Řecko 2013

6. den

Ráno jsme se vrátili do přístavu a najali si malý člun i s kapitánem na plavbu k Modrým jeskyním. Cena 5 EUR na osobu nás příjemně překvapila. 20 minut plavby, 20 minut kolem jeskyní a 20 minut koupání přímo v jeskyních. Výlet byl suprový, hlavně pak koupání a šnorchlování v jeskyních.

Po připlutí do přístavu jsme popojeli na západní pobřeží na vyhlídku na známou pláž s vrakem lodi, Navagio. Nemohli jsme se toho výhledu nabažit a místní prodavač nám poradil, ať jdeme po útesu ještě dále směrem od pláže, že tam je výhled nejlepší, což také byl. Potkali jsme tam i dva Čechy, kteří nás ochotně všechny 4 pohromadě na vyhlídce vyfotili.

Zakoupili jsme nezbytnou magnetku na lednici a vyrazili hledat nějakou prázdnou pláž. Vyzkoušeli jsme snad všechny možné klikaté silničky vedoucí k moři, ale všechny končili na útesech vysoko nad hladinou moře. Výhledy to byly krásné, ale mi už jsme prahli po koupeli v tom krásně čistém moři. Nakonec se zadařilo a od jedné silničky vedly schody o cca 200 metrů níž, kde byla jedna z nejkrásnějších zátok, které jsme cestou viděli. Skákali jsme do vody, sledovali pod vodou hejna rybek, i jsme viděli pár malých medůzek. Také tam byl občas nějaký mořský ježek a do jednoho z nich se povedlo Michalovi kopnout patou.

Dojeli jsme na samý jih ostrova do městečka Agios Sostis, o kterém jsem doma četl, že je to tam v noci jedna velká kalba. Bohužel se nám nepodařilo sehnat žádné ubytování, kde by nás nechali jen na jednu noc, a tak jsme se utábořili v místním kempu za 7 EUR na hlavu. Pořádně jsme se vydrhli a vyrazili do víru městečka na večeři a užít nočního života. Před každou restaurací vždy stál otravný „naháněč“, který se pokoušel navázat rozhovor a vlákat nás na večeři právě do té jeho restaurace. Náš trik, že už jsme po večeři, na ně ale docela zabíral. Nakonec jsme si našli velmi solidní restauraci přímo na pláži a dali si 3x gyros talíř, jednu pizzu, láhev vína a vody a účet byl na 55 EUR. Když jsme ale chtěli zaplatit, číšníci už tak pozorní nebyli. Zřejmě jim vyhovovalo, když tam sedíme a restaurace tak vypadá plnější. Po chvíli následoval koktejl pro každého v hodnotě 5 EUR na účet podniku a pak už jsem se ale musel ozvat hlasitěji, že chceme jít. Prošli jsme si celou ulici plnou barů a diskoték, ale nijak extra se nám tam nelíbilo. Když jsme si pak dali v jednom baru pivko a vytáhli každý 3 eura za třetinku piva, řekli jsme si, že to s tím nočním životem nebudeme přehánět. Nakoupili jsme si v krámku každý 2 plechovky piva po euru a šli si sednout na pláž. Noc v kempu nebyla nic moc, protože ještě brzo ráno bylo 24 stupňů.

Ujeto 90km

Den 7.

Ráno jsme vstávali v půl 8. Jelikož jsme byli na jihu ostrova a trajekt plul v 9 hodin ze severu, museli jsme vzít za plyn, abychom jej stihli. Ale zase ne moc, protože silnice na ostrově byly velmi hladké a kluzké i za sucha. Tomu nasvědčovaly i pneumatiky místních borců, co na sebe rádi upozorňovali tím, že za jízdy hrabali zadním kolem, svými 3 cm poserproužky. Trajekt na Kefalonii jsme stihli akorát. Pluje pouze 2x denně v 9:45 ráno a v 19:45 večer. Cena byla tentokrát 10 EUR za moto a 8 EUR za osobu. Na Kefalonii jsme zašli na oběd, doplnili nádrže a vystřídali několik báječných pláží. Nejkrásnější, asi 2km dlouhá, poloprázdná písčitá pláž byla na jihu ostrova. Bohužel na ní ale byla cedule zakazující kempování, protože tam byla nakladená želví vajíčka. Užívali jsme si na pláži až do večera, kdy jsme se vydali hledat místo na spaní, který jsme po chvilce našli v kopcích nad pláží vedle šotolinové cesty. Před setměním po cestě projelo několik aut a Řekové, když nás tam viděli tábořit, na nás mávali a usmívali se. Jelikož měl Tomáš ten den narozeniny, nechali jsme kolovat třetinku ouza a když byla prázdná, šli jsme spokojeně chrnět.
Ujeto 93 km

Den 8.

Ráno jsme opět doplnili zásoby a posnídali ve městečku Skala a vydali se podél pobřeží, kde měla být keška v jeskyni, do které se dalo dostat jen z vody. Jeskyni jsme po chvilce našli. Vedl do ní úzký průliv, ve kterém jsme viděli malou murénu a předmět připomínající leteckou bombu, těsně pod hladinou moře. Jeskyně byla super a strávili jsme prozkoumáváním, plavání kolem ní a šnorchlováním víc jak hodinu. Pokračovali jsme dále na sever a vystřídali několik pláží. Asi nejhezčí byla pláž Muptou pod městem Divarata, kde byly asi největší vlny, které jsme měli na naší cestě možnost si užít a kde kotvila hodně luxusní jachta. K večeru jsme popojeli do městečka Fiskardo, kde jsme zašli na večeři a odkud nám v 19:30 plul trajekt na Lefkádu. Z trajektu jsme shlédli krásný západ slunce a na Lefkádu dorazili již za šera. Jelikož jsme byli se Šárkou na Lefkádě již před dvěma roky, věděl jsem přesně, kde hledat nejlepší místo na spaní. Byla jím asi 3km dlouhá, téměř prázdná pláž na západním pobřeží, ke které vedla silnička plná ostrých zatáček a serpentýn. Cesta trvala skoro hodinu a na pláž jsme dorazili už za tmy. Rychle jsme postavili stany, sedli do písku, načali plechovky piva Mythos, které nebylo vůbec špatné, povídali si zážitky z cesty a zírali dlouho do noci na hvězdné nebe.
Ujeto 122 km

Den 9.

Západní pobřeží Lefkády má mimo jiné i tu výhodu, že díky vysokým útesům se sluníčko dostane na pláž až tak kolem 10. hodiny, takže jsme se mohli dosyta vyspat.

  Ráno jsem si chtěl z vyvýšeného místa vyfotit naše tábořiště, ale uklouzl jsem na skále tak nešťastně, že jsem praštil foťákem o kámen, až přestal fungovat objektiv. Až do oběda jsme odpočívali na pláži. Já se Šárkou pod slunečníkem a kluci, kteří nechtěli za slunečník zbytečně utrácet, si udělali prima přístřešek z plachty, kterou si v noci přikrývali motorky. Po obědě jsme nechali všechny věci bez dozoru na pláži a vydali se na nejvyšší horu Lefkády, odkud byl perfektní výhled. Bylo tam ale kvůli blízké vojenské základně zakázáno focení a natáčení. I když jsem si vzpomněl na nedávný případ dvou Čechů, které kvůli tomu zatkli, i přesto jsem udělal pár videí na Gopro pro videoklip z cesty. Z hory jsme sjeli zpátky dolů do městečka Agios Nikita, kde jsme zašli na večeři. Městečko bylo plné Čechů a i v restauracích tam měli menu v češtině. Vrátili jsme se na pláž, a když jsme se chystali vychutnat si západ slunce, vyrojilo se najednou odněkud asi 12 Italů a začali si stavět stany 10 metrů od nás, i když široko daleko byla pláž úplně prázdná. Chvilku jsme na ně nevěřícně zírali a šklebili se, aby poznali, že nejsou vítáni. Jim to ale vůbec nevadilo. Nakonec jsme si řekli, že moudřejší ustoupí a odtáhli si stany asi o 100 metrů dál od nich. Po západu slunce jsme uvařili guláše a zase dlouho do noci si vykládali a čučeli na hvězdy.

Ujeto 80 km

Den 10.

Ráno mě dostal jeden z Italů, který vstal jako první, když chvíli okouněl, jak jim v noci vítr porazil jejich přístřešky, pak si sedl na chladicí box a nejdříve si pečlivě oholil tvář a pak i koule. Po snídani jsme sbalili věci, a aniž bych splnil svůj slib, že těm Taliánům vojedu klíčem auta, jsme se vydali zpět, do městečka Agios Nikita, kde je známá pláž Milos, ke které se musí zdolat převýšení asi 200 metrů nejdříve nahoru a pak i dolu. V poledne jsme se vydali do města Lefkáda, kde jsem měl od poslední cesty vytipovanou restauraci, kde se dala za 9 euro sehnat taková porce gyrose, že i já se svojí lejtrou jsem měl problém jí spořádat. Restauraci jsme po chvilce našli a opět nezklamala. Sotva jsme byli schopní po té náloži vstát ze židlí. Restaurace se nachází cca na +38° 49' 57.62", +20° 42' 36.41", sedí se pod slunečníky přímo na molu a číšnice kmitá s jídlem z kuchyně přes rušnou silnici. Na restauraci je nápis „The best pita gyros in town“.  Vrátili jsme se na severní pobřeží Lefkády a naposledy se vyrochnili v moři a prohlédli si jeskyni přímo na pláži. Ve 3 hodiny odpoledne jsme se vydali do Igoumenitsy, abychom si vyzvedli lístky na trajekt do italského Brindisi, který nám odplouval druhý den v 5 hodin ráno. Za ty dva roky, co jsme byli v přístavu v Igoumenitse naposledy, se to tam dost změnilo. Vyrostl tam nový moderní terminál skoro jako na letišti. Sice byl v provozu, ale ještě nebyl dokončený, protože na záchodech chyběly pisoáry a voda tekla jen z jednoho kohoutku. Trajekt do Brindisi jsme zaplatili přes directferries už doma pře internet. Já platil za dva lidi a motorku necelé 3 000 Kč, kluci pak každý necelých 1 700 Kč. Našli jsme pobočku společnosti, se kterou jsme měli plout, odtud nás poslali na pobočku jiné společnosti, kde nám bez problému vydali lístky dopředu, i když v emailu se psalo, že se lístky dopředu nevydávají a že je třeba být v přístavu 2 hodiny před vyplutím. Zašli jsme na zmrzlinu a našli pláž se sprchou, co byla narvaná turisty k prasknutí. Přitom to byla jedna z nejošklivějších pláží, co jsme v Řecku viděli. Chtěl jsem se zase po delší době pořádně umýt a oholit a vyspat v hotelu, ale kluci mě se Šárkou mě přehlasovali, že je zbytečné spát v hotelu, když ve tři ráno vstáváme a tak jsme našli opět pěkné místo na spaní, oholil jsem se v zrcátku u Bandita a ještě za světla jsme šli spát. Ujeto 189 Km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE