M-T-B na tripu směr Balkán

Den 2., 28. 08. 2021, stav 297 km, odjezd 8,30 z Domašova

Při odjezdu zase mokro :-( a pouhých 11 stupňů. Během pár km cestou na Brno nastává příjemná změna. Otepluje se a je sucho. Pokračujeme na Valtice, a teprve tam se rozhodujeme, kam vlastně pojedeme. Zda to bude RO, BiH, nebo HR. Dost nám do toho kecá médii neustále a nadmíru krmený, a strašně vykutálený virus. V turistických destinacích, kde se teď hromadí lidi, by se teď totiž vůbec vyskytovat neměl. Tady se totiž nyní hromadí hlavně prachy, a virus se tady pravděpodobně objeví až po skončení sezóny. Padá proto nápad jet RO, a to Transfagaraš, nebo Transalpinu. O.K., proč ne? Tady je svět naštěstí ještě v pořádku.

ČR opouštíme mezi valtickými vinohrady a jedeme přes AT směrem HU. Cestou nás straší počasí, takže zdatně kličkujeme mezi bouřkovými frontami. Naštěstí to dnes jedem v suchu. Kolem poledního s bouřkou na obzoru před námi ještě v AT dáváme pauzu na oběd. Obsluha v podobě číšníka nás přivítá česky, takže jazyková bariéra nám nebrání v objednávce, což nás potěší. Jídlo však přináší jiný číšník. Konečník utrousí, že tenhle nám asi rozumět nebude. Překvapivě však rozumí i tento. Je to Slovák. Jo a chtěli po nás vyplnit prohlášení, že jsme viru odolní. A to my jsme.

Po výborném obědě valíme směr HU. Cestou nás opět straší bouřka, a tak jdeme do nepromoků. Vypadáme jako Teletubbies. To chce foto. Pohádka začíná svíti dálkovým, žlutomodrozeleným světlem, protože se mu spálila potkávačka. To už tak BMW dělají, že se na nich sem tam něco pose…pokazí. Díky tomu, že jede těsně před Konečníkem, jde alespoň vidět konec té naší motokolony.

Pro dnešek jsme sehnali ubytko ve městě Sümeg, přímo v podhradí. Městečku vévodí hrad na vyvýšeném kopci ve všudypřítomné maďarské rovině. Shodli jsme se, že kdyby kolem bylo pár cest na svezení, byla by to špičková základna. Každý hezky svůj pokojíček, motorky za plotem na dvoře, mimo oči zvědavců, pro zkrácení času i fotbálek (mimochodem Slávie vyhrála 10:1), zázemí s vymoženostmi 21. století, takže stihneme i vyprat a vysušit špinavé prádlo. Chvilku jsme sice čekali na pana domácího, nebo kdo to vlastně byl, pak to ale stálo za to. Až na tu domluvu. Naštěstí má Pohádka známého na telefonu, který umí maďarsky. Poslouchat telefonický hovor v maďarštině je fakt zážitek. Tahle řeč zaručeně nemůže mít původ na této planetě. Ale jako fakt že ne!!

Po osvěžení se jdeme projít do podhradí. Pod hradem je zvěřinec a taky kolbiště, kde se odehrávají rytířské souboje. Bohužel ne zrovna dneska. Škoda. Zapadneme do nějaké csárdy a objednáváme jídlo. Možná je to jenom můj pocit, ale mám takový dojem, že maďaří jsou sice pohostinní, ale cizince moc nemusí. Třeba zrovna v hospodách je to dost znát. Vždy, když jsem v Maďarsku, připadám si jako turista tak nějak odstrčen. A to nejsem žádný uprchlík, ale ten, kdo jim veze nějaké money. Nicméně maďarům fandím. A oni zase Orbánovi. Po chutné večeři kupujeme něco na večer v místním Tescu (ach ta globalizace). Nedoporučuji chodit na samoobslužnou kasu, obzvláště poté, co máte v nákupním košíku alkohol. Anebo vlastně ano. Je to docela sranda. Pohádka s Janinou s tím trochu bojují. Nechápu. Vždyť maďarština je tak lehký a pochopitelný jazyk :-). Jináč dnes najeto 355 km. Maďarské dlouhé roviny utíkají celkem rychle. Jo a ceny pro našince přívětivé. Jak palivo, tak i ubytko a jídlo. Ani jedno rozhodně nevyšlo dráž než doma.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE