam nakonec vlez, ale seděl u přítoku a moc šťastně se netvářil. Tam má voda asi tak 45 stupňů a všechny bacily v ní chcípnou. Byli jsme tam asi hodinku, pak jsme si u silnice dali pivko a pozorovali jednoho místního strejdu. Ten si usmyslel, že sundá ze skály kabel. Po několika pokusech se mu to nezdařilo, ale byl vytrvalý. Jestli to dokázal nevíme, museli jsme již nabrat směr Banát. Pak už jsme okolo Dunaje přijeli večer do Gerníku, kde na nás čekala druhá část výpravy. Ta se přijela podívat do Banátu takzvaně na otočku. Do Gerníku jsme přijeli asi v osm večer. Naše první kroky vedly do hospody, kde jsme do sebe vysypali pár Temešvárů a pak šli na večeři. Večer jsme debatovali u piva o cestě a různých zážitcích. Ujeto 403 km.

Den 9 - pátek 17.6.

Budíček asi v devět, spali jsme pod něčim, co se peřinou ani nedá nazvat. V noci jsem se probudil a myslel si, že mi zaleh slon. K snídani jsme měli vejce, klobásu a pivo. Pak jsme se pomalu sbalili, rozloučili a vyjeli směrem k domovu. Jirka Muskej v Banátu ještě zůstal se svojí paní Monikou, která přijela s druhou výpravou. Byla ráda, protože spolu ještě navštívili v okolí místa, kde my jsme již byli předloni. My jsme za ukrutnýho vedra sjeli 20 kilometrů asi za hodinu a půl do Moldovy Nou. Cesta hrozná. No a potom už po normální silnici jedeme přes Oravitu a Moravitu do Temešváru. Temešvár ve strašným vedru projedeme a za mětem zastavujeme na pumpě se trochu občerstvit. Teploměr ve stínu ukazuje 38 stupňů. V Cenadu přejíždíme hranici do Maďarska a přijíždíme do Szegedu. Kousek za městem u jezera jedeme do kempu a nocujeme v chatce. V Maďarsku mají tak teplý pivo, že se to nedá pít. Dáváme chladit Bučegi pod kohoutek a je to za chvíli studenější. V noci je hrozný vedro. Ujeto 310km.

Den 10 - sobota 18.6.

Vstáváme okolo půl osmé, balíme a vyrážíme na dálnici na Budapešť. Cesta je pořád proti větru, míjíme Budapest a přijíždíme na Slovensko. Jedeme okolo Bratislavy na Brno. Za Brnem sjíždíme do Dalešic do pivovaru kde máme domluvený nocleh a večeři. K večeři jsme měli výborný kachní stejk se šťouchaným bramborem a výborné dalešické pivo. Večer voláme Jirkovi, kde je. Ten uvízl v Szegedu, kde se mu zadřelo zadní kolo. Naštěstí potkal hodného Maďara, který ho nasměroval na opraváře Hondy a ten mu ložisko v zadním kole vyměnil. Ujeto 530km.

Den 11 - neděle 19.6.

Ráno asi v deset sedáme na stroje a jedeme směrem domů. Projíždíme několik průtrží mračen a v 5 odpoledne jsme v České Bříze v hospodě. Ujeto 268 km.

Cesta byla perfektní, obdiv patří Štěpánovi a jeho čopru a Cipísovi, který dvě třetiny cesty projel se zlomeným palcem na levé ruce. Po příjezdu šel na rentgen a byla odhalena tzv. Benettova zlomenina, která šla vyléčit jen operativně. Tím náš cestopis z Rumunska končím. Cipís

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE