raceczech_spain



Romania 2008

Kapitoly článku


Středa 10.9.08

Ráno vstávám v 6 hodin místního času, v Praze je 5 a jdu na pláž vyfotit východ slunce. Dnes nás čeká docela porce kilometrů a tak po návratu budím kluky a pomalu balíme. Jedeme do Konstanty a pak směrem na Bukurešť po silnici 22c asi 100 km mezi kamióny a je to docela otrava. Pak ale najíždíme v Černé Vodě na dálnici A1 úplně novou krásnou a hladkou a pálíme to co to jde. Přijíždíme do Bukurešti a nechceme jet po obchvatu, kde je to údajně o život.
U benzinky nám radí obsluha jak to objet, tak asi po půl hodině končíme v totální koloně u nějakého železničního přejezdu. Vypínáme motorky a čekáme na slunci až přijede vlak. Ptám se řidiče autobusu na cestu, a dozvídám se, že jedeme správně. Závory jdou nahoru a Jarda zjišťuje, že mu nejde natočit Bandit. Odešla baterka, která už zlobila od Ukrajiny. Láďa ho roztlačuje a jedeme dál. Po chvilce najíždíme na hlavní okruh Bukurešti. Je to strašné, totální zácpa a silnice je široká tak, že protijedoucí kamióny o sebe brnkají zrcátky.
Tak to je opravdu hrůza a k tomu obrovské vedro a prach. Po hodině kličkování a objíždění konečně nacházíme odbočku na letiště Otopeni, kde musíme vyzvednout Moniku.
Přijíždíme na letištní parkoviště, já jdu najít Moniku, a Jarda shání po telefonu nějakou opravnu, nebo prodejnu. Nakonec si kluci mezi sebou mění baterky a ono to funguje. No sláva. Vůbec si neumíme představit někde honit motoprodejnu. Monika nalezena i její ztracené zavazadlo, a tak nasedáme a opět najíždíme na slavný okruh. Po hodině kličkování mezi kamiony konečně najíždíme na dálnici A1 směr Pitesti. Stavíme u benzínky a dáváme si konečně nějaký oběd. Monika nám vypráví zážitky z letadla a hlavně jak se ztratilo její zavazadlo s motooblečením a pak se zase našlo. Dálnice do Pitesti je také krásná a hladká, a tak můžeme jet a nevadí i teplota 37´C. Pokračujeme po 7c a ve městě Curtea de Agres, bereme benzín a nakupujeme zásoby. Je to poslední možnost nákupu, pak již pokračujeme dále do kopců na Transylvánskou magistrálu. Míjíme několik vesniček a přijíždíme pod přehradu L. Vidraru, kde dnes přespíme v korytě vyschlé řeky Arges.
Stavíme stany a já s Monikou jdeme projít kaňon až na konec kde je vysoká hráz přehrady. Cestou sbíráme dřevo a po návratu zpět děláme oheň, pijeme víno a opět řešíme přítomnost medvědů. Po setmění začal profukovat kaňonem dost silný vítr, a tak zalézáme do spacáků a usínáme. No jak kdo, Monika celou noc sleduje okolí našeho tábořiště a poslouchá různé zvuky kutálejících se odpadků.
Dnes najeto 468 km

Čtvrtek 11.9.08

Ráno při snídani si vypravujeme zážitky z noci, a o tom odpadkovém rámusu. Láďa opět nic neslyšel. Balíme, a vyjíždíme ven z koryta. Jedeme asi 500m na parkoviště pod zříceninu hradu Poienari. Je to opravdové sídlo hraběte Drákuly. Čeká nás zdolání 1432 schodů, které pokořujeme za 25 minut. Jarda zůstává dole u motorek.
Rozhlížíme se po krásné podzimní, barevné krajině. Je nádherně jasno a sluníčko už opět začíná připalovat. Po prohlídce zříceniny scházíme po schodech dolů a po odpočinku nasedáme a vyrážíme na 70 km dlouhé stoupání do nejvyššího místa, kam se dá vyjet po silnici. Jedeme podle přehrady, je tu poměrně slušná silnice a krásné zatáčky. V jedné potkáváme stádo ovcí.
Dále pokračujeme stále nahoru a obdivujeme krásné výhledy. Silnice šplhá po vrstevnici, a zatáčky jsou tak prudké a se jede chvilkami na jedničku, nebo dvojku.
Projíždíme asi 200 m tunelem, a už jsme na vrcholu, kde je parkoviště, stánky s občerstvením a několik restaurací. Fotíme společnou fotku a jdeme do restaurace na oběd. Cedule hlásí výšku 2030 m.n.m. Dáváme si nějaké speciality a stále se rozhlížíme z terasy na vrcholky hor.
Po obědě opět nasedáme, a vyrážíme na sjezd do údolí. Silnice je opět krásná a zatáček nepočítaně.
Po 30 km nádherného sjezdu se napojujeme na silnici č. 1. která je ve výstavbě a je položený nový koberec. Jede se pěkně, ale musíme dost předjíždět kamióny, kteří jedou pomalu. V Talmaciu uhýbáme na 7 a jedeme směr Brezoi. Silnice vede podle řeky a je to strašné, protože jsou to vlastně dvě kolony kamionů a jedna zatáčka za druhou. Předjíždění je velice nebezpečné a jízda je strašně vyčerpávající. V Brezoi stavíme u jediné benzinky, kterou jsme cestou potkali, ale mají tam nějakou kontrolu a tak nemůžeme natankovat. Když se ptám obsluhy, zda v našem směru je nějaká jiná pumpa, tak tvrdí, že po 40 km tutově. Tak se vydáváme po silnici č. 7a směr Petrosani. Po ujetí 40 km vjíždíme opravdu do větší vesnice, kde nakupujeme potraviny, ale benzinka nikde. Vrátit se už nemůžeme, a tak se rozhodneme risknout přejezd dalších sedel a vrcholků absolutní pustinou. Vyjíždíme do sedla ve výšce 1571 m.n.m. a u přehrady Lacul Vidra nalézáme krásný plácek pro přespání. Klukům už hodnou dobu svítí rezerva, ale pevně věříme, že to zítra dojedeme. Podle mapy a cedulí je to do Petrosani asi 60 km. Stavíme stany, rozděláváme oheň a popíjíme vínko. Začíná být trochu zima, ale co by člověk chtěl v 1300m.n.m. Dnes se cítím poměrně bezpečně, a tak spokojeně usínám.
Dnes najeto 240 km

Pátek 12.9.08

Ráno, nás vítá krásné sluníčko a na teploměru mám 10°C. Na Západě, kam dnes směřujeme jsou ale trochu mraky, tak se uvidí. Vyjíždíme na silnici 7a, a pokračujeme úsporným tempem. Já mám benzínu ještě dost, a tak věřím, že by jsme to nějak vyřešili. Jedeme okolo přehrady, a najednou krásná asfaltka končí a začíná kamenitá cesta.
Děsíme se představou, že to skončí někde v lese, ale najednou ze zatáčky proti nám jede Tranzit rychlostí jak po dálnici. To je věc, kterou s klucima neustále řešíme, že Rumuni jezdí pořád stejně. Po polní cestě, nebo po dálnici, novým, nebo starým autem. Tím se trošku uklidňuji, že to asi někam vede. A opravdu, asi po 15 km vyjíždíme do dalšího sedla ve výšce 1575 m.n.m. Opět krásné výhledy, ale blikající rezervy u kluků nás trochu děsí.
Pomalu se začíná objevovat asfalt, a za chvíli je opět silnice, jak má být. Jedeme s kopce podél potoka a obdivujeme krásné soutěsky
Dojíždíme do Petrosani a stavíme u OMW a kluci asi dojeli jen na výpary. Po oddechu se vydáváme po silnici č. 66 směr Hateg. Silnice je pěkná, ale vjíždíme do mraku a začíná pršet. Stavíme a nástup do nemoků. Jedeme v dešti do Simerie a odbočujeme na 7 směr Deva. Stále prší, a je velký provoz, tak stavíme u velkého hotelu a jdeme na oběd. Během oběda se mraky trochu zvedli a přestalo pršet. Tak hned vyrážíme po 7 směr Arad. Jedeme podél řeky Mures, po úplně nové krásné silnici a cesta pěkně ubíhá, a už je zase vedro. V Aradu bereme na obchvatu u benzinky za poslední Rony benzín a jedeme směr Nadlac, kde je hraniční přechod. Na hranicích je to v pohodě, je vidět, že jsou Rumuni v EU, nechtějí vidět ani pasy.
Pokračujeme po pěkné silnici č. 43 na Szeged. Tam projíždíme městem, a hledáme camp.
Stále je vedro a dusno. Po ubytování vaříme a jdeme na pivko. Pan výčepní je totálně namol a
odchází z hospody pryč. Ani po nás nechtěl zaplatit. Začíná pršet, tak zalézáme do stanů. V noci je pěkná bouřka, docela velké hromy a pěkně prší. Přesto se spí dobře.
Najeto 435 km

Sobota 13.9.08

Ráno už neprší, ale je zataženo. Tak balíme a povídáme si o noční bouřce. Láďa opět nic neslyšel. Vyrážíme směr Budapešť, ale po dálnici nechceme a tak Jarda vymýšlí krásnou trasu po okresce č 50. Jede se parádně, ale už není takové teplo, jako včera. S jednou přestávkou najíždíme u Budapešti na obchvat, a hledáme silnici č. 1, po které pádíme směr Komárno. Tady zastavujeme v krásném hotelu a obědváme.
Po výtečném obědě jedeme po silnici č. 63 na Velký Meděr. Tady je termální koupaliště a my se jdeme vykoupat a nahřát. Dnes totiž pofukuje docela studený vítr, a tak se těšíme do teplé lázně. Po trocha potížích při placení jsme vevnitř. Areál je poměrně veliký a jsou tady asi 4 bazény z různě teplou vodou. Volíme ten nejstudenější, a pak kluci s Monikou jdou raději do teplé.
Po vykoupání nasedáme, a vyrážíme směr Bratislava. Tam najíždíme na obchvat, a hledáme místní camp Zlaté Písky. Stavíme stany, a jdeme do restaurace utratit Slovenské peníze. Sedíme na zahrádce a pozorujeme, jak se začínají scházet mlaďoši na diskotéku. Posíláme tam Jardu, ale on nechce jít sám. Dělá se pěkná zima, a tak zalézáme do jednoho stanu, a popíjíme vínko.
Najeto 365 km

Neděle 14.9.08

Ráno je pěkná zima a zataženo. Tak rychle balíme a jedeme na prohlídku Slalomového kanálu Čuňovo. Na hrázi přehrady to opravdu hodně studeně fouká, ale prohlídka kanálu je super. Někdy si sem musím zajet s kajakem.
Do Česka nechceme jet po dálnici, a tak po kratší zajížďce nacházíme silnici č. 9, a záhy 49. Vedou Rakouskem podél hranice ze Slovenskem. Krásný povrch a spoustu zatáček pouze kazí veliká zima. Je 10°C a fouká studený vítr. U Břeclavi přejíždíme hranice, stavíme na oběd a čaj. Řízky byli obrovské a tak funíce nasedáme a najíždíme na dálnici směr Brno. Tady naposledy bereme benzín a pálíme to po tankodromu D1. U Humpolce stavíme na čajík a loučíme se. Láďa se odpojuje na odbočce 56 na Zruč nad Sázavou, a Jardu opouštíme my
u Kácova. Jedeme se podívat na naší chaloupku u řeky Sázavy. Pak hurá domů a v 17,30 slézáme z motorky a vítáme se s našimi psíčky. Posíláme si s klucima SMS o hladkém dojezdu domů.
Dnes najeto 463 km

Závěr :

Celkem jsme najeli 3500 Km,
Průměrná spotřeba na mém V-Stromu 5,2 L
Přibližné náklady pro dva lidi: cca 12000 Kč

Moje postřehy:
Ukrajina – Projeli jsme pouze krátký úsek ( 160 Km) ale moc se mi tu nelíbilo. Asi by to chtělo jet více do vnitrozemí, tady na kraji u Slovenska jsou špatné silnice, auta jezdí dost nebezpečně, není výjimkou předjíždění zprava, auta kouří a smrdí.
Rumunsko – Krásná země, příroda nádherná a silnice se proti loňsku hodně zlepšili. Řidiči docela ohleduplní, jezdí tu dost starých aut a povozů s koňmi, ale i mnoho nových aut. Motorkářům se snaží uhýbat a stále troubí. ( je to na pozdrav) Moře pěkné, ale v celé zemi i na plážích jsou odpadky. U pump se dá platit kartou a není ani problém z výměnou peněz. Benzín je kvalitní, ale brali jsme jen u velkých pump.
Jsou tu velká nákupní střediska a ceny jsou asi jako u nás. Rumunština je dost náročná, ale spoustu lidí mluví anglicky německy nebo rusky. Přespat se dá kdekoli, ale je tu mnoho toulavých psů, a v horách medvědi.

Motorky jeli bez problému, pouze závada na velkým Banditu s baterkou, ale vyřešilo se to
výměnou z malého. Všichni účastníci byli super a tak se příští rok těšíme do Finska.

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (3x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist