Do Rumunska na Jawách

Vyjíždíme po půl čtvrté odpoledne. Chceme se přesunout přes Slovensko a přechod Šahy někam do Maďarska. Cesta probíhá naprosto hladce, počasí je perfektní a asi kolem 18 hodiny přejíždíme hranice do Maďarska. Začínáme se poohlížet po nějakém kempu. Na jeden jsme sice cestou narazili, ale na první pohled jsme zjistili, že už nějaký ten rok nefunguje. Jeli jsme tedy dál. Našli si plácek u lesíka na posečeném poli. Postavili stan,uvařili večeři z vlastních zásob, naplánovali zhruba trasu na další den a šli jsme spát.
Ujeto 237 km.

Ráno nás budí sluníčko a slibuje hezké počasí. Kousek pod námi se už pase stádo krav, ale jsou naštěstí tak daleko, že si nijak nepřekážíme. Spácháme hygienu vodou z láhve, uvaříme kafe na plynovém vařiči, vše pobalíme a chystáme se vyrazit dál. Jenže se objevuje první porucha. Na starší Jawě nesvítí kontrolka nabíjení. Je to sice maličkost, ale teď nevíme, jestli nabíjení funguje nebo ne. Naštěstí je chyba jen v kontaktu v objímce žárovičky. Můžeme vyrazit. Dnes chceme projet Maďarsko a dostat se do Rumunska. Chceme jet spíše cestou nejkratší po vedlejších silnicích, kde se vzhledem k rychlosti a svižnosti našich motorek přece jenom cítíme bezpečněji. Naše cestovní rychlost je 80 až 85 km/h. Vyhovující jak pro motorky, tak pro nás. Jedeme na Gyongyos a Heves. Za obcí Kiskore přijíždíme na železniční přejezd. Je mi sice divné, že jedna  závora je zvednutá a druhá zavřená, ale ta "naše" je nahoře, tak jedeme dál. Překvapením je, že po vjetí na koleje nemůžeme přejet na druhou stranu ale musíme jet po kolejích-asi kilometr. Až potom můžeme, vlastně musíme, sjet na druhou stranu trati. Byl to totiž jednokolejový železniční most, kde byly koleje zality asfaltem. Most sloužil pro vlak i auta. Tak tohle z českých zemí neznáme.

Míříme dále na rumunskou Oradeu. Na hranicích vše probíhá hladce. Jsme v Rumunsku! Projíždíme přes Oradeu a jedeme na jihovýchod po hlavní silnici E79 směr Deva. Slunce se chýlí k západu a my se začínáme rozhlížet, kde si dnes postavíme stan. Rumunské vesnice jsou dlouhé, jedna skončí a už začíná druhá a mezi nimi stále nemůžeme najít žádný vyhovující "lehplac". Blížíme se k městu Stei, kde chceme další den odbočit do hor, a tak i z tohoto důvodu je nejvyšší čas, něco najít. Nakonec odbočujeme ze silnice a kolem kukuřičného pole jedeme asi 200 metrů od silnice a nalézáme použitelné místečko na nocleh. Postavit stan-praskla laminátová tyčka.Na ty čínské výrobky se moc spoléhat nedá. Svážeme to páskou, uvaříme instantní nudle,pokocháme se pohledem do mapy a jdeme spát.

Ráno je počasí opět skvělé. Snídaně z vlastních zásob, balení a odjezd. Přijíždíme do města Stei. Hned na okraji je benzinka, takže chceme natankovat. Ale jenom chceme. Raději se napřed ptám, jestli berou karty. Neberou... Jedeme dál - do města. Najdeme bankomat, vybereme místní měnu a chvilku obdivujeme místní plastové bankovky. Koupíme nějaké potraviny, pití a zmzlinu. Tankujeme na další benzince. Byla nějaká podivná, zaplatil jsem raději hotově a odbočujeme z hlavní silnice do hor směr Campeni. Mírné kopečky, silnice použitelná, slunce svítí - paráda. Míjíme nějaký pramen, vypadá zajímavě a hlavně důvěryhodně, tak zastavujeme a nabíráme do zásoby vodu. Přicházejí sem i nějaké místní maminky s potomky s kanystry pro vodu, takže bude snad pitná. Místní neumí česky, my neumíme rumunsky,tak si moc nepopovídáme.Projíždíme Albac, Campeni, Abrud, Zlatna, Alba Iuia a míříme na sever. Po chvilce ale odbočujeme doprava směr Blaj. Jedeme kolem železnice a řeky Tarnava. Odpoledne sjíždíme k řece a najdeme šikovné skryté místo, kde si dáváme odpolední pauzu. V řece spácháme tři dny zanedbanou hygienu a sníme něco dalšího z vlastních zásob. Prázdné plechovky ještě vylíže místní pejsek a pak už je můžeme s klidným svědomím přidat na hromadu místních odpadků.Jedeme dál směr Medias. Chceme jet na Sibiu a cestu si trochu zkrátit. Podle mapy má vést "zpevněná silnice" přes Seica Mica do Seica Mare. Má tam být - jenže není. V Seica Mica nás zastavuje místní policie a na něco se ptá. Když zjistí, že si nepopovídáme, jen mávnou rukou a pustí nás dál. Mizící asfalt postupně nahrazuje kamenitá cesta a zanedlouho skončí i ta. Projíždíme kolem domorodců řezajících dřevo, na louce se otočíme a kolem domácích jedeme zpět. Ti nás mávnutím zastavují a my jim v mapě ukazujeme neexistující silnici. Ti kývou hlavami a ukazují,že oni s jejich traktorem tudy jezdí, ale pro naše motorky to není. Tak musíme zpět.Policie nám jen pokyne, a mažeme dál. Až k Copsa Mica, odbočka vpravo a přes Seica Mare rovně na Sibiu. Tato "zkratka" nás stála hodinu času, tak měníme plán a jedeme po hlavní. Pres Sibiu, směr Brasov. Už máme na dohled Fagaraš. Za městem Avrig odbočujeme na louku a už téměř za tmy stavíme stan. Večeře, hygiena, mapa a spát. Dnes selhala kamera-definitivně. Asi se jí nelíbilo cestování v tankvaku.

Počasí nezměníme. Po ranním rituálu jedeme. Asi po 10 kilometrech je odbočka na Fagaraš a je zde i benzinka. Tankujeme. Kousek za odbočkou přestává fungovat vysílačka. Měníme baterky, preventivně v obou vysílačkách, ale už se nám nepodařilo zprovoznit "hensfríčka" v přilbách. Vysílačky samostatně fungují, ale se sluchátky a mikrofonem nespolupracují. Co se dá dělat, pro zbytek cesty skončí v tankvaku jako přítěž. Jedeme stále dál, přes lesy do kopců. Pak už skončí stromy a začínají nádherné serpentýny a výhledy do krajiny. Jen ty nové Audiny a BMW nás brzdí, jejich řidiči nestíhají v serpentinách točit volantem.

Ráno na plácku u kukuřičného pole je opět nádherné. Při snídani projíždí kolem místní zemědělec s traktorem. Zamáváme si, sbalíme věci a jedeme. Dnes chceme dorazit do Svaté Heleny. Míříme nejkratší cestou k Dunaji. K němu přijíždíme ve městě Drobenta - Turnu Severin. Kolem Dunaje jedeme soutěskou na západ. Cestou vyfotíme kamenný obličej slavného místního občana.

Přijedeme do vesnice Coronini a třikrát ji projedeme tam a zpět, než se nám podaří najít odbočku do Sv. Heleny. Nějaký dobrák totiž shodil ceduli. Nakonec přece jen odbočíme správným směrem a asi v 15 hodin jsme konečně ve Sv. Heleně.

Jednoho místního strejdy se ptáme, jestli tu mluví česky a ten nám odpoví: „Jak jinak bychom měli mluvit, když jsme Češi!“ Poradí nám kde se máme zeptat na ubytování. Ochotná paní domácí nás hned posílá i s motorkami na dvorek a nabízí nám dolní místnost na uskladnění zavazadel. V této místnosti se nám tak líbí, že zde přespíme další čtyři noci. Tento den se už jenom ubytujeme, projdeme se po vesnici a v místní hospůdce si dáme každý pár piv. Večer se jdeme s našimi spolubydlícími podívat na vyhlídku nad Dunaj na západ slunce. Nádhera.Dnes najeto 223 km, celkem 1455 km,
dosavadní průměrná rychlost 52,5 km/h.

Dnes nikam nejedeme, naše zadky si touží odpočinout od motorkových sedadel. Celý den strávíme procházkou po okolí. Večer opět pár piv. Stravu máme u naší paní domácí a vaří perfektně. Je to zde úplně jiný svět, než na jaký jsme zvyklí z domova. Oproti nám aspoň tak 50 let zpátky. Asfaltová silnice končí kousek za kostelem. A to tu prý před pár lety ještě vůbec asfaltka nebyla. Ale lidé jsou zde hodní, milí a upřímní. To z domova už taky neznáme. Na potkání se hned dávají do řeči a ptají se odkud jsme, jak se dlouho zdržíme a tak.

Po snídani se jedeme podívat po okolí. Jedeme přes Moldova Noua, Carbunary a Sasca Romana. Chceme se podívat k řece Nera. S asfaltem jsme se dávno rozloučili, jenom šotolina, hlína, kamení a samá díra. V lese seskáčeme i s motorkami z takových přírodních kamenných schodů, že kdyby mně někdo řekl den předtím, kam se svou starou Jawou pojedu, řekl bych mu, že se zbláznil. Vždycky to vypadá, že za zatáčkou to už bude lepší, ale je to stále horší a horší. Nakonec to vzdáváme a smíříme se s tím, že Neru prostě neuvidíme. A teď to po těch schodech musíme zase vyskákat nahoru... Cestou zastavíme u říčky Radimma, vykoupeme se a sníme svačinu od paní domácí. Přes Gernik se kolem Dunaje vracíme do Sv. Heleny. Dnes jsme trojku a čtverku téměř ani nezařadili. Jedeme po místní "komunikaci" na dvojku a volnoběh. Běžně nás  předjíždějí dácie s plápolajícím kufrem... Že domácí za jízdy stojí na korbě pickupů je běžný jev, jen nás udivuje, jak se těch vesniček po těch jejich cestách dostali ty nové Audiny a BMW.Taky se nám dnes povedly dva malé pády a potkala nás druhá porucha. Na páčce spojky upadnul malý zobáček držící konec lanka na svém místě. K domácím přijedeme i bez spojky. Půjčenou vrtačkou páčku provrtáme, lanko protáhneme a oprava je hotová.
Dnes ujeto 120 km průměrnou rychlostí 22 km/h.

8. den - středa 24. 8. 2011

Motopauza, oprava spojkové páčky, toulání se po okolí, příprava na odjezd.

9. den - čtvrtek 25. 8. 2011

Asi v 9 hodin opouštíme Svatou Helenu a míříme k domovu. Chceme dojet někam do Maďarska. Cesta ubíhá naprosto v pohodě, počasí je stále perfektní. Cestou mi dojde benzín. Holt, moje motorka žere víc než synova, zato ale hůř jede. Po přepnutí na rezervu se nic neděje. Tak zastavit, fouknout do hadičky a rozvířit úsady na dně nádrže a můžeme jet dál. Míříme k Balatonu, ale nedoufáme, že bychom tam dnes dorazili. Jak se slunce blíží k západu a my k Balatonu, rozhodujeme se, že přece nebudeme nocovat 50 km před Balatonem. Jedeme dál a už za tmy najdeme první kemp, kde se ubytujeme. Shodou  okolností je to "Nudistický kemp", což nám nevadí a stavíme stan. Jen je trochu divné, že kromě nás jsou tu všichni nazí.Dnes ujeto rekordních 588 km průměrnou rychlostí 62 km/h.

Po poledni pomalu balíme, koupíme nějaké klobásy a jedeme k domovu. Cesta ubíhá tradičně v pohodě, počasí je skvělé a jsme na Slovensku. Vezmeme to přes střed Bratislavy, ať z toho něco máme. Pak blbě odbočíme a mažeme si to omylem na Pezinok. V Pezinku odbočíme na Malacky a už za tmy se proplétáme serpentinami místního pohoří. Asi v 10 večer jsme doma, kde nás tak brzy nikdo neočekává.
Celkem ujeto 2480 km.

Zhodnocení cesty:

Celkem jsme ujeli 2480 km. Spotřebu jsme nijak přesně nesledovali,ale odhaduji tak do 3,5 litru na 100 km. Nepotkala nás žádná vážnější porucha, nikdo nás nepřepadl, neokradl a dokonce jsme ani nepíchli a ani nezmokli. Naprostá pohoda.
Naše staré motorky šlapaly naprosto skvěle a když se od nich chce jen tolik, na co jsou stavěné, a věnuje se jim přiměřená údržba, nemám strach pustit se na nich v budoucnu zase na nějaký delší výlet.
Letos jsem projel autem a na motorce Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Pokud bych měl hodnotit řidiče, na 1. a 2. místo bych dal Maďary a Bulhary. Jezdí v pohodě. Na 3.místo bych dal Čechy - jezdí jak jezdí. Na 4. místo Rumuny. Jezdí divoce, ale neměli jsme s nimi problém. No a 5. místo zbylo pro Slováky - zvláště ty v jejich hlavním městě - jsou to arogantní  h*vada.