M-T-B na tripu směr Balkán

Valíme tedy směrem na západ do Srbska. Cestou nic zajímavého, až na divoké kruháky v Targa Jiu a úchvatné povodí Dunaje pohledem ze srbské strany. Na hranici v Gura Vaii, kterou tvoří Dunaj, a je zde široký dobře 1 km, Blanche hledá občanku. Prý jí zůstala na posledním ubytku u bytné. A sakra. Nakonec jí večer nachází někde zapadlou. Uff.

Cestou samozřejmě narážíme i na, ve skále vytesanou, hlavu posledního Dáckého krále Decebaluse. Zatímco část bandy fotí, Konečník se podle svého zvyku uvelebuje na svém Trimphu, aby si zdřímnul. Stojím 2m před ním, a když už se chystám pomalu k odjezdu, zazní údolím rána jako z děla. Leknu se tak, až málem spadnu. Triumph se za mnou válí na zemi a Konečník taky. Jeho topcase trefil svodidlo takovou silou, že ho prohnul, a svodidlo "zazpívalo" celým údolím. Stejně prohnutá byla i hrana kufru na Triumphu. Než stačím vykopnout bočák a slézt z motorky, abych mu pomohl, Konečník už je na nohou, a jeho Tygřík taky. Naštěstí se mu nic nestalo. Říkal, že jak tak ležel zády na motorce, s nohama na řídítkách, narovnal si řídítka a motorka, díky tomu, že stála na směrem doprava nakloněné silnici, sebou flákla. Prý se mu chvíli se zavřenýma očima zdálo, že je ve stavu beztíže. Akorát že to nebyl sen.

Ačkoliv sice cesta vede nádherným koutem země, hladu neporučíš. Kručí nám v žaludku a kochání musí stranou. Proto stavíme v srbské rybí restauraci nad ramenem Dunaje. Oběd byl fakt vydatný. Za mě výborná rybí polévka, která byla servírovaná v kotlíku do stojanu, umístěného chvilku předtím na stůl, a k tomu předehřáté pečivo. Následuje porce burgru, která činila celých 500 gr. masa. Nikdo nedojedl. Není se co divit. Diví se jen číšník. A kudlanka (nebo co to vlastně bylo...asi čekala, jestli něco zbyde).

Díky tomu, že tady má wifi, bukujeme ubytko v obci Smeredevo. Srbsko je jinak mimo EU a data jsou tady dost drahá. 1MB dat za 75 Kč (zlevnili; pamatuji, že před 4 roky chtěli za 1 MB celých 300 Kč). Zabukované ubytko je vilka na břehu Dunaje. Při zabydlení málem přišel Pohádka o panictví. Měli tady skoro 30 kg. štěně nějakého velkého psího plemene, Bugsy se jmenoval. A šel po Pohádkovi jako slepice po flusu. Jenže Pohádku zrovna asi bolela hlava (hérečka), a tak neměl na sex ani pomyšlení. Ani jako pasivní účastník :-)

Vilka je s bazénem, který Blanche s Konečníkem využívají k osvěžení. Vlastně i Janina, která neopatrně seděla na kraji bazénu, když do něj Konečník s obrovským šplouchnutím, samozřejmě těsně vedle ní, skočil. Až z toho měla mokro mezi půlkama :-) Večer si takhle klábosíme, když za námi přijde ze sousedství babička s vnukem, kterému je odhadem tak 15 let. A že se mu strašně líbí motorky a jestli by se mohl podívat zblízka. Beru klíče a nechám ho sednout a nastartovat svoji Baronku - Hondu Afriku. Klučina je v sedmém nebi. Není se co divit, vybral si skvělý bajk. Při západu slunce nad Dunajem pak už jen řešíme, že zítra potáhneme po dálnici, abychom ženským splnili přání, a ony se mohly vykoupat v moři. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE