Road Trip Rumunsko

Den první: Povážský Inovec - Svatá Helena

Ranní budíček a snídaně na Varadero srazech je po prožité noci vždy velký zážitek, ale nás čeká dlouhá cesta do Svaté Heleny, tak jsme si chtěli přivstat. Snažili jsme se vyrazit co nejdříve ráno, abychom to do Banátu stihli ještě tentýž den. Počasí vypadalo na jedničku. Nechystal se žádný pařák, tak jsme si to namířili směrem hraniční přechod Komárno. Je neděle devět hodin ráno, žádný provoz, takže cesta ubíhala sama. 11hod. Zastavujeme na malou snídani a drobný nákup pečiva hned za hranicemi Maďarska a tankujeme plnou nádrž. Ať máme na zbytek cesty po dálnici klid. Vyrážíme na zrychlený přesun do Szegedu a dál do Rumunska. 16hod. Tady je další tankování a už se řítíme na Svatou Helenu. Na to, že jsme v Rumunsku, a  že pověsti o místních cestách nejsou příliš pěkné, nás čeká docela milé překvapení. Státovky jsou snad v lepším stavu než u nás. Na posledních 50 km nás začal brzdit déšť a začínají ty pověstné rumunské tankodromy. 19hod. Do Svaté Heleny dorážíme v osm hodin večer místního času po 670ti kilometrech na budíku. Vítá nás česky mluvící obyvatelstvo a točený Kozel. Ubytováváme se na doporučení u Klepáčků - velice vstřícní a příjemní lidé. Dostáváme každý svůj pokoj, Marjánka nám připraví teplou večeři, Franta sprchu a jdeme na kutě.

Den druhý: Garnic a Ravensca

Vstáváme v devět hodin a začínáme plánovat trasu. V plánu máme české vesnice v Banátu a přes Tranfagarašskou magistrálu domů, tak to hlavně dobře rozvrhnout. Plánujeme zde strávit tři dny. Marjánka nás zve k připravené snídani. Na stole máme čerstvý chléb, domácí sýr, máslo, marmeládu, smažená vejce na másle a salám. Na pití čaj, kávu (extra silnou, že se nedala samotná ani pít) a čerstvě nadojené mléko. Vynikající začátek dne.
Balíme pár drobností na denní vyjížďku (vodu, pečivo, nějakou tu instantní polévku a paštiku). Pro jistotu bereme i nepromoky, protože po ránu není ze dvorku, kam se chodí na suchý záchod, vidět ani na Dunaj - jaká je mlha.
Vydáváme se tedy nejprve směrem na Gerník cestou od Dunaje. Tady konečně přichází to varování od Vency a Radima, kteří to tu brázdili pár dní před námi. “Čím dál se vzdalujete z hlavní silnice, cesta se zhoršuje, a už to nebude nikdy lepší”. Do Gerníku jsme se vyškrábali takovou cestou, že Dita šla radši z motorky a trmácela se pěšky. V hospůdce v Gerníku jsme zjistili, že ani Land Rovery si s tím nechtěli radši poradit. No nic, po prohození pár slov a panáků s místním panem výčepním a hrdým to otcem tamějšího starosty a majitele palírny se vydáváme zpět na státovku se záměrem navštívit další z českých vesnic. Rovensko, nejvýše položená česká vesnička, vzdálená vzdušnou čarou snad 30 km. Jenomže tato zkratka nám nebyla ze srdce doporučována, jelikož bylo po deštích a je to problém prý i pěšky. Objíždíme tedy Národní park a užíváme si nádherně opravené silnice. Takový alpský pocit. Do Rovenska přijíždíme ve správnou dobu. Začíná se shánět dobytek z pastvy a lidé jdou do obchodu pro potraviny a na pivko. Máme asi oprávněný dojem, že náměstíčko se zaplní pokaždé při větším hluku neznámého motoru. Nakupujeme místní pečivo, posvačíme a chystáme se zpět ke Klepáčkům přenocovat. Dostáváme od místních typ na zkratku k Dunaji. Právě tudy přijeli tři rumuni na ruské JAWě (IŽ 350) a prý je cesta v pohodě. Když to dali oni nahoru, tak my na našich strojích to musíme sjet taky. Dobrá, poslechli jsme, nechtěli jsme být za sraby. Další Ditiny hysterické výlevy, ale nakonec si dala říct a domů přijela s námi :-). Na tachometru dalších 230km, z toho asi polovina off-road. Uznávám, že Varadero není kroska.. Dobrovolně přiznávám, že takovou cestu jsem už viděl … u Jihlavy na tankodromu. Dneska už jen teplá koupel a opět výborná večeře, tentokráte plněné papriky a kynutý knedlík. U Klepáčků nás Marjánka vítá místní specialitou, banátskými rohlíčky.

Den třetí: Bigar, Eibenthal a Baile Herculane

Další den bychom chtěli stihnout zbytek vesnic, po snídani vyrážíme do Bígru. Je to nádherná vesnička zastrčená v horách. Vede sem sice lesní ale přesto nádherná cesta. Takové romantické poježdění. Jelikož Petr před odbočkou do Bígru zpozoroval svítíci hladové oko, jel dotankovat, a slíbil, že nás dojede. Jízdu lesem na trojku pod plynem si taky nemohl vynachválit :-).
Zde jsme opět poklábosili s místními obyvateli. Někteří byli mladšího ročníku, řekněme v našich letech, a také jezdili do Čech na výměnné pionýrské tábory. Po malém obědě pokračujeme v putování. Další cíl nás čekal Eibentál, nejvíce navštěvované místo českými turisty v Banátu. Dokonce je zde i jakási česká turistická kancelář - či co to bylo. Projíždíme krásně udržovanou a zachovalou vesnicí, abychom se podívali, jak je rozlehlá … ale byla to vesměs jen jedna dlouhá ulice. Na Eibentál plynule navazuje další vesnička, o které se nikde moc nemluví - Nové Doly. Ta je ovšem z větší části opuštěná. Po pádu komunismu zde doly zavřeli a 80% lidí přišlo o práci. Ještě máme trochu času, tak jsme se rozhodli zkouknout vyhlášené Herkulovy lázně, abychom toho neměli na další dny tolik. Když jme se dostali na místo, čekalo nás nemilé překvapení. Kdysi tak proslulé římské lázně, vyhlášené mezi zahraničními turisty i za doby komunismu, nyní chátrají. Jsou doslova vybydlené a okupované pouze místními obyvately. Vydáváme se tedy zpět alespoň na dobrou večeři. (340km)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE